Samsung NX 100 (recenze)

Kompakty s výměnnými objektivy jsou velký trend dneška. Olympus je jediný tradiční výrobce fototechniky, který v tomto ohledu nezaspal dobu, díky formátu 4/3. Takže na špici jsou elektroničtí dravci, Panasonic, Sony a Samsung. Korejský výrobce dal na trh v jediném roce dokonce dva modely, s podobným názvem avšak hodně odlišné. Samsung NX10 jsme tu zkoumali v březnu. Také „stovku“ jsme měli k disposici velmi brzy – byla oznámena v říjnu. K jakým závěrům jsem dospěl?

Jaký je a komu je určen
Že jde o kompakt s možností výměny optiky bylo řečeno, dodejme, že ona výměnná optika je specifická pro tyto přístroje řady NX, psali jsme o nich v březnu. Spolu se Sony NEX 3 a NEX 5 se pyšní velkým čipem 15,6×23,4 mm, tedy APS-C, jaký bývá v zrcadlovkách. Tyto čipy jsou zhruba desetkrát větší než typické čipy v kompaktech. Což má samozřejmě pozitivní vliv na kvalitu obrazu ve všech jeho ohledech, kresbou počínaje a dynamickým rozsahem konče. Oba Samsungy mají mnohé parametry shodné, především je to kapacita čipu: 14.6 milionů efektivních pixelů, citlivost do 3200 ISO (lze rozšířit na 6400), ostření na bázi vyhodnocení kontrastu, rozsah časů od 30 sec do 1/4000 sec, video 1280 x 720 (30fps), třípalcový nepohyblivý AMOLED displej 614 tisíc bodů, přenos dat přes USB 2.0, i ta baterka je stejná Lithium-Ion BP1310 a zápis na SD/SDHC karty samozřejmě taky. Vzhledem k tomu, že použitá optika je taky shodná, lze říct, že po obrazové stránce není mezi nimi rozdíl.

Rozdíl je v koncepci. Rozeznáte to na první pohled. Designu přístroje byla věnována velká péče, zvýrazněny jsou ladné tvary a asymetrie těla. Změny se projevily i v ovládání. Zatímco NX10 je „jakoby zrcadlovka“ s elektronickým hledáčkem, NX100 má jen vzadu displej. Veškeré ovládání je jinak a to je hlavní změna, jež oba modely odlišuje.

Ovládání a menu
Přístroj se oproti NX10 značně zmenšil (120 x 71 x 35mm proti 123 x 87 x 40mm) a je podstatně lehčí – 282 g proti 499 g. Nicméně i přesto působí poněkud hřmotným dojmem – je to dáno velikostí čipu, on ani ten soňák NEX 3/5 není žádný elegán. Prostoru na ovládací prvky je tedy dost, kupodivu ergonomie zde byla bita ještě víc než na NX10, do té míry, že mám pocit, jako by konstruktéři zapomněli na tlačítka a na poslední chvíli se rozhodli je „někam dát“, takže tam jsou. Asi je to daň za design.

Horní stěna je vedena snahou „aby nic nečouhalo“, takže je tu spoušť zapadlá v jamce, horní rolller hned za ní, pod hranou vypínač; omylem ho nezapnete, zato těžko nahmatáte. Kruhový volič je též zapuštěný a má dosti tuhé západky, takže je takřka nemožné ho omylem přetočit a nastavit tam něco nežádoucího, což je samozřejmě vítáno. V ose objektivu jsou aktivní sáňky pro externí blesk – interní blesk přístroj nemá, eventuálně pro elektronický hledáček nebo GPS modul. Tahle absence interního blesku je mrzutá a také překvapující, aparát je dost veliký na to, aby se tam blesk vešel. K disposici je externí blesk, není v dodávce. Má směrné číslo 15 a nezdá se, že by byl výklopný – pak to trochu ztrácí smysl.
Na zadní stěně jsou maličká a špatně nahmatatelná tlačítka pro AEL (je to volitelné, co chcete uzamknout), kompenzaci expozice, menu a funkční tlačítko. Pod tím je čtyřcestný volič s volbami autofokusu, ISO, WB a režim snímání, aspoň že tak! Dole je tlačítko pro prohlížení a koš.

I-function je velké chlubítko Samsungu, celkem oprávněně. Pokud přístroj držíte jak se má přístroj držet, palec vám padne na nepohyblivou část objektivu, kde je tlačítko. Při volbě PASM (program, priorita času/clony a manuál) stiskem tohoto tlačítka aktivujete ovládání kompenzace expozice, eventuálně nastavení ISO a WB. Přepínání se děje stiskáváním tlačítka, anebo horním rollerem. Volba hodnoty se pak děje zadním rollerem, který je kolem čtyřcestného voliče. Jestliže jsem měl před půl rokem výhrady k ergonomii NX10, tak zde je mám dvojnásob. Tlačítko i-Function má smysl, pokud budu měnit parametry během akce a pak je věru nepohodlné něco honit zvráceným palcem poslepu na zadní stěně foťáku. Kdyby bylo aspoň možné volit, co se má ovládat horním a co zadním rollerem! To bohužel nelze. Takže ve výsledku jsem neshledal nutné i-Function používat, protože ISO a WB jsem si pohodlně nacvakl čtyřcestným voličem a v klidu nastavil tím zadním rollerem, ale nikoli při fotografování. Když ale nastavíme položku iF na kruhovém voliči, tlačítko i-Function na objektivu nám pomůže najít scénickou předvolbu a to je vcelku dost příjemné a pohodlné pro toho, kdo scénické režimy používá.

Zkoušel jsem přístroj s kitovým objektivem 20-50 / 3.5/5.6, který je někde nazýván bombasticky jako „revoluční“. Opticky je kvalitní, trochu špatně se ovládá: jeho prstenec pro zoomování je nesmyslně úzký (aby se tam vešlo iF tlačítko). Lze ho jaksi „splácnout“, zasunout do sebe. Moc hezká je jeho funkce manuální fokus MF – ve spojení s tělem, při ručním ostření se automaticky obraz na displeji zvětší, takže ostříme jakoby „na lupu“. Přístroj má také cosi jako „prioritu objektivu“ – pozná, jaký objektiv je nasazený a podle toho v režimu automatu nabízí scénické režimy. Na objektivu je to vyznačeno, trochu to ze začátku mate, protože máte pocit, že se tam něco mechanicky přepíná, nějaký fix focus nebo tak něco, ale ne – je to jen takové znamínko.

Menu je bezproblémové. Už posledně jsem tu chválil FN, tedy funkční menu, které obstarává prakticky vše, co obvykle při focení nastavujeme. Zde je stejné, má dvě řádky a lupu, v dolní nastavujeme kapitolu (třeba oblast AF, měření expozice, velikost obrazu, stupeň komprese a podobně, o patro výš jsou možnosti v rámci zvolené kapitolky a lupa nás výrazně upozorní, na co zrovna naše volba pad)la. Také velké menu je dobře čitelné a rozumně rozmístěné.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje prakticky stejně rychle jako zrcadlovka a také jeho ostření je znatelně rychlejší, než bývá zvykem na kompaktech. Je ovšem limitováno faktem, že jde o ostření na bázi kontrastu, což vždy vede k delším prodlevám, než jaké má systém na bázi fázového posunu. Autofokus si vedl dobře za běžných světelných podmínek, v šeru dosti šátral – ale to bylo očekávané vzhledem k použitému systému.

Kitový objektiv je opravdu velmi kvalitní, soudková či podušková vada není znatelná, stejně tak barevná vada není patrná. Přístroj jsem zkoušel v aktuálním drsném počasí, proto tak často při vyšším stupni ISO. Do 800 ISO nejsou problémy, při vyšších hodnotách je patrná úporná snaha o odstranění šumu. Vynikající je automatický režim – pozor, je třeba nastavit automatické ISO – a nebojte se jít až na 3200 ISO, defaultně je to 800. Zajímal by mě objektiv pancake pevné ohnisko 20 mm při světelnosti 2,5. Nemohu se zbavit přesvědčení, že síla přístrojů tohoto typu je při živé fotografii s širokoúhlým objektivem. Mají výkon zrcadlovky, ovšem nenápadnost kompaktu. Lidé se často zrcadlovek bojí, kdežto kompakt neberou vážně. V takové atmosféře je pak přístroj tohoto typu jak štika v rybníce. Fotit s ním chystaným objektivem 18-200 – to pro mě není povzbudivá představa. Řeknu si, proč se tím trápit a lovit záběry teleobjektivem s nataženýma rukama, když je na světě tolik kvalitních zrcadlovek, s tělem prakticky stejně velkým jako je tento kompakt? Zato se širokoúhlým objektivem se s tím výborně pracuje, velmi snadno zvolíte neobvyklý úhel záběru, dostanete se s ní, kam byste se nedostali se zrcadlovkou (takto jsem fotil na př. z nitra krbu, strčil jsem tam ruku a fotil skrz oheň, poněkud jsem ohořel, ale se zrcadlovkou by to šlo hůř, třebaže má live view).

Shrnutí
Samsung NX 100 je kompakt nejvyšší třídy s možností výměny objektivů, určený pro kvalitní fotografování. Je nenápadný jako kompakt, avšak výkonný jako zrcadlovka. Jeho slabinou je poněkud neohrabané ovládání, silnou stránkou obrazová kvalita. A na ní záleží nejvíc. Přístroj stojí – ceny z prosince 2010 – něco nad 11 tisíc s objektivem 20-50, s nímž byly pořízeny i naše ukázky. K nám se bude dovážet jen v černém provedení. Velmi bych si sliboval od spojení tohoto těla s dvacítkou pancakem, ovšem nějaká patnáctka, neřkuli dvanáctka by byla ta správná pecka.

Ukázky:
1 až 5 při 100 ISO, 6 a 7 při 400 ISO, 8 a 9 při 800 ISO, 10 při 1600 ISO a 11 a 12 při 3200 ISO.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Kompakty s výměnnými objektivy jsou velký trend dneška. Olympus je jediný tradiční výrobce fototechniky, který v tomto ohledu nezaspal dobu, díky formátu 4/3. Takže na špici jsou elektroničtí dravci, Panasonic, Sony a Samsung. Korejský výrobce dal na trh v jediném roce dokonce dva modely, s podobným názvem avšak hodně odlišné. Samsung NX10 jsme tu zkoumali v březnu. Také „stovku“ jsme měli k disposici velmi brzy – byla oznámena v říjnu. K jakým závěrům jsem dospěl?

Jaký je a komu je určen
Že jde o kompakt s možností výměny optiky bylo řečeno, dodejme, že ona výměnná optika je specifická pro tyto přístroje řady NX, psali jsme o nich v březnu. Spolu se Sony NEX 3 a NEX 5 se pyšní velkým čipem 15,6×23,4 mm, tedy APS-C, jaký bývá v zrcadlovkách. Tyto čipy jsou zhruba desetkrát větší než typické čipy v kompaktech. Což má samozřejmě pozitivní vliv na kvalitu obrazu ve všech jeho ohledech, kresbou počínaje a dynamickým rozsahem konče. Oba Samsungy mají mnohé parametry shodné, především je to kapacita čipu: 14.6 milionů efektivních pixelů, citlivost do 3200 ISO (lze rozšířit na 6400), ostření na bázi vyhodnocení kontrastu, rozsah časů od 30 sec do 1/4000 sec, video 1280 x 720 (30fps), třípalcový nepohyblivý AMOLED displej 614 tisíc bodů, přenos dat přes USB 2.0, i ta baterka je stejná Lithium-Ion BP1310 a zápis na SD/SDHC karty samozřejmě taky. Vzhledem k tomu, že použitá optika je taky shodná, lze říct, že po obrazové stránce není mezi nimi rozdíl.

Rozdíl je v koncepci. Rozeznáte to na první pohled. Designu přístroje byla věnována velká péče, zvýrazněny jsou ladné tvary a asymetrie těla. Změny se projevily i v ovládání. Zatímco NX10 je „jakoby zrcadlovka“ s elektronickým hledáčkem, NX100 má jen vzadu displej. Veškeré ovládání je jinak a to je hlavní změna, jež oba modely odlišuje.

Ovládání a menu
Přístroj se oproti NX10 značně zmenšil (120 x 71 x 35mm proti 123 x 87 x 40mm) a je podstatně lehčí – 282 g proti 499 g. Nicméně i přesto působí poněkud hřmotným dojmem – je to dáno velikostí čipu, on ani ten soňák NEX 3/5 není žádný elegán. Prostoru na ovládací prvky je tedy dost, kupodivu ergonomie zde byla bita ještě víc než na NX10, do té míry, že mám pocit, jako by konstruktéři zapomněli na tlačítka a na poslední chvíli se rozhodli je „někam dát“, takže tam jsou. Asi je to daň za design.

Horní stěna je vedena snahou „aby nic nečouhalo“, takže je tu spoušť zapadlá v jamce, horní rolller hned za ní, pod hranou vypínač; omylem ho nezapnete, zato těžko nahmatáte. Kruhový volič je též zapuštěný a má dosti tuhé západky, takže je takřka nemožné ho omylem přetočit a nastavit tam něco nežádoucího, což je samozřejmě vítáno. V ose objektivu jsou aktivní sáňky pro externí blesk – interní blesk přístroj nemá, eventuálně pro elektronický hledáček nebo GPS modul. Tahle absence interního blesku je mrzutá a také překvapující, aparát je dost veliký na to, aby se tam blesk vešel. K disposici je externí blesk, není v dodávce. Má směrné číslo 15 a nezdá se, že by byl výklopný – pak to trochu ztrácí smysl.
Na zadní stěně jsou maličká a špatně nahmatatelná tlačítka pro AEL (je to volitelné, co chcete uzamknout), kompenzaci expozice, menu a funkční tlačítko. Pod tím je čtyřcestný volič s volbami autofokusu, ISO, WB a režim snímání, aspoň že tak! Dole je tlačítko pro prohlížení a koš.

I-function je velké chlubítko Samsungu, celkem oprávněně. Pokud přístroj držíte jak se má přístroj držet, palec vám padne na nepohyblivou část objektivu, kde je tlačítko. Při volbě PASM (program, priorita času/clony a manuál) stiskem tohoto tlačítka aktivujete ovládání kompenzace expozice, eventuálně nastavení ISO a WB. Přepínání se děje stiskáváním tlačítka, anebo horním rollerem. Volba hodnoty se pak děje zadním rollerem, který je kolem čtyřcestného voliče. Jestliže jsem měl před půl rokem výhrady k ergonomii NX10, tak zde je mám dvojnásob. Tlačítko i-Function má smysl, pokud budu měnit parametry během akce a pak je věru nepohodlné něco honit zvráceným palcem poslepu na zadní stěně foťáku. Kdyby bylo aspoň možné volit, co se má ovládat horním a co zadním rollerem! To bohužel nelze. Takže ve výsledku jsem neshledal nutné i-Function používat, protože ISO a WB jsem si pohodlně nacvakl čtyřcestným voličem a v klidu nastavil tím zadním rollerem, ale nikoli při fotografování. Když ale nastavíme položku iF na kruhovém voliči, tlačítko i-Function na objektivu nám pomůže najít scénickou předvolbu a to je vcelku dost příjemné a pohodlné pro toho, kdo scénické režimy používá.

Zkoušel jsem přístroj s kitovým objektivem 20-50 / 3.5/5.6, který je někde nazýván bombasticky jako „revoluční“. Opticky je kvalitní, trochu špatně se ovládá: jeho prstenec pro zoomování je nesmyslně úzký (aby se tam vešlo iF tlačítko). Lze ho jaksi „splácnout“, zasunout do sebe. Moc hezká je jeho funkce manuální fokus MF – ve spojení s tělem, při ručním ostření se automaticky obraz na displeji zvětší, takže ostříme jakoby „na lupu“. Přístroj má také cosi jako „prioritu objektivu“ – pozná, jaký objektiv je nasazený a podle toho v režimu automatu nabízí scénické režimy. Na objektivu je to vyznačeno, trochu to ze začátku mate, protože máte pocit, že se tam něco mechanicky přepíná, nějaký fix focus nebo tak něco, ale ne – je to jen takové znamínko.

