Nezařazené

Problém přepalů

Zkusme se podívat na problém, na který upozornila naše čtenářka, paní P.Z. Je to problém nepříjemný – co s ním? Paní P.B. píšše:

Fotím ve filharmonii, takže úskalí je jasné – velké kontrasty, žádné denní světlo, ale tvrdé stíny versus ostré umělé světlo, přičemž nemohu používat blesk. Mám fotoaparát Canon 40 D a objektiv Canon 70-200 se stabilizátorem, f/2,8. Posílám Vám několik fotek, je to foceno s kompenzací +1. Nutno říct, že pokud nedám kompenzaci +1, fotky vyjdou v tisku dost tmavé a bílá je žlutá. Navíc tyto fotky, které se mi zdají v počítači přepálené, jsou na displeji foťáku barevně příjemné… Co doporučujete, jiné ISO, kompenzaci,… jaké nastavení byste si dal na focení filharmonie?

Myslím, že snímek vyšel – s kompenzací +1 EV, překvapivě dobře. Problém je, jak čtenářka správně upozornila, ve velkých rozdílech mezi oblastmi s vysokým jasem a oblastmi ve stínu.To je odvěký problém tzv. dynamického rozsahu, psali jsme zde o něm mnohokrát. Metoda, kterou použila pisatelka, spočívá ve správné expozici stínů, ty jsou projasněny, jenže pak nevyhnutelně berou za své jasy.

Co poradit?
Především bych se vzdal automatického expozičního režimu (P, priorita clony, ev. priorita času, toto jsou automatické režimy) a fotil bych v manuálním režimu M. Ten je totiž jediný, který se nenechá ovlivnit nahodilostmi, jako například je přímé světlo reflektoru dopadající do objektivu a pod.

Správnou expozici pro dané prostředí je třeba odladit. Nejlepší rádce je tu histogram. Je třeba postupovat s rozumem – lesky na hudebních nástrojích vždy vytvoří přepaly! Ty jsou ale nevyhnutelné. Je třeba si stanovit hranici, kdy přepal vadí a kdy nevadí. Lesk na trubce by mi nevadil, vypálený obličej ano – takto hrubě bych tu hranici naznačil.

Snažil bych se nastavit expozici tak, aby dobře vyšly obličeje, ty jsou nejdůležitější.

Dále – ty celkové záběry jsou problematické právě proto, že v nich je rozpětí mezi jasy a stíny největší. Pro dokumentární účely je asi taková fotka nezbytná, nicméně snažil bych se o polocelky a detaily. Na naší ukázce je vidět, že tam jsou dokonce dvě světelné hladiny, jedna, nižší, je v popředí, druhá, vyšší, v pozadí. Toto vyladit je mimo dynamický rozsah fotoaparátu.

No a konečně je tu editace. Existuje funkce projasnění stínů, má ji i Zoner, ovšem vynikající řešení je ve Photoshopu i v PS Elements, které jsou mnohem dostupnější cenově. Proto bych fotil tak, abych měl co nejvíce kresby v obličejích a pokud by výsledek byl tmavý, stinné partie bych editačně prosvětlil. Podívejme se na koncert jiného druhu než jaký nabízí koncertní těleso, ale z fotografického hlediska jde o stejnou věc. Fotku pořídil Jan Mudra,posluchač mé Dílny Idifu.

Snímek byl exponován precizně, tak, kresba byla na té části hlavy, kterou ozářil silný reflektor. V této podobě je neupravovaná. Ovšem úpravám se meze nekladou! Ta druhá ukázka je týž snímek po projasnění stínů v Photoshopu CS4. Je to, prosím pěkně, technická ukázka prokazující, že “to jde”, fotograficky je ten původní snímek správný, dramatický, působivý. Ale bavíme se teď o technickém problému, ne o obrazovém efektu.

Shrnutí
Muziku, divadlo, cirkus – tedy scénu s kontrastním osvětlením, fotíme v manuálním režimu s expozici nastavenou tak, aby dobře vycházely obličeje. Doporučuji fotit v režimu RAW, protože ten mi dává při zpracování širší možnosti úprav jasů. Raději obětuji stíny, protože ve stínech se editací snadněji zjedná náprava.

Zkusme se podívat na problém, na který upozornila naše čtenářka, paní P.Z. Je to problém nepříjemný – co s ním? Paní P.B. píšše:

Fotím ve filharmonii, takže úskalí je jasné – velké kontrasty, žádné denní světlo, ale tvrdé stíny versus ostré umělé světlo, přičemž nemohu používat blesk. Mám fotoaparát Canon 40 D a objektiv Canon 70-200 se stabilizátorem, f/2,8. Posílám Vám několik fotek, je to foceno s kompenzací +1. Nutno říct, že pokud nedám kompenzaci +1, fotky vyjdou v tisku dost tmavé a bílá je žlutá. Navíc tyto fotky, které se mi zdají v počítači přepálené, jsou na displeji foťáku barevně příjemné… Co doporučujete, jiné ISO, kompenzaci,… jaké nastavení byste si dal na focení filharmonie?

Myslím, že snímek vyšel – s kompenzací +1 EV, překvapivě dobře. Problém je, jak čtenářka správně upozornila, ve velkých rozdílech mezi oblastmi s vysokým jasem a oblastmi ve stínu.To je odvěký problém tzv. dynamického rozsahu, psali jsme zde o něm mnohokrát. Metoda, kterou použila pisatelka, spočívá ve správné expozici stínů, ty jsou projasněny, jenže pak nevyhnutelně berou za své jasy.

Co poradit?
Především bych se vzdal automatického expozičního režimu (P, priorita clony, ev. priorita času, toto jsou automatické režimy) a fotil bych v manuálním režimu M. Ten je totiž jediný, který se nenechá ovlivnit nahodilostmi, jako například je přímé světlo reflektoru dopadající do objektivu a pod.

Správnou expozici pro dané prostředí je třeba odladit. Nejlepší rádce je tu histogram. Je třeba postupovat s rozumem – lesky na hudebních nástrojích vždy vytvoří přepaly! Ty jsou ale nevyhnutelné. Je třeba si stanovit hranici, kdy přepal vadí a kdy nevadí. Lesk na trubce by mi nevadil, vypálený obličej ano – takto hrubě bych tu hranici naznačil.

Snažil bych se nastavit expozici tak, aby dobře vyšly obličeje, ty jsou nejdůležitější.

Dále – ty celkové záběry jsou problematické právě proto, že v nich je rozpětí mezi jasy a stíny největší. Pro dokumentární účely je asi taková fotka nezbytná, nicméně snažil bych se o polocelky a detaily. Na naší ukázce je vidět, že tam jsou dokonce dvě světelné hladiny, jedna, nižší, je v popředí, druhá, vyšší, v pozadí. Toto vyladit je mimo dynamický rozsah fotoaparátu.

No a konečně je tu editace. Existuje funkce projasnění stínů, má ji i Zoner, ovšem vynikající řešení je ve Photoshopu i v PS Elements, které jsou mnohem dostupnější cenově. Proto bych fotil tak, abych měl co nejvíce kresby v obličejích a pokud by výsledek byl tmavý, stinné partie bych editačně prosvětlil. Podívejme se na koncert jiného druhu než jaký nabízí koncertní těleso, ale z fotografického hlediska jde o stejnou věc. Fotku pořídil Jan Mudra,posluchač mé Dílny Idifu.

Snímek byl exponován precizně, tak, kresba byla na té části hlavy, kterou ozářil silný reflektor. V této podobě je neupravovaná. Ovšem úpravám se meze nekladou! Ta druhá ukázka je týž snímek po projasnění stínů v Photoshopu CS4. Je to, prosím pěkně, technická ukázka prokazující, že “to jde”, fotograficky je ten původní snímek správný, dramatický, působivý. Ale bavíme se teď o technickém problému, ne o obrazovém efektu.

Shrnutí
Muziku, divadlo, cirkus – tedy scénu s kontrastním osvětlením, fotíme v manuálním režimu s expozici nastavenou tak, aby dobře vycházely obličeje. Doporučuji fotit v režimu RAW, protože ten mi dává při zpracování širší možnosti úprav jasů. Raději obětuji stíny, protože ve stínech se editací snadněji zjedná náprava.