Nezařazené

Samsung GX1S


V říjnu minulého roku uzavřely firmy Samsung a Pentax smlouvu o spolupráci. Už tehdy bylo oznámeno, že výsledkem má být jednooká zrcadlovka s výměnnými objektivy. Samsung GX1S je první výsledek této spolupráce: jednooká zrcadlovka zcela zřetelně vycházející z modelu Pentax *ist DS2, včetně rozměrů 125 x 93 x 66 mm a váhy 605 g (jen tělo). Není na tom nic k divení. Pentax je fotografická legenda a má na celém světě statisíce příznivců. Ti i nadále budou dávat přednost výrobkům své značky. No a Samsung je korejský elektronický obr s velkým technologickým a finančním zázemím. Nové generace, které už kašle na tradice a legendární značky jim nic neříkají, sáhnou po Samsungu. Nuže, jaký je tento první DSLR Samsung? Podotkněme ještě, než se do prohlídky pustíme, že existuje ještě verze GX 1L mírně zjednodušená – především nemá v hledáčku pětiboký hranol, nýbrž soustavu zrcátek, přičemž hranol má pochopitelně lepší optické vlastnosti. My se tedy zabýváme tou vyšší verzí GX 1S.

Jaký je a komu je určen

Je to jednooká zrcadlovka spadající do třídy určené pokročilým amatérům, s cenou vykalkulovanou na současné minimum – v době zveřejnění této recenze nebyla ještě určena, Pentaxy stojí cca 24 tisíc (květen 2006), takže i cena tohoto Samsungu bude někde v této relaci. Rozměry i váha (viz výše) jsou velmi příjemné – není to sice kapesní aparát, to zrcadlovky nejsou a nemohou být, ale rozhodně je to příjemný přístroj do brašny – já ho vozil na kolem na brašničce na řídítkách. Pro mnoho lidí bude atraktivní zjištění, že je napájen čtyřmi články AA, tedy tužkovkami, dodejme ještě, že je energeticky úsporný, na jedno nabití jsem pořídil 450 snímků. Testoval jsme přístroj v kitovém provedení, tedy i s objektivem, což byl Schneider Kreuznach D-Xenon 18-55 mm se světelností F3.5-F5.6. To je standardní parametr pro kitové objektivy, dodám jen, že objektiv je velmi kvalitní, jak si ještě povíme.

Přístroj je určen pro pokročilé amatéry. Má šestimegový snímač CCD od Sonyho (3008×2008 pixelů nejvyšší rozlišení, fyzický rozměr 23,5×15,7 mm), přičemž systém je schopen pracovat v rozsahu ISO od 200, 400, 800, 1600 do 3200. Rozsah časů je od 30 sec do 1/4000 plus trvale otevřená závěrka (bulb režim). LCD je velký, 2,5 palcový s 210 tisíci pixely, USB je 2.0. Snímky přístroj ukládá v JPEG nebo v RAW na kartu SD/MMC. Blesk je vyskakovací s aktivní paticí pro externí blesk, dle údajů z tiskové konference zatím lze používat jen blesky od Pentaxu.

Ovládání a menu

Přístroj je velmi dobře ovladatelný. Zapíná se u spouště, hned vedle spouště je tlačítko pro kompenzaci expozice a na zadní stěně je pod hranou AE-L tlačítko (auto exposure lock) a roller (ovládací kolečko pro nastavování hodnot). Vpravo od displeje je čtyřcestný volič a pod ním je velmi užitečné tlačítko FN. Jím volíme režim snímání (jednotlivé obrázky, sérii – po 2,8/sec, samospoušť 10 a 2 sec, dálkové ovládání (na přání) a bracketing (postupnou expozici s různým i hodnotami). Dále zde volíme ISO, režim blesku a nastavení bílé. Není tu kompenzace expozice, ale jak víme, ta má zvláštní tlačítko a ovládá se rollerem (kontrolujeme na stavovém displeji nebo v hledáčku).
Vlevo od displeje jsou tlačítka pro menu, pro mazání snímků v režiu prohlížení, dále INFO, kde si na LCD promítneme, co vše je nastaveno: velmi užitečné pro praxi, neboť je tu přehled všeho, co může zásadně ovlivnit výsledek, včetně kupříkladu nastavení kontrastu, saturace barev a doostření. Poslední tlačítko je pro zapnutí režimu prohlížení.
Nahoře vlevo od kapličky pro prizma je kotouč pro volbu režimů od automatu, přes program a prioritu času/clony a plný manuál po scénické režimy: začínáme “normálem”, což je fakticky automatický režim. Zde je zajímavé upozornit, že v tomto automatickém režimu nelze nastavit bílou (což je normální), ale lze nastavit ISO, což obvyklé není, režim AUTO obvykle blokuje všechna nastavení s výjimkou velikosti obrazu a jeho kvality. Následují režimy portrét, krajina, makro, pohyblivé objekty (chová se velmi inteligentně: nevolí plnou světelnost, nýbrž clonu mezi F5.0 a F8.0 a k ní přiřadí nejvyšší dosažitelný čas až do setiny, teprve pak jde s clonou dolů až na plnou světelnost) a nakonec je noční portrét. Poslední položka je “vypnutý blesk”, zřejmě pro případ, kdy by se nám mohl plést pod roku zapnutí připojený externí blesk.

Menu
Základní menu je velmi přehledné. Jeho vůbec první položka je netradičně image tone, kde je volba mezi živějším a “přirozeným” obrázkem , rozdíl není velký, já volil spíše ty živější barvy. Následují obvyklé položky jako je velikost obrazu, kvalita (tři stupně), sytost, doostření a kontrast, nastavení náhledu po snímků (obvykle to bývá v setupu) a nastavení bracketingu. Zde je velmi užitečné nastavení jednak rozsahu postupných expozic, a taky jestli mají jít “- 0 +” nebo “+ 0 -“, což mi nepřipadá důležité, ale taky “0 – +”, což je zajímavé řešení.

Menu pro prohlížení volí, co vlastně chceme vidět (je dobře zvolit režim s histogramem, přepaly se zobrazují v každém případě). Mimochodem, při prohlížení slouží čtyřcestný volič k listování a volba “dolů” k otáčení. V režimu prohlížení se nám přepaly zobrazují v každém případě. V menu najdeme i “filtry”, kde je možno nastavit černobílý nebo hnědý obraz – uloží se jako nový snímek (chválím!) a také režim “slim”, že je možno pomocí rolleru “zeštíhlovat” objekty. Celkem legrační pomůcka.

V menu pro setup jsou obvyklé volby, jako je čas, jazyk a pod., ale také sensor cleaning”, kdy je možno zvednout zrcátko a čistit CCD. Pak se přístroj vypne a zrcátko se sklopí.

V menu je třeba věnovat velkou pozornost oddílu Custom settings. Zde jsou velmi užitečné možnosti nastavení, přičemž první položka “setting” má volbu, která určí, za tato custom settings budou defaultní (tedy “pořád”), nebo jenom na přání.
První je noise reduction, tedy omezení šumu. Jeho efekt není při 3200 ISO nijak ohromující, nicméně pro dobrý pocit, že něco zlepšujeme, je možné ho nechat zapnutý:

Vlevo s omezením, vpravo bez omezení šumu – výřez 1:1 při 3200 ISO. Rozdíl není ohromující.

V dalším oddíle určíme, zda expoziční kompenzace má být po 1/2 EV nebo po 1/3 EV, nastavíme samozřejmě po 1/3, ale pozor – defaulte je po 1/2!
Následuje důležitý oddíl, ve kterém nastavíme, v jakém rozsahu má automatika nastavovat automaticky citlivost. Tady je to až v rozsahu 200 až 3200 ISO! Patřím k lidem, kterým šum nepřipadá jako důvod k zoufalství, proto bych jsem si nastavil až 3200 ISO, s vědomím, že citlivějším duším bych doporučil nastavit až 1600 ISO, protože při této citlivosti je šum opravdu velmi mírný. V praxi jsem ale tento záměr korigoval. Přístroj mi několikrát nastavil 3200 ISO i za bílého dne, kdy naměřil hodně temné tóny a usoudil, že se ocitl v kasematech. Takže jsem šel “s malou dolů” a nastavil 200 až 400 ISO v automatickém režimu.
Pro fajnšmekry je zde funkce propojení ostřicího bodu se systémem zjištění expozice – zdali mají být spojeny nebo ne. Tady záleží na osobních návycích, já bych zvolil propojení kvůli větší kontrole nabírání expozice. Dále je možno nastavit nebo vypnout spojené uzamykání expozice a měření (AE-L). K velmi užitečným funkcím patří i určení, zdali se má manuální bílá odečítat z celé plochy nebo z jednoho bodu. No a pro velmi zkušené je nastavení barevného prostoru mezi sRGB a Adobe RGB.

Celkově je možno konstatovat, že je to velmi střízlivá a rozumná volba funkcí. Je zde vše, co se k serióznímu fotografování běžně používá. Nicméně, když už jsme se zmiňovali o “custom settings”, přece jen by neškodilo mít možnost dejme tomu čtyř uživatelských nastavení (na př.: vysoká citlivost a bílá na žárovku pro fotografování v interiéru, nastavení pro kytičky a pod). Uživatelská nastavení nabízejí i mnohem jednodušší přístroje, než je tato DSLR a je to čistě softwarová záležitost, která by přístroj nezatížila a výrobně nezdražila. Snad až příště.

Jak se s ním fotí
Silná stránka tohoto přístroje – po stránce funkční – je snadná ovladatelnost a výborná kresba. Velmi dobře zvládal světelné kontrasty a jediné, co bych setovému objektivu vytkl, je snad chování v přímém protisvětle: měl značné reflexy a ztrácel brilanci.

Velkým hendikepem je ovšem pomalost ostření. Jeho režim je volitelný. V režimu AUTO přístroj rozhoduje, kam má ostřit, režim SELECT rozhoduje též, který z jedenácti ostřicích bodů zvolí. CENTER volí z jednoho centrálního bodu. Zřejmě nejvýhodnější je režim SELECT už proto, že čtyřcestným voličem snadno zvolíme žádaný ostřicí bod. Samozřejmě že je možno si vypomoci i přepnutím na manuální ostření (šoupátko vlevo, na přírubě bajonetu objektivu). Nicméně ostření je zřetelně slabý bod tohoto fotoaparátu. Je pomalé zejména v členitých scénách, jakoby se nevěděl rozhodnout, na který bod ostřit. Pozoruhodná je i jakási hlučnost ostřicí automatiky.

Shrnutí
Samsung GX1S je šestimegová jednooká zrcadlovka s výměnnou optikou na bázi Pentaxu, takže optika má bajonet typu K. Ten se vyrábí už desítky let a k přístroji tedy existuje velká nabídka i použitých objektivů. Je napájen tužkovými články AA a navíc, má velmi dobrou výdrž, je energeticky úsporný. Vynikajícím způsobem kreslí i osazen základním (setovým) objektivem. Jedinou nevýhodou (s ohledem na to, že jde o DSLR nejnižší výkonnostní třídy) je pomalost ostření.

Pro a proti:

Pro:
Je postaven na bázi Pentaxu
malé rozměry a váha
vynikající kresba
snadná ovladatelnost
Proti:
pomalu ostří
nemá uložitelné uživatelské profily

Ukázky:
1,2 ve volné přírodě, 3 rozpětí jasů, 4 kresba ve stínu, 5 živá fotografie s velkým rozpětím jasů, 6 podvečerní nálada 1600 ISO, 7 momentka při 400 ISO, 8 mírné protisvětlo, 9 makrorežim, 10 problémy s protisvětlem – obraz ztratil brilanci, 11 při 1600 ISO, při 3200 bez expoziční kompenzace

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


V říjnu minulého roku uzavřely firmy Samsung a Pentax smlouvu o spolupráci. Už tehdy bylo oznámeno, že výsledkem má být jednooká zrcadlovka s výměnnými objektivy. Samsung GX1S je první výsledek této spolupráce: jednooká zrcadlovka zcela zřetelně vycházející z modelu Pentax *ist DS2, včetně rozměrů 125 x 93 x 66 mm a váhy 605 g (jen tělo). Není na tom nic k divení. Pentax je fotografická legenda a má na celém světě statisíce příznivců. Ti i nadále budou dávat přednost výrobkům své značky. No a Samsung je korejský elektronický obr s velkým technologickým a finančním zázemím. Nové generace, které už kašle na tradice a legendární značky jim nic neříkají, sáhnou po Samsungu. Nuže, jaký je tento první DSLR Samsung? Podotkněme ještě, než se do prohlídky pustíme, že existuje ještě verze GX 1L mírně zjednodušená – především nemá v hledáčku pětiboký hranol, nýbrž soustavu zrcátek, přičemž hranol má pochopitelně lepší optické vlastnosti. My se tedy zabýváme tou vyšší verzí GX 1S.

Jaký je a komu je určen

Je to jednooká zrcadlovka spadající do třídy určené pokročilým amatérům, s cenou vykalkulovanou na současné minimum – v době zveřejnění této recenze nebyla ještě určena, Pentaxy stojí cca 24 tisíc (květen 2006), takže i cena tohoto Samsungu bude někde v této relaci. Rozměry i váha (viz výše) jsou velmi příjemné – není to sice kapesní aparát, to zrcadlovky nejsou a nemohou být, ale rozhodně je to příjemný přístroj do brašny – já ho vozil na kolem na brašničce na řídítkách. Pro mnoho lidí bude atraktivní zjištění, že je napájen čtyřmi články AA, tedy tužkovkami, dodejme ještě, že je energeticky úsporný, na jedno nabití jsem pořídil 450 snímků. Testoval jsme přístroj v kitovém provedení, tedy i s objektivem, což byl Schneider Kreuznach D-Xenon 18-55 mm se světelností F3.5-F5.6. To je standardní parametr pro kitové objektivy, dodám jen, že objektiv je velmi kvalitní, jak si ještě povíme.

Přístroj je určen pro pokročilé amatéry. Má šestimegový snímač CCD od Sonyho (3008×2008 pixelů nejvyšší rozlišení, fyzický rozměr 23,5×15,7 mm), přičemž systém je schopen pracovat v rozsahu ISO od 200, 400, 800, 1600 do 3200. Rozsah časů je od 30 sec do 1/4000 plus trvale otevřená závěrka (bulb režim). LCD je velký, 2,5 palcový s 210 tisíci pixely, USB je 2.0. Snímky přístroj ukládá v JPEG nebo v RAW na kartu SD/MMC. Blesk je vyskakovací s aktivní paticí pro externí blesk, dle údajů z tiskové konference zatím lze používat jen blesky od Pentaxu.

Ovládání a menu

Přístroj je velmi dobře ovladatelný. Zapíná se u spouště, hned vedle spouště je tlačítko pro kompenzaci expozice a na zadní stěně je pod hranou AE-L tlačítko (auto exposure lock) a roller (ovládací kolečko pro nastavování hodnot). Vpravo od displeje je čtyřcestný volič a pod ním je velmi užitečné tlačítko FN. Jím volíme režim snímání (jednotlivé obrázky, sérii – po 2,8/sec, samospoušť 10 a 2 sec, dálkové ovládání (na přání) a bracketing (postupnou expozici s různým i hodnotami). Dále zde volíme ISO, režim blesku a nastavení bílé. Není tu kompenzace expozice, ale jak víme, ta má zvláštní tlačítko a ovládá se rollerem (kontrolujeme na stavovém displeji nebo v hledáčku).
Vlevo od displeje jsou tlačítka pro menu, pro mazání snímků v režiu prohlížení, dále INFO, kde si na LCD promítneme, co vše je nastaveno: velmi užitečné pro praxi, neboť je tu přehled všeho, co může zásadně ovlivnit výsledek, včetně kupříkladu nastavení kontrastu, saturace barev a doostření. Poslední tlačítko je pro zapnutí režimu prohlížení.
Nahoře vlevo od kapličky pro prizma je kotouč pro volbu režimů od automatu, přes program a prioritu času/clony a plný manuál po scénické režimy: začínáme “normálem”, což je fakticky automatický režim. Zde je zajímavé upozornit, že v tomto automatickém režimu nelze nastavit bílou (což je normální), ale lze nastavit ISO, což obvyklé není, režim AUTO obvykle blokuje všechna nastavení s výjimkou velikosti obrazu a jeho kvality. Následují režimy portrét, krajina, makro, pohyblivé objekty (chová se velmi inteligentně: nevolí plnou světelnost, nýbrž clonu mezi F5.0 a F8.0 a k ní přiřadí nejvyšší dosažitelný čas až do setiny, teprve pak jde s clonou dolů až na plnou světelnost) a nakonec je noční portrét. Poslední položka je “vypnutý blesk”, zřejmě pro případ, kdy by se nám mohl plést pod roku zapnutí připojený externí blesk.

Menu
Základní menu je velmi přehledné. Jeho vůbec první položka je netradičně image tone, kde je volba mezi živějším a “přirozeným” obrázkem , rozdíl není velký, já volil spíše ty živější barvy. Následují obvyklé položky jako je velikost obrazu, kvalita (tři stupně), sytost, doostření a kontrast, nastavení náhledu po snímků (obvykle to bývá v setupu) a nastavení bracketingu. Zde je velmi užitečné nastavení jednak rozsahu postupných expozic, a taky jestli mají jít “- 0 +” nebo “+ 0 -“, což mi nepřipadá důležité, ale taky “0 – +”, což je zajímavé řešení.

Menu pro prohlížení volí, co vlastně chceme vidět (je dobře zvolit režim s histogramem, přepaly se zobrazují v každém případě). Mimochodem, při prohlížení slouží čtyřcestný volič k listování a volba “dolů” k otáčení. V režimu prohlížení se nám přepaly zobrazují v každém případě. V menu najdeme i “filtry”, kde je možno nastavit černobílý nebo hnědý obraz – uloží se jako nový snímek (chválím!) a také režim “slim”, že je možno pomocí rolleru “zeštíhlovat” objekty. Celkem legrační pomůcka.

V menu pro setup jsou obvyklé volby, jako je čas, jazyk a pod., ale také sensor cleaning”, kdy je možno zvednout zrcátko a čistit CCD. Pak se přístroj vypne a zrcátko se sklopí.

V menu je třeba věnovat velkou pozornost oddílu Custom settings. Zde jsou velmi užitečné možnosti nastavení, přičemž první položka “setting” má volbu, která určí, za tato custom settings budou defaultní (tedy “pořád”), nebo jenom na přání.
První je noise reduction, tedy omezení šumu. Jeho efekt není při 3200 ISO nijak ohromující, nicméně pro dobrý pocit, že něco zlepšujeme, je možné ho nechat zapnutý:

Vlevo s omezením, vpravo bez omezení šumu – výřez 1:1 při 3200 ISO. Rozdíl není ohromující.

V dalším oddíle určíme, zda expoziční kompenzace má být po 1/2 EV nebo po 1/3 EV, nastavíme samozřejmě po 1/3, ale pozor – defaulte je po 1/2!
Následuje důležitý oddíl, ve kterém nastavíme, v jakém rozsahu má automatika nastavovat automaticky citlivost. Tady je to až v rozsahu 200 až 3200 ISO! Patřím k lidem, kterým šum nepřipadá jako důvod k zoufalství, proto bych jsem si nastavil až 3200 ISO, s vědomím, že citlivějším duším bych doporučil nastavit až 1600 ISO, protože při této citlivosti je šum opravdu velmi mírný. V praxi jsem ale tento záměr korigoval. Přístroj mi několikrát nastavil 3200 ISO i za bílého dne, kdy naměřil hodně temné tóny a usoudil, že se ocitl v kasematech. Takže jsem šel “s malou dolů” a nastavil 200 až 400 ISO v automatickém režimu.
Pro fajnšmekry je zde funkce propojení ostřicího bodu se systémem zjištění expozice – zdali mají být spojeny nebo ne. Tady záleží na osobních návycích, já bych zvolil propojení kvůli větší kontrole nabírání expozice. Dále je možno nastavit nebo vypnout spojené uzamykání expozice a měření (AE-L). K velmi užitečným funkcím patří i určení, zdali se má manuální bílá odečítat z celé plochy nebo z jednoho bodu. No a pro velmi zkušené je nastavení barevného prostoru mezi sRGB a Adobe RGB.

Celkově je možno konstatovat, že je to velmi střízlivá a rozumná volba funkcí. Je zde vše, co se k serióznímu fotografování běžně používá. Nicméně, když už jsme se zmiňovali o “custom settings”, přece jen by neškodilo mít možnost dejme tomu čtyř uživatelských nastavení (na př.: vysoká citlivost a bílá na žárovku pro fotografování v interiéru, nastavení pro kytičky a pod). Uživatelská nastavení nabízejí i mnohem jednodušší přístroje, než je tato DSLR a je to čistě softwarová záležitost, která by přístroj nezatížila a výrobně nezdražila. Snad až příště.

Jak se s ním fotí
Silná stránka tohoto přístroje – po stránce funkční – je snadná ovladatelnost a výborná kresba. Velmi dobře zvládal světelné kontrasty a jediné, co bych setovému objektivu vytkl, je snad chování v přímém protisvětle: měl značné reflexy a ztrácel brilanci.

Velkým hendikepem je ovšem pomalost ostření. Jeho režim je volitelný. V režimu AUTO přístroj rozhoduje, kam má ostřit, režim SELECT rozhoduje též, který z jedenácti ostřicích bodů zvolí. CENTER volí z jednoho centrálního bodu. Zřejmě nejvýhodnější je režim SELECT už proto, že čtyřcestným voličem snadno zvolíme žádaný ostřicí bod. Samozřejmě že je možno si vypomoci i přepnutím na manuální ostření (šoupátko vlevo, na přírubě bajonetu objektivu). Nicméně ostření je zřetelně slabý bod tohoto fotoaparátu. Je pomalé zejména v členitých scénách, jakoby se nevěděl rozhodnout, na který bod ostřit. Pozoruhodná je i jakási hlučnost ostřicí automatiky.

Shrnutí
Samsung GX1S je šestimegová jednooká zrcadlovka s výměnnou optikou na bázi Pentaxu, takže optika má bajonet typu K. Ten se vyrábí už desítky let a k přístroji tedy existuje velká nabídka i použitých objektivů. Je napájen tužkovými články AA a navíc, má velmi dobrou výdrž, je energeticky úsporný. Vynikajícím způsobem kreslí i osazen základním (setovým) objektivem. Jedinou nevýhodou (s ohledem na to, že jde o DSLR nejnižší výkonnostní třídy) je pomalost ostření.

Pro a proti:

Pro:
Je postaven na bázi Pentaxu
malé rozměry a váha
vynikající kresba
snadná ovladatelnost
Proti:
pomalu ostří
nemá uložitelné uživatelské profily

Ukázky:
1,2 ve volné přírodě, 3 rozpětí jasů, 4 kresba ve stínu, 5 živá fotografie s velkým rozpětím jasů, 6 podvečerní nálada 1600 ISO, 7 momentka při 400 ISO, 8 mírné protisvětlo, 9 makrorežim, 10 problémy s protisvětlem – obraz ztratil brilanci, 11 při 1600 ISO, při 3200 bez expoziční kompenzace

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: