Nezařazené

Ricoh Caplio R5 (recenze)


Ricoh vyrábí už tradičně velmi technicky vyspělé přístroje se zajímavými vlastnostmi. Drží se konceptu kompaktu, ovšem vyvíjí jejich optiku tak, že se výkonem začínají blížit přístrojům s širokorozsahovým zoomem. Proto jsme byli zvědavi na poslední přírůstek v řadě R.

Jaký je a komu je určen
Je to kompakt, svým vzhledem zakotvený v řadě R: střízlivě řešený, s kovovým kabátkem, rozměry 96 x 55 x 26 mm a váhou 165 hodně připomíná své bratříčky (naposledy jsme tu recenzovali model R30 letos v

březnu). Má snímač CCD 1/2,5´´ se 7.4 milióny pixelů fyzicky, 7.1 milióny efektivně, takže vytváří obrázky 3072 x 2304, 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1280 x 960 a 640 x 480 s možností přepnout na poměr stran 4:3 nebo 3:2 (ten druhý je výhodný pro toho, kdo si často nechává dělat obrázky 10×15 cm). O kvalitu obrazu se stará procesor vybavený New Smooth Imaging Engine II i. Jeho objektiv má pozoruhodný rozsah, začíná na ekvivalentu 28 mm a jde až do 200 mm , přičemž obraz je stabilizovaný technologií “sensor shift, pohyblivý element je v těle přístroje, spojený se snímačem. Objektiv ostří od 30 cm, v makrorežimu až od 1 cm, světelný je F3.3 až F4.8 podle nastavení zoomu. Dodejme ještě, že ve své třídě je to nejširší rozsah zoomu momentálně dosažitelný na trhu. Ve vypnutém stavu je objektiv ukrytý za roletkou – dodejme ještě, že je nutno obdivovat tak “dlouhý” objektiv ukrytý v těle silném jen 26 mm! Citlivost se pohybuje od 64 do 800 ISO, v krajním případě 1600 ISO, s dodatečným odstraněním šumu díky onomu Smooth Engine. nastavení bílé je z pěti předvoleb plus manuální.
Blesk má režimy auto, vypnout, červené oči a blesk do pomala.
Měření je zonální, středové a bodové.
Zápis je do interní paměti 26 MB nebo na SD kartu, obrázky jsou ve formátu JPEG. Sledovat je můžeme na 2,5´´ LCD snímači se 230 tisíci pixely.
Akumulátor je Li-ion, nabíječka je jako samostatné zařízení součástí dodávky. Na jedno nabití lze pořídit cca 350 snímků v plné kvalitě.
Z toho všeho uvedeného plyne, že je to přístroj velmi dobře technicky vybavený, avšak co se obsluhy týče, určené běžnému fotografování: nemá ruční ovládání clony a času, neumožňuje připojit externí blesk nebo předsádky – to vše jsou charakteristiky jiného druhu aparátu. Toto je přístroj určený k rodinnému fotografování a od majitele se nečekají žádné zvláštní dovednosti.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná drobným tlačítkem na horní stěně, vedle spouště, jinak je horní stěna prázdná. Ani zadní stěna nás nezahrne přemírou ovládacích prvků. Důležité je šoupátko na pravé hraně, to přepíná mezi režimy video, focení s předvolenými scénickými režimy a běžné focení.
Zoomse ovládá maličkým šoupětem pod horní hranou, šoupě dobře vystupuje, takže se nemůže stát, že by nám palec po něm sklouznul. Pod ním je tlačítko pro režim prohlížení, následuje důležité tlačítko ADJ.
Tlačítko ADJ zapne vstup ke třem ovládacím prvkům, jednak je to expoziční kompenzace, jednak nastavení bílé, jednak nastavení ISO. Zároveň se objeví histogram, takže při korigování expozice plynule kontrolujeme výsledek na křivce histogramu.
Samospoušť má další tlačítko v řadě, nabízí 10 a 2 sec zpoždění.
DISPje tlačítko nastavující režim displeje: vypnout, s údaji v četně histogramu, bez údajů zato s mřížkou, která pomáhá udržet vodorovnou rovinu a svislice, a čistý displej bez údajů.

Menu se zapíná středovým tlačítkem čtyřcestného voliče. Je dobře čitelné, naši lidé ale budou postrádat češtinu, ta se stává už pomalu nezbytnou součástí výbavy. Menu má čtyři obrazovky:
1) kvalita obrazu, režim zaostřování, režim nastavení expozice, doostření a sériové focení,
2) barevnost (živám, neutrální, čb atd.), bracketing (postupná expozice), dlouhé expozice (v násobcích sekund), časové snímání (na př. každou minutu), vypnutí/zapnutí hlasové poznámky
3) datum v obraze, expoziční kompenzace, nastavení bílé a ISO a limit dlouhého času (od 1/2 do 1/8).
4) ve čtvrté obrazovce se zapíná/vypíná už jenom stabilizátor a nastavují se tam výchozí hodnoty pro menu.

Čtyři obrazovky má též setup, zde lze formátovat kartu, nastavit jas displeje, ale také zde lze definovat, co chceme mít pod tlačítkem ADJ. Doporučoval bych nechat tak, jak je, kompenzace, bílá a ISO jsou nejčastěji užívané parametry. V setupu lze nastavit i dvě uživatelská nastavení. Tato uživatelská nastavení jsou ale dostupná, jenom když přepneme na režim “scény”, pak volíme scénu pohybem nahoru na čtyřcestném voliči. Při běžném nastavení (režim foto) je horní pozice čtyřcestného voliče neobsazená a do “my setings” se nedostaneme. To je bezesporu nešikovné řešení a je zajímavé, že chyby obvykle nebývají hardwarové, ale softwarové povahy.

Scény jsou zde: portrét, sport, krajina, noční krajina, napravování sbíhání (když například fotíme na stěně visící obraz a na snímku je šišatý), textový mód (zostření písmen), zajímavá funkce “zoom makro”, jde o digitální zoom v makrorežimu (chválím, že i v tomto režimu lze nastavit samospoušť, je to důležité pro práci se stativem), dále vysoká citlivost a konečně uživatelské nastavení jedna a dvě.

Menu je dobře čitelné a přehledné, scénické režimy jsou s nápovědou – ovšem čeština tu není.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,2 sec, to je velmi dobrý čas, ovšem co je zde vynikající je nepatrné zpoždění spouště jak při namáčknutí, tak při plném spuštění. Přístroje Ricoh se vždy vyznačovaly svižností a tento přístroj drží tradici.
Obrazová kvalita je velmi dobrá, opět jsem se přesvědčil, že sedmimegové aparáty jsou mezi “zbytečně vysoce kapacitními” přístroji asi optimální, co se obrazového výkonu týče. Kresba je velmi dobrá i v rozích, bez tmavnutí rohů (vinětace) a fialové kontury jsou nepozorovatelné.
Nastavení bílé je v automatickém režimu tradičně chatrné, lepší je nastavit žárovku (v nabídce jsou dvě různé). Kupodivu – ruční nastavení bílé vedlo k přemrštěně modrému tónu, dokonce k přepálené modré.


Vlevo ukázka bílé v automatu, vpravo s nastavením “žárovka”



Velmi příjemný je širokorozsahový zoom v kompaktu – se stabilizací. Na této ukázce vidíme výsledek, výřez 1:1, vlevo se stabilizací při plném výtahu zoomu v natažených pažích při 1/13 sec, druhý při stejné expozici s vypnutým stabilizátorem. Stabilizátor se vypíná v menu, nemá tlačítko, a defaultně je zapnutý, to je dobře, majitelé tohoto přístroje by ho neměli vypínat.

Vlevo stabilizovaný, vpravo bez zapnuté stabilizace při 1/13 sec



Šum je další sledovaný prvek: ano, při 1600 je markantní šum, při 800 ISO je patrný, ale už při 400 ISO přestává být problémem. Troufnu si dále tvrdit, že i při 800 ISO ho uvidí na zvětšenině A4 jen rys ostrovid a že nevyvolá poprask na návsi ani při 1600 ISO – je ostrý, nebourá kresbu.

V běžných světelných podmínkách Ricoh Capilo R5 podává přirozené, nepříliš agresivní barvy.

V první řadě 64 a 400 ISO, dole 800 a 1600 ISO

Různé režimy ISO, od 64 před 400, 800 po 1600



Shrnutí
Ricoh Capilo R5 je kompakt s mimořádně velkým rozsahem zoomu 1:7, přičemž na “širokém”konci začíná na ekvivalentu 28 milimetrů, i to je třeba pochválit! Přístroj je opticky stabilizovaný a jeho ovládání je určeno široké veřejnosti, není to tedy přístroj určený k expertní práci, jelikož neumožňuje manuální ovlivňování expozice jinak, než pomocí kompenzace. Má nadčasový, střízlivě řešený design, ovládání je příjemně jednoduché. Absenci češtiny v menu už musíme bohužel brát jako mínus, jedno z mála tohoto přístroje.

Pro a proti:

Pro:
Širokorozsahový zoom se začátkem na 28 mm (ekv)
Stabilizace snímače
Nízká hladina šumu
Proti:
nemá české menu
uživatelský režim špatně přístupný

Ukázky:
1,2 rozsah menu, 3,4 za sluníčka, 5,6 pod mrakem, 7 před bouřkou, 8 protisvětlo, 9 při 1600 ISO, 10 při 200 ISO v podvečer, 11 noční záběr, 12 při 125 ISO

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Ricoh vyrábí už tradičně velmi technicky vyspělé přístroje se zajímavými vlastnostmi. Drží se konceptu kompaktu, ovšem vyvíjí jejich optiku tak, že se výkonem začínají blížit přístrojům s širokorozsahovým zoomem. Proto jsme byli zvědavi na poslední přírůstek v řadě R.

Jaký je a komu je určen
Je to kompakt, svým vzhledem zakotvený v řadě R: střízlivě řešený, s kovovým kabátkem, rozměry 96 x 55 x 26 mm a váhou 165 hodně připomíná své bratříčky (naposledy jsme tu recenzovali model R30 letos v

březnu). Má snímač CCD 1/2,5´´ se 7.4 milióny pixelů fyzicky, 7.1 milióny efektivně, takže vytváří obrázky 3072 x 2304, 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1280 x 960 a 640 x 480 s možností přepnout na poměr stran 4:3 nebo 3:2 (ten druhý je výhodný pro toho, kdo si často nechává dělat obrázky 10×15 cm). O kvalitu obrazu se stará procesor vybavený New Smooth Imaging Engine II i. Jeho objektiv má pozoruhodný rozsah, začíná na ekvivalentu 28 mm a jde až do 200 mm , přičemž obraz je stabilizovaný technologií “sensor shift, pohyblivý element je v těle přístroje, spojený se snímačem. Objektiv ostří od 30 cm, v makrorežimu až od 1 cm, světelný je F3.3 až F4.8 podle nastavení zoomu. Dodejme ještě, že ve své třídě je to nejširší rozsah zoomu momentálně dosažitelný na trhu. Ve vypnutém stavu je objektiv ukrytý za roletkou – dodejme ještě, že je nutno obdivovat tak “dlouhý” objektiv ukrytý v těle silném jen 26 mm! Citlivost se pohybuje od 64 do 800 ISO, v krajním případě 1600 ISO, s dodatečným odstraněním šumu díky onomu Smooth Engine. nastavení bílé je z pěti předvoleb plus manuální.
Blesk má režimy auto, vypnout, červené oči a blesk do pomala.
Měření je zonální, středové a bodové.
Zápis je do interní paměti 26 MB nebo na SD kartu, obrázky jsou ve formátu JPEG. Sledovat je můžeme na 2,5´´ LCD snímači se 230 tisíci pixely.
Akumulátor je Li-ion, nabíječka je jako samostatné zařízení součástí dodávky. Na jedno nabití lze pořídit cca 350 snímků v plné kvalitě.
Z toho všeho uvedeného plyne, že je to přístroj velmi dobře technicky vybavený, avšak co se obsluhy týče, určené běžnému fotografování: nemá ruční ovládání clony a času, neumožňuje připojit externí blesk nebo předsádky – to vše jsou charakteristiky jiného druhu aparátu. Toto je přístroj určený k rodinnému fotografování a od majitele se nečekají žádné zvláštní dovednosti.

Ovládání a menu
Přístroj se zapíná drobným tlačítkem na horní stěně, vedle spouště, jinak je horní stěna prázdná. Ani zadní stěna nás nezahrne přemírou ovládacích prvků. Důležité je šoupátko na pravé hraně, to přepíná mezi režimy video, focení s předvolenými scénickými režimy a běžné focení.
Zoomse ovládá maličkým šoupětem pod horní hranou, šoupě dobře vystupuje, takže se nemůže stát, že by nám palec po něm sklouznul. Pod ním je tlačítko pro režim prohlížení, následuje důležité tlačítko ADJ.
Tlačítko ADJ zapne vstup ke třem ovládacím prvkům, jednak je to expoziční kompenzace, jednak nastavení bílé, jednak nastavení ISO. Zároveň se objeví histogram, takže při korigování expozice plynule kontrolujeme výsledek na křivce histogramu.
Samospoušť má další tlačítko v řadě, nabízí 10 a 2 sec zpoždění.
DISPje tlačítko nastavující režim displeje: vypnout, s údaji v četně histogramu, bez údajů zato s mřížkou, která pomáhá udržet vodorovnou rovinu a svislice, a čistý displej bez údajů.

Menu se zapíná středovým tlačítkem čtyřcestného voliče. Je dobře čitelné, naši lidé ale budou postrádat češtinu, ta se stává už pomalu nezbytnou součástí výbavy. Menu má čtyři obrazovky:
1) kvalita obrazu, režim zaostřování, režim nastavení expozice, doostření a sériové focení,
2) barevnost (živám, neutrální, čb atd.), bracketing (postupná expozice), dlouhé expozice (v násobcích sekund), časové snímání (na př. každou minutu), vypnutí/zapnutí hlasové poznámky
3) datum v obraze, expoziční kompenzace, nastavení bílé a ISO a limit dlouhého času (od 1/2 do 1/8).
4) ve čtvrté obrazovce se zapíná/vypíná už jenom stabilizátor a nastavují se tam výchozí hodnoty pro menu.

Čtyři obrazovky má též setup, zde lze formátovat kartu, nastavit jas displeje, ale také zde lze definovat, co chceme mít pod tlačítkem ADJ. Doporučoval bych nechat tak, jak je, kompenzace, bílá a ISO jsou nejčastěji užívané parametry. V setupu lze nastavit i dvě uživatelská nastavení. Tato uživatelská nastavení jsou ale dostupná, jenom když přepneme na režim “scény”, pak volíme scénu pohybem nahoru na čtyřcestném voliči. Při běžném nastavení (režim foto) je horní pozice čtyřcestného voliče neobsazená a do “my setings” se nedostaneme. To je bezesporu nešikovné řešení a je zajímavé, že chyby obvykle nebývají hardwarové, ale softwarové povahy.

Scény jsou zde: portrét, sport, krajina, noční krajina, napravování sbíhání (když například fotíme na stěně visící obraz a na snímku je šišatý), textový mód (zostření písmen), zajímavá funkce “zoom makro”, jde o digitální zoom v makrorežimu (chválím, že i v tomto režimu lze nastavit samospoušť, je to důležité pro práci se stativem), dále vysoká citlivost a konečně uživatelské nastavení jedna a dvě.

Menu je dobře čitelné a přehledné, scénické režimy jsou s nápovědou – ovšem čeština tu není.

Jak se s ním fotí
Přístroj startuje za 1,2 sec, to je velmi dobrý čas, ovšem co je zde vynikající je nepatrné zpoždění spouště jak při namáčknutí, tak při plném spuštění. Přístroje Ricoh se vždy vyznačovaly svižností a tento přístroj drží tradici.
Obrazová kvalita je velmi dobrá, opět jsem se přesvědčil, že sedmimegové aparáty jsou mezi “zbytečně vysoce kapacitními” přístroji asi optimální, co se obrazového výkonu týče. Kresba je velmi dobrá i v rozích, bez tmavnutí rohů (vinětace) a fialové kontury jsou nepozorovatelné.
Nastavení bílé je v automatickém režimu tradičně chatrné, lepší je nastavit žárovku (v nabídce jsou dvě různé). Kupodivu – ruční nastavení bílé vedlo k přemrštěně modrému tónu, dokonce k přepálené modré.


Vlevo ukázka bílé v automatu, vpravo s nastavením “žárovka”



Velmi příjemný je širokorozsahový zoom v kompaktu – se stabilizací. Na této ukázce vidíme výsledek, výřez 1:1, vlevo se stabilizací při plném výtahu zoomu v natažených pažích při 1/13 sec, druhý při stejné expozici s vypnutým stabilizátorem. Stabilizátor se vypíná v menu, nemá tlačítko, a defaultně je zapnutý, to je dobře, majitelé tohoto přístroje by ho neměli vypínat.

Vlevo stabilizovaný, vpravo bez zapnuté stabilizace při 1/13 sec



Šum je další sledovaný prvek: ano, při 1600 je markantní šum, při 800 ISO je patrný, ale už při 400 ISO přestává být problémem. Troufnu si dále tvrdit, že i při 800 ISO ho uvidí na zvětšenině A4 jen rys ostrovid a že nevyvolá poprask na návsi ani při 1600 ISO – je ostrý, nebourá kresbu.

V běžných světelných podmínkách Ricoh Capilo R5 podává přirozené, nepříliš agresivní barvy.

V první řadě 64 a 400 ISO, dole 800 a 1600 ISO

Různé režimy ISO, od 64 před 400, 800 po 1600



Shrnutí
Ricoh Capilo R5 je kompakt s mimořádně velkým rozsahem zoomu 1:7, přičemž na “širokém”konci začíná na ekvivalentu 28 milimetrů, i to je třeba pochválit! Přístroj je opticky stabilizovaný a jeho ovládání je určeno široké veřejnosti, není to tedy přístroj určený k expertní práci, jelikož neumožňuje manuální ovlivňování expozice jinak, než pomocí kompenzace. Má nadčasový, střízlivě řešený design, ovládání je příjemně jednoduché. Absenci češtiny v menu už musíme bohužel brát jako mínus, jedno z mála tohoto přístroje.

Pro a proti:

Pro:
Širokorozsahový zoom se začátkem na 28 mm (ekv)
Stabilizace snímače
Nízká hladina šumu
Proti:
nemá české menu
uživatelský režim špatně přístupný

Ukázky:
1,2 rozsah menu, 3,4 za sluníčka, 5,6 pod mrakem, 7 před bouřkou, 8 protisvětlo, 9 při 1600 ISO, 10 při 200 ISO v podvečer, 11 noční záběr, 12 při 125 ISO

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: