Ricoh Caplio R2

V rekordně krátké době Ricoh inovoval svůj úspěšný pětimegový kompakt a zrodil se model Caplio R2. Oproti předchozímu modelu R1V se liší v několika momentech, především je to nahrazení průhledového hledáčku velikým a jasným LCD displejem o úhlopříčce 2,5´´ a vnitřní paměť o kapacitě 28 MB. V podstatných rysech zůstává týž. Abyste nemuseli přeskakovat z recenze na recenzi, vycházím z té původní.

Jaký je a komu je určen
Je škoda, že aparáty Ricoh jsou u nás málo známé. Jsou to velmi výkonné přístroje, o čemž svědčí i to, že se prodávají také pod „kultovní značkou“ Rollei. Tento model je celokovový kompakt s rozměry 100x55x25, vážící 150 g bez akumulátoru, 195 g s akumulátorem. Zde je třeba velmi pochválit vtipné řešení: přístroj se dodává s li-ion akumulátorem a nabíječkou, ovšem jde o akumulátor, který je zaměnitelný s dvěma NiMH články typu AA. Jsou lidé, kteří se li-ion článků bojí kvůli ceně. Ti mohou bez problému přejít na lidový formát AA.
Přístroj má v sobě CCD s 5,19 Mpx fyzicky, 5,01 efektivně, vytvářející obrázky od 2560×1920 pixelů do VGA 640×480. Jeho optický zoom má rozsah od ekvivalentu 28 do 135 mm, tedy skoro pětinásobný zoom. Určitou nevýhodou je nižší světelnost, ta je zde od F 3.3 do F 4.8. Má schopnost snímat makro od 1 cm (13 cm při vyzoomování na nejdelší ohnisko), přičemž do jeho originálně řešené optické soustavy se vkládá na otočném raménku další optický člen. Zoom se dá nastavit tak, že při zoomování skáče po pěti stupních v ekv. kinofilmu: 28 – 35 – 50 – 85 – 135 mm. Zabudovaný blesk má důležité funkce , zejména funkci stále zapnutého, tzv. výplňkového blesku (fill in) a „blesk do pomalého času“ (slow flash), tedy takový režim, kdy přístroj respektuje expozici „jakoby bez flashe“ a do toho jemně stříkne záblesk.
Rozsah citlivosti od 64 do 800 ISO. Rozsah časů je od 8 do 1/2000. Ty delší časy je třeba extra zapnout v menu, to je nevýhoda plynoucí z toho, že přístroj nemá možnost fotografování v režimu priority času – právě v tomto režimu obvykle nastavujeme delší časy (ostatně nemá ani prioritu clony). Navíc je to volba „na tvrdo“, tedy: zapínáme buď 2 nebo 4 nebo 8 sec, v tomto případě automatika nefunguje a nastavení dlouhého času se ani neprojeví v histogramu (ten je zapnutelný na displeji v režimu snímání, avšak ne v režimu prohlížení). S těmito dlouhými časy tedy musíme pracovat metodou „pokus – omyl“, kontrolovat je na výsledných obrázcích na displeji.
Měření expozice je zonální celoplošné, nebo s prioritou středu a bodové. Ostření využívá až 15 zaostřovacích bodů. Bílou lze nastavovat z předvoleb mráček / zářivka / žárovka / sluníčko a manuál, Při nastavování v reálném čase, tedy průběžně, vidíme, jaký má navrhovaná volba výsledek. Video je se zvukem do 640×480 při 30 fps, snímky ve formátu JPEG anebo TIFF se zapisují na MMC / SD karty. Do počítače se přenášejí přes USB 1.1. Přístroj má i rezervu v podobě 28 MB vnitřní paměti, ta je přístupná jen když je karta vyndaná. Pokud je plná, nelze do interní paměti zapisovat.
V recenzi R1V jsem vytýkal malý rozměr LCD. Tak to opravdu dnes už neplatí, LCD je velký a dobře čitelný i na slunci. Menu je dobře čitelné, má 4 obrazovky pro fotografování a 4 jako setup.
Menu fotografování obsahuje nastavení velikosti a kvality obrazu, systém ostření (autofokus, manuál, „snap“ což je skvěle fungující okamžité ostření a natvrdo nekonečno), systém nastavení expozice (zonální, středové, bodové), doostření, sériové fotografování (vypnout, zapnout a dva druhy zápisu vysokorychlostního snímání malých obrázků na jeden formát). Dále je zde na str. 2 barevnost (živá, mdlá, čb), bracketing, nastavení dlouhých časů, intervalové snímání, obraz se zvukem. Na 3.obrazovce je záznam data, expoziční kompenzace, nastavení bílé, ISO a omezení dlouhého času na hranici 1/8 sec. Ve 4. obrazovce je návrat do defaultu. Na něm je pozoruhodné (a málo pochopitelné), že se přístroj nastaví na jednomegové rozlišení v nízké kvalitě.
V manu pro setup nastavujeme obvyklé parametry, jako je datum, jazyk, jas LCD, ale také zvětšení ikon, což potěší nás, slepé fotografy.
Menu adjust je příjemná specialita – speciálním tlačítkem se dostaneme do nejpoužívanějších režimů, totiž kompenzace expozice, nastavení bílé, nastavení ISO (64-800) a nastavení ostření. Jakmile jsme v makru, ostřicí bod lze libovolně posouvat.

Jak se s ním fotí
Rychlosti jsou u Ricohů tradičně skvělé: náběh 0,8, při namáčknutí je odezva spouště prakticky nulová a bez namáčknutí 0,1 sec, v režimu SNAP též nulová. Přístroj se tedy dá používat k pohotovému snímání rychlých dějů, tedy k „street photography“: přitom jeho pětimegové rozlišení a schopnost zápisu v TIFFu mu dovolují zaznamenávat i obrázky ve vysoké kvalitě. V této souvislosti chci pochválit i stativový šroub, který je skoro přesně uprostřed, což umožňuje použití ministativu- je to praktické zařízení pro cesty. Je to umožněno tím, že se karta a aku vkládají ze strany, lze je tedy vyjímat i když je aparát na stativu. Určité pochybnosti mám o výdrži dvířek. Musíme překonat odpor pera tlačícího akumulátor ven.
Ovládání je rozumně řešeno. Upozornil jsem už na tlačítko ADj (adjust), je druhé vpravo nahoře od displeje (první je tlačítko pro prohlížení), tam se nastavuje korekce expozice, bílá a ISO. Třetím tlačítkem zapínáme nahoře popsané menu, čtvrtým se zapíná samospoušť 10/2 sec (v režimu prohlížení koš) a konečně posledním tlačítkem zapínáme displej a pak na něm histogram a vodítka, tedy čáry které pomáhají držet vodorovné a svislé linie.
V menu se pohybujeme běžným čtyřcestným voličem, který při vypnutém menu ovládá „mode“, to jsou předvolby portrét, sport, krajina, noční krajina, záznam textu a „svíčka“, tedy noční scéna. Ani tato „svíčka“ nepřepíná vždycky na vyšší ISO, jen při opravdu špatných světelných podmínkách, chová se tedy inteligentně. Záznam textu, to je černobílý, vysoce kontrastní (vskutku černo – bílý) záznam s pouze teoretickou předností vyšší čitelnosti. V praxi i OCR převod textu do znakové podoby jde lépe z normálního polotónového záznamu, než z tvrdých čb předloh.
Přístroj se nedá nastavit na automatický „návrat do defaultu“, tedy na zapomenutí nastavených specialit, jako je vyšší ISO, jiná bílá atd., Musí se to udělat ručně v menu a už jsem upozornil na podivné nastavení rozlišení a komprese. Navíc lze v setupu nastavit varování, že něco bylo změněno.

Kvalita obrazu odpovídá požadavkům kladeným na pětimegový kompakt. Jak se dalo čekat, objektiv s úhlem záběru odpovídajícím 28 mm ohnisku a s malým snímačem s vysokou hustotou bude mít problémy s kresbou v rozích i s fialovými konturami (viz výřez 1:1 zde vlevo). Zajímavé je srovnání s modelem R1V. U něho jsem zjistil, že v automatickém režimu nastavení bílé měl podání sněhu na sluníčku trochu do červena, pod mrakem se umoudřil a byl vyrovnaný, samozřejmě s převahou modré ve stínech (tak to má být). Tentokrát to bylo naopak, v automatickém režimu zřetelně táhl do modra a kupodivu si tuto tendenci zachoval i při ručním nastavením bílé (snímky Marie). Sama kresba (až na ty rohy) je velmi slušná, husté čáry vykazují moiré (viz obrázek Žofinky).
Určité problémy jsou s nastavením expozice. Při zonálním měření přistroj více méně „bezmyšlenkovitě“ dává hlasovat a přiklání se k „většinovému názoru“. Tedy, pokud je v ploše více temných tónů, budou silně nasvětlené partie přesvícené. Na to je třeba dát pozor.
Šum je efektivně likvidován funkcí „odstranění šumu“, zdá se mi, že došlo k pokroku vůči modelu R1V (viz srovnávací snímky).
Široký úhel záběru je spolu s rychlostí odezvy velkým kladem tohoto přístroje. Je to pohotový aparát na běžné fotografování – na pořizování snímků do obrazových publikací není stavěný. Čímž mám na mysli už zmíněné neostrosti v rozích. K živé fotografii se hodí znamenitě.

Snímek vlevo je výřez 1:1 ze snímku pořízeného modelem R2, snímek vpravo modelem R1V.

Příjemná je funkce „synchro-monitor“, jakmile je aktivována, LCD displej se zapíná jen po namáčknutí spouště. Je to užitečné v okamžiku, kdy náboj v aku začne slábnout a je třeba šetřit. Zajímavou finesou je posun zaostřovacího bodu při makrofotografii – k tomu je třeba čtyřikrát zmáčknout tlačítko ADJ – poté je možno křížovým voličem posouvat zaostřovací bod. V tomto režimu nelze přenastavit zoom. Příjemné je i sériové fotografování, buď běžné, anebo 16 snímků na jeden formát, buď od okamžiku stisknutí dál, anebo od okamžiku spuštění spouště 2,2 sec dozadu. Zajímavá je možnost nastavení limitu délky expozice (1/8 sec v širokoúhlém režimu): praktická použitelnosti mi jaksi uniká. Místo takových opiček bych raději viděl prioritu clony/času a manuál (jde o čistě softwarové funkce!).
Silná stránka je rychlost tohoto přístroje. O skoro neměřitelných prodlevách spouště už padla zmínka. Sériové focení s režimu S zachytí 16 snímků po stisknutí spouště během 2,2 sec, v režimu M 16 posledních snímků před puštěním spouště. Video 320×240 se zvukem je limitováno kapacitou karty.
Jednu velkou výtku bych přece jen měl: změny expozice, tedy kompenzace se neprojeví na histogramu, takže histogram fakticky nemá žádný smysl u tohoto přístroje.

Shrnutí
Ricoh Caplio R2 je střízlivě vzhledově řešený, velmi praktický fotoaparát s mimořádně širokým úhlem záběru, rozsahem zoomu 1:4,8 a senzačně rychlou odezvou spouště. Za široký úhel platíme zhoršenou kvalitou obrazu v rozích, na snímcích 10×15 se fakticky neprojeví. Jsou trochu problémy s barevností a korektní expozicí, histogram nám moc nepomůže. Přístroj může sloužit jako univerzální fotoaparát pro rodinné a dokumentární fotografování anebo jako doplňkový fotoaparát pro někoho, kdo má přístroj vyšší třídy, typicky dnes jednookou zrcadlovku.

Ukázky
První tři „domečky“ dokumentují, jak přístroj expozičně reaguje na způsob měření – mají různé krytí a byly pořízeny v automatickém režimu. Snímek Žofinky byl pořízen jednou při automatickém nastavení bílé, podruhé manuálně. Snímek Marie je jednou při 800 ISO (ten vlevo), podruhé při 100 ISO. Oba byly pořízeny při manuálním nastavení bílé.