|
Máme v Idifu seminář v rámci rekvalifikačního kurzu na téma „nalezené zátiší“. Posluchači obvykle fotí, co naleznou v domě. No, někdy je dobré se po bytě porozhlédnout! Onehdy jsem jednoho „Sudka“ našel na jídelním stole. Vypadalo to asi takto – snímek jsem samozřejmě převedl do čb podoby:
 Jednou, to nestačí. Každá taková příležitost se musí prozkoumat zevrubněji. Základní disposice byla ovšem jasná – muselo jít o protisvětlo a osa světla asi musela jít blízko úhlopříčky vedené z pravého horního do levého dolního rohu, po té „dramatické diagonále“ (na rozdíl o opačné diagonály zleva shora doprava dolů, považované za uklidňující, konejšivou diagonálu). Co dál? První popud zní – jít blíž. Jděme tedy blíž. Obrázek se tvarově zjedoduší a pozornost se víc připoutá na hlavní motivy!  Mohu si hrát i s náklonem skleničky. Ta naprosto nemusí být úplně svislá. Jakmile ji nakloním vlevo, stín bude strměji padat dolů. Třeba tím dosáhnu nějakého efektu:  Mohu ale ji „naklonit“ na druhou stranu. Každopádně se mi zdá, že takto nakloněné skleničky vypadají zajímavěji než původní obrázek.  A co stín? Což takhle spustit stín i shora? Je potřeba pracovat se zastíněním okna, které propouští sluneční paprsky.  No a když omezím světlo ještě víc, skleničku jaksi světelně utopím. I to se musí vyzkoušet.  Zkusím ještě jednu variantu:  Takže nakonec jsem volil tu variantu 5 se zastíněním snímku shora. Trochu jsem projasnil kytku,zatáhl horní roh – ale podstata je v něčem jiném: pokud to jde, je třeba vyzkoušet maximum variant. I tenhle snímek jich jistě nabízel mnohem víc, než se mi podařilo objevit. Právě ten hon za variantami je zajímavý – nikde není psáno, že „to“ musí být tak, jak jsme to našli. Hledání je dobrodružné a dobrodružství můžete zažít i doma v kuchyni.  Jo a fotil jsem to Olympusem E P1. |
|
Máme v Idifu seminář v rámci rekvalifikačního kurzu na téma „nalezené zátiší“. Posluchači obvykle fotí, co naleznou v domě. No, někdy je dobré se po bytě porozhlédnout! Onehdy jsem jednoho „Sudka“ našel na jídelním stole. Vypadalo to asi takto – snímek jsem samozřejmě převedl do čb podoby:
Jednou, to nestačí. Každá taková příležitost se musí prozkoumat zevrubněji. Základní disposice byla ovšem jasná – muselo jít o protisvětlo a osa světla asi musela jít blízko úhlopříčky vedené z pravého horního do levého dolního rohu, po té „dramatické diagonále“ (na rozdíl o opačné diagonály zleva shora doprava dolů, považované za uklidňující, konejšivou diagonálu). Co dál? První popud zní – jít blíž. Jděme tedy blíž. Obrázek se tvarově zjedoduší a pozornost se víc připoutá na hlavní motivy! Mohu si hrát i s náklonem skleničky. Ta naprosto nemusí být úplně svislá. Jakmile ji nakloním vlevo, stín bude strměji padat dolů. Třeba tím dosáhnu nějakého efektu: Mohu ale ji „naklonit“ na druhou stranu. Každopádně se mi zdá, že takto nakloněné skleničky vypadají zajímavěji než původní obrázek. A co stín? Což takhle spustit stín i shora? Je potřeba pracovat se zastíněním okna, které propouští sluneční paprsky. No a když omezím světlo ještě víc, skleničku jaksi světelně utopím. I to se musí vyzkoušet. Zkusím ještě jednu variantu: Takže nakonec jsem volil tu variantu 5 se zastíněním snímku shora. Trochu jsem projasnil kytku,zatáhl horní roh – ale podstata je v něčem jiném: pokud to jde, je třeba vyzkoušet maximum variant. I tenhle snímek jich jistě nabízel mnohem víc, než se mi podařilo objevit. Právě ten hon za variantami je zajímavý – nikde není psáno, že „to“ musí být tak, jak jsme to našli. Hledání je dobrodružné a dobrodružství můžete zažít i doma v kuchyni. Jo a fotil jsem to Olympusem E P1. |
