Nezařazené

Rozmarné léto po měsíci

Odmlčel jsem se zde a nebyl to důsledek mé lenosti, to spíš je zaviněno tím, že rozjezd druhého kola soutěže byl váhavý a chodily fotky, které jaksi… zkrátka, nesplňovaly ani vzdáleně základní heslo této soutěže (a vlastně fotografie jako výtvarného prostředku), totiž vidět jinak. Nicméně teď na sklonku července se to už zlepšilo, ba výrazně zlepšilo, a je o čem psát. Takže – do toho.

Odmlčel jsem se zde a nebyl to důsledek mé lenosti, to spíš je zaviněno tím, že rozjezd druhého kola soutěže byl váhavý a chodily fotky, které jaksi… zkrátka, nesplňovaly ani vzdáleně základní heslo této soutěže (a vlastně fotografie jako výtvarného prostředku), totiž vidět jinak. Nicméně teď na sklonku července se to už zlepšilo, ba výrazně zlepšilo, a je o čem psát. Takže – do toho.

Samozřejmě podotknu, že se i v druhém kole setkáváme a jistě budeme setkávat s autory nám už známými. Není to důsledek kamarádšoftů a korupce pánů porotců. Zkrátka, kdo umí, umí a kdo umí v prvním kole, umí v druhém, kole. Nemělo by to odrazovat, ale povzbuzovat ty méně úspěšné, aby přemýšleli, v čem to sakra je, že on jo a já ne?

Dále podotknu, že se i zde prosazují speciální editační techniky. Začnu výbornou prázdninovou fotkou Milana Matiaščika – první jeho fotku jsem tu představoval v dubnu a též byla zpracovaná metodou mapování tónů. Tentokrát je to fotka černobílá. Fotka má téma, děj, výraz – byla by tak dobrá, kdyby zde nebylo mapování tónů uplatněno? Myslím že ne, asi by ztratila na přehlednosti – a docela rád bych původní fotku viděl.

 


Bufet, to je snímek Ladislava Vejtruby. Podezírám, že tu ten tone mapping je taky, nicméně základ je ve viděná – 1/2500 sec, ISO 1000 a hlavní fór je v té rozlité zamrzlé vodě! A máme tu příklad „výjimky z pravidla“. Podle pravidel je dobré, když se figura dívá do formátu, tady kouká ven. Není to ale omyl nebo neznalost – to navozuje pocit té osamělosti běžce, kterému nikdo nepomůže v té strašné námaze…. leda mu podá sklenici vody.

 


Léto v Dublinu Libora Klimka se drží na špici od začátku. Je možné, že tone mapping zasáhl i sem, kapky na okně jsou opravdu velmi dobře zobrazené. Důležitá je stavba obrazu. Dominuje dvojice (a zase… jde z formátu ven… 🙂 ), nicméně podstatnou roli hraje světlý deštník vpravo. Klasická kompozice s vynikající atmosférou. Ano, toto je rozmarné léto po irsku.

 


Abychom ale jenom nemokli, poslala do soutěže Naďa Murmaková svoji Mořskou vílu. Je to trochu konvenčně zabrané, nicméně nápad je výborný a technicky vyšel perfektně. Model udělal kus velmi dobré práce. Ode mne byste něco podobného nemohli chtít…

 


Vít Straka zaujal už svou hříčkou Láska k malotraktoru a výtečnou momentkou pádu psího páníčka – odborně se tomu říká „hodit držku“. Tentokrát tu máme pejska novu, nejspíš téhož… a je to obrázek půvabný, jako malovaný. Je tu všechno: panorama , HDR, pes… a nakonec i pivo. Ale vážně, je to úctyhodný kus fotografické práce a právem je fotka zařazena do první desítky… autor tam fotky má dokonce tři!

 


Těším se, že během týdne přijdou další pěkné fotky a bude o čem psát. Zařekl jsem se, že doporučím porotě přísnější výběr… asi k tomu bude nutno přistoupit.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: