Nezařazené

Případ s gorilou

Dnes bych se chtěl blíže podívat na vznik jednoho obrázku, který se mi docela líbí. Pořídil jsem ho v zoologické zahradě, kde se koncem roku narodila gorilka. Chodí se tam na ni dívat průvody lidí.

Gorily dnes mají nový pavilon. Ten nemá mříže, prostor kde zvířata žijí je zasklený. Odpadá jeden protivný fotografický problém. Sklo je jakž takž čisté a lze skrz ně pohodlně fotografovat. Pracoval jsem Nikonem D100, citlivost jsem nastavil na 1600 ISO. U těchto zrcadlovek s velkým snímačem je do 1600 ISO vcelku přijatelný šum. Objektiv byl Nikkor, 18-35 mm, fotografoval jsem na 35 mm (ekv. 52 mm).
Samice s mládětem byla vcelku blízko skla. Před sklem se ovšem kupili diváci, především děti. Až doma jsem si uvědomil, že dítě v červené bundě bude vrhat na opice barevný reflex! Pořídil jsem celkem 14 snímků, zde jsou všechny:

 


Vzniklo cosi jako “časosběrný snímek”. Teprve na velké ploše monitoru bylo možno vybrat ten nejschůdnější k dalšímu zpracování: je to snímek č. 10, tedy první ve čtvrté řadě zleva, tedy ten, co je zde vlevo. Mládě vyplazuje jazýček a dívá se do objektivu. Jenže to hlavní, tedy mládě a obličej matky, je moc daleko. Musel jsem tedy udělat výřez, to byl první krok. Mohl jsem si ho dovolit, jelikož výchozí snímek měl 3008×2000 pixelů. Ten výřez redukoval obraz na cca 160×1200 pixelů, tedy na dvoumegový snímek. To už je hodně riskantní rozměr. Proto jsem před editací převedl obraz do formátu TIFF (tak,že jsem ho příkazem “ulož jako” uložil s volbou TIFF), abych zbytečně nedegradoval obraz další a další kompresí. Tento výřez je zde vpravo. Protože jsem počítal s tím, že snímek budu chtít tisknout, převzorkoval jsem ho na rozměr šesti milionů pixelů: postupnými kroky, vždy se zvětšením cca 10%, například 1600×1200 -> 1800×1350 -> 2000×1500 atd. až na 3000 x 2250. Když bylo třeba, lehce jsem doostřil (síla efektu 80%, poloměr 3, práh 2). Tak jsem získal obrázek v TIFF formátu, šestimegový, v definitivním výřezu.

Na obrázku jsou tři závady: gorilí matka má na sobě dřevitou vlnu a to ruší obraz, v obličeji se jí odráží červená bunda jednoho z diváků a podestýlka se nepříjemně světlá a odvádí pozornost. Takže je třeba retušovat.
Poházená stébla dřevité vlny je možno odstranit nástrojem klonovací razítko. Je třeba nastavit rozmazání (= rozpití okrajů, aby přenesený “klon” nebyl vidět) a krytí jsem nastavil na 80%.
Červený odlesk v obličeji matky jsem zlikvidoval tak, že jsem nástrojem laso s nastaveným rozmazáním 10 udělal volný výběr a funkcí vylepšit obraz-> upravit barvy-> sytost snížil sytost tak, aby červený odlesk zmizel. Zde jsem si to mohl dovolit, protože zvíře je černé, tedy postrádá barvu. Kdyby mělo jinou barvu,byl by to tvrdší oříšek.
Jas podestýlky jsem likvidoval ve stejném oddílu editoru, tam jsem snižoval jas a také kontrast.
Červený jazýček mláděte jsem obdobným způsobem zvýraznil – zvýšil jsem sytost jeho barvy a jeho jas. Takto jsem získal obrázek, který mi připadá docela příjemný. Všechny úkony jsem prováděl v editačním modulu Zoner PhotoStudia 7.




Dnes bych se chtěl blíže podívat na vznik jednoho obrázku, který se mi docela líbí. Pořídil jsem ho v zoologické zahradě, kde se koncem roku narodila gorilka. Chodí se tam na ni dívat průvody lidí.

Gorily dnes mají nový pavilon. Ten nemá mříže, prostor kde zvířata žijí je zasklený. Odpadá jeden protivný fotografický problém. Sklo je jakž takž čisté a lze skrz ně pohodlně fotografovat. Pracoval jsem Nikonem D100, citlivost jsem nastavil na 1600 ISO. U těchto zrcadlovek s velkým snímačem je do 1600 ISO vcelku přijatelný šum. Objektiv byl Nikkor, 18-35 mm, fotografoval jsem na 35 mm (ekv. 52 mm).
Samice s mládětem byla vcelku blízko skla. Před sklem se ovšem kupili diváci, především děti. Až doma jsem si uvědomil, že dítě v červené bundě bude vrhat na opice barevný reflex! Pořídil jsem celkem 14 snímků, zde jsou všechny:

 


Vzniklo cosi jako “časosběrný snímek”. Teprve na velké ploše monitoru bylo možno vybrat ten nejschůdnější k dalšímu zpracování: je to snímek č. 10, tedy první ve čtvrté řadě zleva, tedy ten, co je zde vlevo. Mládě vyplazuje jazýček a dívá se do objektivu. Jenže to hlavní, tedy mládě a obličej matky, je moc daleko. Musel jsem tedy udělat výřez, to byl první krok. Mohl jsem si ho dovolit, jelikož výchozí snímek měl 3008×2000 pixelů. Ten výřez redukoval obraz na cca 160×1200 pixelů, tedy na dvoumegový snímek. To už je hodně riskantní rozměr. Proto jsem před editací převedl obraz do formátu TIFF (tak,že jsem ho příkazem “ulož jako” uložil s volbou TIFF), abych zbytečně nedegradoval obraz další a další kompresí. Tento výřez je zde vpravo. Protože jsem počítal s tím, že snímek budu chtít tisknout, převzorkoval jsem ho na rozměr šesti milionů pixelů: postupnými kroky, vždy se zvětšením cca 10%, například 1600×1200 -> 1800×1350 -> 2000×1500 atd. až na 3000 x 2250. Když bylo třeba, lehce jsem doostřil (síla efektu 80%, poloměr 3, práh 2). Tak jsem získal obrázek v TIFF formátu, šestimegový, v definitivním výřezu.

Na obrázku jsou tři závady: gorilí matka má na sobě dřevitou vlnu a to ruší obraz, v obličeji se jí odráží červená bunda jednoho z diváků a podestýlka se nepříjemně světlá a odvádí pozornost. Takže je třeba retušovat.
Poházená stébla dřevité vlny je možno odstranit nástrojem klonovací razítko. Je třeba nastavit rozmazání (= rozpití okrajů, aby přenesený “klon” nebyl vidět) a krytí jsem nastavil na 80%.
Červený odlesk v obličeji matky jsem zlikvidoval tak, že jsem nástrojem laso s nastaveným rozmazáním 10 udělal volný výběr a funkcí vylepšit obraz-> upravit barvy-> sytost snížil sytost tak, aby červený odlesk zmizel. Zde jsem si to mohl dovolit, protože zvíře je černé, tedy postrádá barvu. Kdyby mělo jinou barvu,byl by to tvrdší oříšek.
Jas podestýlky jsem likvidoval ve stejném oddílu editoru, tam jsem snižoval jas a také kontrast.
Červený jazýček mláděte jsem obdobným způsobem zvýraznil – zvýšil jsem sytost jeho barvy a jeho jas. Takto jsem získal obrázek, který mi připadá docela příjemný. Všechny úkony jsem prováděl v editačním modulu Zoner PhotoStudia 7.