Jak je to s kvalitou snímku, když fotografujeme – dejme tomu – pětimegovým aparátem v třímegovém rozlišení? Toto se ptá čtenář, který se navíc dočetl, že jsou lepší obrazové výsledky, když fotografujeme na menší rozlišení. Nstavení rozlišení, to je důležitá funkce digitálního aparátu. Máme na výběr, zda budeme fotografovat v plném, nebo menším rozlišení. Menší rozlišení vede k úspoře místa na kartě. Že by menší snímky s menším datovým objemem byly lepší? Bylo by to něco jako perpetuum mobile, ale budiž. Udělejme pokus.
Přístrojem Olympus C-70 ZOOM jsem pořídil sérii tří reprodukcí dřevorytu z románu Julese Verna Chancellor, postupně v rozlišení 7 Mpx, 5 Mpx a 3 Mpx. Obrázky jsem přenesl do počítače a postupně je otevřel na monitoru v Zoner Photo Studiu 7 „fit to screen“, tedy aby se „vešly na obrazovku“ celé. Tyto obrazovky jsem postupně sejmul a z obrázků udělal výřezy. Zde jsou:
 |
| Sedmimegový snímek |
 |
| Pětimegový snímek |
 |
| Třímegový snímek |
Rozdíly jsou okem nezbadatelné. Ostatně, i jejich datové objemy jsou takřka shodné, i to svědčí o tom, že je na nic stejný počet detailů. Opakuji, jde o výřezy ze sejmutých obrazovek. Čili – budeme-li pozorovat snímky na monitoru, pak dosáhneme stejně dobrých výsledků i při nižších rozlišeních.
Něco jiného je ale tisk.
Tiskneme, dejme tomu, na formát 18×24 cm.To je plus mínus 7 x 9,5 palce. Tiskárna tiskne v rozlišení 300 bodů na palec. Ke kvalitnímu tisku je tedy třeba, aby obrázek měl (7×300) x (9,5×300) pixelů, tedy 2100 x 2850 pixelů. Sedmimegový obrázek má 2304 x 3072 pixelů, takže tomuto požadavku plně vyhovuje. Pětimegový snímek má 1944 x 2592 pixelů, takže bude nutno ho převzorkovat a vyšší rozlišení, ale ne moc. Výsledek bude velmi podobný. Třímegový 1536 x 2048 pixelů velký snímek bude nutno mnohem víc převzorkovat.
I prostá úvaha vede k závěru, že kdyby „sražené“ rozlišení vedlo k lepším výsledkům, proč by výrobci vyráběli modely se stejnou velikostí čipu a jeden typicky 4 a druhý 3megový? Nevěřme tedy na pohádky. Pro kvalitu obrazu je rozhodující počet obrazových bodů na snímači, to je zdroj obrazové informace. To je důvod, proč se počet pixelů zvětšuje, proč se zvolna upustilo od jedno a dvoumegových přístrojů, proč je dnes „podlaha“ tři mega, čtyři jsou spotřebka – norma a kvalita začíná od pěti nahoru. Těžko říct, kam to povede. Už z výpočtu nahoře uvedeného plyne, že těch sedm mega je bohatě dostačujících. Už se šestimegových snímačů lze dělat velmi kvalitní velké zvětšeniny – na Digifóru jsme vystavovali tisky 60×90 cm ze šestimegového Nikonu. Pověry kolem rozlišení ale jsou, jak to vypadá, nevykořenitelné. Doporučuji, abyste se jimi nenechali mást.
Jak je to s kvalitou snímku, když fotografujeme – dejme tomu – pětimegovým aparátem v třímegovém rozlišení? Toto se ptá čtenář, který se navíc dočetl, že jsou lepší obrazové výsledky, když fotografujeme na menší rozlišení. Nstavení rozlišení, to je důležitá funkce digitálního aparátu. Máme na výběr, zda budeme fotografovat v plném, nebo menším rozlišení. Menší rozlišení vede k úspoře místa na kartě. Že by menší snímky s menším datovým objemem byly lepší? Bylo by to něco jako perpetuum mobile, ale budiž. Udělejme pokus.
Přístrojem Olympus C-70 ZOOM jsem pořídil sérii tří reprodukcí dřevorytu z románu Julese Verna Chancellor, postupně v rozlišení 7 Mpx, 5 Mpx a 3 Mpx. Obrázky jsem přenesl do počítače a postupně je otevřel na monitoru v Zoner Photo Studiu 7 „fit to screen“, tedy aby se „vešly na obrazovku“ celé. Tyto obrazovky jsem postupně sejmul a z obrázků udělal výřezy. Zde jsou:
| |
| Sedmimegový snímek |
| |
| Pětimegový snímek |
| |
| Třímegový snímek |
Rozdíly jsou okem nezbadatelné. Ostatně, i jejich datové objemy jsou takřka shodné, i to svědčí o tom, že je na nic stejný počet detailů. Opakuji, jde o výřezy ze sejmutých obrazovek. Čili – budeme-li pozorovat snímky na monitoru, pak dosáhneme stejně dobrých výsledků i při nižších rozlišeních.
Něco jiného je ale tisk.
Tiskneme, dejme tomu, na formát 18×24 cm.To je plus mínus 7 x 9,5 palce. Tiskárna tiskne v rozlišení 300 bodů na palec. Ke kvalitnímu tisku je tedy třeba, aby obrázek měl (7×300) x (9,5×300) pixelů, tedy 2100 x 2850 pixelů. Sedmimegový obrázek má 2304 x 3072 pixelů, takže tomuto požadavku plně vyhovuje. Pětimegový snímek má 1944 x 2592 pixelů, takže bude nutno ho převzorkovat a vyšší rozlišení, ale ne moc. Výsledek bude velmi podobný. Třímegový 1536 x 2048 pixelů velký snímek bude nutno mnohem víc převzorkovat.
I prostá úvaha vede k závěru, že kdyby „sražené“ rozlišení vedlo k lepším výsledkům, proč by výrobci vyráběli modely se stejnou velikostí čipu a jeden typicky 4 a druhý 3megový? Nevěřme tedy na pohádky. Pro kvalitu obrazu je rozhodující počet obrazových bodů na snímači, to je zdroj obrazové informace. To je důvod, proč se počet pixelů zvětšuje, proč se zvolna upustilo od jedno a dvoumegových přístrojů, proč je dnes „podlaha“ tři mega, čtyři jsou spotřebka – norma a kvalita začíná od pěti nahoru. Těžko říct, kam to povede. Už z výpočtu nahoře uvedeného plyne, že těch sedm mega je bohatě dostačujících. Už se šestimegových snímačů lze dělat velmi kvalitní velké zvětšeniny – na Digifóru jsme vystavovali tisky 60×90 cm ze šestimegového Nikonu. Pověry kolem rozlišení ale jsou, jak to vypadá, nevykořenitelné. Doporučuji, abyste se jimi nenechali mást.