Menu je bezproblémové. Už posledně jsem tu chválil FN, tedy funkční menu, které obstarává prakticky vše, co obvykle při focení nastavujeme. Zde je stejné, má dvě řádky a lupu, v dolní nastavujeme kapitolu (třeba oblast AF, měření expozice, velikost obrazu, stupeň komprese a podobně, o patro výš jsou možnosti v rámci zvolené kapitolky a lupa nás výrazně upozorní, na co zrovna naše volba pad)la. Také velké menu je dobře čitelné a rozumně rozmístěné.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje prakticky stejně rychle jako zrcadlovka a také jeho ostření je znatelně rychlejší, než bývá zvykem na kompaktech. Je ovšem limitováno faktem, že jde o ostření na bázi kontrastu, což vždy vede k delším prodlevám, než jaké má systém na bázi fázového posunu. Autofokus si vedl dobře za běžných světelných podmínek, v šeru dosti šátral – ale to bylo očekávané vzhledem k použitému systému.

Kitový objektiv je opravdu velmi kvalitní, soudková či podušková vada není znatelná, stejně tak barevná vada není patrná. Přístroj jsem zkoušel v aktuálním drsném počasí, proto tak často při vyšším stupni ISO. Do 800 ISO nejsou problémy, při vyšších hodnotách je patrná úporná snaha o odstranění šumu. Vynikající je automatický režim – pozor, je třeba nastavit automatické ISO – a nebojte se jít až na 3200 ISO, defaultně je to 800. Zajímal by mě objektiv pancake pevné ohnisko 20 mm při světelnosti 2,5. Nemohu se zbavit přesvědčení, že síla přístrojů tohoto typu je při živé fotografii s širokoúhlým objektivem. Mají výkon zrcadlovky, ovšem nenápadnost kompaktu. Lidé se často zrcadlovek bojí, kdežto kompakt neberou vážně. V takové atmosféře je pak přístroj tohoto typu jak štika v rybníce. Fotit s ním chystaným objektivem 18-200 – to pro mě není povzbudivá představa. Řeknu si, proč se tím trápit a lovit záběry teleobjektivem s nataženýma rukama, když je na světě tolik kvalitních zrcadlovek, s tělem prakticky stejně velkým jako je tento kompakt? Zato se širokoúhlým objektivem se s tím výborně pracuje, velmi snadno zvolíte neobvyklý úhel záběru, dostanete se s ní, kam byste se nedostali se zrcadlovkou (takto jsem fotil na př. z nitra krbu, strčil jsem tam ruku a fotil skrz oheň, poněkud jsem ohořel, ale se zrcadlovkou by to šlo hůř, třebaže má live view).

Shrnutí
Samsung NX 100 je kompakt nejvyšší třídy s možností výměny objektivů, určený pro kvalitní fotografování. Je nenápadný jako kompakt, avšak výkonný jako zrcadlovka. Jeho slabinou je poněkud neohrabané ovládání, silnou stránkou obrazová kvalita. A na ní záleží nejvíc. Přístroj stojí – ceny z prosince 2010 – něco nad 11 tisíc s objektivem 20-50, s nímž byly pořízeny i naše ukázky. K nám se bude dovážet jen v černém provedení. Velmi bych si sliboval od spojení tohoto těla s dvacítkou pancakem, ovšem nějaká patnáctka, neřkuli dvanáctka by byla ta správná pecka.

Ukázky:
1 až 5 při 100 ISO, 6 a 7 při 400 ISO, 8 a 9 při 800 ISO, 10 při 1600 ISO a 11 a 12 při 3200 ISO.

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12