Nezařazené

S notebookem na cestách

Vrátil jsem se z opravdu daleké ciziny, jestliže jeden můj známý říká, že cizina začíná v Kathmandu, doplnil bych ho, že možná taky v Luang Prabangu. Byl jsem tam hlavně fotit – a vhod mi přišel dotaz jednoho čtenáře – jaký notebook na cesty? Musím dodat, že mám s notebookem na cestách dlouholeté zkušenosti. Poprvé jsem ho táhl do Afriky v roce 2005, byla to společná fotografická akce pořádaná renomovanou firmou, a kolegové se na mě dívali trochu jako na výstředníka. Oni svěřovali svoje fotce fotobance pana zástupce pořádající firmy. No a pak to udělalo cvak, databanka odešla a já měl svoje fotky v notebooku.

Berte to ale jako „veselou příhodu z natáčení“, jakkoli byla jakž takž veselá jen pro mě a ne pro kolegy bez fotek. Odejít samozřejmě může HD v notebooku taky. Takže ten dotaz pana M.S. zní: Jaký notebook je vhodný na cesty a na základní editaci fotografií v terénu? jak se rozhodnout pro velikost displeje, rozlišení, hmotnost a výkon, tedy parametry, které jdou v podstatě proti sobě. Vystřídal jsem jich během let několik , jistě čtyři, možná víc. V současnosti disponuji netbookem Toshiba a notebookem Lenovo X200, který stojí majlant a je to přísámbůh nejdražší a nejblbější a nejhnusnější notebook, jaký jsem kdy měl.

Databanka nebo notebook? Dnes jsou k mání databanky s displejem, nicméně dávám přednost notebooku. Mohu kromě výběru (to můžu na databance dělat taky) aspoň orientačně editovat v softwaru na který jsem zvyklý a hlavně jsem na netu. Takže jsem i z exotických destinací mohl obsluhovat svůj blog Digi-neff každý den.
Cestování s notebookem je bezproblémové. Na letišti obvykle chtějí, abyste ho vytáhli (nechápu proč, jen dvakrát se mi stalo, že mi řekli, abych ho zapnul, on měl vybitou baterku, tak jen mávli rukou a nechali mně bejt, kupodivu, bylo to v byrokratické a na letišti k turistům nevlídné Americe), tahám ho ve své brašně Domke, Ljuba tahala netbooka v batůžku. Editací a hlavně výběrem si můžeme krátit dlouhou chvíli na letišti a v letadle, někde najdete na letišti zásuvku a letos jsme letěli s Emigates dvoupatrovým superletadlem, kde měli zásuvku v opěradle sedadla před vámi. Takže notebook mohu vřele doporučit. K němu vozím ještě externí HD bez displeje, jako zálohu, protože sichr je jistota. Jaký notebook? To je těžká odpověď. Já si teď po těch letech a létech myslím, že naprosto vyhovuje levný netbook s malým displejem. Dovysvětlím níže.

Editace v notebooku To je druhá část otázky pana M.S. Displeje v noteboocích i netboocích jsou mizerné. Nejhezčí obrázek vidíte na výrobcích Apple, ale ty bývají zas až přehnaně optimisticky krásné a taky se na ně nedá spolehnout. Problematičtější úpravy se na notebooku nedají dělat – měli jsme mizerné počasí, musel jsem počítat s úpravami při rawové konverzi – a takové věci si opravdu netroufnu na bídném LCD notebooku dělat. Nějaké jednoduché úpravy samozřejmě ano, ale na to nemusím mít udánlivý supernotebook – levný, malý a lehký netbook mi k tomu naprosto stačí.

Dovedu si představit, že jiní čtenáři mají jiné zkušenosti a zavedli si jinou praxi – zde vypisuji, jak to dělám už mnoho let a zatím jsem v tomto systému nenašel žádné nevýhody.

Závěrem
Sluší se dodat nějakou ilustraci – žádnou fotku s notebookem ani netbookem nemám. Tak nabídnu obrázek „výpočetní technika na hoře Po Pa v Barmě“: pro potěchu poutníků a mnichů tam dva barmští šikulové mandlují fotky na čínské tiskárně čínskými barvami za deset korun litr, které za dva měsíce vyšisují. Stran ceny barvy a rychlosti šisování trochu přeháním, ale moc ne.



Vrátil jsem se z opravdu daleké ciziny, jestliže jeden můj známý říká, že cizina začíná v Kathmandu, doplnil bych ho, že možná taky v Luang Prabangu. Byl jsem tam hlavně fotit – a vhod mi přišel dotaz jednoho čtenáře – jaký notebook na cesty? Musím dodat, že mám s notebookem na cestách dlouholeté zkušenosti. Poprvé jsem ho táhl do Afriky v roce 2005, byla to společná fotografická akce pořádaná renomovanou firmou, a kolegové se na mě dívali trochu jako na výstředníka. Oni svěřovali svoje fotce fotobance pana zástupce pořádající firmy. No a pak to udělalo cvak, databanka odešla a já měl svoje fotky v notebooku.

Berte to ale jako „veselou příhodu z natáčení“, jakkoli byla jakž takž veselá jen pro mě a ne pro kolegy bez fotek. Odejít samozřejmě může HD v notebooku taky. Takže ten dotaz pana M.S. zní: Jaký notebook je vhodný na cesty a na základní editaci fotografií v terénu? jak se rozhodnout pro velikost displeje, rozlišení, hmotnost a výkon, tedy parametry, které jdou v podstatě proti sobě. Vystřídal jsem jich během let několik , jistě čtyři, možná víc. V současnosti disponuji netbookem Toshiba a notebookem Lenovo X200, který stojí majlant a je to přísámbůh nejdražší a nejblbější a nejhnusnější notebook, jaký jsem kdy měl.

Databanka nebo notebook? Dnes jsou k mání databanky s displejem, nicméně dávám přednost notebooku. Mohu kromě výběru (to můžu na databance dělat taky) aspoň orientačně editovat v softwaru na který jsem zvyklý a hlavně jsem na netu. Takže jsem i z exotických destinací mohl obsluhovat svůj blog Digi-neff každý den.
Cestování s notebookem je bezproblémové. Na letišti obvykle chtějí, abyste ho vytáhli (nechápu proč, jen dvakrát se mi stalo, že mi řekli, abych ho zapnul, on měl vybitou baterku, tak jen mávli rukou a nechali mně bejt, kupodivu, bylo to v byrokratické a na letišti k turistům nevlídné Americe), tahám ho ve své brašně Domke, Ljuba tahala netbooka v batůžku. Editací a hlavně výběrem si můžeme krátit dlouhou chvíli na letišti a v letadle, někde najdete na letišti zásuvku a letos jsme letěli s Emigates dvoupatrovým superletadlem, kde měli zásuvku v opěradle sedadla před vámi. Takže notebook mohu vřele doporučit. K němu vozím ještě externí HD bez displeje, jako zálohu, protože sichr je jistota. Jaký notebook? To je těžká odpověď. Já si teď po těch letech a létech myslím, že naprosto vyhovuje levný netbook s malým displejem. Dovysvětlím níže.

Editace v notebooku To je druhá část otázky pana M.S. Displeje v noteboocích i netboocích jsou mizerné. Nejhezčí obrázek vidíte na výrobcích Apple, ale ty bývají zas až přehnaně optimisticky krásné a taky se na ně nedá spolehnout. Problematičtější úpravy se na notebooku nedají dělat – měli jsme mizerné počasí, musel jsem počítat s úpravami při rawové konverzi – a takové věci si opravdu netroufnu na bídném LCD notebooku dělat. Nějaké jednoduché úpravy samozřejmě ano, ale na to nemusím mít udánlivý supernotebook – levný, malý a lehký netbook mi k tomu naprosto stačí.

Dovedu si představit, že jiní čtenáři mají jiné zkušenosti a zavedli si jinou praxi – zde vypisuji, jak to dělám už mnoho let a zatím jsem v tomto systému nenašel žádné nevýhody.

Závěrem
Sluší se dodat nějakou ilustraci – žádnou fotku s notebookem ani netbookem nemám. Tak nabídnu obrázek „výpočetní technika na hoře Po Pa v Barmě“: pro potěchu poutníků a mnichů tam dva barmští šikulové mandlují fotky na čínské tiskárně čínskými barvami za deset korun litr, které za dva měsíce vyšisují. Stran ceny barvy a rychlosti šisování trochu přeháním, ale moc ne.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: