S Dílnou na Mikuláších

Téma posledního semináře naší Dílny bylo focení s bleskem. Vypravili jsme se v neděli na Staroměstské náměstí, abychom tam ulovili nějaké ty Mikuláše a čerty. Blesku se mnoho fotografujících lidí bojí jak čert kříže. Není důvod. Je samozřejmě mnoho úrovní, jak blesk zvládat! Nicméně to běžné „bleskování“ je v podstatě velmi jednoduchá záležitost.

Blesky se od sebe liší svou konstrukcí. Především to jsou blesky vestavěné, každý kompakt takový blesk má, právě tak jako většina zrcadlovek – s výjimkou profi, u kterých se předpokládá použití externího blesku. Ten se připojí k tělu přístroje pomocí tzv. aktivních sáněk, anebo je s ním spojen kabelem nebo bezdrátově a je připevněn na ramínku nebo ho držíme v ruce. No a výkonné externí blesky jsou studiové – bez ohledu na to, zdali je používáme opravdu ve studiu, tedy ateliéru, nebo venku.

Zabývejme se typickým vestavěným bleskem, jak ho máte v kompaktu nebo zrcadlovce. Ten má několik režimu:

• automatický režim; ten je v podstatě nejhorší, jaký může být. Jakmile je fotoaparát nastaven na automat, blesk je obvykle aktivován vždy, když světelná hladina klesne pod určitou mez. To by nebylo to nejhorší: on ale si nastaví tzv. synchronizační čas, zpravidla 1/60 sec. No a když fotíme výjevy na nočním Staromáku, ta 1/60 sec vede k zoufalé podexpozici všeho, co je mimo dosah blesku:
  

  Lidi v dosahu blesku jsou snad dobře exponovaní, avšak zbytek tone v temnotě. Fotky jsou nepřirozené, odpudivé, jako tato na naší ukázce.

• výplňkový blesk – v anglické terminologii fill in je blesk, který spustí vždy, bez ohledu na úroveň osvětlení, tedy i za plného slunce. Používá se nejčastěji v protisvětle, k projasnění stínů. Jeho potíž je v tom, že jede vždy na svůj plný výkon; tento výkon lze ručně korigovat, ovšem v podstatě je to manuálně ovladatelný světelný výkon.
• blesk do pomalého času – označován obvykle písmenem S podle anglického slow je blesk, který se neplete do expoziční doby a podle potřeby dávkuje svůj výkon.

Lze nastavit ještě jiné drobnější varianty, ale v zásadě tyto tři možnosti jsou nejdůležitější.

Když fotíme takovou událost, jako jsou Mikulášové na Staromáku (a cokoli podobného kdekoli jinde), jistě chceme zobrazit i prostředí, tedy okolí. Tomu je třeba přizpůsobit expozici. Takže v prvním kroku nastavíme ISO a clonu a dobu osvitu v manuálním režimu tak, aby nám typická scéna vycházela třebas trochu tmavší než ideálně, ale v každém případě aby byla čitelná. Pokud máme jednoduchý automat bez možnosti manuálního nastavení času a clony, nastavíme kompenzaci do mínusu, obvykle na hodnotu -1 EV. Poté si přichystáme blesk tak, aby pracoval v slow režimu.

No a pak to dopadne jako na snímku našeho posluchače Petra Slezáka: postava je perfektně osvětlená a právě tak perfektně vidíme prostředí, ve kterém se nachází. Protože prostředí je laděné do temnějších tónů, nasvětlená figura s ní nesplývá, vyniká. A to je jádro celého kumštu.

Jakmile toto vezmeme do úvahy a zařídíme se podle toho, je skoro vyhráno. Ne úplně: v bídných světelných podmínkách máme zpravidla největší problémy s ostřením, a čím jednodušší a levnější přístroj, tím jsou ty problémy horší. Ovšem to je jiná kapitola.

Téma posledního semináře naší Dílny bylo focení s bleskem. Vypravili jsme se v neděli na Staroměstské náměstí, abychom tam ulovili nějaké ty Mikuláše a čerty. Blesku se mnoho fotografujících lidí bojí jak čert kříže. Není důvod. Je samozřejmě mnoho úrovní, jak blesk zvládat! Nicméně to běžné „bleskování“ je v podstatě velmi jednoduchá záležitost.

Blesky se od sebe liší svou konstrukcí. Především to jsou blesky vestavěné, každý kompakt takový blesk má, právě tak jako většina zrcadlovek – s výjimkou profi, u kterých se předpokládá použití externího blesku. Ten se připojí k tělu přístroje pomocí tzv. aktivních sáněk, anebo je s ním spojen kabelem nebo bezdrátově a je připevněn na ramínku nebo ho držíme v ruce. No a výkonné externí blesky jsou studiové – bez ohledu na to, zdali je používáme opravdu ve studiu, tedy ateliéru, nebo venku.

Zabývejme se typickým vestavěným bleskem, jak ho máte v kompaktu nebo zrcadlovce. Ten má několik režimu:

• automatický režim; ten je v podstatě nejhorší, jaký může být. Jakmile je fotoaparát nastaven na automat, blesk je obvykle aktivován vždy, když světelná hladina klesne pod určitou mez. To by nebylo to nejhorší: on ale si nastaví tzv. synchronizační čas, zpravidla 1/60 sec. No a když fotíme výjevy na nočním Staromáku, ta 1/60 sec vede k zoufalé podexpozici všeho, co je mimo dosah blesku:
  

  Lidi v dosahu blesku jsou snad dobře exponovaní, avšak zbytek tone v temnotě. Fotky jsou nepřirozené, odpudivé, jako tato na naší ukázce.

• výplňkový blesk – v anglické terminologii fill in je blesk, který spustí vždy, bez ohledu na úroveň osvětlení, tedy i za plného slunce. Používá se nejčastěji v protisvětle, k projasnění stínů. Jeho potíž je v tom, že jede vždy na svůj plný výkon; tento výkon lze ručně korigovat, ovšem v podstatě je to manuálně ovladatelný světelný výkon.
• blesk do pomalého času – označován obvykle písmenem S podle anglického slow je blesk, který se neplete do expoziční doby a podle potřeby dávkuje svůj výkon.

Lze nastavit ještě jiné drobnější varianty, ale v zásadě tyto tři možnosti jsou nejdůležitější.

Když fotíme takovou událost, jako jsou Mikulášové na Staromáku (a cokoli podobného kdekoli jinde), jistě chceme zobrazit i prostředí, tedy okolí. Tomu je třeba přizpůsobit expozici. Takže v prvním kroku nastavíme ISO a clonu a dobu osvitu v manuálním režimu tak, aby nám typická scéna vycházela třebas trochu tmavší než ideálně, ale v každém případě aby byla čitelná. Pokud máme jednoduchý automat bez možnosti manuálního nastavení času a clony, nastavíme kompenzaci do mínusu, obvykle na hodnotu -1 EV. Poté si přichystáme blesk tak, aby pracoval v slow režimu.

No a pak to dopadne jako na snímku našeho posluchače Petra Slezáka: postava je perfektně osvětlená a právě tak perfektně vidíme prostředí, ve kterém se nachází. Protože prostředí je laděné do temnějších tónů, nasvětlená figura s ní nesplývá, vyniká. A to je jádro celého kumštu.

Jakmile toto vezmeme do úvahy a zařídíme se podle toho, je skoro vyhráno. Ne úplně: v bídných světelných podmínkách máme zpravidla největší problémy s ostřením, a čím jednodušší a levnější přístroj, tím jsou ty problémy horší. Ovšem to je jiná kapitola.