Ne každý baží po zoomu! Na trhu se objevilo už několik přístrojů s pevným ohniskem, naposledy jsem tu recenzoval Nikon Coolpix A, který je tomuto Ricohu v mnohém ohledu podobný. Velký čip formátu APS-C plus širokoúhlý objektiv s rychlým ostření, to je něco, co si nejeden z nás přeje.
Ne každý baží po zoomu! Na trhu se objevilo už několik přístrojů s pevným ohniskem, naposledy jsem tu recenzoval Nikon Coolpix A, který je tomuto Ricohu v mnohém ohledu podobný. Velký čip formátu APS-C plus širokoúhlý objektiv s rychlým ostření, to je něco, co si nejeden z nás přeje.
Jaký je a komu je určen
Jde o kompakt s minimalistickým ovládáním z vnějšku. Na svém matně černém, dokonce až drsném povrchu nemá strojovnu ovládacích koleček. Ano, jak si ještě řekneme, má dva rollery a samozřejmě čtyřcestný volič, nicméně je to ten typ fotoaparátu, který nabízí množství ovládacích variací, jež je možné si nastavit podle libosti. Nicméně je to na druhém konci spektra než přístroje, kde máte jasné jedno kolečko na tuhle funkci a tohle je na druhou funkci a všechno je nastavené a zabudované. Přístroj mi připomíná hodně malilinkatou atomovou ponorku – cítím z něho velký výkon a obklopuje ho tajemství.
K technickým parametrům. Velký APS-C čip (takový, jaký je v zrcadlovkách) má 16,2 megapixelů a je bez nízkofrekvenčního filtru, který byl tak dlouho pokládán za nezbytnost, až se ukázalo, že vlastně k ničemu není. Pevný objektiv má ohnisko 18,5 mm, to je v přepočtu 28 mm s vysokou světelností F2.8. Má sedm členů, dva asférické v pěti skupinách a má devítilamelovou clonu. Závěrka je zabudovaná do objektivu, takže při plné světelnosti umožní jen 1/2000 sec a na 1/4000 nás ustí až od F5.6. Právě kvůli tomu se může hodit vestavěný ND filtr, který srazí světelnost o dvě clony.
LCE je třípalcové s 1,2 miliony body, je ale pevné a to je jedno z mála, co přístroji vyčítám. Ne moc k chlubení je sériové focení rychlostí 4 fps (kupodivu v RAW udělá pár fotek při 6 fps). Video nabízí Full HD s 1920 body při 24 resp. 30 fps. Dvanáctibitový RAW bychom tu čekali a vestavěný neutrálně šedý filtr snižující o dvě clony propustnost světla může být někdy k užitku. ISO je od 100 do 25600, kvalita při vysoké citlivosti je jedna z předností tohoto přístroje. Pozoruhodný je rozsah časů – 1/4000 není nic senzačního, ale s 300 sec jsem se ještě nesetkal – lze nastavit v režimu manuální M expozice. Pozoruhodná je i synchronizační rychlost 1/2000 sec; ehm, takhle je to napsané ve specifikacích, nicméně při praktických zkouškách jsem nastavil i 1/4000 sec a vestavěný blesk normálně fungoval. Přístroj napájí Lithium-Ion DB65 akumulátor, podle CIPA má výdrž 290 snímků, subjektivní pocit byl velmi dobrý. Váží 245 g, měří 117 x 61 x 35 mm.
K přístroji se dodává zajímavé příslušenství, širokoúhlá předsádka (ekv. 21 mm), lze dokoupit i optický hledáček, bohužel nikoli elektronický.
Rozhodně to není nic tuctového. Ono vůbec, Ricohy i v době analogu, byly zvláštní přístroje pro milovníky specialit. Této tradici zůstává Ricoh věrný a nevybočil ani tentokrát. Není to lichometní přístroj. Musíte tuhle pidi atomovou ponorku zvládnout. Ergonomie není dokonalá, pro palec není vzadu moc místa a kovový šroub pro stativ je těsně vedle dvířek pro akumulátor a kartu, takže nelze kartu vyndat, aniž byste sundali stativovou destičku. Má ale výrazný úchop potažený příjemnou měkkou gumou, takže se dobře drží.
Ovládání a menu
Přístroj se zapíná zapuštěným tlačítkem na horní stěně. Vpředu vpravo je snadno nahmatatelná spoušť a pod ní na přední stěně roller. Potěší nás kruhový volič režimů: má aretaci, takže nelze omylem režim přecvaknout. Najdeme tu obvyklou čtveřici PASM (program, priorita času/clony a plný manuál, a navíc je tu onen TA režim, obdoba canonského „bezpečného posunu“, známe z přístrojů Pentax. Moc užitečná volba, využívající automatického ISO a umožňující korekci expozice – máte možnost nastavit vlastní kombinaci clony a času, té se přizpůsobí ISO a ručně doladíte. Velká vychytávka!
Pak tu najdeme automat a video a tři pozice pro osobní nastavení – velká pochvala! Ano, tohle je přístroj pro znalce a ti dokáží ti pozice snadno zaplnit, třeba: priorita času, ISO v režimu auto na My1, bracketing na My2, sériové focení na My3. Pěkné je, že v menu najdeme při ukládání Mého nastavení datum posledního uložení. Maličkost, užitečná. Do Mého nastavení se zapíše i priorita času nebo clony – zapíšete tam celé aktuální nastavení. A aby to nebylo moc primitivní, máte ještě 6 boxů, tedy oddílů, do kterého si varianty Mého nastavení uložíte. Tak tomu říkám vychytralost! Pokud vám chybí scénické režimy, ano, ty tu nejsou, fajnšmekři je nepoužívají 🙂 . Zato jsou tu filtry, dokonce mají specifické tlačítko na levém boku, hned pod aktivací blesku – lze ale změnit v menu. Na zadní stěně je nahoře roller označený jako ADJ, vysvětlím doleji. Vpravo je cosi co vypadá jako kolébka k ovládání zoomu (není tu zoom), je to korekce expozice, pod tím je tlačítko pro přehrávání. Pod ADJ je aktivace ostření a zároveň přepínání ostření ze singlu na průběžné.
Uprostřed je čtyřcestný volič, nahoře je makro (nic moc, toto NENÍ ideální makro – fotoaparát). Menu je taky specificky řešené.
Má tři oddíly, první je (skoro) normální fotomenu, třetí je (skoro) normální setup, ale to druhé menu slouží k individuálním nastavení téměř čehokoli. Zjistíte, že na povrchu přístroje není skoro nic, co by se nedalo individuálně nastavit, jak jsem se zmínil, počínaje tlačítkem Effect přes tlačítko Disp. Do jakých jemností sahá nastavitelnost svědčí fakt, že je možné volit různé stupně redukce šumu pro různé stupně citlivosti ISO. Největší péči je třeba věnovat voliči ADJ – je to v podstatě to, co jinde mají jako Fn menu. Ta má pět pozic, ve výchozím nastavení je to ISO, režim ostření, efekty, přepínání AF a ruční ostření a „snap“ – to je natvrdo určená vzdálenost, na kterou je zaostřeno, třeba 2,5 m nebo 5 m – velmi užitečné pro rychlou fotografii. Mimochodem, k pochopení, co všechno se dá nastavit: lze zvolit takový systém autofokusu, že při namáčknutí přístroj ostří automaticky, ale při prudkém stisku spouště přeskočí na tento snap režim a objektiv se zaostří na předvolenou vzdálenost. Přes menu si na ADJ roller dáte co potřebujete nejvíc a to co má maximální prioritu se ovládá přímo ovládáním rolleru ADJ. To je prostě geniální.
K tomu všemu mohu je opakovat, že tento přístroj je určen lidem znalým, kteří dokáží využít jeho přednosti včetně nastavitelnosti všechno možného, od čerta k ďáblu.
Jak se s ním fotí
Především je to rychlík. Startuje do vteřiny a ostří… subjektivně jako zrcadlovka. Ostří na kontrast, ale má ještě externí AF čidlo a máme skutečně pocit, že expozice je okamžitá.
Co je zarážející je barevnost LCD. Fotky vypadají studeně, nepěkně a byl jsem opravdu zvědav, co na mě vykoukne, až fotky stáhnu do počítače. Dodám, že překvapení bylo příjemné, barvy jsou zcela v pořádku, přirozeně saturované. Co ale bylo patrné už na displeji je značný dynamický rozsah. Přístroj nemá sklon k přepalům a takřka není třeba expozici korigovat (přestože je to tak snadné). Dokonce asi řeknu něco kacířského – v podstatě stačí předat starost o technický stav automatu a soustředit se na focení… Dynamický rozsah lze regulovat (jako všechno v tomto přístroji), nicméně nepovstala z toho žádná velká výhoda.
Použití vidím opravdu při živé fotografii. Přístroj je nenápadný, nikdo na něm nepozná, že je to vysoce výkonný aparát se špičkovým obrazovým výstupem. Rychlost je jeho další velká přednost. Jediné, co mu vážně vytýkám, je pevný displej – za příklad bych dal Fujifilm MX, který také v podstatě doplnil model ME o výklopný displej a výrazně zvýšil jeho použitelnost.
Pokud jde o tu nastavitelnost, ta má a nemá limit. Nemá v tom, že nastavíme cokoli kamkoli, ale limit je v naší hlavě, abychom si pamatovali, co kde je.
Shrnutí
Ricoh Digital GR je kompakt s pevně vestavěným objektivem s pevným ohniskem, odpovídajícím 28 mm při světelnosti F2.8. Má čip velikosti APS-C, jaka se používá v zrcadlovkách. Je vybaven velmi rychlým ostřicím systémem. Jeho silnou stránkou je osobní vyladitelnost. Do tří Mých nastaveních dosažitelných na kruhovém voliči lze nadefinovat neuvěřitelné kombinace ovládacích prvků, přesně podle potřeb uživatele. K jeho drobným nevýhodám patří horší dostupnost. Podle portálu Heureka je k dostání jen ve čtyřech obchodech, Pražané asi se na něj půjdou podívat ke Škodovi do Vodičkovy ulice. Relativně příjemná je cena, stojí něco nad 17 tisíc, přičemž srovnatelný Nikon Coolpix A stojí typicky pětadvacet a to je značný rozdíl. Ukázky:
1 až 6 a 10 běžné světlo, 9 a 11 protisvětlo, 12 a 13 svtelný rozsah, 7 při 1100 ISO, 8 při 4500 ISO, 14 a 15 při 3200 ISO a 16 při 6400 ISO.
| 1 |
 |
2 |
 |
| 3 |
 |
4 |
 |
| 5 |
 |
6 |
 |
| 7 |
 |
8 |
 |
| 9 |
 |
10 |
 |
| 11 |
 |
12 |
 |
| 13 |
 |
14 |
 |
