RAW ano nebo ne?

Musím se přiznat k vývoji názoru na tuto věc. Ona se tedy změnila situace a dnes je takříkajíc vše jinak, nebo aspoň hodně jinak než před pár lety. Pojďme tedy přemýšlet o RAWu. Nejdřív opáčko, znalí věci ho mohou přeskočit.

Co je RAW
Pod označením RAW chápeme datový soubor, který obsahuje především (kromě jiného) záznam o hodnotách načtených v jednotlivých fotodiod na snímači, dále obsahuje soubor EXIF obsahující parametry, za jakých okolností byla data nashromážděna a do třetice obsahuje náhledový obrázek, který býval malinký, nyní to jsou náhledy rozměrově takřka totožné se skutečným obrázkem. Právě tento náhledový obrázek leckdy mate lidem hlavu: je to „to co vidíme“ , když si RAW otevřeme v prohlížeči a zpravidla ho lze i uložit jako samostatný obrázek. V tom vzniká, jak jsem řekl, mnohé nedorozumění, protože spousta lidí si myslí, že „to je ten RAW“. Není. Je to jen náhled.
RAW jsou skutečně jen informace, data, z nich musíme tedy procesem zvaným demozaikování vytvořit finální obraz. Děje se to v konvertoru, tedy ve speciálním softwaru. Ten může být součástí nějaké širší aplikace, jako je na př. Zoner Photo Studio, Aperture nebo Lightroom, může fungoval jako „napůl“ samostatná aplikace – na př. Camera Raw v Photoshopu anebo v PS Elements, anebo je to opravdu samostatný konvertor, jako je třeba Silkypix, Bibble atd., je jich hodně.
Takže znovu – RAW je nutné „vyvolat“, proto se mu někdy říká „digitální negativ“. Zpracováním v konvertoru vytvoříme soubor parametrů, které se pak při demozaikování uplatní a ovlivní výsledek. Sám RAW se nikdy nemění, ten je needitovatelný. Nemůžeme ho tedy editací poškodit – jenom ho lze celý smazat, jako každý jiný soubor.

Proč RAW
Jelikož je to datový soubor, obsahuje maximum informace získané při expozici snímku. Navíc, když fotíme v JPG formátu, pracujeme v režimu osmibitového záznamu. Získáme v každém z barevných kanálů RGB (červený, zelený, modrý) jen 256 odstínů, dohromady teoreticky přes 16 milionů. Zato RAW obsahuje informace v 12 nebo dokonce 14 bitovém záznamu, tedy obsahuje mnohem víc informace než JPG.

Nevýhody
Víc informace, to je hezké. Ale taky za to platíme větším datovým objemem. V naší ukázce jsou fotky z aparátu Panasonic GF1. Foceno souběžně v JPG a RAW, ty JPG mají něco přes 3 MB, ty RAW přes 14. Fotky RAW jsou mnohdy 6x objemnější než jejich bratříčci v plném rozlišení JPG. Dále: fotky v RAW se musí zpracovat, nelze je hned použít. To vyžaduje čas – a samozřejmě ten software, který to umí. Čímž končím se stručným teoretickým přehledem a dostávám se k jádru věci, tedy k otázce

stojí to zato?
Řekl jsem, že se můj poměr časem změnil. Mimo jiné i díky vývoji techniky a trhu. Dnes stojí 16 GB karta dva a půl tisíce. To jsme někde jinde než před pár lety, když jste za stejné peníze měli gigovou kartu. Ta je málo kapacitní na RAW obrázky. S šestnáctkou nic neřešíte, prostě fotíte. Dále: počítače jsou nesrovnatelně rychlejší. Dvoujádrový procesor a Windows sedmičky případně jablíčkový OS10 o nějakém rawu vůbec nic neví. Objem dat a faktor času tedy ztrácejí na významu. Obtíže nejsou žádné, finančně je to také OK, Zoner dnes stojí v nejvyšší verzi 1500 Kč a má skvělý konvertor, PS Elements něco přes dva tisíce a má taky skvělý konvertor. Svůj pracovní proces tedy řeším tak, že fotím v RAW, natáhnu denní práci do počítače, brutálně promažu a zpracuju jen pár nejlepších fotek a ostatní smažu. Originály v RAW si nechám a to je vše. Zdržení tedy žádné, zátěž disku nepodstatná.
Zůstává tedy otázka, zda to má smysl.

Jako příklad si vezměme expozičně neproblémovou fotku. Snímal jsem ten záběr souběžně v RAW a JPEG s ohledem na tento zamýšlený článek. RAW jsem vyvolal v ZPS nejdřív bez úpravy. Ale i pak je zřetelný rozdíl v kresbě, pravda, při 200% zvětšení:

Pro srovnání si můžete stáhnout čtveřici fotek. Je evidentní, která je která, do výsledných jsem nezasahoval, ale v názvu fotky je zřejmé, ke kterému náhledu patří:

No a srovnání, jen si všimněte, co to udělalo s modrou.

Na těch modrých plochách se rozdíl mezi 8 bity a rawem. Při úpravě modrých blankytných ploch v JPEG brzy narazíte na bariéru v podobě trhání plochy, tzv. posterizaci. V konvertoru si můžete dovolit mnohem víc. Ale budiž, dejme tomu, že ani to by nebyla přesvědčivá argumentace. Vezměme tedy horší problém – světelně nevyrovnanou scénu. Opět, foceno souběžně v JPEG a RAW. RAW vyvolán v Camera Raw a dál už neupravován, na proklik máte zase fotky v plném rozlišení – pro srovnání:

Opět, snímek upravený v Camera Raw nebyl dále upravován. Znamená to, že zůstal v maximální možné kvalitě, jakou lze z obrazu získat. Moderní konvertory, jako je Camera Raw nebo Aperture umožňují do jisté míry i lokální úpravy , i když zatím jen v kruhových oblastech. Zde byl v Camera Raw navíc uplatněn digitální přechodový filtr, ale zase, jenom vlastně jako parametr pro konverzi, ale nikoli jako úprava, pochopení tohoto rozdílu je důležité pro uchopení celé problematiky. Při editaci hotového JPG vždy něco ubíráme, část informace likvidujeme, protože informace se nedá přidat, jen ubrat. Zato v konverzi RAW vlastně jen interpretujeme, tedy informace zůstává v plné šíři.

Shrnutí
Samozřejmě, že focení v RAW má smysl jen tehdy, pokud z nějakých důvodů usilujeme o maximální kvalitu. Pro focení na web to asi smysl nemá, pro vážně míněnou fotku určitě ano.

RAW a JPG?
Uzavřu posledním okruhem, zdali má smysl fotit souběžně RAW a JPEG. Můj osobní, nikomu nevnucující názor: nemá. Pokud pracujete s moderním foťákem, s rychlými kartami a počítačem starým dva a méně let, pak to fakt nemá cenu. Jenom dublujete archiv, jsou potíže s mazáním (i když ZPS umožňuje naráz mazat RAW i JPG, ale to pak nese riziko dalších omylů), zkrátka, myslím, že smysl má buď anebo a je dobře, že některé fotoaparáty mají speciální tlačítko na přepínání těchto dvou formátů. Ale to je skutečně věc názoru.

Musím se přiznat k vývoji názoru na tuto věc. Ona se tedy změnila situace a dnes je takříkajíc vše jinak, nebo aspoň hodně jinak než před pár lety. Pojďme tedy přemýšlet o RAWu. Nejdřív opáčko, znalí věci ho mohou přeskočit.

Co je RAW
Pod označením RAW chápeme datový soubor, který obsahuje především (kromě jiného) záznam o hodnotách načtených v jednotlivých fotodiod na snímači, dále obsahuje soubor EXIF obsahující parametry, za jakých okolností byla data nashromážděna a do třetice obsahuje náhledový obrázek, který býval malinký, nyní to jsou náhledy rozměrově takřka totožné se skutečným obrázkem. Právě tento náhledový obrázek leckdy mate lidem hlavu: je to „to co vidíme“ , když si RAW otevřeme v prohlížeči a zpravidla ho lze i uložit jako samostatný obrázek. V tom vzniká, jak jsem řekl, mnohé nedorozumění, protože spousta lidí si myslí, že „to je ten RAW“. Není. Je to jen náhled.
RAW jsou skutečně jen informace, data, z nich musíme tedy procesem zvaným demozaikování vytvořit finální obraz. Děje se to v konvertoru, tedy ve speciálním softwaru. Ten může být součástí nějaké širší aplikace, jako je na př. Zoner Photo Studio, Aperture nebo Lightroom, může fungoval jako „napůl“ samostatná aplikace – na př. Camera Raw v Photoshopu anebo v PS Elements, anebo je to opravdu samostatný konvertor, jako je třeba Silkypix, Bibble atd., je jich hodně.
Takže znovu – RAW je nutné „vyvolat“, proto se mu někdy říká „digitální negativ“. Zpracováním v konvertoru vytvoříme soubor parametrů, které se pak při demozaikování uplatní a ovlivní výsledek. Sám RAW se nikdy nemění, ten je needitovatelný. Nemůžeme ho tedy editací poškodit – jenom ho lze celý smazat, jako každý jiný soubor.

Proč RAW
Jelikož je to datový soubor, obsahuje maximum informace získané při expozici snímku. Navíc, když fotíme v JPG formátu, pracujeme v režimu osmibitového záznamu. Získáme v každém z barevných kanálů RGB (červený, zelený, modrý) jen 256 odstínů, dohromady teoreticky přes 16 milionů. Zato RAW obsahuje informace v 12 nebo dokonce 14 bitovém záznamu, tedy obsahuje mnohem víc informace než JPG.

Nevýhody
Víc informace, to je hezké. Ale taky za to platíme větším datovým objemem. V naší ukázce jsou fotky z aparátu Panasonic GF1. Foceno souběžně v JPG a RAW, ty JPG mají něco přes 3 MB, ty RAW přes 14. Fotky RAW jsou mnohdy 6x objemnější než jejich bratříčci v plném rozlišení JPG. Dále: fotky v RAW se musí zpracovat, nelze je hned použít. To vyžaduje čas – a samozřejmě ten software, který to umí. Čímž končím se stručným teoretickým přehledem a dostávám se k jádru věci, tedy k otázce

stojí to zato?
Řekl jsem, že se můj poměr časem změnil. Mimo jiné i díky vývoji techniky a trhu. Dnes stojí 16 GB karta dva a půl tisíce. To jsme někde jinde než před pár lety, když jste za stejné peníze měli gigovou kartu. Ta je málo kapacitní na RAW obrázky. S šestnáctkou nic neřešíte, prostě fotíte. Dále: počítače jsou nesrovnatelně rychlejší. Dvoujádrový procesor a Windows sedmičky případně jablíčkový OS10 o nějakém rawu vůbec nic neví. Objem dat a faktor času tedy ztrácejí na významu. Obtíže nejsou žádné, finančně je to také OK, Zoner dnes stojí v nejvyšší verzi 1500 Kč a má skvělý konvertor, PS Elements něco přes dva tisíce a má taky skvělý konvertor. Svůj pracovní proces tedy řeším tak, že fotím v RAW, natáhnu denní práci do počítače, brutálně promažu a zpracuju jen pár nejlepších fotek a ostatní smažu. Originály v RAW si nechám a to je vše. Zdržení tedy žádné, zátěž disku nepodstatná.
Zůstává tedy otázka, zda to má smysl.

Jako příklad si vezměme expozičně neproblémovou fotku. Snímal jsem ten záběr souběžně v RAW a JPEG s ohledem na tento zamýšlený článek. RAW jsem vyvolal v ZPS nejdřív bez úpravy. Ale i pak je zřetelný rozdíl v kresbě, pravda, při 200% zvětšení:

Pro srovnání si můžete stáhnout čtveřici fotek. Je evidentní, která je která, do výsledných jsem nezasahoval, ale v názvu fotky je zřejmé, ke kterému náhledu patří:

No a srovnání, jen si všimněte, co to udělalo s modrou.

Na těch modrých plochách se rozdíl mezi 8 bity a rawem. Při úpravě modrých blankytných ploch v JPEG brzy narazíte na bariéru v podobě trhání plochy, tzv. posterizaci. V konvertoru si můžete dovolit mnohem víc. Ale budiž, dejme tomu, že ani to by nebyla přesvědčivá argumentace. Vezměme tedy horší problém – světelně nevyrovnanou scénu. Opět, foceno souběžně v JPEG a RAW. RAW vyvolán v Camera Raw a dál už neupravován, na proklik máte zase fotky v plném rozlišení – pro srovnání:

Opět, snímek upravený v Camera Raw nebyl dále upravován. Znamená to, že zůstal v maximální možné kvalitě, jakou lze z obrazu získat. Moderní konvertory, jako je Camera Raw nebo Aperture umožňují do jisté míry i lokální úpravy , i když zatím jen v kruhových oblastech. Zde byl v Camera Raw navíc uplatněn digitální přechodový filtr, ale zase, jenom vlastně jako parametr pro konverzi, ale nikoli jako úprava, pochopení tohoto rozdílu je důležité pro uchopení celé problematiky. Při editaci hotového JPG vždy něco ubíráme, část informace likvidujeme, protože informace se nedá přidat, jen ubrat. Zato v konverzi RAW vlastně jen interpretujeme, tedy informace zůstává v plné šíři.

Shrnutí
Samozřejmě, že focení v RAW má smysl jen tehdy, pokud z nějakých důvodů usilujeme o maximální kvalitu. Pro focení na web to asi smysl nemá, pro vážně míněnou fotku určitě ano.

RAW a JPG?
Uzavřu posledním okruhem, zdali má smysl fotit souběžně RAW a JPEG. Můj osobní, nikomu nevnucující názor: nemá. Pokud pracujete s moderním foťákem, s rychlými kartami a počítačem starým dva a méně let, pak to fakt nemá cenu. Jenom dublujete archiv, jsou potíže s mazáním (i když ZPS umožňuje naráz mazat RAW i JPG, ale to pak nese riziko dalších omylů), zkrátka, myslím, že smysl má buď anebo a je dobře, že některé fotoaparáty mají speciální tlačítko na přepínání těchto dvou formátů. Ale to je skutečně věc názoru.