Nezařazené

Problém s přepaly

Prudké slunce plus studený zimní vzduch, rovná se… hluboké stíny a jasně osvětlené plochy. Pro oko je to krásné, pro fotografii obtížné. Co s tím?

Podívejme se na jeden takový obrázek, pořízený za zimního slunečného počasí a zároveň si prohlédněme jeho histogram.


Na histogramu jasně vidíme přepal, ten vysoký sloupec podle pravého okraje. To je neklamná známka toho, co se děje na fasádě domu za zdí. Víme, že s přepaly se nedá editačně nic dělat. Jsou to plochy, kde ve všech třech kanálech úrovně dosahují hodnoty 255. Kresba je nenávratně ztracena.


To je smutné zjištění a vede z něho jenom jedno východisko: o přepaly se musíme starat už při fotografování, tedy – musíme fotit tak, aby nenastaly.

Nejdříve si tedy scénu proměříme. Je to metoda nevědecká (protože předpokládáme stejnou odrazivost – kdyby to mělo být přesně, museli bychom měřit expozici nejlépe na tabulce střední šedí, nebo na objektech se stejnou odrazivostí, což v tomto případě splněno není, fasáda má větší odrazivost, než tráva), zato praktická: zoom nastavíme na nejvyšší hodnotu (zde je to ekv. 300 mm), způsob měření expozice jako bodový nebo aspoň středový (jako v tomto případě), režim snímání s prioritou clony (aby nám automatika nedělala v poměrech času a clony co chce – takto si natvrdo nastavíme clonu, jakou chceme a automatika bude měnit jen rychlost závěrky) a zjistíme, jaké jsou hodnoty v osvětlené a zastíněné partii.


Zjištěné hodnoty jsou pro levý snímek 1/500 sec při cloně F6.3, pro zastíněnou partii 1/25 sec při cloně F6.3. A teď počítejte se mnou expoziční hodnoty při dvojnásobcích času:

1/25 – 1/50 – 1/125 – 1/250 – 1/500

Osvětlená část a zastíněná část se liší o čtyři stupně, o čtyři expoziční hodnoty EV.
To je vcelku radostné zjištění, protože víme, že digitální fotoaparáty jsou schopné více méně spolehlivě zachytit detaily v rozsahu těchto čtyř expozičních stupňů. Je ovšem jasné, že správná hodnota neleží ani na jedné, ani na druhé krajnosti, musí ležet někde mezi! Musíme ovšem vzít v úvahu, že okna v modré fasádě a komín mají bílou barvu, tam samozřejmě přepaly budou v každém případě.
Když toto vše zvážíme, snadno se dostaneme k závěru, že kompromisní expozice bude 1/125 sec při F6.3. Výsledek vypadá takto:


Na histogramu zase vidíme přepal, ovšem mnohem menší, než předešle – zavinily ho okraje okna a komín. Tmavá část (v levé části histogramu) je méně výrazná a také pravá je více roztažená, znamená to, že v osvětlené části je více tónů.


Získaný obrázek pak můžeme upravit v editoru. Cest, jak toho dosáhnout, je mnoho. Nejjednodušší je aplikace funkce projasnit stíny, kterou disponuje na př. Photo Studio od Zoneru (samozřejmě Photoshop také). Zastíněné partie brilantní nebudou (ostatně, ani v reálu nejsou, leží na nich hluboký stín), ovšem vytáhli jsme z nich maximum kresby – a to byl náš cíl.


Histogram vykazuje stopy po úpravě, to je ten hřeben vpravo. Na rozdíl od předchozích histogramů ale tady nejsou tak extrémní rozdíly, jasy jsou mnohem více rozděleny, než předešle.


Prudké slunce plus studený zimní vzduch, rovná se… hluboké stíny a jasně osvětlené plochy. Pro oko je to krásné, pro fotografii obtížné. Co s tím?

Podívejme se na jeden takový obrázek, pořízený za zimního slunečného počasí a zároveň si prohlédněme jeho histogram.


Na histogramu jasně vidíme přepal, ten vysoký sloupec podle pravého okraje. To je neklamná známka toho, co se děje na fasádě domu za zdí. Víme, že s přepaly se nedá editačně nic dělat. Jsou to plochy, kde ve všech třech kanálech úrovně dosahují hodnoty 255. Kresba je nenávratně ztracena.


To je smutné zjištění a vede z něho jenom jedno východisko: o přepaly se musíme starat už při fotografování, tedy – musíme fotit tak, aby nenastaly.

Nejdříve si tedy scénu proměříme. Je to metoda nevědecká (protože předpokládáme stejnou odrazivost – kdyby to mělo být přesně, museli bychom měřit expozici nejlépe na tabulce střední šedí, nebo na objektech se stejnou odrazivostí, což v tomto případě splněno není, fasáda má větší odrazivost, než tráva), zato praktická: zoom nastavíme na nejvyšší hodnotu (zde je to ekv. 300 mm), způsob měření expozice jako bodový nebo aspoň středový (jako v tomto případě), režim snímání s prioritou clony (aby nám automatika nedělala v poměrech času a clony co chce – takto si natvrdo nastavíme clonu, jakou chceme a automatika bude měnit jen rychlost závěrky) a zjistíme, jaké jsou hodnoty v osvětlené a zastíněné partii.


Zjištěné hodnoty jsou pro levý snímek 1/500 sec při cloně F6.3, pro zastíněnou partii 1/25 sec při cloně F6.3. A teď počítejte se mnou expoziční hodnoty při dvojnásobcích času:

1/25 – 1/50 – 1/125 – 1/250 – 1/500

Osvětlená část a zastíněná část se liší o čtyři stupně, o čtyři expoziční hodnoty EV.
To je vcelku radostné zjištění, protože víme, že digitální fotoaparáty jsou schopné více méně spolehlivě zachytit detaily v rozsahu těchto čtyř expozičních stupňů. Je ovšem jasné, že správná hodnota neleží ani na jedné, ani na druhé krajnosti, musí ležet někde mezi! Musíme ovšem vzít v úvahu, že okna v modré fasádě a komín mají bílou barvu, tam samozřejmě přepaly budou v každém případě.
Když toto vše zvážíme, snadno se dostaneme k závěru, že kompromisní expozice bude 1/125 sec při F6.3. Výsledek vypadá takto:


Na histogramu zase vidíme přepal, ovšem mnohem menší, než předešle – zavinily ho okraje okna a komín. Tmavá část (v levé části histogramu) je méně výrazná a také pravá je více roztažená, znamená to, že v osvětlené části je více tónů.


Získaný obrázek pak můžeme upravit v editoru. Cest, jak toho dosáhnout, je mnoho. Nejjednodušší je aplikace funkce projasnit stíny, kterou disponuje na př. Photo Studio od Zoneru (samozřejmě Photoshop také). Zastíněné partie brilantní nebudou (ostatně, ani v reálu nejsou, leží na nich hluboký stín), ovšem vytáhli jsme z nich maximum kresby – a to byl náš cíl.


Histogram vykazuje stopy po úpravě, to je ten hřeben vpravo. Na rozdíl od předchozích histogramů ale tady nejsou tak extrémní rozdíly, jasy jsou mnohem více rozděleny, než předešle.


Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: