S kompaktem v lese 1

V tomto a příštím týdnu jsem s fotovýpravou Idifu a Dílny v Utahu a Arizoně. Připravil jsem si několik článků, tentokrát ale ne ze vzdálených končin, ale z domova. Budeme si ukazovat a povídat o docela obyčejném fotografování obyčejných věcí. Věřím, že to bude k prospěchu věci.

S kompaktem v lese
Je to Panasonic Lumix TZ10, recenzoval jsem ho ZDE. Má výbornou optiku, proč s ním nejít do lesa? Fotky jsem pořídil 17. dubna, tedy jaro se konečně začalo hlásit ke slovu. Svítilo sluníčko – a mě vždycky zajímalo prostisvětlo. Uviděl jsem tento motiv:

Vždycky jde o to uvidět motiv. Realita kolem nás je nekonečně složitá. Musíme z ní vyříznout motiv, tedy spatřit něco, co nás zaujalo a vyfotit to. tady mě zaujal ten pařez jako objekt v ploše suchého listí, ozářeného sluncem. Vypadalo to zhruba tak, jak vidíte na obrázku. Nejdřív jsem se pokusil motiv zpracovat širokoúhlým objektivem, tedy zoomem nastaveným na krátké ohnisko.

Jak vidět širokoúhle
Pouček mnoho, jedna je klasická a výchozí: přiblížit se k motivu tak, aby vyplňoval aspoň 1/3 plochy a „to ostatní“ dokresluje atmosféru. OK, pojďme tedy blíž:

Pařez jsem umístil do levé části, blízko silného obrazového bodu, ten je na průsečíku třetin: zde na průsečíku leví svislé a spodní vodorovné třetiny. Musel jsem dát pozor, aby vršek pařezu nezasáhl do nápadného rozhraní barevné plochy a šedého pruhu stromů. Pařez se vyloupl z prostředí, je nápadný, čitelný. To je práce širokoúhlého objektivu.

Jenže mě zaujalo ještě něco jiného. I na téhle fotce pěkně svítí na šedivém pozadí barevné oranžové listy. Jenže jsou maličké, skoro nejsou vidět. Jak to udělat, abych je zvýraznil?

Vidět … úzkoúhle
Tohle slovo neexistuje. Krátké ohnisko nastaví široký úhel záběru, proto hovoříme o širokoúhlém objektivu. Dlouhé ohnisko nastaví úzký úhel záběru, jenže se neříká „úzkoúhlý objektiv“, i když by to vlastně bylo správné a logické. Prostě a nesprávně říkáme „teleobjektiv“. Ten, díky právě tomu úzkému úhlu záběru, zdánlivě zkracuje vzdálenosti. Musím teď od pařezu mnohem dál – a prodloužím ohnisko zoomu. Šel jsem tedy až na ohnisko odpovídající 169 mm a to stačilo, aby se pařez a vzdálená větev opticky spojila.

Jenže pořád se mi zdá, že je toho tam moc. Chtěl jsem vyfotit pařez a větev – a pořád se tam plete něco jiného. Mám jeden prostředek, tedy výřez. Dnes se hodně zapomíná na čtvercový formát, myslím, že by mohl zrovna tomuhle motivu docela dobře slušet. Nastavím tedy v editoru poměr stran 1:1 v nástroji výřez a výsledek je takový:

Půjdeme dál? Ještě ne. Jakž takž jsme zvládli pařez a větev, ale co světlo? Ráno je jemné, delikátní, a tady mi ty obrázky připadají jaksi hrubé, kontrastní. Fotil jsem s expoziční kompenzací až -1 EV kvůli přepalům, přece jen je to kompakt s mrňavým čipem. Zkusme to bez kompenzace.

Koukám, koukám, atmosféra jakž takž dobrá, ale zase je tam zmatek, vlevo mi tam zasahují nějaké větve… Budu muset řezat? Nerad řežu. Myslím, že by se fotograf měl snažit fotit na plné okno. A co takhle dát to na výšku?

Teď to chytilo atmosféru, jakou jsem chtěl. Všimněte si, že z jednoho pařezu a jedné větvičky lze změnou ohniska a změnou expoziční kompenzace získat různě vyhlížející obrázky.

V lese zůstaneme a vrátíme se k němu zítra.

