Nezařazené

Ricoh Caplio GX100

Desetimegapixelový kompakt s přídavným elektronickým hledáčkem, to je lahůdka pro milovníky neobvyklých technických řešení. Tím spíš, když má objektiv rozsah ohniska ekv. 24-72 mm! Loni v lednu jsem si tu pochutnával na Ricohu GR. Tento přístroj jde v odvážnosti konceptu ještě dál.
Ricoh, to je zvláštní značka. Široké fotografické veřejnosti je takřka neznámá. Výroba fotoaparátů je jen nepatrnou odnoží firmy založené v roce 1936 s obratem 14 miliard dolarů ročně. Fotoaparáty Ricoh jsou vždycky zvláštní a technicky na výši. GX stovka není výjimkou.

Jaký je a komu je určen

Je to kompaktní fotoaparát s 10,01 Mpx stabilizovaným snímačem CCD, vybavený zoomem s rozsahem odpovídajícím 24-72 mm kinofilmového přístroje. Jeho světelnost je F2.5 až F4.4. To je poněkud překvapující, jde o snížení světelnosti o půl druhého stupně. Nicméně objektiv je kvalitní, má 11 čoček v 7 skupinách včetně asférických čoček a čoček s nízkým indexem lomu. Ostří dokonce od 1 cm v makru (tele). V nastavení teleobjektiv lze zaclonit až na F15.8, což je u kompaktu zcela ojedinělé. K přístroji lze přikoupit konvertor, který zkrátí ohnisko na ekv. 19 mm. Citlivost je nastavitelná od 80 do 1600 ISO. Rozsah závěrky je od 180 sec (!!!) do 1/2000 sec. Do aktivních sáněk pro blesk lze zasunout elektronický hledáček, ten je v jednom ze dvou kitů. LVD displej je dvouapůlpalcový s 230tisíci pixely a úhlem 1700. Interní paměť má 26 MB, zápis je na SD/SDHC karty. Napájí se DB-60 Li-ion akumulátorem nebo dvěma AAA mikrotužkami. Rozměry jsou 111,6x58x25 mm, váha 250 g.

Design přístroje je stroze technický, bez parádiček a právě proto přitažlivý pro lidi, jimž je určen – pro milovníky technických lahůdek. Celý v černém “man in black”, s mohutným úchopem pokrytým příjemně měkkou gumou. Úchop je vystouplý na úroveň zataženého objektivu: přístroj není žádný trpaslíček, ovšem do kapsy se pohodlně vejde. Je vybaven vším možným pro ruční ovládání, což naznačuje, že je určen pro lidi, kteří ho dokáží využít.

Ovládání a menu Což už patří do této kapitoly. Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Vpravo je volicí kotouč režimů – je zapuštěný a je prakticky vyloučené, aby se náhodou otočil. Pod spouští, tedy pod přední hranou je roller, ovládací kolečko. Další roller je pod zadní hranou, označený ADJ. Ovládání zoomu je vpravo nahoře, na zadní stěně najdeme tlačítko pro prohlížení, dále čtyřcestný volič s tlačítkem pro menu uprostřed. Tento volič slouží k pohybu v menu a pokud nejsme v menu, ovládáme režimy blesku, zapínáme/vypínáme makro a zapneme poslední pořízený obrázek. Směr “nahoru” ovládá výběr scén, pokud jsme zapnuli příslušný režim. Pod ním je tlačítko pro samospoušť a režimy displeje.

ADJ je důležitý ovládací prvek. Jakmile ho stiskneme (rozumějte: tlakem dovnitř) aktivujeme nabídku přiřazených funkcí. Defaultně je to expoziční kompenzace +-2 EV, nastavení bílé, ISO a režimy obrazu (na př. hnědé obrázky, případně dvě sady nastavení kontrastu, doostření a sytosti

Shora: aktivní patice, elektronický hledáček, dole přístroj s hledáčkem, tubusem a širokoúhlou předsádkou.


barev). V setupu lze ale na tento nástroj nastavit i jiné funkce, než je v defaultu, například způsob ostření, způsob měření expozice, bracketing, sériové focení a zvukové poznámky. Je to tedy v jedné své funkci v podstatě tlačítko pro funkční menu, kde lze snadno vstoupit do námi nejčastěji používaných funkcí. Dodejme ještě, že v režimu makro přibude pátá ikonka, pátá funkce: pohyb zaostřovacího bodu. Pro focení makra je to funkce k nezaplacení! Krom tlačítka ADJ máme ještě funkční tlačítko FN na horní stěně, v defaultu je tam nastavení režimu ostření.
To ale není jediná funkce tlačítka ADJ. Když totiž jsme v režimu M, tedy v režimu ručního nastavení expozice, tímto tlačítkem nastavujeme čas. Další funkce neztrácí – samozřejmě kromě expoziční kompenzace. Když mu ale v setupu dáte jinou funkci, ta nezmizí – inu, přemejšlelo se!
Režim ostření je volitelný – multi, jeden bod, manuál, snap a nekonečno. Snap, to je zaostření na multifokální vzdálenost, , tedy využívá se hloubky ostrosti. Pro běžnou fotografii je ideální, protože zkracuje prodlevu spouště, ostatně nikterak dlouhou i za režimu autofokusu, jak ještě uvidíme.

Menu má tři obrazovky. Zde se nastavuje:
1. velikost a komprese, způsob otření, sériové focení (ještě se vrátím), vlastnosti obrazu;
2. bracketing včetně bracketingu nastavení bílé, intervalové focení (fotíme růst tulipánu…, intervaly až 3 hodiny), hlasová poznámka, zápis data a hodiny do obrázku, nastavení bílé;
3. ISO, stabilizace.

Setup má dokonce šest obrazovek – nelze tu suplovat manuál (mimochodem, Ricoh je “vzácný pták” a nemá české menu a ani český manuál), proto upozorním jen na 1. obrazovku, kde lze současné nastavení uložit do prvního nebo druhého “my settings”, tedy “mého nastavení”. Na 2. obrazovce se nastavuje mez pro automatickou alokaci ISO při nízkém osvětlení a na 3. obrazovce alokujeme funkce pro tlačítko ADJ.

Vzhledem k tomu, že je přístroj do značné míry ručně ovladatelný, menu a setup ani nemohou být moc jednoduché, nicméně jsou přehledné, logické a graficky příjemně řešené.

Jak se s ním fotí
Jako obvykle začnu časy a ty jsou příjemné: náběh za 1,2 sec, prodleva spouště s namáčknutím, eventuálně s ručním ostřením případně “snap” nastavením 0,1 sec, bez namáčknutí skvělých 0,2 sec. Je to tedy výborný přístroj na živou fotografii.

Obrazová kvalita je po stránce kresebné bez problémů. Přístroj kreslí velmi dobře jak v širokoúhlém, tak tele-režimu a také změna clony nemá žádné významnější následky – už jsme si všimli mimořádně vysokých hodnot clony v tele-režimu. Velmi se osvědčilo “snap” ostření – na ukázce vpravo je vidět, odkud ostří a v jaké hloubce při cloně F9.1. Co je problém, to jsou přepaly. Kompenzace na -0,3 je samozřejmost a někdy se dostaneme až na -1 EV. Když ale s tím počítáme, nejsou žádné velké problémy. Nicméně, při zkoušce na bílou zeď půl na půl, půl na sluníčku a půl ve stínu, přístroj zvládl expozici dobře. Přepaly vznikají, když jsou v obraze menšinové osvícené plochy. Fialové kontury nejsou patrné, žádná vinětace (tmavé rohy), ani soudková vada, která by přesahovala běžný průměr.
Příjemný je režim P, kdy můžeme přední rollerem pohodlně měnit poměr clony a času. Pak ovšem je režim A (aperture, priorita clony) prakticky zbytečný a je tam “do počtu”. Také režim “automat” (ikonka zeleného foťáčku” je jaksi nadbytečná, už proto, že i při tomto auto – režimu lze kompenzovat expozici, což není obvyklé.

Makro je už tradičně silná stránka Ricohů. Lze ostřit od 1 cm v režimu širokého úhlu záběru, ale smysl to nemá, při tele-režimu se dostaneme k objektu blíž. Pak získáme opravdu pěkné makro jak se patří. Pro práci s makrem se ovšem hodí elektronický hledáček (viz níže), jelikož se dá naklápět směrem nahoru, takže při focení kytiček nebo brouků se můžeme dívat shora (stejný efekt by měl vyklápěcí LCD displej).

Výdrž baterky je velmi dobrá, udělal jsem 350 záběrů, pravda, bez blesku, zato s hojným používáním LCD displeje. Každopádně je výdrž zcela dostatečná pro běžný provoz a možnost doplnění AAA tužkami je víc než vítaná.

Sériové focení má zajímavé režimy, na př. 16 snímků do jednoho obrázku a focení “od zmáčknutí dopředu” nebo “od zmáčknutí dozadu”, kdy se zapíší nové snímky anebo staré snímky uložené ve vyrovnávací paměti.

Šum je diskutovaný problém! Je fakt, že je zde vidět už od 200 ISO, ale to je důsledek pošetilé snahy dolovat megapixely z čipu o velikosti nehtu malíčku. Problematický je od 250 výš, katastrofální 800 a 1600 ISO. Ale je únavné to pořád dokola psát – to je prostě vlastnost všech těchto aparátů a ještě jsem neviděl kompakt, který by byl při 1600 ISO v pohodě. Kdyby ten foťák měl “jenom” sedm mega a menší šum, bylo by pomoženo, jenže “sedm mega je málo”. Ach jo.

Nastavení bílé v automatickém režimu je tradičně bídné (na žárovku), v režimu “žárovka” je to lepší, ale nijak ideální. Toto je věru kritizovatelná stránka tohoto přístroje. Smutné je, že na LCD displeji při nastavení předvolby “žárovka” vidíte bílou “bíle”, ale na výsledném obrázku je to do žluta.

Stabilizace se aplikuje na čip. Je vcelku použitelná. Při osmině vteřiny z ruky na “dlouhé sklo” získáte docela dobře použitelné obrázky. Nicméně, vždy je třeba mít na paměti, že stabilizace je pomůcka, nikoli kouzelník a že “stativ ničím nenahradíš”.

Širokoúhlá předsádka se nasazuje prostřednictvím tubusu. Ten přijde místo kroužku, který je nutno nejdřív sejmout (a neztratit!, například bez něj nelze nasadit krytku), kroužek i tubus se uvolňují tlačítkem, podobně jako objektivy DSLR při výměně. Na tubus lze nasadit sluneční clonu, ev. se na něj našroubuje zmíněná předsádka. Asi by bylo rozumné zacházet s tubusem plus předsádkou jako s jedním kusem a prostě ho nasazovat na přístroj jako výměnný objektiv. Nicméně nutno podotknout, že rozdíl v úhlu záběru není nijak omračující, jak patrno z ukázky, kde vlevo je s předsádkou, vpravo bez:

Obrazově je předsádka příjemná, kreslí dobře, snese i slunce v záběru, nicméně je na zvážení, zda stojí za cenu 2800 Kč plus adaptér 1260 Kč (září 2007).

EVF hledáček je legrační piškuntálie tohoto přístroje. Ten lze koupit bez hledáčku za cca 12 tisíc anebo s hledáčkem za 15 a půl. Lidem, kterým je přístroj určen, nebude asi zatěžko těch tři a půl litru přitlačit. Hledáček je příjemný, má velkou gumovou očnici a ctnosti i nectnosti elektronických hledáčků: máte v něm kontrolu nad stavem aparátu, ale obrázek je poněkud špatně vidět. Takže námět k přemýšlení.

Shrnutí
Ricoh Caplio GX100 je technicky velmi zajímavý a vzhledově atraktivní přístroj. Je určen lidem, kteří dovedou fotografovat a dokáží využít jeho četné možnosti. K jeho přednostem patří velmi širokoúhlý zoom. ze ho doplnit elektronickým hledáčkem a širokoúhlou předsádkou, jedno i druhé jsou spíše zábavné než nezbytné doplňky. Stojí cca 12, respektive 12 a půl tisíce (bez předsádky). O poměru cena/výkon nemá smysl se bavit, tady je započtena daň za značku a za zábavnost. Kdo nechce dát tři a půl litru za klobouk Borsalino, ať si koupí kulicha.

Pro a proti:

Pro:
Ušlechtilý design
Zoom od ekv. 24 mm
Výdrž akumulátoru
Proti:
Šumák
Sklon k přepalům
Problematické vyvážení bílé

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 až 6 slunečno, 7 a 8 podvečerní slunce, 10 a 11 za deště 400 ISO, 12 při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Desetimegapixelový kompakt s přídavným elektronickým hledáčkem, to je lahůdka pro milovníky neobvyklých technických řešení. Tím spíš, když má objektiv rozsah ohniska ekv. 24-72 mm! Loni v lednu jsem si tu pochutnával na Ricohu GR. Tento přístroj jde v odvážnosti konceptu ještě dál.
Ricoh, to je zvláštní značka. Široké fotografické veřejnosti je takřka neznámá. Výroba fotoaparátů je jen nepatrnou odnoží firmy založené v roce 1936 s obratem 14 miliard dolarů ročně. Fotoaparáty Ricoh jsou vždycky zvláštní a technicky na výši. GX stovka není výjimkou.

Jaký je a komu je určen

Je to kompaktní fotoaparát s 10,01 Mpx stabilizovaným snímačem CCD, vybavený zoomem s rozsahem odpovídajícím 24-72 mm kinofilmového přístroje. Jeho světelnost je F2.5 až F4.4. To je poněkud překvapující, jde o snížení světelnosti o půl druhého stupně. Nicméně objektiv je kvalitní, má 11 čoček v 7 skupinách včetně asférických čoček a čoček s nízkým indexem lomu. Ostří dokonce od 1 cm v makru (tele). V nastavení teleobjektiv lze zaclonit až na F15.8, což je u kompaktu zcela ojedinělé. K přístroji lze přikoupit konvertor, který zkrátí ohnisko na ekv. 19 mm. Citlivost je nastavitelná od 80 do 1600 ISO. Rozsah závěrky je od 180 sec (!!!) do 1/2000 sec. Do aktivních sáněk pro blesk lze zasunout elektronický hledáček, ten je v jednom ze dvou kitů. LVD displej je dvouapůlpalcový s 230tisíci pixely a úhlem 1700. Interní paměť má 26 MB, zápis je na SD/SDHC karty. Napájí se DB-60 Li-ion akumulátorem nebo dvěma AAA mikrotužkami. Rozměry jsou 111,6x58x25 mm, váha 250 g.

Design přístroje je stroze technický, bez parádiček a právě proto přitažlivý pro lidi, jimž je určen – pro milovníky technických lahůdek. Celý v černém “man in black”, s mohutným úchopem pokrytým příjemně měkkou gumou. Úchop je vystouplý na úroveň zataženého objektivu: přístroj není žádný trpaslíček, ovšem do kapsy se pohodlně vejde. Je vybaven vším možným pro ruční ovládání, což naznačuje, že je určen pro lidi, kteří ho dokáží využít.

Ovládání a menu Což už patří do této kapitoly. Přístroj se zapíná tlačítkem na horní stěně. Vpravo je volicí kotouč režimů – je zapuštěný a je prakticky vyloučené, aby se náhodou otočil. Pod spouští, tedy pod přední hranou je roller, ovládací kolečko. Další roller je pod zadní hranou, označený ADJ. Ovládání zoomu je vpravo nahoře, na zadní stěně najdeme tlačítko pro prohlížení, dále čtyřcestný volič s tlačítkem pro menu uprostřed. Tento volič slouží k pohybu v menu a pokud nejsme v menu, ovládáme režimy blesku, zapínáme/vypínáme makro a zapneme poslední pořízený obrázek. Směr “nahoru” ovládá výběr scén, pokud jsme zapnuli příslušný režim. Pod ním je tlačítko pro samospoušť a režimy displeje.

ADJ je důležitý ovládací prvek. Jakmile ho stiskneme (rozumějte: tlakem dovnitř) aktivujeme nabídku přiřazených funkcí. Defaultně je to expoziční kompenzace +-2 EV, nastavení bílé, ISO a režimy obrazu (na př. hnědé obrázky, případně dvě sady nastavení kontrastu, doostření a sytosti

Shora: aktivní patice, elektronický hledáček, dole přístroj s hledáčkem, tubusem a širokoúhlou předsádkou.


barev). V setupu lze ale na tento nástroj nastavit i jiné funkce, než je v defaultu, například způsob ostření, způsob měření expozice, bracketing, sériové focení a zvukové poznámky. Je to tedy v jedné své funkci v podstatě tlačítko pro funkční menu, kde lze snadno vstoupit do námi nejčastěji používaných funkcí. Dodejme ještě, že v režimu makro přibude pátá ikonka, pátá funkce: pohyb zaostřovacího bodu. Pro focení makra je to funkce k nezaplacení! Krom tlačítka ADJ máme ještě funkční tlačítko FN na horní stěně, v defaultu je tam nastavení režimu ostření.
To ale není jediná funkce tlačítka ADJ. Když totiž jsme v režimu M, tedy v režimu ručního nastavení expozice, tímto tlačítkem nastavujeme čas. Další funkce neztrácí – samozřejmě kromě expoziční kompenzace. Když mu ale v setupu dáte jinou funkci, ta nezmizí – inu, přemejšlelo se!
Režim ostření je volitelný – multi, jeden bod, manuál, snap a nekonečno. Snap, to je zaostření na multifokální vzdálenost, , tedy využívá se hloubky ostrosti. Pro běžnou fotografii je ideální, protože zkracuje prodlevu spouště, ostatně nikterak dlouhou i za režimu autofokusu, jak ještě uvidíme.

Menu má tři obrazovky. Zde se nastavuje:
1. velikost a komprese, způsob otření, sériové focení (ještě se vrátím), vlastnosti obrazu;
2. bracketing včetně bracketingu nastavení bílé, intervalové focení (fotíme růst tulipánu…, intervaly až 3 hodiny), hlasová poznámka, zápis data a hodiny do obrázku, nastavení bílé;
3. ISO, stabilizace.

Setup má dokonce šest obrazovek – nelze tu suplovat manuál (mimochodem, Ricoh je “vzácný pták” a nemá české menu a ani český manuál), proto upozorním jen na 1. obrazovku, kde lze současné nastavení uložit do prvního nebo druhého “my settings”, tedy “mého nastavení”. Na 2. obrazovce se nastavuje mez pro automatickou alokaci ISO při nízkém osvětlení a na 3. obrazovce alokujeme funkce pro tlačítko ADJ.

Vzhledem k tomu, že je přístroj do značné míry ručně ovladatelný, menu a setup ani nemohou být moc jednoduché, nicméně jsou přehledné, logické a graficky příjemně řešené.

Jak se s ním fotí
Jako obvykle začnu časy a ty jsou příjemné: náběh za 1,2 sec, prodleva spouště s namáčknutím, eventuálně s ručním ostřením případně “snap” nastavením 0,1 sec, bez namáčknutí skvělých 0,2 sec. Je to tedy výborný přístroj na živou fotografii.

Obrazová kvalita je po stránce kresebné bez problémů. Přístroj kreslí velmi dobře jak v širokoúhlém, tak tele-režimu a také změna clony nemá žádné významnější následky – už jsme si všimli mimořádně vysokých hodnot clony v tele-režimu. Velmi se osvědčilo “snap” ostření – na ukázce vpravo je vidět, odkud ostří a v jaké hloubce při cloně F9.1. Co je problém, to jsou přepaly. Kompenzace na -0,3 je samozřejmost a někdy se dostaneme až na -1 EV. Když ale s tím počítáme, nejsou žádné velké problémy. Nicméně, při zkoušce na bílou zeď půl na půl, půl na sluníčku a půl ve stínu, přístroj zvládl expozici dobře. Přepaly vznikají, když jsou v obraze menšinové osvícené plochy. Fialové kontury nejsou patrné, žádná vinětace (tmavé rohy), ani soudková vada, která by přesahovala běžný průměr.
Příjemný je režim P, kdy můžeme přední rollerem pohodlně měnit poměr clony a času. Pak ovšem je režim A (aperture, priorita clony) prakticky zbytečný a je tam “do počtu”. Také režim “automat” (ikonka zeleného foťáčku” je jaksi nadbytečná, už proto, že i při tomto auto – režimu lze kompenzovat expozici, což není obvyklé.

Makro je už tradičně silná stránka Ricohů. Lze ostřit od 1 cm v režimu širokého úhlu záběru, ale smysl to nemá, při tele-režimu se dostaneme k objektu blíž. Pak získáme opravdu pěkné makro jak se patří. Pro práci s makrem se ovšem hodí elektronický hledáček (viz níže), jelikož se dá naklápět směrem nahoru, takže při focení kytiček nebo brouků se můžeme dívat shora (stejný efekt by měl vyklápěcí LCD displej).

Výdrž baterky je velmi dobrá, udělal jsem 350 záběrů, pravda, bez blesku, zato s hojným používáním LCD displeje. Každopádně je výdrž zcela dostatečná pro běžný provoz a možnost doplnění AAA tužkami je víc než vítaná.

Sériové focení má zajímavé režimy, na př. 16 snímků do jednoho obrázku a focení “od zmáčknutí dopředu” nebo “od zmáčknutí dozadu”, kdy se zapíší nové snímky anebo staré snímky uložené ve vyrovnávací paměti.

Šum je diskutovaný problém! Je fakt, že je zde vidět už od 200 ISO, ale to je důsledek pošetilé snahy dolovat megapixely z čipu o velikosti nehtu malíčku. Problematický je od 250 výš, katastrofální 800 a 1600 ISO. Ale je únavné to pořád dokola psát – to je prostě vlastnost všech těchto aparátů a ještě jsem neviděl kompakt, který by byl při 1600 ISO v pohodě. Kdyby ten foťák měl “jenom” sedm mega a menší šum, bylo by pomoženo, jenže “sedm mega je málo”. Ach jo.

Nastavení bílé v automatickém režimu je tradičně bídné (na žárovku), v režimu “žárovka” je to lepší, ale nijak ideální. Toto je věru kritizovatelná stránka tohoto přístroje. Smutné je, že na LCD displeji při nastavení předvolby “žárovka” vidíte bílou “bíle”, ale na výsledném obrázku je to do žluta.

Stabilizace se aplikuje na čip. Je vcelku použitelná. Při osmině vteřiny z ruky na “dlouhé sklo” získáte docela dobře použitelné obrázky. Nicméně, vždy je třeba mít na paměti, že stabilizace je pomůcka, nikoli kouzelník a že “stativ ničím nenahradíš”.

Širokoúhlá předsádka se nasazuje prostřednictvím tubusu. Ten přijde místo kroužku, který je nutno nejdřív sejmout (a neztratit!, například bez něj nelze nasadit krytku), kroužek i tubus se uvolňují tlačítkem, podobně jako objektivy DSLR při výměně. Na tubus lze nasadit sluneční clonu, ev. se na něj našroubuje zmíněná předsádka. Asi by bylo rozumné zacházet s tubusem plus předsádkou jako s jedním kusem a prostě ho nasazovat na přístroj jako výměnný objektiv. Nicméně nutno podotknout, že rozdíl v úhlu záběru není nijak omračující, jak patrno z ukázky, kde vlevo je s předsádkou, vpravo bez:

Obrazově je předsádka příjemná, kreslí dobře, snese i slunce v záběru, nicméně je na zvážení, zda stojí za cenu 2800 Kč plus adaptér 1260 Kč (září 2007).

EVF hledáček je legrační piškuntálie tohoto přístroje. Ten lze koupit bez hledáčku za cca 12 tisíc anebo s hledáčkem za 15 a půl. Lidem, kterým je přístroj určen, nebude asi zatěžko těch tři a půl litru přitlačit. Hledáček je příjemný, má velkou gumovou očnici a ctnosti i nectnosti elektronických hledáčků: máte v něm kontrolu nad stavem aparátu, ale obrázek je poněkud špatně vidět. Takže námět k přemýšlení.

Shrnutí
Ricoh Caplio GX100 je technicky velmi zajímavý a vzhledově atraktivní přístroj. Je určen lidem, kteří dovedou fotografovat a dokáží využít jeho četné možnosti. K jeho přednostem patří velmi širokoúhlý zoom. ze ho doplnit elektronickým hledáčkem a širokoúhlou předsádkou, jedno i druhé jsou spíše zábavné než nezbytné doplňky. Stojí cca 12, respektive 12 a půl tisíce (bez předsádky). O poměru cena/výkon nemá smysl se bavit, tady je započtena daň za značku a za zábavnost. Kdo nechce dát tři a půl litru za klobouk Borsalino, ať si koupí kulicha.

Pro a proti:

Pro:
Ušlechtilý design
Zoom od ekv. 24 mm
Výdrž akumulátoru
Proti:
Šumák
Sklon k přepalům
Problematické vyvážení bílé

Ukázky:
1 a 2 rozsah zoomu, 3 až 6 slunečno, 7 a 8 podvečerní slunce, 10 a 11 za deště 400 ISO, 12 při 1600 ISO.

1 2
3 4
5 6
7 8
9 10
11 12


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: