Případ s čmouhou

Aby to bylo lépe vidět, přibližme si tu potvornou čmouhu, která prý vznikla tím, že po čištění čipu na něm uvázl chlup ze štětečku:

Problém je v tom, že je na klidném pozadí, na modré obloze. Postupoval bych tak, že bych nastavil klonovací razítko s měkkým okrajem na půlku šířky té skvrny a atakoval bych ji z obou stran. Navíc, není dobré to dělat metodou „ťukání“, nýbrž pomocí tahů. Při tom je třeba dát pozor, kudy projíždí zdrojová oblast klonovacího razítka.
Pro vysvětlenou pro ty, kdo moc netuší, co to klonovací razítko je: je to nástroj, který přenese část obrazu na jinou část. Výběr je vždy kruhový, my můžeme nastavit velikost toho kruhu, ostrost / neostrost okrajů a také intenzitu nanášení obrazu, od 0% do 100%. Není recept, jak to nastavit, je třeba postupovat případ od případu. A teď zpátky k té čmouze:

Je to sice práce „pro třetí nápravnou skupinu“, jak říká moje žena, když odstraňuje z mého svetru blílé chlupy naší Iris, ale jde to. Z obou stran proto, že ta modrá plocha není homogenní a mám vyšší pravděpodobnost na to, že nezůstane po retuši stopa, když si takto počínám.

Obdobně postupuji v partii moře, které je na obrázku zachyceno:

Samozřejmě, představa, že bych tohle měl dělat na 4000 snímcích z Austrálie je děsivá. Proto je třeba po každém čištění zkontrolovat, jak to s čipem vypadá. Před nějakým štětečkem bych dal přednost nějaké speciální čisticí soupravě, nicméně nejsem příznivec mokrých procesů. Myslím, že ofukováním pomocí balónku a jemným otěrem speciálními špachtličkami se dosáhne uspokojivých výsledků. Absolutně čistý čim je stejný mýtus, jako absolutně čistý politik.

Aby to bylo lépe vidět, přibližme si tu potvornou čmouhu, která prý vznikla tím, že po čištění čipu na něm uvázl chlup ze štětečku:

Problém je v tom, že je na klidném pozadí, na modré obloze. Postupoval bych tak, že bych nastavil klonovací razítko s měkkým okrajem na půlku šířky té skvrny a atakoval bych ji z obou stran. Navíc, není dobré to dělat metodou „ťukání“, nýbrž pomocí tahů. Při tom je třeba dát pozor, kudy projíždí zdrojová oblast klonovacího razítka.
Pro vysvětlenou pro ty, kdo moc netuší, co to klonovací razítko je: je to nástroj, který přenese část obrazu na jinou část. Výběr je vždy kruhový, my můžeme nastavit velikost toho kruhu, ostrost / neostrost okrajů a také intenzitu nanášení obrazu, od 0% do 100%. Není recept, jak to nastavit, je třeba postupovat případ od případu. A teď zpátky k té čmouze:

Je to sice práce „pro třetí nápravnou skupinu“, jak říká moje žena, když odstraňuje z mého svetru blílé chlupy naší Iris, ale jde to. Z obou stran proto, že ta modrá plocha není homogenní a mám vyšší pravděpodobnost na to, že nezůstane po retuši stopa, když si takto počínám.

Obdobně postupuji v partii moře, které je na obrázku zachyceno:

Samozřejmě, představa, že bych tohle měl dělat na 4000 snímcích z Austrálie je děsivá. Proto je třeba po každém čištění zkontrolovat, jak to s čipem vypadá. Před nějakým štětečkem bych dal přednost nějaké speciální čisticí soupravě, nicméně nejsem příznivec mokrých procesů. Myslím, že ofukováním pomocí balónku a jemným otěrem speciálními špachtličkami se dosáhne uspokojivých výsledků. Absolutně čistý čim je stejný mýtus, jako absolutně čistý politik.