V tomto a příštím týdnu jsem s fotovýpravou Idifu a Dílny v Utahu a Arizoně. Připravil jsem si několik článků, tentokrát ale ne ze vzdálených končin, ale z domova. Budeme si ukazovat a povídat o docela obyčejném fotografování obyčejných věcí. Věřím, že to bude k prospěchu věci.

S kompaktem v lese
Je to Panasonic Lumix TZ10, recenzoval jsem ho ZDE. Má výbornou optiku, proč s ním nejít do lesa? Fotky jsem pořídil 17. dubna, tedy jaro se konečně začalo hlásit ke slovu. Svítilo sluníčko – a mě vždycky zajímalo prostisvětlo. Uviděl jsem tento motiv:

Vždycky jde o to uvidět motiv. Realita kolem nás je nekonečně složitá. Musíme z ní vyříznout motiv, tedy spatřit něco, co nás zaujalo a vyfotit to. tady mě zaujal ten pařez jako objekt v ploše suchého listí, ozářeného sluncem. Vypadalo to zhruba tak, jak vidíte na obrázku. Nejdřív jsem se pokusil motiv zpracovat širokoúhlým objektivem, tedy zoomem nastaveným na krátké ohnisko.

Jak vidět širokoúhle
Pouček mnoho, jedna je klasická a výchozí: přiblížit se k motivu tak, aby vyplňoval aspoň 1/3 plochy a „to ostatní“ dokresluje atmosféru. OK, pojďme tedy blíž:

Pařez jsem umístil do levé části, blízko silného obrazového bodu, ten je na průsečíku třetin: zde na průsečíku leví svislé a spodní vodorovné třetiny. Musel jsem dát pozor, aby vršek pařezu nezasáhl do nápadného rozhraní barevné plochy a šedého pruhu stromů. Pařez se vyloupl z prostředí, je nápadný, čitelný. To je práce širokoúhlého objektivu.

Jenže mě zaujalo ještě něco jiného. I na téhle fotce pěkně svítí na šedivém pozadí barevné oranžové listy. Jenže jsou maličké, skoro nejsou vidět. Jak to udělat, abych je zvýraznil?

Vidět … úzkoúhle
Tohle slovo neexistuje. Krátké ohnisko nastaví široký úhel záběru, proto hovoříme o širokoúhlém objektivu. Dlouhé ohnisko nastaví úzký úhel záběru, jenže se neříká „úzkoúhlý objektiv“, i když by to vlastně bylo správné a logické. Prostě a nesprávně říkáme „teleobjektiv“. Ten, díky právě tomu úzkému úhlu záběru, zdánlivě zkracuje vzdálenosti. Musím teď od pařezu mnohem dál – a prodloužím ohnisko zoomu. Šel jsem tedy až na ohnisko odpovídající 169 mm a to stačilo, aby se pařez a vzdálená větev opticky spojila.

Jenže pořád se mi zdá, že je toho tam moc. Chtěl jsem vyfotit pařez a větev – a pořád se tam plete něco jiného. Mám jeden prostředek, tedy výřez. Dnes se hodně zapomíná na čtvercový formát, myslím, že by mohl zrovna tomuhle motivu docela dobře slušet. Nastavím tedy v editoru poměr stran 1:1 v nástroji výřez a výsledek je takový:

Půjdeme dál? Ještě ne. Jakž takž jsme zvládli pařez a větev, ale co světlo? Ráno je jemné, delikátní, a tady mi ty obrázky připadají jaksi hrubé, kontrastní. Fotil jsem s expoziční kompenzací až -1 EV kvůli přepalům, přece jen je to kompakt s mrňavým čipem. Zkusme to bez kompenzace.

Koukám, koukám, atmosféra jakž takž dobrá, ale zase je tam zmatek, vlevo mi tam zasahují nějaké větve… Budu muset řezat? Nerad řežu. Myslím, že by se fotograf měl snažit fotit na plné okno. A co takhle dát to na výšku?

Teď to chytilo atmosféru, jakou jsem chtěl. Všimněte si, že z jednoho pařezu a jedné větvičky lze změnou ohniska a změnou expoziční kompenzace získat různě vyhlížející obrázky.

V lese zůstaneme a vrátíme se k němu zítra.