Stylové čtyřmegové kompakty, to už je dávno standard, tedy „normálka“, tedy nic, o čem psát domů. Od Ricohu se dá čekat nějaká specialita a vskutku, tento přístroj rozhodně není obyčejný, nudný, vyrobený metodou „seká to jak Baťa cvičky“.
Jaký je a komu je určen
Stroze technický a přitom elegantní, pečlivě vyrobený. Signalizuje už na první pohled: tak pozor, mne si nevystřílíte na střelnici! Nejsem žádná pouťovka! A pak to vezmete do
 |
 |
dlaně, poměrně těžký do ruky, prohmatáte precizně vyrobené ovládací prvky a je vám to jasné. Tohle je aparát určený pro milovníky dokonalé technické práce. Pozoruhodné jsou i jeho parametry. Je pouze 215 mm silný (šířka a výška je 102×57), těžký 150 g. Připadal mi těžší, musel jsem ho v kuchyni převážit, abych se přesvědčil, že je to pravda! Zkrátka, máte pocit, že držíte v ruce něco solidního, pořádného. Objektiv má rozsah 1:4,8, tedy odpovídá 28-135 mm kinofilmového formátu. Už to si zaslouží velkou pochvalu! Objektiv je zcela originálně řešen, při zoomování a při přechodu do makrorežimu (od 1 cm!) se do něho vkládá další skupina optických členů na speciálním výkyvném raménku. Snímač má 4,1 Mpx a citlivost je nastavitelná od 64 do 800. Zcela senzační je rychlost tohoto přístroje. Náběh je 0,8 sec a zpoždění spouště při namáčknutí je neměřitelné stopkami, bez namáčknutí cca 01 sec při běžném osvětlení. Vím, že tyto údaje uvádím zpravidla až v části „jak se s ním fotí“, ale jsem netrpělivý, abych tuhle novinu ze sebe vysypal. Takže, abych doplnil, přístroj je určen milovníkům a) krásných objektů, b) technicky avantgardních přístrojů, c) vysoce výkonných přístrojů. Originální technické řešení si vyžádalo daň: mrňavý hledáček je umístěn v centrální části a ne na levém rohu, jak se stalo chvályhodným zvykem. K designu – tělo je černé, jemně vrubované, takže na něm nezanecháte otisky prstů. Napájení je dvěma AA články, komunikace s PC je přes USB 1.1. Kovový stativový šroub je chvályhodně umístěn do centra těla.
Nic pro koumelesy. Nedá se tu manuálně nastavit expozice (pochopitelně lze ji korigovat +- 2 EV po 1/3EV). Manuálně je nastavitelné ISO a bílá – na kompenzaci, bílou a ISO je zvláštní tlačítko, pro další nastavení jdeme do menu se třemi obrazovkami. Je třeba ocenit, že přístroj upozorňuje, že došlo ke změnám nastavení (když například nastavíme bílou na umělé osvětlení, aparát vypneme a druhý den ho otevřeme). Tlačítkem DISP zapínáme/vypínáme LCD (1,8´´ úhlopříčka, 110 tisíc pixelů), zapínáme histogram, eventuálně vodítka pro určení svislých a vodorovných linií. Zoom ovládáme kolébkou na obvyklém místě, spoušť je samozřejmě nahoře. Vypínáme/zapínáme posuvnou opěrkou, po zapnutí se odsune roleta a vyjede „skládací“ objektiv. Nemá „sleep režim“, tedy usínání, ale vzhledem k bleskovému náběhu ani není zapotřebí – přístroj se vypne, ale nezatáhne roletu přes objektiv.
Jak se s ní fotí
To hlavní jsem už vyslepičil. Přístroj je velmi rychlý, takže problémy typu „fotil jsem psa a když to cvaklo, pes byl fuč“ zde neexistují. Nevzpomínám si, že bych mezi kompakty měl někdy v ruce takto rychlý přístroj! Obrazová kvalita je slušná, tedy díky čtyřmegovému rozlišení nemusíme mít vážné starosti do formátu A4. Je ovšem pravda, že kresba v rozích není skvělá a že se tam fialové kontury na přechodu tmavých a světlých linií projevují. Obraz byl vcelku měkčí, takže se vyplatí nastavit vyšší kontrast. Komponovat ho budeme nejspíš na LCD displeji. O nevhodně umístěném hledáčku jsem se už zmiňoval, navíc je mrňavý a není v něm dohromady nic vidět.
Ovládání je velmi příjemné, intuitivní. Zvykneme si rychle na tlačítko ADJ s nejdůležitějšími funkcemi (kompenzace, WB a ISO). Navíc k němu lze přes setup zařadit podle uvážení ovládání velikosti obrazu, AF/MF, doostření a způsob měření, velmi vtipné řešení! V samotném menu najdeme i některé zajímavosti, jako je například ovládání zoomu na čtyři kroky (jinak je to na 30 kroků, z extrému do extrému za cca 1 sec). S tím souvisí už zmíněné MF (manuální ostření) – ostříme netradičně kolébkou na ovládání zoomu. Trochu problémy jsem měl s ostřením ve špatných světelných podmínkách – kontrolní snímky mi připadají neostré, ačkoli zelená kontrolka hlásila, že je vše v pořádku. Jediné, co mi bylo trochu proti mysli (je to ale věc názoru a zvyku): delší časy, tedy 1 až 8 sec, se musí zvlášť nastavit v menu.
Sériové fotografování má tři různé režimy. Jednak CONT, což je běžná série: rychlost a počet snímků závisí na rozlišení, při 4 Mpx jsou to vteřinové intervaly, kdežto při 1 Mpx jsem pořídil 13 fotek na 3,5 sec. SCONT a MCONT jsou série uspořádané do jednoho obrázku, od okamžiku stisknutí spouště, respektive do uvolnění spouště. Video se zvukem má jen 320×240 pixelů, to je dnes málo.
Poslední obrázek dole vpravo je pořízen při 800 ISO.
Ukázky:
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Shrnutí
Ricoh R1 je krásný, neuvěřitelně rychlý a snadno ovladatelný fotoaparát. Potěší milovníka špičkové techniky. Pokročilého fotografa zklame, protože nemá nastavitelnou prioritu clony/času nebo manuální nastavení a externí blesk, ale jako druhý aparát pro denní praxi by mohl posloužit i takovému fajnšmekrovi. Obrazová kvalita je poněkud slabší, zvláště při vyšších ISO, ale slabší relativně – před dvěma lety bychom hovořili o špičkovém obraze. Jestli je něco „digitální šperk“, tak ano, tento aparát jím určitě je.
Stylové čtyřmegové kompakty, to už je dávno standard, tedy „normálka“, tedy nic, o čem psát domů. Od Ricohu se dá čekat nějaká specialita a vskutku, tento přístroj rozhodně není obyčejný, nudný, vyrobený metodou „seká to jak Baťa cvičky“.
Jaký je a komu je určen
Stroze technický a přitom elegantní, pečlivě vyrobený. Signalizuje už na první pohled: tak pozor, mne si nevystřílíte na střelnici! Nejsem žádná pouťovka! A pak to vezmete do
| |
| |
dlaně, poměrně těžký do ruky, prohmatáte precizně vyrobené ovládací prvky a je vám to jasné. Tohle je aparát určený pro milovníky dokonalé technické práce. Pozoruhodné jsou i jeho parametry. Je pouze 215 mm silný (šířka a výška je 102×57), těžký 150 g. Připadal mi těžší, musel jsem ho v kuchyni převážit, abych se přesvědčil, že je to pravda! Zkrátka, máte pocit, že držíte v ruce něco solidního, pořádného. Objektiv má rozsah 1:4,8, tedy odpovídá 28-135 mm kinofilmového formátu. Už to si zaslouží velkou pochvalu! Objektiv je zcela originálně řešen, při zoomování a při přechodu do makrorežimu (od 1 cm!) se do něho vkládá další skupina optických členů na speciálním výkyvném raménku. Snímač má 4,1 Mpx a citlivost je nastavitelná od 64 do 800. Zcela senzační je rychlost tohoto přístroje. Náběh je 0,8 sec a zpoždění spouště při namáčknutí je neměřitelné stopkami, bez namáčknutí cca 01 sec při běžném osvětlení. Vím, že tyto údaje uvádím zpravidla až v části „jak se s ním fotí“, ale jsem netrpělivý, abych tuhle novinu ze sebe vysypal. Takže, abych doplnil, přístroj je určen milovníkům a) krásných objektů, b) technicky avantgardních přístrojů, c) vysoce výkonných přístrojů. Originální technické řešení si vyžádalo daň: mrňavý hledáček je umístěn v centrální části a ne na levém rohu, jak se stalo chvályhodným zvykem. K designu – tělo je černé, jemně vrubované, takže na něm nezanecháte otisky prstů. Napájení je dvěma AA články, komunikace s PC je přes USB 1.1. Kovový stativový šroub je chvályhodně umístěn do centra těla.
Nic pro koumelesy. Nedá se tu manuálně nastavit expozice (pochopitelně lze ji korigovat +- 2 EV po 1/3EV). Manuálně je nastavitelné ISO a bílá – na kompenzaci, bílou a ISO je zvláštní tlačítko, pro další nastavení jdeme do menu se třemi obrazovkami. Je třeba ocenit, že přístroj upozorňuje, že došlo ke změnám nastavení (když například nastavíme bílou na umělé osvětlení, aparát vypneme a druhý den ho otevřeme). Tlačítkem DISP zapínáme/vypínáme LCD (1,8´´ úhlopříčka, 110 tisíc pixelů), zapínáme histogram, eventuálně vodítka pro určení svislých a vodorovných linií. Zoom ovládáme kolébkou na obvyklém místě, spoušť je samozřejmě nahoře. Vypínáme/zapínáme posuvnou opěrkou, po zapnutí se odsune roleta a vyjede „skládací“ objektiv. Nemá „sleep režim“, tedy usínání, ale vzhledem k bleskovému náběhu ani není zapotřebí – přístroj se vypne, ale nezatáhne roletu přes objektiv.
Jak se s ní fotí
To hlavní jsem už vyslepičil. Přístroj je velmi rychlý, takže problémy typu „fotil jsem psa a když to cvaklo, pes byl fuč“ zde neexistují. Nevzpomínám si, že bych mezi kompakty měl někdy v ruce takto rychlý přístroj! Obrazová kvalita je slušná, tedy díky čtyřmegovému rozlišení nemusíme mít vážné starosti do formátu A4. Je ovšem pravda, že kresba v rozích není skvělá a že se tam fialové kontury na přechodu tmavých a světlých linií projevují. Obraz byl vcelku měkčí, takže se vyplatí nastavit vyšší kontrast. Komponovat ho budeme nejspíš na LCD displeji. O nevhodně umístěném hledáčku jsem se už zmiňoval, navíc je mrňavý a není v něm dohromady nic vidět.
Ovládání je velmi příjemné, intuitivní. Zvykneme si rychle na tlačítko ADJ s nejdůležitějšími funkcemi (kompenzace, WB a ISO). Navíc k němu lze přes setup zařadit podle uvážení ovládání velikosti obrazu, AF/MF, doostření a způsob měření, velmi vtipné řešení! V samotném menu najdeme i některé zajímavosti, jako je například ovládání zoomu na čtyři kroky (jinak je to na 30 kroků, z extrému do extrému za cca 1 sec). S tím souvisí už zmíněné MF (manuální ostření) – ostříme netradičně kolébkou na ovládání zoomu. Trochu problémy jsem měl s ostřením ve špatných světelných podmínkách – kontrolní snímky mi připadají neostré, ačkoli zelená kontrolka hlásila, že je vše v pořádku. Jediné, co mi bylo trochu proti mysli (je to ale věc názoru a zvyku): delší časy, tedy 1 až 8 sec, se musí zvlášť nastavit v menu.
Sériové fotografování má tři různé režimy. Jednak CONT, což je běžná série: rychlost a počet snímků závisí na rozlišení, při 4 Mpx jsou to vteřinové intervaly, kdežto při 1 Mpx jsem pořídil 13 fotek na 3,5 sec. SCONT a MCONT jsou série uspořádané do jednoho obrázku, od okamžiku stisknutí spouště, respektive do uvolnění spouště. Video se zvukem má jen 320×240 pixelů, to je dnes málo.
Poslední obrázek dole vpravo je pořízen při 800 ISO.
Ukázky:
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
Shrnutí
Ricoh R1 je krásný, neuvěřitelně rychlý a snadno ovladatelný fotoaparát. Potěší milovníka špičkové techniky. Pokročilého fotografa zklame, protože nemá nastavitelnou prioritu clony/času nebo manuální nastavení a externí blesk, ale jako druhý aparát pro denní praxi by mohl posloužit i takovému fajnšmekrovi. Obrazová kvalita je poněkud slabší, zvláště při vyšších ISO, ale slabší relativně – před dvěma lety bychom hovořili o špičkovém obraze. Jestli je něco „digitální šperk“, tak ano, tento aparát jím určitě je.
