První setkání s Panasonic Lumix GF1

Cílovou skupinou jsou vážně pracující fotografové a Panasonic by si jistě přál, aby mezi nimi byli i profesionálové. Vzpomínka na kinofilmovou Leiku nevymizela z profesionální paměti. Značné rozměry a váha jsou dnes hlavní nevýhodou všech systémů DSLR. Kdyby tak byl… povzdechne si nejeden z nás.

Proto vznikl spoluprací Olympusu a Panasonicu systém Micro Four Thirds.Oly v něm předvedl kompakt E-P1 PEN, Paňák přístroje s elektronickým hledáčkem G1 a GH1. Model GF1 je koncepčně velmi podobný olympusímu PENu. Nechci ale srovnávat, nebylo by to fér už proto, že jsem v Berlíně PEN neměl a kdybych měl, zase by to nebylo fér, protože Panasonic poskytl novinářům předprodukční vzorky. Takže budu mluvit jen o Panasoniku.

První dojem
Ten je poněkud rozpačitý. Nejde o kapesní přístroj, jeho rozměry 119 mm x 71 mm x 36.3 mm a váha cca 450 g silně přesahují zvyklosti. Nicméně je to pořád rozměrová třída hluboce pod normou zrcadlovek. A hlavně – objektivy jsou velmi kompaktní. Panasonic slibuje na příští rok zoom s rozsahem do 300 mm. Olympus podobný objektiv vyrábí, je dlouhý 127 mm a efektivní ohnisko po přepočtu je 600 mm!

Zpátky k Paňákovi. Je velmi příjemný ergonomicky. Na horní stěně má kruhový volič a pod ním páčku na přepínání režimů jednotlivé snímky / série / bracketing / samospoušť. Zde se mi několikrát stalo, že při otáčení kruhovým voličem jsem si přepnul tuhle páčku. Vpravo u spouště je přepínač vypnout / zapnout a na kraji spoušť video.

Zajímavé řešení má roller, tedy ovládací kolečko vpravo nahoře na zadní stěně. V režimu P / A / S slouží ke kompenzaci expozice. Ve scénických režimech a efektech slouží k volbě efektů, ale už ne k nastavení kompenzace expozice. To jsem při práci poněkud nelibě nesl. Zvláštní tlačítko má autofokus / manuální ostření, to jak je vyřešeno mi přijde jako luxus. Zajímavé je quick menu, ve spolupráci s rollerem lze listovat v roletovém menu, spouští se od horního okraje. Ovládání je skutečně intuitivní a zvykl jsem si na ně v podstatě hned.

Chování v terénu
První co jsem ocenil byla rychlost. Tento přístroj startuje skutečně bleskově a zpoždění má nepatrné. Tímto přístrojem si lze troufnout i na živou fotografii, na street ophotography a s dlouhoohniskovou optikou i na sport, tím spíš, že k disposici je přídavný elektronický hledáček, bohužel nikoli s takovou rozlišovací schpností, jakou mají „géčka“.

Pokud jde o režimy, lze samozřejmě volit z kreativních režimů P / A / S / M, je zde „inteligentní automatika“, efekty (ikonka palety) a scénické režimy. Vlastní nastavené lze poukládat na dvě různé pozice.

Šlo o předprodukční vzorky, takže nevím, zdali i v produkčním provedení bude automatika v režimech Ai a P tak zásadně preferovat kratší expoziční dobu. I venku na sluníčku nabízela clony kolem F 2.0 – obvykle automatika nabízí hodnoty s optimální kresbou někde uprostřed clonového rozsahu a teprve s klesající světelnou hladinou ustupuje na menší clonové hodnoty. Čímž se zvolna dostávám k obrazové kvalitě.

Obrazová kvalita
K disposici jsme měli dva objektivy. Jen je „pancake“ čili „palačinka, pevné ohnisko 20 mm (ekv. 40 mm) s úžasnou světelností F 1.7. Když jsem viděl, že mi automatika vytrvale při nižších hladinách cpe tuhle maximální světelnost, byl jsem z toho udivený, nicméně výsledky byly velmi dobré. Například tahle ukázka je při cloně F2.2:

Pozoruhodný je i dynamický rozsah. Tedy, přístroj nabízí režim pro projasnění stínů, ale jeho efekt není valný – u předprodukčního vzorku. Ovšem nijak jsem ho nepostrádal, když se podařil experiment s prověřením poměrového měření. Následující ukázka byla pořízena bez kompenzace na prudkém slunci, kdy zcela převažuje temná partie nad ostře osluněnou bílou stěnou. Při náhledu přístroj hlásil přepal, avšak zeď si přesto podržela kresbu. Opakuji, bez kompenzace. Troufnu si odhadnout, že z obrázku RAW by se kresba zdi dala získat bez problému.

Velmi zajímavý je režim mé barvy. Jsem obvykle skeptický k podobným piškuntáliím, ale tentokrát jsem byl zaujatý. Například toto je ukázkaelegantního režimu:

Obrázek nabude teplejšího tónu, ale není načervenalý, je to prostě… elegantní. Neméně zajímavý je režim „čistý“. Ten velmi posune obraz to vyšších tónů – a poté, když ho upravíme, je z něho velice vyrovnaný obrázek, zase jiný, než když ho vyfotíme bez tohoto režimu. Toto je bez úpravy:

A toto po úpravě:

Poslední příjemné překvapení poskytuje vysoké ISO. Při 800 ISO nemá smysl se o nějakém ISO bavit, také 1600 ISO je velmi snesitelné a šum je vidět až na 3200 ISO. Ale ani zde to není tak problematické, jak jsme zvyklí.

Co se mi nelíbilo
Opakuji, jde o předprodukční vzorek. Koncepčně nesouhlasím s tím, že přechodem na scénické režimy se zbavujeme na př. možnosti nastavovat expoziční kompenzaci. To by nemělo být už s ohledem na to, že přístroj není určen laické veřejnosti. Měl jsem problémy s bleskem do pomalého času, ale i to mohlo být dané syrovostí přístroje. Celkový dojem byl ale víc než příznivý. Jak občas (velmi zřídka) píši, byl to jeden z těch foťáků, které jsem nerad vracel.

Ukázky:
Snímky jsou pořízeny předprodukčním vzorkem přístroje.
1 a 2 při režimu P, clona F1,7. 3 světelný rozsah, 4 efekt „moje paleta“, monochromatické při F 1.7, 5 při 1600 ISO, 6 na prudkém slunci, clona F 8.0, 6kompenzace -1/3 EV, 8 efekt velkého kontrastu, „Moje paleta“, režim „silueta“, 9 ohnisko ekv. 93 mm, ISO 800, 10 při prudkém slunci, 11 ve stínu, ohnisko ekv. 93 mm, 12 ohnisko ekv. 72 mm

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12

Cílovou skupinou jsou vážně pracující fotografové a Panasonic by si jistě přál, aby mezi nimi byli i profesionálové. Vzpomínka na kinofilmovou Leiku nevymizela z profesionální paměti. Značné rozměry a váha jsou dnes hlavní nevýhodou všech systémů DSLR. Kdyby tak byl… povzdechne si nejeden z nás.

Proto vznikl spoluprací Olympusu a Panasonicu systém Micro Four Thirds.Oly v něm předvedl kompakt E-P1 PEN, Paňák přístroje s elektronickým hledáčkem G1 a GH1. Model GF1 je koncepčně velmi podobný olympusímu PENu. Nechci ale srovnávat, nebylo by to fér už proto, že jsem v Berlíně PEN neměl a kdybych měl, zase by to nebylo fér, protože Panasonic poskytl novinářům předprodukční vzorky. Takže budu mluvit jen o Panasoniku.

První dojem
Ten je poněkud rozpačitý. Nejde o kapesní přístroj, jeho rozměry 119 mm x 71 mm x 36.3 mm a váha cca 450 g silně přesahují zvyklosti. Nicméně je to pořád rozměrová třída hluboce pod normou zrcadlovek. A hlavně – objektivy jsou velmi kompaktní. Panasonic slibuje na příští rok zoom s rozsahem do 300 mm. Olympus podobný objektiv vyrábí, je dlouhý 127 mm a efektivní ohnisko po přepočtu je 600 mm!

Zpátky k Paňákovi. Je velmi příjemný ergonomicky. Na horní stěně má kruhový volič a pod ním páčku na přepínání režimů jednotlivé snímky / série / bracketing / samospoušť. Zde se mi několikrát stalo, že při otáčení kruhovým voličem jsem si přepnul tuhle páčku. Vpravo u spouště je přepínač vypnout / zapnout a na kraji spoušť video.

Zajímavé řešení má roller, tedy ovládací kolečko vpravo nahoře na zadní stěně. V režimu P / A / S slouží ke kompenzaci expozice. Ve scénických režimech a efektech slouží k volbě efektů, ale už ne k nastavení kompenzace expozice. To jsem při práci poněkud nelibě nesl. Zvláštní tlačítko má autofokus / manuální ostření, to jak je vyřešeno mi přijde jako luxus. Zajímavé je quick menu, ve spolupráci s rollerem lze listovat v roletovém menu, spouští se od horního okraje. Ovládání je skutečně intuitivní a zvykl jsem si na ně v podstatě hned.

Chování v terénu
První co jsem ocenil byla rychlost. Tento přístroj startuje skutečně bleskově a zpoždění má nepatrné. Tímto přístrojem si lze troufnout i na živou fotografii, na street ophotography a s dlouhoohniskovou optikou i na sport, tím spíš, že k disposici je přídavný elektronický hledáček, bohužel nikoli s takovou rozlišovací schpností, jakou mají „géčka“.

Pokud jde o režimy, lze samozřejmě volit z kreativních režimů P / A / S / M, je zde „inteligentní automatika“, efekty (ikonka palety) a scénické režimy. Vlastní nastavené lze poukládat na dvě různé pozice.

Šlo o předprodukční vzorky, takže nevím, zdali i v produkčním provedení bude automatika v režimech Ai a P tak zásadně preferovat kratší expoziční dobu. I venku na sluníčku nabízela clony kolem F 2.0 – obvykle automatika nabízí hodnoty s optimální kresbou někde uprostřed clonového rozsahu a teprve s klesající světelnou hladinou ustupuje na menší clonové hodnoty. Čímž se zvolna dostávám k obrazové kvalitě.

Obrazová kvalita
K disposici jsme měli dva objektivy. Jen je „pancake“ čili „palačinka, pevné ohnisko 20 mm (ekv. 40 mm) s úžasnou světelností F 1.7. Když jsem viděl, že mi automatika vytrvale při nižších hladinách cpe tuhle maximální světelnost, byl jsem z toho udivený, nicméně výsledky byly velmi dobré. Například tahle ukázka je při cloně F2.2:

Pozoruhodný je i dynamický rozsah. Tedy, přístroj nabízí režim pro projasnění stínů, ale jeho efekt není valný – u předprodukčního vzorku. Ovšem nijak jsem ho nepostrádal, když se podařil experiment s prověřením poměrového měření. Následující ukázka byla pořízena bez kompenzace na prudkém slunci, kdy zcela převažuje temná partie nad ostře osluněnou bílou stěnou. Při náhledu přístroj hlásil přepal, avšak zeď si přesto podržela kresbu. Opakuji, bez kompenzace. Troufnu si odhadnout, že z obrázku RAW by se kresba zdi dala získat bez problému.

Velmi zajímavý je režim mé barvy. Jsem obvykle skeptický k podobným piškuntáliím, ale tentokrát jsem byl zaujatý. Například toto je ukázkaelegantního režimu:

Obrázek nabude teplejšího tónu, ale není načervenalý, je to prostě… elegantní. Neméně zajímavý je režim „čistý“. Ten velmi posune obraz to vyšších tónů – a poté, když ho upravíme, je z něho velice vyrovnaný obrázek, zase jiný, než když ho vyfotíme bez tohoto režimu. Toto je bez úpravy:

A toto po úpravě:

Poslední příjemné překvapení poskytuje vysoké ISO. Při 800 ISO nemá smysl se o nějakém ISO bavit, také 1600 ISO je velmi snesitelné a šum je vidět až na 3200 ISO. Ale ani zde to není tak problematické, jak jsme zvyklí.

Co se mi nelíbilo
Opakuji, jde o předprodukční vzorek. Koncepčně nesouhlasím s tím, že přechodem na scénické režimy se zbavujeme na př. možnosti nastavovat expoziční kompenzaci. To by nemělo být už s ohledem na to, že přístroj není určen laické veřejnosti. Měl jsem problémy s bleskem do pomalého času, ale i to mohlo být dané syrovostí přístroje. Celkový dojem byl ale víc než příznivý. Jak občas (velmi zřídka) píši, byl to jeden z těch foťáků, které jsem nerad vracel.

Ukázky:
Snímky jsou pořízeny předprodukčním vzorkem přístroje.
1 a 2 při režimu P, clona F1,7. 3 světelný rozsah, 4 efekt „moje paleta“, monochromatické při F 1.7, 5 při 1600 ISO, 6 na prudkém slunci, clona F 8.0, 6kompenzace -1/3 EV, 8 efekt velkého kontrastu, „Moje paleta“, režim „silueta“, 9 ohnisko ekv. 93 mm, ISO 800, 10 při prudkém slunci, 11 ve stínu, ohnisko ekv. 93 mm, 12 ohnisko ekv. 72 mm

1		2
3		4
5		6
7		8
9		10
11		12