RAW v Zoneru (1)

Ve verzi Photo Studia 12 Zoner zcela přepracoval modul pro zpracování souborů RAW. Je to zásadní krok kupředu a věru neprohloupíme, když se na něj lépe podíváme. Proberem to důkladně, na několik pokračování.
Už dříve jsme si všimli, že ZPS má trochu jiné řešení svého výchozího panelu.Vpravo nahoře najdeme záložky neboli uši, které nabízejí práci v režimu správce (= průzkumník, tedy souborový manažer), dále prohlížeč, editor a RAW. Práce v RAW je zde tedy vyčleněna jako samostatná oblast. Jakmile přejdeme to tohoto režimu, ukáže se nám zhruba toto:

V levé části je nabídka RAW obrázků obsažených v daném adresáři a pod tím je historie, tedy záznam toho, co jsme s obrázkem dělali. Uprostřed je náhled zpracovávaného obrázku a vpravo je nabídka nástrojů – tedy tímto blokem se budeme napříště zabývat.

Hned upozorním na jeden praktický problém. Velmi doporučuji si v adresáři zvolit podadresář a do něho natahat rawy, které hodláme zpracovat.Když totiž chcete zpracovat jeden zvolený raw z průzkumníku, nejde to, jak to bylo v předchozích verzích. Tedy, lze to, ale do toho levého sloupce nám ZPS stejně natáhne všechny rawy v adresáři a pokud jich tam máme 500, je to zdlouhavá operace. To je důvod, proč je dobře si natáhnout do speciálního adresáře ty soubory, které skutečně budeme týrat. Nicméně, i jdenotilvý raw obrázek lze korektně upravit. Otevřeme ho v editoru a poté přepneme do režimu RAW. Zní to krkolomně, ale je to jednoduché.

Dejme se tedy do práce.
Pozornost věnujme nejdříve liště nahoře. Tam vidíme známý symbol pro otáčení snímku a pro ořez. Ano, nyní lze i v RAW řezat a otáčet fotku. Pro ořez máme možnost volit různá nastavení poměru stran, nelze však si sami nadefinovat svůj poměr stran, neřkuli velikost v pixelech.

ALe pozor. Poněkud nelogicky nástroj ořez funguje i jako srovnání horizontu. Když na něj klikneme, objeví se uprostřed obrázku jakási vodováha a za tu můžeme tahat a srovnávat obrázek.

Moc nadšený z toho nejsem, srovnání horizontu je v ZPS editoru velmi dobře řešeno položením vodítka na stávající křivý horizont a ten se srovná sám, takže nemusím nic honit. Vypadá to pak nějak takto:

Nyní přejděme k samotné úpravě. Nejdřív je ale třeba připomenout, co to ta „úprava“ je. Ve skutečnosti jde o sestavování sady parametrů, které budou aplikované při „vyvolání“ rawu. Snímek pořízený ve formátu RAW je totiž pouhý datový soubor, je to jen sada dat. Pravda, on obsahuje náhledový obrázek a ten vidíme, když si RAW soubor otevřeme v obrazovém editoru. Nejde však o skutečné „vyvolání rawu“. Tenhle rozdíl je zásadní a je třeba ho mít na paměti. Při práci v konvertoru tedy jako včelička snášíme jeden parametr za druhým a když je vše snešeno, „vyvoláváme“, tedy aplikujeme parametry na proces generování obrazu a získaný obraz uložíme ve zvoleném obrazovém formátu. Původní RAW ale zůstal nedotčený, nic se mu nestalo, ten ani nejde nijak měnit, editovat. Ani tím ořezem jsme ho nezmenšili, to jenom jsme řekli konvertoru, že má generovat obrázek odsud posud a dál už ne. Ty parametry, které měníme, se zobrazí vlevo pod položkou historie. Kdykoli se můžeme ke kterémukoli vrátit a měnit ho. A co víc: parametry se uloží do souboru a pokud editovaný RAW někdy v budoucnu otevřeme v editoru znovu, zase se načtou parametry jak jsme si je uložili a můžeme se k nim vrátit – když třeba usoudíme, že ten minulý výsledek nebyl dobrý.

Toto se týká každého lepšího RAW konvertoru. Ještě dodám, že každý výrobce má svůj specifický formát (na př. CR2 Canon, NEF Nikon, ORF Olympus a pod.) a navíc každý model daného výrobce má svůj specifický RAW, takže bývají potíže s novinkami. Není to jednoduché a problematice kompatibility RAW s programem ZPS věnujeme některé další pokračování. Čímž končím úvod a pojďme na ZPS12.

V bloku vpravo je úplně nahoře histogram a základní údaje o obrázku. Na tom není nic divného,vidíme na něm šedě vyznačenou jasovou složku a příslušnými barvami kanály RGB, tedy červená, zelený a modrý. Pod tím jsou základní EXIF údaje o tom, jak byl snímek pořízen. No a pak přijdou ty nástroje.

Jsou rozčleněny do pěti oblastí, přičemž zásadně podstatné jsou ty dva krajní, levý a pravý. V levém, označeném symbolem duhy, jsou základní nástroje, nejčastěji používané, kdežto v tom pravém jsou všechny nástroje, symbol ozubeného kola a jakéhosi psaníčka, nebo co to je.

Začněme tedy tou duhou, základními nástroji. Je jich celkem sedm, tedy docela slušný nářez. Je to expozice, vyrovnání bílé, tedy WB, ostrost (míra doostření) tonální křivka, barva, redukce šumu a zase je tu otočení, tentokrát nastavitelné numericky. Tyto pod-oblasti lze „zabalit“, pak ten oddíl vypadá takto:

Jsou to parametry, konec konců, nastavitelné i na fotoaparátu. Konvertor si snímek načte tak, jak byl vyfocen. V EXIF se dozví, co jsme všechno nastavili a podle toho nastaví i výchozí parametry. Něco měnit můžeme, něco ne. Například WB neboli nastavení bílé můžeme měnit libovolně, kdežto doostření nikoli. Proto se doporučuje vypnout, vynulovat doostření ve fotoaparátu, když fotíme v RAW režimu, protože doostřováním vkládáme do obrazu něco, co nevyplývá z obrazové informace, je to jakési obtahování kontur. Lépe se to dělá v editoru, kde to máme pod kontrolou, v klidu, ve velkém zvětšení na velkém monitoru, než nějakým odhadem na foťáku.

Expozice
Rozbalme si nejdřív oddíl Expozice. Má pět nástrojů.

• Expozice
• Světla
• Stíny
• Kontrast
• Zřetelnost

Táhlem Expozice měníme jas a výsledek vidíme na histogramu. A teď pozor, trochu vyšší dívčí. Je to vskutku změna jasu. Zvolil jsem fotku s omezeným rozsahem jasu, aby to bylo dobře vidět. Tohle je základní nastavení, jak to bylo vyfoceno:

Když přidám 2 EV, celá křivka se posune doprava, obraz zjasní, ale pořád ještě jsem nešel do přepalu! Nezměnil se ani kontrast, jen jsme celý ten balík jasových hodnot popadli a šoupli do oblasti vyšších jasů.

Mohli bychom udělat i opak, tedy ztmavit fotku stejným způsobem. Nezaměňujme tedy tuto metodu s úpravou v úrovních, kdy neděláme nic jiného, než že dáváme jinou definici černému bodu, bílému bodu a střednímu bodu.

Zvolme teď jiný příklad. Mám snímek s výraznými bílými partiemi a temně modrou oblohou. Nechci o ten efekt přijít.

Kdybych snímek upravil táhlem expozice, prostě bych ho „vyblajchoval“. Budu tedy pracovat s táhly světla a stíny. Díky tomu, že RAW je typicky 14itový (místo 8bitového JPEGu), je tu víc prostoru k rozlišení stuipňů jasů a mohu nastavit optimální parametry pro konverzi.

Těmito táhly můžeme hodně udělat pro jak jasy, tak i stíny. A hlavně, opakuji, jen nastavujeme parametry, je to zcela neinvazivní úprava, nehrozí nebezpečí, že si snímek zničíme.

Kontrast je další důležitý nástroj. Přešel jsem ke snímku s čápem proti modré obloze, laborovali jsme na něm s táhlem expozice. Co se stane, když nastavíme kontrast na +100? Histogram se roztáhne. Kdybychom totéž udělali v JPEGu, budeme mít zubatý histogram, tedy přijdeme o jasové hodnoty. Když to uděláme v RAWu, výsledný histogram bude čistý, plynulý.

Poslední položkou je zřetelnost. Je to velmi oblíbený parametr, těžko popsat, třeba vyzkoušet: obraz je jasnější, kontrastnější, veselejší.

Po pravdě řečeno, s těmito parametry vystačíme v mnoha případech. Nicméně, tím výzbroj ZPS 12 zdaleka nekončí a máme tedy co předvádět v dalších pokračováních.