V listopadu jsem si tu pochvaloval Ricoh R1, dnes tu mám jeho pětimegového nástupce. V čempak se liší tyto dva modely? Zapomeňme na R1, soustřeďme se na R1V.
Jaký je a komu je určen 
Už sám Ricoh je „vzácný pták“ na našem trhu a proto i tento model osloví milovníky zvláštností, lidi, kteří jezdí v automobilech Volvo a oblečený mají od Burberry´s. Navíc, souběžně vyrábí tento přístroj i legendární firma Rollei pod názvem dr5. Nuže, jde o celokovový kompakt s rozměry 100x55x25, vážící 150 g. Má v sobě CCD vytvářející obrázky od 2560×1920 pixelů do VGA 640×480. Jeho optický zoom má rozsah od ekvivalentu 28 do 135 mm, tedy skoro pětinásobný zoom. Určitou nevýhodou je nižší světelnost, ta je zde od F 3.3 do F 4.8. Stejně jako V1 má schopnost snímat makro od 1 cm, přičemž do jeho originálně řešené optické soustavy se vkládá na otočném raménku další optický člen. Zabudovaný blesk má důležité funkce , zejména funkci stále zapnutého, tzv. výplňkového blesku (fill in) a „blesk do pomalého času“ (slow flash), tedy takový režim, kdy přístroj respektuje expozici „jakoby bez flashe“ a do toho jemně stříkne záblesk.
Další skvělá vlastnost – rozsah citlivosti od 64 do 800 ISO. Rozsah časů je od 8 do 1/2000. Ty delší časy je třeba extra zapnout v menu, to je nevýhoda plynoucí z toho, že přístroj nemá možnost fotografování v režimu priority času – právě v tomto režimu obvykle nastavujeme delší časy (ostatně nemá ani prioritu clony).
Měření je zonální celoplošné, nebo s prioritou středu a bodové. Bílou lze nastavovat z předvoleb mráček / zářivka / žárovka / sluníčko a manuál, přičemž při nastavování v reálném čase,tedy průběžně vidíme, jaký má navrhovaná volba výsledek. Video je se zvukem do 640×480 při 30 fps, snímky ve formátu JPEG anebo TIFF se zapisují na MMC / SD karty. Do počítače se přenášejí přes USB 1.1. Přístroj má i rezervu v podobě 12 MB vnitřní paměti, ta je přístupná jen když je karta vyndaná. Pokud je plná, nelze do interní paměti zapisovat.
Kromě absence obou poloautomatických a manuálního režimu je zde slabé místo v LCD, se svou úhlopříčkou 1,8´´ je dnes už malý. Také menu není nejpřehledněji řešeno. To je škoda, protože budeme asi nejčastěji fotit přes LCD, jelikož hledáček je nešikově umístěn (moc ve středu) a je tak malý, že v něm mnoho neuvidíme.
Jak se s ním fotí Obvykle začínám tuto část recenze rychlostmi. Ty jsou u Ricohů tradičně skvělé: náběh 0,8, při namáčknutí je odezva spouště prakticky nulová a bez namáčknutí 0,1 sec. Přístroj se tedy dá používat k pohotovému snímání rychlých dějů, tedy k „street photography“: přitom jeho pětimegové rozlišení a schopnost zápisu v TIFFu mu dovolují zaznamenávat i obrázky ve vysoké kvalitě. V této souvislosti chci pochválit i stativový šroub,který je skoro přesně uprostřed, což umožňuje použití ministativu- je to praktické zařízení pro cesty.
Ovládání je rozumně řešeno. Pro běžné fotografování je k disposici tlačítko ADj (adjust), je první vpravo nahoře od displeje, tam se nastavuje korekce expozice, bílá a ISO. K dalším funkcím musíme do menu se třemi obrazovkami, které není moc přehledné – možná zde vadí hlavně malý rozměr LCD, zapíná se druhým tlačítkem shora, třetím se zapíná samospoušť 10/2 sec a konečně posledním, čtvrtým tlačítkem zapínáme displej a pak na něm histogram a vodítka, tedy čáry které pomáhají držet vodorovné a svislé linie. V menu s epohybujeme běžným čtyřcestným voličem, který při vypnutém menu ovládá „mode“, to jsou předvolby portrét, sport, krajina, noční krajina, záznam textu a „svíčka“, tedy noční scéna. Ani tato „svíčka“ nepřepíná vždycky na vyšší ISO, jen při opravdu špatných světelných podmínkách, chová se tedy inteligentně. Záznam textu, to je černobílý, vysoce kontrastní (vskutku černo – bílý) záznam s pouze teoretickou předností vyšší čitelnosti. V praxi i OCR převod textu do znakové podoby jde lépe z normálního polotónového záznamu, než z tvrdých čb předloh.
Přístroj se nedá nastavit na automatický „návrat do defaultu“, tedy na „uklizení“ nastavených specialit, jako je vyšší ISO, jiná bílá atd., ale lze v setupu nastavit varování, že něco bylo změněno. V menu lze jedinou volbou vrátit nastavení na default, tedy na výchozí nastavení.
Kvalita obrazu odpovídá požadavkům kladeným na pětimegový kompakt. Jak se dalo čekat, objektiv s úhlem záběru odpovídajícím 28 mm ohnisku si zachová problémy s kresbou v rozích i s fialovými konturami jeho čtyřmegového předchůdce. V automatickém režimu nastavení bílé měl podání sněhu na sluníčku trochu do červena, pod mrakem se umoudřil a byl vyrovnaný, samozřejmě s převahou modré ve stínech (tak to má být). Šum při citlivosti 400 ISO byl rozumný, při 800 zvýšený, což je také normální – ta „osmistovka“ se musí chápat jako východisko z nouze v opravdu bídných světelných podmínkách.
Široký úhel záběru je spolu s rychlostí odezvy velkým klasem tohoto přístroje. Je to pohotový aparát na běžné fotografování – na pořizování snímků do obrazových publikací není stavěný. Čímž mám na mysli už zmíněné neostrosti v rozích. K živé fotografii se hodí znamenitě.
Příjemná je funkce „synchro-monitor“, jakmile je aktivována, LCD displej se zapíná jen po namáčknutí spouště. Je to užitečné v okamžiku, kdy náboj v aku začne slábnout a je třeba šetřit. Zajímavou finesou je posun zaostřovacího bodu při makrofotografii – k tomu je třeba čtyřikrát zmáčknout tlačítko ADJ (zní to trochu jako čarování), neříkat ale nemusíte žádné zaklínadlo – poté je možno křížovým voličem posouvat zaostřovací bod. Příjemné je i sériové fotografování, buď běžné, anebo 16 snímků na jeden formát, buď od okamžiku stisknutí dál, anebo od okamžiku spuštění spouště 2,2 sec dozadu. Zajímavá je možnost nastavení limitu délky expozice (1/8 sec v širokoúhlém režimu): praktická použitelnosti mi jaksi uniká. Místo takových opiček bych raději viděl prioritu clony/času a manuál (jde o čistě softwarové funkce!).
Shrnutí
Ricoh Caplio R1V je modifikovaná, lehce obrazově pokročilejší „er jednička“: střízlivě vzhledově řešený, velmi praktický fotoaparát s mimořádně širokým úhlem záběru, rozsahem zoomu 1:4,8 a senzačně rychlou odezvou spouště. Za široký úhel platíme zhoršenou kvalitou obrazu v rozích, na snímcích 10×15 se fakticky neprojeví. Může sloužit jako univerzální fotoaparát pro rodinné a dokumentární fotografování anebo jako doplňkový fotoaparát pro někoho, kdo má přístroj vyšší třídy, typicky dnes jednookou zrcadlovku.
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
V listopadu jsem si tu pochvaloval Ricoh R1, dnes tu mám jeho pětimegového nástupce. V čempak se liší tyto dva modely? Zapomeňme na R1, soustřeďme se na R1V.
Jaký je a komu je určen Už sám Ricoh je „vzácný pták“ na našem trhu a proto i tento model osloví milovníky zvláštností, lidi, kteří jezdí v automobilech Volvo a oblečený mají od Burberry´s. Navíc, souběžně vyrábí tento přístroj i legendární firma Rollei pod názvem dr5. Nuže, jde o celokovový kompakt s rozměry 100x55x25, vážící 150 g. Má v sobě CCD vytvářející obrázky od 2560×1920 pixelů do VGA 640×480. Jeho optický zoom má rozsah od ekvivalentu 28 do 135 mm, tedy skoro pětinásobný zoom. Určitou nevýhodou je nižší světelnost, ta je zde od F 3.3 do F 4.8. Stejně jako V1 má schopnost snímat makro od 1 cm, přičemž do jeho originálně řešené optické soustavy se vkládá na otočném raménku další optický člen. Zabudovaný blesk má důležité funkce , zejména funkci stále zapnutého, tzv. výplňkového blesku (fill in) a „blesk do pomalého času“ (slow flash), tedy takový režim, kdy přístroj respektuje expozici „jakoby bez flashe“ a do toho jemně stříkne záblesk.
Další skvělá vlastnost – rozsah citlivosti od 64 do 800 ISO. Rozsah časů je od 8 do 1/2000. Ty delší časy je třeba extra zapnout v menu, to je nevýhoda plynoucí z toho, že přístroj nemá možnost fotografování v režimu priority času – právě v tomto režimu obvykle nastavujeme delší časy (ostatně nemá ani prioritu clony).
Měření je zonální celoplošné, nebo s prioritou středu a bodové. Bílou lze nastavovat z předvoleb mráček / zářivka / žárovka / sluníčko a manuál, přičemž při nastavování v reálném čase,tedy průběžně vidíme, jaký má navrhovaná volba výsledek. Video je se zvukem do 640×480 při 30 fps, snímky ve formátu JPEG anebo TIFF se zapisují na MMC / SD karty. Do počítače se přenášejí přes USB 1.1. Přístroj má i rezervu v podobě 12 MB vnitřní paměti, ta je přístupná jen když je karta vyndaná. Pokud je plná, nelze do interní paměti zapisovat.
Kromě absence obou poloautomatických a manuálního režimu je zde slabé místo v LCD, se svou úhlopříčkou 1,8´´ je dnes už malý. Také menu není nejpřehledněji řešeno. To je škoda, protože budeme asi nejčastěji fotit přes LCD, jelikož hledáček je nešikově umístěn (moc ve středu) a je tak malý, že v něm mnoho neuvidíme.
Jak se s ním fotí Obvykle začínám tuto část recenze rychlostmi. Ty jsou u Ricohů tradičně skvělé: náběh 0,8, při namáčknutí je odezva spouště prakticky nulová a bez namáčknutí 0,1 sec. Přístroj se tedy dá používat k pohotovému snímání rychlých dějů, tedy k „street photography“: přitom jeho pětimegové rozlišení a schopnost zápisu v TIFFu mu dovolují zaznamenávat i obrázky ve vysoké kvalitě. V této souvislosti chci pochválit i stativový šroub,který je skoro přesně uprostřed, což umožňuje použití ministativu- je to praktické zařízení pro cesty.
Ovládání je rozumně řešeno. Pro běžné fotografování je k disposici tlačítko ADj (adjust), je první vpravo nahoře od displeje, tam se nastavuje korekce expozice, bílá a ISO. K dalším funkcím musíme do menu se třemi obrazovkami, které není moc přehledné – možná zde vadí hlavně malý rozměr LCD, zapíná se druhým tlačítkem shora, třetím se zapíná samospoušť 10/2 sec a konečně posledním, čtvrtým tlačítkem zapínáme displej a pak na něm histogram a vodítka, tedy čáry které pomáhají držet vodorovné a svislé linie. V menu s epohybujeme běžným čtyřcestným voličem, který při vypnutém menu ovládá „mode“, to jsou předvolby portrét, sport, krajina, noční krajina, záznam textu a „svíčka“, tedy noční scéna. Ani tato „svíčka“ nepřepíná vždycky na vyšší ISO, jen při opravdu špatných světelných podmínkách, chová se tedy inteligentně. Záznam textu, to je černobílý, vysoce kontrastní (vskutku černo – bílý) záznam s pouze teoretickou předností vyšší čitelnosti. V praxi i OCR převod textu do znakové podoby jde lépe z normálního polotónového záznamu, než z tvrdých čb předloh.
Přístroj se nedá nastavit na automatický „návrat do defaultu“, tedy na „uklizení“ nastavených specialit, jako je vyšší ISO, jiná bílá atd., ale lze v setupu nastavit varování, že něco bylo změněno. V menu lze jedinou volbou vrátit nastavení na default, tedy na výchozí nastavení.
Kvalita obrazu odpovídá požadavkům kladeným na pětimegový kompakt. Jak se dalo čekat, objektiv s úhlem záběru odpovídajícím 28 mm ohnisku si zachová problémy s kresbou v rozích i s fialovými konturami jeho čtyřmegového předchůdce. V automatickém režimu nastavení bílé měl podání sněhu na sluníčku trochu do červena, pod mrakem se umoudřil a byl vyrovnaný, samozřejmě s převahou modré ve stínech (tak to má být). Šum při citlivosti 400 ISO byl rozumný, při 800 zvýšený, což je také normální – ta „osmistovka“ se musí chápat jako východisko z nouze v opravdu bídných světelných podmínkách.
Široký úhel záběru je spolu s rychlostí odezvy velkým klasem tohoto přístroje. Je to pohotový aparát na běžné fotografování – na pořizování snímků do obrazových publikací není stavěný. Čímž mám na mysli už zmíněné neostrosti v rozích. K živé fotografii se hodí znamenitě.
Příjemná je funkce „synchro-monitor“, jakmile je aktivována, LCD displej se zapíná jen po namáčknutí spouště. Je to užitečné v okamžiku, kdy náboj v aku začne slábnout a je třeba šetřit. Zajímavou finesou je posun zaostřovacího bodu při makrofotografii – k tomu je třeba čtyřikrát zmáčknout tlačítko ADJ (zní to trochu jako čarování), neříkat ale nemusíte žádné zaklínadlo – poté je možno křížovým voličem posouvat zaostřovací bod. Příjemné je i sériové fotografování, buď běžné, anebo 16 snímků na jeden formát, buď od okamžiku stisknutí dál, anebo od okamžiku spuštění spouště 2,2 sec dozadu. Zajímavá je možnost nastavení limitu délky expozice (1/8 sec v širokoúhlém režimu): praktická použitelnosti mi jaksi uniká. Místo takových opiček bych raději viděl prioritu clony/času a manuál (jde o čistě softwarové funkce!).
Shrnutí
Ricoh Caplio R1V je modifikovaná, lehce obrazově pokročilejší „er jednička“: střízlivě vzhledově řešený, velmi praktický fotoaparát s mimořádně širokým úhlem záběru, rozsahem zoomu 1:4,8 a senzačně rychlou odezvou spouště. Za široký úhel platíme zhoršenou kvalitou obrazu v rozích, na snímcích 10×15 se fakticky neprojeví. Může sloužit jako univerzální fotoaparát pro rodinné a dokumentární fotografování anebo jako doplňkový fotoaparát pro někoho, kdo má přístroj vyšší třídy, typicky dnes jednookou zrcadlovku.
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
