Nezařazené

Samsung Digimax L85

Vždycky je pěkné, když se výrobce může pochlubit, že je něco “první na světě”. Tento “retro” model Samsungu se právem chlubí HDMI rozhraním, už jsme tu o něm psali v seriálu posílaném z kolínské Photokiny. Pětaosmdesátku jsem na Photokině měl sebou a dnes je tu výsledek mých zkušeností s ní.

Jaký je a komu je určen

Vypadá roztomile starodávně, připomíná foťáky z šedesátých let, ale je to pašák nabitý moderní technologií. Nabízí rozlišení 8,1 Mpx a pětinásobný optický zoom ( 38 až 190 mm ekv.), čímž se dostává na spodní hranici ultrazoomu. Světelnost má v rozmezí F 2.8 – 4.4, ostří od 1 cm, taky zasluhuje pochvalu. Objektiv má prestižního výrobce – Schneider Kreuznach. Citlivost ISO se drží ve střízlivém rozsahu od 50 do 400 ISO, závěrka má rychlosti od 15 sec do 1/2000 sec. Je to přístroj určený pro lidi, kteří ocení plnou kontrolu, nabízí auto, program a také prioritu clony / času a plný manuál. Má pěkný dvouapůlpalcový LCD displej s 230 tisíci pixely. Napájí se Li-ion akumulátorem a data (JPEG a TIFF) zapisuje na SD karty. Váží 190 g a míry má 109,2 x 64 x 29 mm.
Design, jak řečeno, je ve stylu retro. Přístroj je dosti velký, tělo je černé, vrchní a spodní část je stříbrná, tedy kovová a to spolu s výrazným okružím kolem objektivu (který je v klidovém stavu chráněn roletou).

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, vpravo od něho je spoušť, vlevo kolečko pro volbu režimů. To má slabou aretaci, takže po každém vyjmutí z kapsy si zkontrolujte, co vám tam kapesník spolu s klíči nastavily za překvapení, jinak budete nadávat, jako já. Na kotouči se nastavují režimy auto, program, A/S (priorita clony nebo času). S tím je trochu patálie. K tomu, abyste nastavili prioritu clony nebo času, musíte stisknout ASM tlačítko na zadní stěně, načež si musíte pamatovat toto:
červeně se aktivuje nejdřív clona a na čtyřcestném voliči volíte nahoru a dolů clonu, vlevo a vpravo přepnete na prioritu času a pak zase nahoru a dolů volíte čas.
Kdybych byl pan ředitel RD oddělení a pan Pepišita za mnou přišel s tímto řešením, řekl bych mu:
“Pane Pepišita, tohle si strčte mezi dva chleby!”
Já vím, že se na to dá zvyknout. Na fakirském lůžku se taky dá spát. Ale proč bych to dělal, tak zní otázka.
Manuální režim nás naštěstí tohohle pepišitovství ušetří – tam je to jasné, po stisknutí ASM tlačítka volíte čtyřcestným voličem nahoru/dolů clonu a vlevo/vpravo čas. Ostatně – velká chvála, že tohle ovládá í na přístroji je, manuální volby se nám z kompaktů v poslední době vytrácejí.
Další volba jsou scénické režimy, těch je jedenáct, najdeme zde Noční scénu, Portrét, Děti, Krajina, Soumrak, Makro, Svítání, Protisvětlo, Ohňostroj, Pláž & sníh a Text Recognition (Rozpoznávání textu). To umí OCR pomocí dodávaného softwaru.
V další volbě nastavíme rychlostní snímání, kdy přístroj během vteřiny pořídí 30 záběrů v rozlišení VGA (640×480) – vynikající pomůcka hlavně pro snímání sportu, pro trenéry, pro analýzu rychlých dějů.
Wide je další volba – v manuálu vtipně píší o “širokoúhlých záběrech”. Ve skutečnosti máte úhel záběru pořád stejně široký, jenomže v režimu “wide” je uříznutý vršek a spodek (je to vidět na LCD) a při promítání na 9×16 TV to dobře vypadá. No a protože přístroj má HDMI rozhraní, snímky jsou na HD televizorech skutečně vynikající, syté a kontrastní: což se pozná hlavně při srovnání “obyč” AV výstupu a HDMI.
Poslední volba je video. I to je zde velmi dobře řešeno – hlavně proto, že jde mimo jiné i snímání zastavit a obnovit, takže v jednom souboru máte více záběrů: lze fakticky dělat střih při snímání a není nutné pracně lepit jednotlivé záběry (soubory) k sobě. Navíc je video digitálně stabilizované a lze při něm zoomovat v rozsahu 1:3.

Menu je zde v podstatě trojí.
Na zadní stěně máme totiž běžný čtyřcestný volič (na jeho volby jsou nastaveny při režimu snímání shora ve směru hod. ručiček: hlasová poznámka, samospoušť, makro a blesk (nabízí i blesk do pomala), a vlevo od něho je čtveřice tlačítek.
Nahoře je ASM tlačítko, to jsme už probrali. Pod ním je tlačítko pro
efektové menu, kde vybíráme barevnost (normál, nebo hnědé fotky, čb, modré, zelené, červené a negativ. Pak je zvýraznění – na př. figura se zobrazí ostře a zbytek se rozostří. Další je možnost složit dvě nebo čtyři fota do jednoho záběru. Poslední jsou “fotorámy”, k tomu mám jen poznámku brrrr… “vkusné” rámečky do fotek! Další tlačítko vede na
funkce – tedy je to mnohde používané funkční menu. Tady se dostaneme na expoziční kompenzaci – spolupracuje s histogramem, velká chvála, na to se dnes často zapomíná! Dále je zde nastavení ISO a nastavení bílé a jako čtvrtá volba je šťourání do RGB kanálů, což vřele nedoporučuji dělat. V režimu prohlížení (který se zapíná čtvrtým, tedy spodním tlačítkem) se tímto tlačítkem maže.

Velké menu se zapíná středovým tlačítkem čtyřcestného voliče. Je to fakticky “pull down” menu – první co udělejte je navolte české menu v setupu, a zde se nastavuje: velikost snímku, kvalita, měření (multi a bodové), ostření (vícebodové a středové), snímání jednorázové, sekvenční a postupné (bracketing), dále se nastavuje doostření, informace na LCD, a moje volby – to jsou úvodní obrázky a zvuky a pod. Co mi tu chybí je ovládání kontrastu a sytosti, to pokládám za mnohem užitečnější, než barvení do modra.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,5 sec, to je slušný čas, i když ne rekordně rychlý. S namáčknutím má spoušť zpoždění standardních 0,1 sec, bez namáčknutí docela slušných 0,5.
Blesk má i funkci “do pomala”, měrný předblesk v režimu PROGRAM je znatelně předsazen před skutečný blesk a zdržuje expozici o 0,4 sec, s tím je nutno bohužel počítat při fotografování živých záběrů s bleskem.

Obrazová kvalita je znamenitá. Žádné vinětování (tmavnutí v rozích), žádné fialové kontury, perfektní ostrý obraz v plném rozsahu zoomu i za ním – velmi slušně použitelný je i digitální zoom. Výrobce odolal pokušení a nastavil nejvyšší citlivost na 400 ISO – v této citlivosti se přístroj chová kultivovaně a šum bude rozčilovat jen opravdového šťouru. Za běžných světelných podmínek má automatika tendenci k lehké přeexpozici, takže kompenzací na úrovni -0,3 EV se rozhodně nedá nic zkazit. Histogram velmi ochotně kopíruje změny nastavení expozice.
Vyrovnání bílé tradičně měříme na žárovkové osvětlení. Režim “auto” ho nastaví špatně, ale napravitelně. Režim žárovka ho nastaví dobře. Režim “manuální nastavení” si vyžaduje nastavení stisknutím spouště, ale nestane se nic, ani pozitivního, ani negativního, zůstane viset automatické nastavení. Ti hoši co dělají firmware by věru měli být mácháni jako švindlující pekaři v koši v nejbližší řece, hodně studené.
Výhrady jsou drobné a již řečené – poněkud zmatené ovládání A/S režimu a absence ovládání kontrastu a sytosti.

Nahoře vlevo ukázka vyrovnání při nastavení WB “žárovka”, vpravo automat. Vlevo je ukázka nastavení ISO 400. Na ukázce vlevo je ovšem vidět doslova brutální “noise reduction”, tedy odstraňování šumu. Je ovšem třeba vzít v úvahu, že jde o osmimegový snímek a toto je ukázka výřezu 1:1. Při osmi miliónech pixelech by “noise reduction” začala vadit při zvětšeninách A 4 a výše.

Shrnutí
Samsung Digimax L85 je přístroj pro lehce konzervativní milovníky dokonalé techniky – osmimegový kompakt s možností manuálního nastavení expozice ocení jen fajnšmekr, u tohoto modelu zajásá ten, kdo si rád prohlíží obrázky na obrazovce svého čtyřicetipalcového HD televizoru. Poutavý, neotřelý vzhled, dokonalé obrázky, co k tomu dodat? Z dnešního pohledu mu chybí z významných funkcí jen optická stabilizace. Přístroj stojí deset tisíc a v této kategorii se stabilizované kompakty už běžně dostanou. To je snad to jediné, co by mělo zájemci vrtat hlavou.

Pro a proti:

Pro:
Vynikající obrazová kvalita
HDMI rozhraní pro přehrávku na HD TV
manuální ovladatelnost
vtipně řešené video
Proti: Nemá stabilizaci
trochu pomalý
složitý systém menu

Ukázky:
1,2 za šera, 3 v mlze, 4 při 400 ISO, 5 – 7 rozsah zoomu, 8 – 11 běžné světelné podmínky, 12 lesní příšeří s kompenzací -1 EV

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Vždycky je pěkné, když se výrobce může pochlubit, že je něco “první na světě”. Tento “retro” model Samsungu se právem chlubí HDMI rozhraním, už jsme tu o něm psali v seriálu posílaném z kolínské Photokiny. Pětaosmdesátku jsem na Photokině měl sebou a dnes je tu výsledek mých zkušeností s ní.

Jaký je a komu je určen

Vypadá roztomile starodávně, připomíná foťáky z šedesátých let, ale je to pašák nabitý moderní technologií. Nabízí rozlišení 8,1 Mpx a pětinásobný optický zoom ( 38 až 190 mm ekv.), čímž se dostává na spodní hranici ultrazoomu. Světelnost má v rozmezí F 2.8 – 4.4, ostří od 1 cm, taky zasluhuje pochvalu. Objektiv má prestižního výrobce – Schneider Kreuznach. Citlivost ISO se drží ve střízlivém rozsahu od 50 do 400 ISO, závěrka má rychlosti od 15 sec do 1/2000 sec. Je to přístroj určený pro lidi, kteří ocení plnou kontrolu, nabízí auto, program a také prioritu clony / času a plný manuál. Má pěkný dvouapůlpalcový LCD displej s 230 tisíci pixely. Napájí se Li-ion akumulátorem a data (JPEG a TIFF) zapisuje na SD karty. Váží 190 g a míry má 109,2 x 64 x 29 mm.
Design, jak řečeno, je ve stylu retro. Přístroj je dosti velký, tělo je černé, vrchní a spodní část je stříbrná, tedy kovová a to spolu s výrazným okružím kolem objektivu (který je v klidovém stavu chráněn roletou).

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně, vpravo od něho je spoušť, vlevo kolečko pro volbu režimů. To má slabou aretaci, takže po každém vyjmutí z kapsy si zkontrolujte, co vám tam kapesník spolu s klíči nastavily za překvapení, jinak budete nadávat, jako já. Na kotouči se nastavují režimy auto, program, A/S (priorita clony nebo času). S tím je trochu patálie. K tomu, abyste nastavili prioritu clony nebo času, musíte stisknout ASM tlačítko na zadní stěně, načež si musíte pamatovat toto:
červeně se aktivuje nejdřív clona a na čtyřcestném voliči volíte nahoru a dolů clonu, vlevo a vpravo přepnete na prioritu času a pak zase nahoru a dolů volíte čas.
Kdybych byl pan ředitel RD oddělení a pan Pepišita za mnou přišel s tímto řešením, řekl bych mu:
“Pane Pepišita, tohle si strčte mezi dva chleby!”
Já vím, že se na to dá zvyknout. Na fakirském lůžku se taky dá spát. Ale proč bych to dělal, tak zní otázka.
Manuální režim nás naštěstí tohohle pepišitovství ušetří – tam je to jasné, po stisknutí ASM tlačítka volíte čtyřcestným voličem nahoru/dolů clonu a vlevo/vpravo čas. Ostatně – velká chvála, že tohle ovládá í na přístroji je, manuální volby se nám z kompaktů v poslední době vytrácejí.
Další volba jsou scénické režimy, těch je jedenáct, najdeme zde Noční scénu, Portrét, Děti, Krajina, Soumrak, Makro, Svítání, Protisvětlo, Ohňostroj, Pláž & sníh a Text Recognition (Rozpoznávání textu). To umí OCR pomocí dodávaného softwaru.
V další volbě nastavíme rychlostní snímání, kdy přístroj během vteřiny pořídí 30 záběrů v rozlišení VGA (640×480) – vynikající pomůcka hlavně pro snímání sportu, pro trenéry, pro analýzu rychlých dějů.
Wide je další volba – v manuálu vtipně píší o “širokoúhlých záběrech”. Ve skutečnosti máte úhel záběru pořád stejně široký, jenomže v režimu “wide” je uříznutý vršek a spodek (je to vidět na LCD) a při promítání na 9×16 TV to dobře vypadá. No a protože přístroj má HDMI rozhraní, snímky jsou na HD televizorech skutečně vynikající, syté a kontrastní: což se pozná hlavně při srovnání “obyč” AV výstupu a HDMI.
Poslední volba je video. I to je zde velmi dobře řešeno – hlavně proto, že jde mimo jiné i snímání zastavit a obnovit, takže v jednom souboru máte více záběrů: lze fakticky dělat střih při snímání a není nutné pracně lepit jednotlivé záběry (soubory) k sobě. Navíc je video digitálně stabilizované a lze při něm zoomovat v rozsahu 1:3.

Menu je zde v podstatě trojí.
Na zadní stěně máme totiž běžný čtyřcestný volič (na jeho volby jsou nastaveny při režimu snímání shora ve směru hod. ručiček: hlasová poznámka, samospoušť, makro a blesk (nabízí i blesk do pomala), a vlevo od něho je čtveřice tlačítek.
Nahoře je ASM tlačítko, to jsme už probrali. Pod ním je tlačítko pro
efektové menu, kde vybíráme barevnost (normál, nebo hnědé fotky, čb, modré, zelené, červené a negativ. Pak je zvýraznění – na př. figura se zobrazí ostře a zbytek se rozostří. Další je možnost složit dvě nebo čtyři fota do jednoho záběru. Poslední jsou “fotorámy”, k tomu mám jen poznámku brrrr… “vkusné” rámečky do fotek! Další tlačítko vede na
funkce – tedy je to mnohde používané funkční menu. Tady se dostaneme na expoziční kompenzaci – spolupracuje s histogramem, velká chvála, na to se dnes často zapomíná! Dále je zde nastavení ISO a nastavení bílé a jako čtvrtá volba je šťourání do RGB kanálů, což vřele nedoporučuji dělat. V režimu prohlížení (který se zapíná čtvrtým, tedy spodním tlačítkem) se tímto tlačítkem maže.

Velké menu se zapíná středovým tlačítkem čtyřcestného voliče. Je to fakticky “pull down” menu – první co udělejte je navolte české menu v setupu, a zde se nastavuje: velikost snímku, kvalita, měření (multi a bodové), ostření (vícebodové a středové), snímání jednorázové, sekvenční a postupné (bracketing), dále se nastavuje doostření, informace na LCD, a moje volby – to jsou úvodní obrázky a zvuky a pod. Co mi tu chybí je ovládání kontrastu a sytosti, to pokládám za mnohem užitečnější, než barvení do modra.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,5 sec, to je slušný čas, i když ne rekordně rychlý. S namáčknutím má spoušť zpoždění standardních 0,1 sec, bez namáčknutí docela slušných 0,5.
Blesk má i funkci “do pomala”, měrný předblesk v režimu PROGRAM je znatelně předsazen před skutečný blesk a zdržuje expozici o 0,4 sec, s tím je nutno bohužel počítat při fotografování živých záběrů s bleskem.

Obrazová kvalita je znamenitá. Žádné vinětování (tmavnutí v rozích), žádné fialové kontury, perfektní ostrý obraz v plném rozsahu zoomu i za ním – velmi slušně použitelný je i digitální zoom. Výrobce odolal pokušení a nastavil nejvyšší citlivost na 400 ISO – v této citlivosti se přístroj chová kultivovaně a šum bude rozčilovat jen opravdového šťouru. Za běžných světelných podmínek má automatika tendenci k lehké přeexpozici, takže kompenzací na úrovni -0,3 EV se rozhodně nedá nic zkazit. Histogram velmi ochotně kopíruje změny nastavení expozice.
Vyrovnání bílé tradičně měříme na žárovkové osvětlení. Režim “auto” ho nastaví špatně, ale napravitelně. Režim žárovka ho nastaví dobře. Režim “manuální nastavení” si vyžaduje nastavení stisknutím spouště, ale nestane se nic, ani pozitivního, ani negativního, zůstane viset automatické nastavení. Ti hoši co dělají firmware by věru měli být mácháni jako švindlující pekaři v koši v nejbližší řece, hodně studené.
Výhrady jsou drobné a již řečené – poněkud zmatené ovládání A/S režimu a absence ovládání kontrastu a sytosti.

Nahoře vlevo ukázka vyrovnání při nastavení WB “žárovka”, vpravo automat. Vlevo je ukázka nastavení ISO 400. Na ukázce vlevo je ovšem vidět doslova brutální “noise reduction”, tedy odstraňování šumu. Je ovšem třeba vzít v úvahu, že jde o osmimegový snímek a toto je ukázka výřezu 1:1. Při osmi miliónech pixelech by “noise reduction” začala vadit při zvětšeninách A 4 a výše.

Shrnutí
Samsung Digimax L85 je přístroj pro lehce konzervativní milovníky dokonalé techniky – osmimegový kompakt s možností manuálního nastavení expozice ocení jen fajnšmekr, u tohoto modelu zajásá ten, kdo si rád prohlíží obrázky na obrazovce svého čtyřicetipalcového HD televizoru. Poutavý, neotřelý vzhled, dokonalé obrázky, co k tomu dodat? Z dnešního pohledu mu chybí z významných funkcí jen optická stabilizace. Přístroj stojí deset tisíc a v této kategorii se stabilizované kompakty už běžně dostanou. To je snad to jediné, co by mělo zájemci vrtat hlavou.

Pro a proti:

Pro:
Vynikající obrazová kvalita
HDMI rozhraní pro přehrávku na HD TV
manuální ovladatelnost
vtipně řešené video
Proti: Nemá stabilizaci
trochu pomalý
složitý systém menu

Ukázky:
1,2 za šera, 3 v mlze, 4 při 400 ISO, 5 – 7 rozsah zoomu, 8 – 11 běžné světelné podmínky, 12 lesní příšeří s kompenzací -1 EV

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: