Nezařazené

Samsung GX-10 (recenze)


Jednooká desetimegová zrcadlovka se stabilizací a protiprachovým filtrem, co víc si přát? Můžete mít i jejího dvojníka Pentax K10D za cenu cca 1,5 kKč větší. Výrobce s ní míří do řad náročných fotoamatérů až po profesionální fotografy. Řekněme hned zkraje, že to není přemrštěně vysoko umístěný cíl!

Jaký je a komu je určen

Samsung GX-10 je pravá jednooká zrcadlovka s výměnnými objektivy. Zde je třeba upozornit, že jde o “K bajonet” ( tedy přesně – jde o bajonet pro objektivy KAF2, KAF a KA, tedy “káčka” s autofokusem), specifický především pro Pentax, takže pokud budete pátrat po “sklech”, pátrejte tímto směrem – zde ještě dodejme, že kupříkladu Tamron své populární objektivy, jako je Tamron AF SP 17-35 mm nebo Tamron AF 18-200 mm F/3,5-6,3 Di II vyrábí i v pentaxím provedení.

Kam řadit tento přístroj? Svým provedením míří spíše na střední třídu, kde kraluje Canon 30 D a Nikon D200 a v tomto srovnání vychází jeho cena/výkon podstatně příznivěji. Jeho snímač je 10.75 Mpx CCD APS-C velký 23.5 x 15.7 mm s dvoukanálovým přenosem dat do 22bitového analog-digitálního převodníku a poté do Prime procesoru. Snímač je stabilizovaný, tedy je schopen vyrovnávat otřesy vyvolané chvěním rukou, takže je možno udržet o 2 stupně delší časy než bez stabilizace. Tento stabilizátor se též stará při startu o “otřes” filtru, který je opatřen antistatickou vrstvou, takže by většina prachových zrnek měla spadnout a přichytit se na lepicí pásku pod snímačem. Přístroj je důkladně “zapakován” 72 těsnicími elementy, která chrání vnitřek proti prachu a vlhkosti – právě toto opatření patří k těm, které posouvají výrobek do střední třídy. S tím souvisí i pečlivé řešení dvířek pro konektory a pro záznamovou kartu. Zaostřovací systém je založen na 11 zaostřovacích bodech, ty ve středu jsou křížové.

Design aparátu je zaměřen na “proudnicovou ladnost”, avšak není to na úkor ergonomie. Aparát se velmi dobře drží, a vůbec nevadí, že má poměrně malý úchop (grip). Není to žádný trpaslík (142 x 101 x 70 mm) a s baterkou váží 793 g. Výborně se drží v ruce i díky příjemnému povrchu těla.

Hledáček je hranolový, zobrazuje 95% záběru a má 0,98x zvětšení. LVD displej je dvouapůlpalcový s210 tisícem pixelů.
Měření expozice je šestnáctisegmentové, středové nebo bodové.
Akumulátor je lithium iontový D-LI50, nabíječka je pochopitelně v dodávce, zápis je na SD karty, respektive vysokorychlostní velkokapacitní SDHC karty. Lze dokoupit síťový napáječ.

Ovládání a menu
Moje recenze bude netypická v tom, že se mi nedaří oddělit kapitoly “ovládání” a “jak se s ním fotí”. Obrovská přednost tohoto přístroje je právě v jeho ovladatelnosti, takže popis budu doprovázen hodnotícím komentářem.

Přístroj se zapíná páčkou u spouště (podobně jako u Nikonů), ale dalším tahem páčky získáme kontrolu hloubky ostrosti utažením clony. Je to vtipné zařízení, s dvěma režimy – optickým a digitálním, viz níže.
Pod spouští je přední roller (ovládací kolečko) a vzadu je zadní roller. Na pravé zadní hraně je uzávěr autofokusu.
Vedle spouště je “green button”, vtipné zařízení, kterým v režimu M, tedy v manuálním režimu nastavíme expozici na automaticky zjištěné hodnoty. Geniální! Často totiž laborujeme s ručním nastavení, pak tam hodnoty zapomeneme i v jiných podmínkách. Green button “to jistí”. Také v režimu Program lze plynule přejít do režimu priorita clony nebo priorita času (přes rollery) a “green button” vás vrátí zpátky do běžného programu.
Na druhé straně je volič režimů. Ten nabízí plný automat, program (automat s možností korekcí), prioritu citlivosti (nastavíte ISO a podle toho se nastaví příslušná expozice, což je trochu komická funkce pod heslem “aby toho bylo víc”, protože pochopitelně i v P režimu automatika zohledňuje citlivost. Jediná výhoda je, že můžete rovnou nastavovat citlivost zadním rollerem (ovládacím kolečkem), takže nemusíte jít do funkčních menu, jako je tomu v jiných režimech (viz níže). Režim Tv je priorita času, režim Av je priorita clony. Ale i zde je chytré řešení: předním rollerem nastavujeme clonu, ale zadní roller upravuje čas, takže je to prakticky expoziční kompenzace: měníme čas a v hledáčku vidíme, o kolik jde expozice do plusu a do mínusu. Velká pochvala!
TAv zaslouží superpochvalu: zde nastavíme ručně žádoucí clonu a čas a automatika nám přiřazuje ISO. Takže třeba při živé fotografii nastavíme 1/200 sec a F5.6 a fotíme a nestaráme se o to, kolik ISO nám automatika přiřadí.
Zbývají volby M – to je plný manuál, B – to je “bulb”, extra dlouhé časy a X, to je nastavení synchronizační rychlosti pro externí neautomatické blesky. Poslední položkou je cust., to je uživatelské nastavení. Pod tímto voličem je obvyklé přepínání režimů expoziční automatiky – bodové, středové a zonální (matrix) měření.

Z boku vidíme zleva obvyklý přepínač ostření z běžného AF na průběžný AF a manuální ostření, ale je tam i tlačítko RAW, přičemž v menu lze nastavit, zdali chceme jen jeden snímek RAW a pak se fotí normálně, anebo zda bude přístroj fotit RAW až do doby, kdy opět toto tlačítko stiskneme. Velká pochvala! Na druhé (levé straně) je jen tlačítko uvolňující bajonet objektivu. Osobně mi to moc nevyhovuje, tohle uvolňování objektivu na pravou ruku, ale je to bezpochyby věc zvyku.

Zadní stěna byla již zmíněna v souvislosti s rollerem a AE-L. Vpravo od displeje je shora tlačítko pro expoziční automatiku. Podle mě je ideální si zvyknout na prioritu clony a korigovat expozici zadním rollerem, ale je to zase věc zvyku a osobního přístupu. Tlačítko AF lze v menu nastavit, aby po stisknutí zablokoval právě nastavený AF, anebo naopak aby byl AF uvolněn. Od AL-L se toto tlačítko liší. Tím AL-L po stisknutí se “nabere” expozice, v hledáčku uvidíme hvězdičku, nastavení expozice je v paměti, avšak AF je uvolněný a přístroj dál ostří. V menu lze nastavit různé kombinace těchto funkcí, jak to komu vyhovuje.

Čtyřcestný volič má kolem sebe prstenec, kterým volíme vícebodové ostření nebo bodové, případně v režimu SEL s volbou ostřícího bodu. Čtyřcestný volič sám o sobě slouží k pohybu v menu.

Pod ním je FN volba, to je funkční menu. V něm najdeme volby pro DRIVE (jednotlivé obrázky, série, samospoušť 12/2 sec dálkové ovládání a dálka s 3 sec zpožděním), dále pak volba ISO, volba bílé a režim blesku. Toto je možná jediné diskutabilní řešení. Z jiných zrcadlovek jsme zvyklí na přímý přístup k ISO a WB, tady musíme přes FN, čili je “o mačkání víc”. Nepokládám to ale za tak moc velkou obtíž, tím spíš, že je zde režim priority ISO, takže ISO lze nastavit rovnou rollerem, anebo v režimu TAv se ISO nastavuje automaticky a přizpůsobí se manuálně volené kombinaci clony a času.
Vedle je důležité tlačítko, zapínající stabilizaci – zde je stabilizace na čipu, takže každý objektiv je stabilizovaný, další velká pochvala.

Vlevo od displeje jsou tlačítka pro menu, koš, INFO (to jsou režimy zobrazení na displeji) a režim prohlížení.

Menu je mimořádně hezky graficky ztvárněné. V menu snímání jsou 2 obrazovky. První položka je image tone, tam se dá nastavit “jasnější tón”. Tahle funkce je mi poněkud nejasná, vede k jakémusi divnému projasnění snímku. Jinak zde volíme formát a kompresi, sytost, doostření, kontrast, barevný prostor, dále tu volíme to, co se má pamatovat po vypnutí přístroje a taky se tu volí registrace nastaveních parametrů do uživatelského režiu.

Custom 1 a 2 menu nám umožňuje rozmanité finesy, jako je například pořadí snímků v bracketingu, pak jsou tu důležité volby, co chceme , aby dělaly rollery v různých režimech, . Velkou pochvalu zaslouží kontrola hloubky ostrosti “digital”, při tomto nastavení se páčkou u spouště exponuje, vidíme náhled na displeji, jenže obrázek se nezapíše, je jen pro kontrolu. Při nastavení “optical” páčka u spouště jen utáhne clonu.

Za zmínku stojí i možnost nastavit režimy programu: lze ho přizpůsobit tak, aby preferoval nejvyšší dosažitelnou rychlost závěrky, nebo aby hodně clonil kvůli hloubce ostrosti, anebo aby se držel v oblasti optimální kresby objektivu.
Režim prohlížení má též své specialitky, například “digitální filtr”, kterým na čb obrázku simulujeme efekt různých filtrů (červeného, modrého atd.). Je to spíš hračka, tyhle věci se mají dělat na pořádném monitor a ne na displeji aparátu. Je zde možnost konverze RAW do JPEG s nastavením parametrů. Opět bych řekl, je to hezké, ale dělal bych to doma, pod plnou kontrolou.

Jak se s ním fotí
Práce s přístrojem je blesková. PO zapnutí je schopen snímat po půl vteřině, rychlost kdy je schopen práce ze stavu “usnutí” je neměřitelná běžnými prostředky. Zpoždění spouště při namáčknutí bylo prakticky neměřitelné, s namáčknutím se základním setovým Xenon objektivem 0,3 sec. Sériové focení je rychlé 3 snímky na vteřinu, série je omezená kapacitou karty. V RAW formátu lze pořídit 9 snímků po sobě..

 
  Výřez 1:1 z rohu snímku, je vidět míra fialových kontur.


Obrazovou kvalitu jsem posuzoval ze snímků pořízených objektivy Samsung SG-DX1 D-Xenon 18-55/3,5-5,6 AL a Samsung SG-DX2 D-Xenon 50-200/4,0-5,6 AL, což jsou výrobky prestižní firmy Schneider. Jsou to vysoce kvalitní objektivy se stejným průměrem filtru 52 mm s neotáčející se přední čočkou (při ostření), takže nejsou problémy s polarizačním filtrem. Objektivy velmi dobře ostřily i v horších světelných podmínkách. Nebylo tedy nutno zvedat reflektor blesku, který slouží jako přisvětlovací reflektor pro ostření za špatných světelných podmínek. K vynikajícím maličkostem patří i možnost při samospoušti nejdřív zvednout zrcátko kvůli minimalizaci otřesů, jak prosté, jak geniální!

 
  Výřez 1:1 z rohu snímku při 640 ISO.


Obrazová kvalita je vynikající. Oba objektivy kreslily ostře i v rozích, s minimálním sklonem k fialovým konturám. V protisvětle se přístroj choval též velmi dobře. Přístroj stíhal ostřit i při živých scénách, v extrémních případech měl trochu sklon k přepalům, takže na ostrém sluníčku bych doporučoval kompenzovat expozici do -0.3, nebo dokonce -0.7. Běžné scény s celkovými záběry zvládal přístroj bezchybně, bez sklonů k přepalům.

Šum při vyšších ISO byl zcela v mezích běžných norem, takže není třeba se obávat režimu AVt, který nastavuje vyšší hodnoty ISO. Pokud ale se někdo obává svévolných zvýšení ISO do nebezpečných končin, v menu lze nastavit, jak vysoko má přístroj jít.

Výřezy 1:1 z levého horního roku při cloně F3.5, F54.6 (nahoře) a F10 (dole). Je vidět, že nárůst ostrosti při F10 není tak velký oproti F5.6. Objektiv Samsung SG-DX1 D-Xenon 18-55/3,5-5,6 AL.

Odolnost proti prachu se těžko měří, nedovedu si představit metodiku (návštěva mlýnice?). Je fakt, že jakýsi prach na snímači ulpěl, ale těžko posoudit, kolik by ho tam bylo bez antiprachového filtru.

Shrnutí
Samsung GX-10 je vynikající desetimegová zrcadlovka s výkonem střední třídy a cenou pod obvyklou úrovní této třídy, takže její poměr cena/výkon je zcela mimořádný. Má smysl pro člověka, který ocení drobné avšak vysoce užitečné funkce, které usnadňují fotografickou práci. Síla přístroje je samozřejmě v obrazové kvalitě a robustnosti, ale oproti jiným přístrojům lze ho snadněji přizpůsobit individuálním požadavkům. ty ale je třeba nejdřív mít… a k tomu je nutno mít jisté zkušenosti. Čímž není vůbec naznačeno, že je to přístroj nevhodný pro začátečníka! Naopak, i začátečníkovi bude velmi užitečný a umožní mu postupně odhalovat další a další komnaty a komůrky.

Pro a proti:

Pro:
Kvalita provedení
Ovladatelnost
Množství užitečných funkcí
Proti:
nic podstatného

Ukázky:
S objektivem 18-55:
1,2 běžné osvětlení, 3 práce matrixového měření: velké rozpětí jasů v poměru 1:1, přičemž přístroj nepřepálil jasy, 4 hodně členitá scéna, zde jasy jsou poněkud přepálené.
s objektivem 50-200:
5 až 8 běžné světelné podmínky, 9 protisvětlo, 10 ostré světlo, 11 protisvětlo a 12 při 640 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Jednooká desetimegová zrcadlovka se stabilizací a protiprachovým filtrem, co víc si přát? Můžete mít i jejího dvojníka Pentax K10D za cenu cca 1,5 kKč větší. Výrobce s ní míří do řad náročných fotoamatérů až po profesionální fotografy. Řekněme hned zkraje, že to není přemrštěně vysoko umístěný cíl!

Jaký je a komu je určen

Samsung GX-10 je pravá jednooká zrcadlovka s výměnnými objektivy. Zde je třeba upozornit, že jde o “K bajonet” ( tedy přesně – jde o bajonet pro objektivy KAF2, KAF a KA, tedy “káčka” s autofokusem), specifický především pro Pentax, takže pokud budete pátrat po “sklech”, pátrejte tímto směrem – zde ještě dodejme, že kupříkladu Tamron své populární objektivy, jako je Tamron AF SP 17-35 mm nebo Tamron AF 18-200 mm F/3,5-6,3 Di II vyrábí i v pentaxím provedení.

Kam řadit tento přístroj? Svým provedením míří spíše na střední třídu, kde kraluje Canon 30 D a Nikon D200 a v tomto srovnání vychází jeho cena/výkon podstatně příznivěji. Jeho snímač je 10.75 Mpx CCD APS-C velký 23.5 x 15.7 mm s dvoukanálovým přenosem dat do 22bitového analog-digitálního převodníku a poté do Prime procesoru. Snímač je stabilizovaný, tedy je schopen vyrovnávat otřesy vyvolané chvěním rukou, takže je možno udržet o 2 stupně delší časy než bez stabilizace. Tento stabilizátor se též stará při startu o “otřes” filtru, který je opatřen antistatickou vrstvou, takže by většina prachových zrnek měla spadnout a přichytit se na lepicí pásku pod snímačem. Přístroj je důkladně “zapakován” 72 těsnicími elementy, která chrání vnitřek proti prachu a vlhkosti – právě toto opatření patří k těm, které posouvají výrobek do střední třídy. S tím souvisí i pečlivé řešení dvířek pro konektory a pro záznamovou kartu. Zaostřovací systém je založen na 11 zaostřovacích bodech, ty ve středu jsou křížové.

Design aparátu je zaměřen na “proudnicovou ladnost”, avšak není to na úkor ergonomie. Aparát se velmi dobře drží, a vůbec nevadí, že má poměrně malý úchop (grip). Není to žádný trpaslík (142 x 101 x 70 mm) a s baterkou váží 793 g. Výborně se drží v ruce i díky příjemnému povrchu těla.

Hledáček je hranolový, zobrazuje 95% záběru a má 0,98x zvětšení. LVD displej je dvouapůlpalcový s210 tisícem pixelů.
Měření expozice je šestnáctisegmentové, středové nebo bodové.
Akumulátor je lithium iontový D-LI50, nabíječka je pochopitelně v dodávce, zápis je na SD karty, respektive vysokorychlostní velkokapacitní SDHC karty. Lze dokoupit síťový napáječ.

Ovládání a menu
Moje recenze bude netypická v tom, že se mi nedaří oddělit kapitoly “ovládání” a “jak se s ním fotí”. Obrovská přednost tohoto přístroje je právě v jeho ovladatelnosti, takže popis budu doprovázen hodnotícím komentářem.

Přístroj se zapíná páčkou u spouště (podobně jako u Nikonů), ale dalším tahem páčky získáme kontrolu hloubky ostrosti utažením clony. Je to vtipné zařízení, s dvěma režimy – optickým a digitálním, viz níže.
Pod spouští je přední roller (ovládací kolečko) a vzadu je zadní roller. Na pravé zadní hraně je uzávěr autofokusu.
Vedle spouště je “green button”, vtipné zařízení, kterým v režimu M, tedy v manuálním režimu nastavíme expozici na automaticky zjištěné hodnoty. Geniální! Často totiž laborujeme s ručním nastavení, pak tam hodnoty zapomeneme i v jiných podmínkách. Green button “to jistí”. Také v režimu Program lze plynule přejít do režimu priorita clony nebo priorita času (přes rollery) a “green button” vás vrátí zpátky do běžného programu.
Na druhé straně je volič režimů. Ten nabízí plný automat, program (automat s možností korekcí), prioritu citlivosti (nastavíte ISO a podle toho se nastaví příslušná expozice, což je trochu komická funkce pod heslem “aby toho bylo víc”, protože pochopitelně i v P režimu automatika zohledňuje citlivost. Jediná výhoda je, že můžete rovnou nastavovat citlivost zadním rollerem (ovládacím kolečkem), takže nemusíte jít do funkčních menu, jako je tomu v jiných režimech (viz níže). Režim Tv je priorita času, režim Av je priorita clony. Ale i zde je chytré řešení: předním rollerem nastavujeme clonu, ale zadní roller upravuje čas, takže je to prakticky expoziční kompenzace: měníme čas a v hledáčku vidíme, o kolik jde expozice do plusu a do mínusu. Velká pochvala!
TAv zaslouží superpochvalu: zde nastavíme ručně žádoucí clonu a čas a automatika nám přiřazuje ISO. Takže třeba při živé fotografii nastavíme 1/200 sec a F5.6 a fotíme a nestaráme se o to, kolik ISO nám automatika přiřadí.
Zbývají volby M – to je plný manuál, B – to je “bulb”, extra dlouhé časy a X, to je nastavení synchronizační rychlosti pro externí neautomatické blesky. Poslední položkou je cust., to je uživatelské nastavení. Pod tímto voličem je obvyklé přepínání režimů expoziční automatiky – bodové, středové a zonální (matrix) měření.

Z boku vidíme zleva obvyklý přepínač ostření z běžného AF na průběžný AF a manuální ostření, ale je tam i tlačítko RAW, přičemž v menu lze nastavit, zdali chceme jen jeden snímek RAW a pak se fotí normálně, anebo zda bude přístroj fotit RAW až do doby, kdy opět toto tlačítko stiskneme. Velká pochvala! Na druhé (levé straně) je jen tlačítko uvolňující bajonet objektivu. Osobně mi to moc nevyhovuje, tohle uvolňování objektivu na pravou ruku, ale je to bezpochyby věc zvyku.

Zadní stěna byla již zmíněna v souvislosti s rollerem a AE-L. Vpravo od displeje je shora tlačítko pro expoziční automatiku. Podle mě je ideální si zvyknout na prioritu clony a korigovat expozici zadním rollerem, ale je to zase věc zvyku a osobního přístupu. Tlačítko AF lze v menu nastavit, aby po stisknutí zablokoval právě nastavený AF, anebo naopak aby byl AF uvolněn. Od AL-L se toto tlačítko liší. Tím AL-L po stisknutí se “nabere” expozice, v hledáčku uvidíme hvězdičku, nastavení expozice je v paměti, avšak AF je uvolněný a přístroj dál ostří. V menu lze nastavit různé kombinace těchto funkcí, jak to komu vyhovuje.

Čtyřcestný volič má kolem sebe prstenec, kterým volíme vícebodové ostření nebo bodové, případně v režimu SEL s volbou ostřícího bodu. Čtyřcestný volič sám o sobě slouží k pohybu v menu.

Pod ním je FN volba, to je funkční menu. V něm najdeme volby pro DRIVE (jednotlivé obrázky, série, samospoušť 12/2 sec dálkové ovládání a dálka s 3 sec zpožděním), dále pak volba ISO, volba bílé a režim blesku. Toto je možná jediné diskutabilní řešení. Z jiných zrcadlovek jsme zvyklí na přímý přístup k ISO a WB, tady musíme přes FN, čili je “o mačkání víc”. Nepokládám to ale za tak moc velkou obtíž, tím spíš, že je zde režim priority ISO, takže ISO lze nastavit rovnou rollerem, anebo v režimu TAv se ISO nastavuje automaticky a přizpůsobí se manuálně volené kombinaci clony a času.
Vedle je důležité tlačítko, zapínající stabilizaci – zde je stabilizace na čipu, takže každý objektiv je stabilizovaný, další velká pochvala.

Vlevo od displeje jsou tlačítka pro menu, koš, INFO (to jsou režimy zobrazení na displeji) a režim prohlížení.

Menu je mimořádně hezky graficky ztvárněné. V menu snímání jsou 2 obrazovky. První položka je image tone, tam se dá nastavit “jasnější tón”. Tahle funkce je mi poněkud nejasná, vede k jakémusi divnému projasnění snímku. Jinak zde volíme formát a kompresi, sytost, doostření, kontrast, barevný prostor, dále tu volíme to, co se má pamatovat po vypnutí přístroje a taky se tu volí registrace nastaveních parametrů do uživatelského režiu.

Custom 1 a 2 menu nám umožňuje rozmanité finesy, jako je například pořadí snímků v bracketingu, pak jsou tu důležité volby, co chceme , aby dělaly rollery v různých režimech, . Velkou pochvalu zaslouží kontrola hloubky ostrosti “digital”, při tomto nastavení se páčkou u spouště exponuje, vidíme náhled na displeji, jenže obrázek se nezapíše, je jen pro kontrolu. Při nastavení “optical” páčka u spouště jen utáhne clonu.

Za zmínku stojí i možnost nastavit režimy programu: lze ho přizpůsobit tak, aby preferoval nejvyšší dosažitelnou rychlost závěrky, nebo aby hodně clonil kvůli hloubce ostrosti, anebo aby se držel v oblasti optimální kresby objektivu.
Režim prohlížení má též své specialitky, například “digitální filtr”, kterým na čb obrázku simulujeme efekt různých filtrů (červeného, modrého atd.). Je to spíš hračka, tyhle věci se mají dělat na pořádném monitor a ne na displeji aparátu. Je zde možnost konverze RAW do JPEG s nastavením parametrů. Opět bych řekl, je to hezké, ale dělal bych to doma, pod plnou kontrolou.

Jak se s ním fotí
Práce s přístrojem je blesková. PO zapnutí je schopen snímat po půl vteřině, rychlost kdy je schopen práce ze stavu “usnutí” je neměřitelná běžnými prostředky. Zpoždění spouště při namáčknutí bylo prakticky neměřitelné, s namáčknutím se základním setovým Xenon objektivem 0,3 sec. Sériové focení je rychlé 3 snímky na vteřinu, série je omezená kapacitou karty. V RAW formátu lze pořídit 9 snímků po sobě..

 
  Výřez 1:1 z rohu snímku, je vidět míra fialových kontur.


Obrazovou kvalitu jsem posuzoval ze snímků pořízených objektivy Samsung SG-DX1 D-Xenon 18-55/3,5-5,6 AL a Samsung SG-DX2 D-Xenon 50-200/4,0-5,6 AL, což jsou výrobky prestižní firmy Schneider. Jsou to vysoce kvalitní objektivy se stejným průměrem filtru 52 mm s neotáčející se přední čočkou (při ostření), takže nejsou problémy s polarizačním filtrem. Objektivy velmi dobře ostřily i v horších světelných podmínkách. Nebylo tedy nutno zvedat reflektor blesku, který slouží jako přisvětlovací reflektor pro ostření za špatných světelných podmínek. K vynikajícím maličkostem patří i možnost při samospoušti nejdřív zvednout zrcátko kvůli minimalizaci otřesů, jak prosté, jak geniální!

 
  Výřez 1:1 z rohu snímku při 640 ISO.


Obrazová kvalita je vynikající. Oba objektivy kreslily ostře i v rozích, s minimálním sklonem k fialovým konturám. V protisvětle se přístroj choval též velmi dobře. Přístroj stíhal ostřit i při živých scénách, v extrémních případech měl trochu sklon k přepalům, takže na ostrém sluníčku bych doporučoval kompenzovat expozici do -0.3, nebo dokonce -0.7. Běžné scény s celkovými záběry zvládal přístroj bezchybně, bez sklonů k přepalům.

Šum při vyšších ISO byl zcela v mezích běžných norem, takže není třeba se obávat režimu AVt, který nastavuje vyšší hodnoty ISO. Pokud ale se někdo obává svévolných zvýšení ISO do nebezpečných končin, v menu lze nastavit, jak vysoko má přístroj jít.

Výřezy 1:1 z levého horního roku při cloně F3.5, F54.6 (nahoře) a F10 (dole). Je vidět, že nárůst ostrosti při F10 není tak velký oproti F5.6. Objektiv Samsung SG-DX1 D-Xenon 18-55/3,5-5,6 AL.

Odolnost proti prachu se těžko měří, nedovedu si představit metodiku (návštěva mlýnice?). Je fakt, že jakýsi prach na snímači ulpěl, ale těžko posoudit, kolik by ho tam bylo bez antiprachového filtru.

Shrnutí
Samsung GX-10 je vynikající desetimegová zrcadlovka s výkonem střední třídy a cenou pod obvyklou úrovní této třídy, takže její poměr cena/výkon je zcela mimořádný. Má smysl pro člověka, který ocení drobné avšak vysoce užitečné funkce, které usnadňují fotografickou práci. Síla přístroje je samozřejmě v obrazové kvalitě a robustnosti, ale oproti jiným přístrojům lze ho snadněji přizpůsobit individuálním požadavkům. ty ale je třeba nejdřív mít… a k tomu je nutno mít jisté zkušenosti. Čímž není vůbec naznačeno, že je to přístroj nevhodný pro začátečníka! Naopak, i začátečníkovi bude velmi užitečný a umožní mu postupně odhalovat další a další komnaty a komůrky.

Pro a proti:

Pro:
Kvalita provedení
Ovladatelnost
Množství užitečných funkcí
Proti:
nic podstatného

Ukázky:
S objektivem 18-55:
1,2 běžné osvětlení, 3 práce matrixového měření: velké rozpětí jasů v poměru 1:1, přičemž přístroj nepřepálil jasy, 4 hodně členitá scéna, zde jasy jsou poněkud přepálené.
s objektivem 50-200:
5 až 8 běžné světelné podmínky, 9 protisvětlo, 10 ostré světlo, 11 protisvětlo a 12 při 640 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: