Přijít to muselo a je to tady, osmimegový kompakt. Už se jich vyrojilo několik, první k nám doplul tento Ricoh. V poslední době je tato u nás málo známá firma velmi aktivní a její výrobky jsou sympatické. Nový model navazuje na Ricoh GX, pětimego s neobyčejně rychlou odezvou spouště.
Jaký je a komu je určen 
Jde o solidně vyhlížející kompakt slušných rozměrů a váhy (114 x 29 x 58 mm, 261 g s dvěma AA akumulátory) s průhledovým hledáčkem (bez korekce oční vady, cca 80% plochy a je v něm vidět objektiv, uff!!), LCD displejem s úhlopříčkou 1,8´´(130 tisíc pixelů) a se zápisem na SD / MMC kartu nebo na 26 MB vnitřní paměti pro případ nouze. Vzhledově se od GXka neliší. Je to střízlivě řešený přístroj, kapotovaný do matně černého kabátu, velmi příjemného na dotyk: díky mohutnému úchopu se velmi dobře drží a snadno se s ním fotí i jednou rukou. „Profi vzhled“ podtrhují i aktivní sáňky pro přídavný elektronický blesk a roller nahoře na úchopu (volicí kolečko). Objektiv je zoom 1:3 (5,8-17,4 mm fyzicky, to odpovídá 28 – 85 ekv.) posazený hodně „do široka“, což ho předurčuje mimo jiné i k živé fotografii. Rychlá odezva opravdu není reklamní trik, s tímto přístrojem, jak ještě uvidíme, se opravdu dají dělat momentky.
Obrázky dělá v rozměrech 3264 x 2448, 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1280 x 960 a 640 x 480, video 320×240. Snímky je schopen zapisovat i v TIFFu.
Ostření je automatické, nebo manuálně nastavitelné anebo „fix focus“, buď nekonečno nebo „snap“. Toto „snap“, to je režim pro živou fotografii a zpoždění je skutečně neměřitelné. Pro ostření v horších podmínkách slouží pomocná lampička, nicméně v opravdu špatných podmínkách jsem narazil s autofokusem na problémy.
Měření expozice je segmentové (256), priorita středu a bodové. Segmentové měření je velmi spolehlivé a rozumně se vypořádává se světlenými rozdíly.
Citlivost má obrovský rozsah od 64 do 1600 ISO. Ta citlivost 1600 je hodně vysoká za cenu značného šumu, ten se ostatně vyskytuje na snímcích pořízených s ISO 400 také.
Objektiv má velkou výhodu v tom, že začíná na 28 mm. Má tři clonové stupně a k nim se váže manuální čas – je to zvláštnost tohoto přístroje, k níž se později vrátím. Při fotografování pravoúhlých objektů při nejširším ohnisku musíme počítat se soudkovou vadou (vydouvání ven). Vignetace (tmavnutí rohů) je patrná, ale vcelku zanedbatelná. Fialové kontury nejsou příliš výrazné. V klidové poloze ho kryje kovová roleta před poškozením. Je možno k němu dát filtry a předsádky, musí se z něho ale odšroubovat kruhový kryt.
Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem pod horní hranou na zadní stěně. Nad ním je na horní stěně umístěný kruhový volič s volbami: prohlížení, programové focení, manuální, scény, video, záznam zvuku a setup. Volič přesahuje přes hranu, takže při nošení v kapse velmi často ho posuneme,proto je třeba ho často kontrolovat, na co je vlastně nastaven.
Menu má tři obrazovky. Pohybujeme se v něm pomocí pětice tlačítek v kruhu. Prostřední je OK, ostatní směrová, pokud není menu zapnuto, pravé slouží k nastavení blesku, spodní makro (od 1 cm, to je vynikající specialita posledních Ricohů!) a náhled posledního obrázku.
První obrazovka obsahuje nastavení kvality, způsobu ostření, způsobu měření expozice, doostření a kontinuální ostření, buď vypnuto nebo jednotlivé nebo při sériovém fotografování.
V druhé obrazovce je bracketing, dlouhé časy (až do 30 sec, je při tom zapnuta redukce šumu), intervalové fotografování, obraz se zvukem a vkládání data do obrátku.
Třetí obrazovka nabízí kompenzaci expozice, nastavení bílé – předvolby a manuál, ISO, barevnost a návrat do výchozího nastavení.
Vypadá to nelogicky, že ISO a spol. jsou až na třetí obrazovce,jenže je tu ještě tlačítko ADJ, a to jsou nejčastější funkce: kompenzace expozice, nastavení bílé, nastavení ISO. Takže je tu fakticky duplicita a z toho důvodu jsou tyto funkce až na třetí obrazovce.
Scénické režimy jsou v celku běžné: portrét upravuje barevnost pleťovky a nastaví nejvyšší slonu kvůli rozmazání pozadí. Sport preferuje nejrychlejší čas. Krajina poněkud upravuje barvu (režim by měl zvýraznit modrou a zelenou, mně připadá opak pravdou). Noční portrét nastaví slow blesk (do pomalého času). Text dělá černobílé obrázky – nepříliš použitelná funkce. High sensitivity (vysoká citlivost) nastaví ISO 400 a LCD displej je jasnější, avšak má pomalejší obnovovací frekvenci, takže obrázek sebou cuká.
Jak se s ním fotí
Startuje za 1,2 sec, a zpoždění spouště je na hranici měřitelnosti digitálními stopkami na monitoru. Tento přístroj je skutečně schopen zachytit prudký pohyb, bez ohledu na režim zaostřování, je bleskový i v režimu AF. To je obrovská výhoda a pro mnoho lidé to bude znamenat významné doporučení při volbě přístroje.
Kvalita objektivu je vysoká a kresba odpovídá očekávání. Při segmentovém měření je přístroj poněkud lhostejný k vysokým jasům – musí totiž zaujmout opravdu velkou část plochy obrazu, aby je zohlednil a upravil expozici, takže má sklony k přepálení jasů. Proto doporučuji nastavit expozici na -0,3 a občas až -0,7 EV.
Manuální expozice je vždy znakem „vyšší třídy“. Zde je poněkud omezená – díky tomu, že clona má jen tři stupně. Nastavuje se rollerem (kolečkem na úchopu), po stisknutí horního tlačítka voliče menu lze nastavit i čas. Pomáhá při tom histogram i ukazatel +- expoziční hodnoty. Kromě toho lze expozici i clonu nastavit z menu, což je ale v praxi nepoužitelný způsob. Není to nejšťastnější řešení a patří ke slabinám aparátu.
Další slabinou je malá vyrovnávací pamě\’t (buffer). Za sebou lze pořídit dva snímky, avšak na ten třetí se čeká až osm vteřin a to je vskutku hodně. Velmi dlouho se nabíjí i vestavěný blesk, až 15 vteřin. A to jsem se vyhýbal snímání v TIFF formátu.
Obrazová k kvalita je velmi dobrá, pokud fotografujeme venku, na sluníčku při 64 ISO. Při ISO 100 se už projeví jakýsi šum – ovšem, nutno dodat, že díky osmimegovému rozlišení je vidět na monitoru při zvětšení 1:1. Šum ovšem roste a není divu, že scénický režim „vysoká citlivost“ se omezuje na 400 ISO, třebaže je k disposici 800 a 1600. Ale na obhajobu bych rád opakoval – jakmile snímky vytiskneme, šum je neznatelný a při tisku na kvalitní tiskárně (tiskl jsem na Canonu Pixma 8500) je to čistě akademická záležitost. Přístroj je úsporný, na dva aku 2400 mAh jsem pořídil 164 snímků (bez blesku, ale s použitím displeje, jelikož průhledový hledáček není moc použitelný).
Shrnutí
Ricoh Caplio GX8 je elegantní, výkonný přístroj s přijatelně jednoduchým ovládáníma výbornými obrazovými výsledky. Je třeba si ohlídat některé mouchy, jako je přečnívající volič režimů, zvláštně řešená dvířka karty/baterek (zvláště pak článek s plusem nahoře jde špatně vyndat), a trochu nevýrazně vyčnívající tlačítka čtyřcestného voliče. Skvělá je rychlost přístroje, to je jeho síla. Malý buffer a neobratné řešení manuálních režimů deklasují přístroj z „poloprofi třídy“. Nicméně ambiciózní amatér v něm nalezne spolehlivý a pružný nástroj, s nímž dosáhne i velmi dobrých obrazových výsledků.
Ukázky
Komentář: v první řadě snímky na poledního a večerního slunce, dole vlevo v poledne,vpravo ukázka přepalů při použití segmentového měření.
Třetí řada – pes neočekávaně hupnul pánovi do náruče, šlo to bez problému vyfotit. Vedle, na špičkách smrků je vidět vpravo nahoře chromatická aberace – zde v širokoúhlém režimu, při ekv. 85 mm vidět není.
Čtvrtá řada – krajina s pampeliškami, při 200 ISO začínají potíže se šumem, ovečky vlevo při 100 ISO,hezké ale přepálené jasy.
Poslední řada – lékárna ze 17. století v Nových Hradech, vlevo 800, vpravo 1600 ISO.
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Přijít to muselo a je to tady, osmimegový kompakt. Už se jich vyrojilo několik, první k nám doplul tento Ricoh. V poslední době je tato u nás málo známá firma velmi aktivní a její výrobky jsou sympatické. Nový model navazuje na Ricoh GX, pětimego s neobyčejně rychlou odezvou spouště.
Jaký je a komu je určen Jde o solidně vyhlížející kompakt slušných rozměrů a váhy (114 x 29 x 58 mm, 261 g s dvěma AA akumulátory) s průhledovým hledáčkem (bez korekce oční vady, cca 80% plochy a je v něm vidět objektiv, uff!!), LCD displejem s úhlopříčkou 1,8´´(130 tisíc pixelů) a se zápisem na SD / MMC kartu nebo na 26 MB vnitřní paměti pro případ nouze. Vzhledově se od GXka neliší. Je to střízlivě řešený přístroj, kapotovaný do matně černého kabátu, velmi příjemného na dotyk: díky mohutnému úchopu se velmi dobře drží a snadno se s ním fotí i jednou rukou. „Profi vzhled“ podtrhují i aktivní sáňky pro přídavný elektronický blesk a roller nahoře na úchopu (volicí kolečko). Objektiv je zoom 1:3 (5,8-17,4 mm fyzicky, to odpovídá 28 – 85 ekv.) posazený hodně „do široka“, což ho předurčuje mimo jiné i k živé fotografii. Rychlá odezva opravdu není reklamní trik, s tímto přístrojem, jak ještě uvidíme, se opravdu dají dělat momentky.
Obrázky dělá v rozměrech 3264 x 2448, 2592 x 1944, 2048 x 1536, 1280 x 960 a 640 x 480, video 320×240. Snímky je schopen zapisovat i v TIFFu.
Ostření je automatické, nebo manuálně nastavitelné anebo „fix focus“, buď nekonečno nebo „snap“. Toto „snap“, to je režim pro živou fotografii a zpoždění je skutečně neměřitelné. Pro ostření v horších podmínkách slouží pomocná lampička, nicméně v opravdu špatných podmínkách jsem narazil s autofokusem na problémy.
Měření expozice je segmentové (256), priorita středu a bodové. Segmentové měření je velmi spolehlivé a rozumně se vypořádává se světlenými rozdíly.
Citlivost má obrovský rozsah od 64 do 1600 ISO. Ta citlivost 1600 je hodně vysoká za cenu značného šumu, ten se ostatně vyskytuje na snímcích pořízených s ISO 400 také.
Objektiv má velkou výhodu v tom, že začíná na 28 mm. Má tři clonové stupně a k nim se váže manuální čas – je to zvláštnost tohoto přístroje, k níž se později vrátím. Při fotografování pravoúhlých objektů při nejširším ohnisku musíme počítat se soudkovou vadou (vydouvání ven). Vignetace (tmavnutí rohů) je patrná, ale vcelku zanedbatelná. Fialové kontury nejsou příliš výrazné. V klidové poloze ho kryje kovová roleta před poškozením. Je možno k němu dát filtry a předsádky, musí se z něho ale odšroubovat kruhový kryt.
Ovládání a menu
Přístroj se zapíná tlačítkem pod horní hranou na zadní stěně. Nad ním je na horní stěně umístěný kruhový volič s volbami: prohlížení, programové focení, manuální, scény, video, záznam zvuku a setup. Volič přesahuje přes hranu, takže při nošení v kapse velmi často ho posuneme,proto je třeba ho často kontrolovat, na co je vlastně nastaven.
Menu má tři obrazovky. Pohybujeme se v něm pomocí pětice tlačítek v kruhu. Prostřední je OK, ostatní směrová, pokud není menu zapnuto, pravé slouží k nastavení blesku, spodní makro (od 1 cm, to je vynikající specialita posledních Ricohů!) a náhled posledního obrázku.
První obrazovka obsahuje nastavení kvality, způsobu ostření, způsobu měření expozice, doostření a kontinuální ostření, buď vypnuto nebo jednotlivé nebo při sériovém fotografování.
V druhé obrazovce je bracketing, dlouhé časy (až do 30 sec, je při tom zapnuta redukce šumu), intervalové fotografování, obraz se zvukem a vkládání data do obrátku.
Třetí obrazovka nabízí kompenzaci expozice, nastavení bílé – předvolby a manuál, ISO, barevnost a návrat do výchozího nastavení.
Vypadá to nelogicky, že ISO a spol. jsou až na třetí obrazovce,jenže je tu ještě tlačítko ADJ, a to jsou nejčastější funkce: kompenzace expozice, nastavení bílé, nastavení ISO. Takže je tu fakticky duplicita a z toho důvodu jsou tyto funkce až na třetí obrazovce.
Scénické režimy jsou v celku běžné: portrét upravuje barevnost pleťovky a nastaví nejvyšší slonu kvůli rozmazání pozadí. Sport preferuje nejrychlejší čas. Krajina poněkud upravuje barvu (režim by měl zvýraznit modrou a zelenou, mně připadá opak pravdou). Noční portrét nastaví slow blesk (do pomalého času). Text dělá černobílé obrázky – nepříliš použitelná funkce. High sensitivity (vysoká citlivost) nastaví ISO 400 a LCD displej je jasnější, avšak má pomalejší obnovovací frekvenci, takže obrázek sebou cuká.
Jak se s ním fotí
Startuje za 1,2 sec, a zpoždění spouště je na hranici měřitelnosti digitálními stopkami na monitoru. Tento přístroj je skutečně schopen zachytit prudký pohyb, bez ohledu na režim zaostřování, je bleskový i v režimu AF. To je obrovská výhoda a pro mnoho lidé to bude znamenat významné doporučení při volbě přístroje.
Kvalita objektivu je vysoká a kresba odpovídá očekávání. Při segmentovém měření je přístroj poněkud lhostejný k vysokým jasům – musí totiž zaujmout opravdu velkou část plochy obrazu, aby je zohlednil a upravil expozici, takže má sklony k přepálení jasů. Proto doporučuji nastavit expozici na -0,3 a občas až -0,7 EV.
Manuální expozice je vždy znakem „vyšší třídy“. Zde je poněkud omezená – díky tomu, že clona má jen tři stupně. Nastavuje se rollerem (kolečkem na úchopu), po stisknutí horního tlačítka voliče menu lze nastavit i čas. Pomáhá při tom histogram i ukazatel +- expoziční hodnoty. Kromě toho lze expozici i clonu nastavit z menu, což je ale v praxi nepoužitelný způsob. Není to nejšťastnější řešení a patří ke slabinám aparátu.
Další slabinou je malá vyrovnávací pamě\’t (buffer). Za sebou lze pořídit dva snímky, avšak na ten třetí se čeká až osm vteřin a to je vskutku hodně. Velmi dlouho se nabíjí i vestavěný blesk, až 15 vteřin. A to jsem se vyhýbal snímání v TIFF formátu.
Obrazová k kvalita je velmi dobrá, pokud fotografujeme venku, na sluníčku při 64 ISO. Při ISO 100 se už projeví jakýsi šum – ovšem, nutno dodat, že díky osmimegovému rozlišení je vidět na monitoru při zvětšení 1:1. Šum ovšem roste a není divu, že scénický režim „vysoká citlivost“ se omezuje na 400 ISO, třebaže je k disposici 800 a 1600. Ale na obhajobu bych rád opakoval – jakmile snímky vytiskneme, šum je neznatelný a při tisku na kvalitní tiskárně (tiskl jsem na Canonu Pixma 8500) je to čistě akademická záležitost. Přístroj je úsporný, na dva aku 2400 mAh jsem pořídil 164 snímků (bez blesku, ale s použitím displeje, jelikož průhledový hledáček není moc použitelný).
Shrnutí
Ricoh Caplio GX8 je elegantní, výkonný přístroj s přijatelně jednoduchým ovládáníma výbornými obrazovými výsledky. Je třeba si ohlídat některé mouchy, jako je přečnívající volič režimů, zvláštně řešená dvířka karty/baterek (zvláště pak článek s plusem nahoře jde špatně vyndat), a trochu nevýrazně vyčnívající tlačítka čtyřcestného voliče. Skvělá je rychlost přístroje, to je jeho síla. Malý buffer a neobratné řešení manuálních režimů deklasují přístroj z „poloprofi třídy“. Nicméně ambiciózní amatér v něm nalezne spolehlivý a pružný nástroj, s nímž dosáhne i velmi dobrých obrazových výsledků.
Ukázky
Komentář: v první řadě snímky na poledního a večerního slunce, dole vlevo v poledne,vpravo ukázka přepalů při použití segmentového měření.
Třetí řada – pes neočekávaně hupnul pánovi do náruče, šlo to bez problému vyfotit. Vedle, na špičkách smrků je vidět vpravo nahoře chromatická aberace – zde v širokoúhlém režimu, při ekv. 85 mm vidět není.
Čtvrtá řada – krajina s pampeliškami, při 200 ISO začínají potíže se šumem, ovečky vlevo při 100 ISO,hezké ale přepálené jasy.
Poslední řada – lékárna ze 17. století v Nových Hradech, vlevo 800, vpravo 1600 ISO.
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
