Nezařazené

S Canonem v ZOO

České zastoupení Canonu uspořádalo ve čtvrtek 15.6. v pražské ZOO další propagačně – vzdělávací akci. Série přednášek spojená s praktickou prezentací současné nabídky, v nádherném prostředí zoologické zahrady za ideálního počasí. Dovolte mi několik fotografických postřehů, příští týden se k této problematice ještě vrátím.

Snímky zde ukázané jsem nepořídil Canonem, ale přístrojem Sony DSC H5, tedy přístrojem se širokorozsahovým zoomem, zapůjčeným firmou Megapixel který teď zkouším a v podělí zde zveřejním jeho test.
Nemá smysl se snažit zachytit na obrázku za každou cenu zvíře celé. V zoologické zahradě máme možnost se k němu hodně přiblížit a daleko efektnější bývají obrázky zejména hlavy, kde dominují oči. Navíc se přiblížením ztrácí dojem umělého prostředí, protože pozadí je neutrální a neruší.

Ukázka téhož objektu z dálky a z velké blízkosti snímek (vpravo je na proklik ve větším rozlišení). Záběr celého zvířete je bez efektu, většinu plochy snímku zabírá pozadí.



Velký problém je vždycky ostrost. Přístroj Sony DSC H5 je sedmimegový s velkým rozsahem zoomu, odpovídajícímu rozsahu 36 až 432 mm. Platí zásada, že rychlost závěrky má numericky odpovídat délce ohniska, abychom měli záruku ostrosti: takže “čtyřstovka” objektiv žádá čtyřstovku, lépe pětistovku expozici, tedy 1/500 sec. Tento aparát má stabilizátor, takže rychlost závěrky lze až čtyřnásobně prodloužit (tedy 51/500 -> 1/125 sec). Přesto doporučuji použít rychlejší čas. Velmi pomáhá velkokapacitní karta a sériové focení: zvířata jsem snímal v sériích po pěti snímcích a vždy jeden snímek z těch pěti byl výrazně ostřejší, než čtyři zbylé.

Zdánlivě stejné obrázky – byly pořízeny 1/125, tedy čtyřnásobně delším časem, než je ideální čas při maximálním prodloužení ohniska. Na proklik uvidíte původní sedmimegové obrázky, mají po 2,8 MB. Jsou to dva obrázky se série 5 snímků.



Je třeba řešit i expoziční problémy. Zvláště za slunečného počasí jsou v všude velké rozdíly v jasech. Ty jsou pak násobené zbarvením fotografovaných zvířat. Největší nepřítel je přepal, to znamená – světlé části se spálí a jsou z nich bílé skvrny. Je třeba používat histogram a všímat si jeho pravé části: jakmile na něm uvidíme “fajfku”, tedy jakmile se graf prudce zlomí směrem nahoru, e to známka přepálených jasů. Pak je nutno pracovat s funkcí kompenzace expozice a nastavit ji do mínusu. Snímek na ukázce vpravo byl pořízen s expoziční kompenzací -0,3 EV a přesto je pták přepálený. To je v jistém smyslu extrémní případ bílého zvířete na tmavošedém pozadí. Ke správné expozici by bylo třeba kompenzovat na -1 EV.

Problémem může být i ostrost. Dlouhé ohnisko má malou hloubku ostrosti, tím spíš, že se snažíme používat co největší clonový otvor (co nejmenší číslo). Motiv je někdy uryt ve změti předmětů. V takových případech je dobré použít bodové měření a používat metodu namáčknutí: naostříme na bod uprostřed a pak, s namáčknutou spouští, doladíme kompozici a teprve pak exponujeme plným stisknutím spouště.
Majitelé zrcadlovek vybavených dlouhoohniskovými objektivy se nemusí spoléhat ani na bodový autofokus a mohou přepnout na ruční ostření. V hledáčkovém systému pak mohou přesně kontrolovat, na který objekt je ostrost nastavena. Také kompakty a širokorozsahové přístroje mívají jakési manuální ostření, ale pro takto jemné doladění není vhodné – při nastaveném nejdelším ohnisku skutečně záleží na centimetrech.

Snímek vlevo je problematický pro zaostření – bylo třeba použít bodového ostření. Málokdy nastává tak ideální situace, jako je na obrázku vpravo.



Zoologická zahrada je v jistém smyslu ideální tréningové pole pro fotografování – je zde mnoho krásných, zajímavých objektů, nekonečně trpělivých a ochotných pózovat… Nemá smysl šetřit místem na kartě – experimentujme, zkušenosti pak mnohonásobně zúročíme v terénu, kde budeme fotografovat už naostro neopakovatelné situace.

České zastoupení Canonu uspořádalo ve čtvrtek 15.6. v pražské ZOO další propagačně – vzdělávací akci. Série přednášek spojená s praktickou prezentací současné nabídky, v nádherném prostředí zoologické zahrady za ideálního počasí. Dovolte mi několik fotografických postřehů, příští týden se k této problematice ještě vrátím.

Snímky zde ukázané jsem nepořídil Canonem, ale přístrojem Sony DSC H5, tedy přístrojem se širokorozsahovým zoomem, zapůjčeným firmou Megapixel který teď zkouším a v podělí zde zveřejním jeho test.
Nemá smysl se snažit zachytit na obrázku za každou cenu zvíře celé. V zoologické zahradě máme možnost se k němu hodně přiblížit a daleko efektnější bývají obrázky zejména hlavy, kde dominují oči. Navíc se přiblížením ztrácí dojem umělého prostředí, protože pozadí je neutrální a neruší.

Ukázka téhož objektu z dálky a z velké blízkosti snímek (vpravo je na proklik ve větším rozlišení). Záběr celého zvířete je bez efektu, většinu plochy snímku zabírá pozadí.



Velký problém je vždycky ostrost. Přístroj Sony DSC H5 je sedmimegový s velkým rozsahem zoomu, odpovídajícímu rozsahu 36 až 432 mm. Platí zásada, že rychlost závěrky má numericky odpovídat délce ohniska, abychom měli záruku ostrosti: takže “čtyřstovka” objektiv žádá čtyřstovku, lépe pětistovku expozici, tedy 1/500 sec. Tento aparát má stabilizátor, takže rychlost závěrky lze až čtyřnásobně prodloužit (tedy 51/500 -> 1/125 sec). Přesto doporučuji použít rychlejší čas. Velmi pomáhá velkokapacitní karta a sériové focení: zvířata jsem snímal v sériích po pěti snímcích a vždy jeden snímek z těch pěti byl výrazně ostřejší, než čtyři zbylé.

Zdánlivě stejné obrázky – byly pořízeny 1/125, tedy čtyřnásobně delším časem, než je ideální čas při maximálním prodloužení ohniska. Na proklik uvidíte původní sedmimegové obrázky, mají po 2,8 MB. Jsou to dva obrázky se série 5 snímků.



Je třeba řešit i expoziční problémy. Zvláště za slunečného počasí jsou v všude velké rozdíly v jasech. Ty jsou pak násobené zbarvením fotografovaných zvířat. Největší nepřítel je přepal, to znamená – světlé části se spálí a jsou z nich bílé skvrny. Je třeba používat histogram a všímat si jeho pravé části: jakmile na něm uvidíme “fajfku”, tedy jakmile se graf prudce zlomí směrem nahoru, e to známka přepálených jasů. Pak je nutno pracovat s funkcí kompenzace expozice a nastavit ji do mínusu. Snímek na ukázce vpravo byl pořízen s expoziční kompenzací -0,3 EV a přesto je pták přepálený. To je v jistém smyslu extrémní případ bílého zvířete na tmavošedém pozadí. Ke správné expozici by bylo třeba kompenzovat na -1 EV.

Problémem může být i ostrost. Dlouhé ohnisko má malou hloubku ostrosti, tím spíš, že se snažíme používat co největší clonový otvor (co nejmenší číslo). Motiv je někdy uryt ve změti předmětů. V takových případech je dobré použít bodové měření a používat metodu namáčknutí: naostříme na bod uprostřed a pak, s namáčknutou spouští, doladíme kompozici a teprve pak exponujeme plným stisknutím spouště.
Majitelé zrcadlovek vybavených dlouhoohniskovými objektivy se nemusí spoléhat ani na bodový autofokus a mohou přepnout na ruční ostření. V hledáčkovém systému pak mohou přesně kontrolovat, na který objekt je ostrost nastavena. Také kompakty a širokorozsahové přístroje mívají jakési manuální ostření, ale pro takto jemné doladění není vhodné – při nastaveném nejdelším ohnisku skutečně záleží na centimetrech.

Snímek vlevo je problematický pro zaostření – bylo třeba použít bodového ostření. Málokdy nastává tak ideální situace, jako je na obrázku vpravo.



Zoologická zahrada je v jistém smyslu ideální tréningové pole pro fotografování – je zde mnoho krásných, zajímavých objektů, nekonečně trpělivých a ochotných pózovat… Nemá smysl šetřit místem na kartě – experimentujme, zkušenosti pak mnohonásobně zúročíme v terénu, kde budeme fotografovat už naostro neopakovatelné situace.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: