William Eggleston je slavný americký fotograf (nar. 1939), označovaný za průkopníka barevné umělecké fotografie. V sedmdesátých létech se dokázal prosadit jako umělec souměřitelný s velikány jiných výtvarných odvětví. Do popředí pozornosti veřejnosti ho teď dostal jeho soud kolem jednoho jeho slavného díla…
William Eggleston je slavný americký fotograf (nar. 1939), označovaný za průkopníka barevné umělecké fotografie. V sedmdesátých létech se dokázal prosadit jako umělec souměřitelný s velikány jiných výtvarných odvětví. Do popředí pozornosti veřejnosti ho teď dostal jeho soud kolem jednoho jeho slavného díla…
O případu referuje umělecký web Artinfo .Fotografa zažaloval sběratel umění Jonathan Sobel, který vlastní Egglestonovu slavnou fotografii Tříkolka. Vznikla v polovině šedesátých let a Eggleston pořídil limitovanou sérii tisků technologií sublimačního tisku velikosti 17 palců (cca 30×40 cm). Fotografie je velmi slavná, patří k nejcitovanějším Egglestonovým dílům. Zde ji vidíte reprodukovanou na Egglestonově albu. Sběratel Sobel vlastní 190 Egglestonových fotografií.
Zmíněný sběratel se cítil poškozen, když se dozvěděl, že akční dům Christie´s prodal sérii digitálních tisků z Egglestonových negativů velkých 36 palců. Jde o záběry třicet let staré, některé nebyly publikovány nikdy, jiné ano – a mezi nimi i ona Tříkolka. Tato Tříkolka byla vydražena nejvýš, za 548 500 dolarů. Sobel Egglestona zažaloval, že opětovnou reprodukcí negativu snížil cenu jeho Tříkolky. Konal se soudní proces, který je považován za zásadně důležitý přinejmenším pro Ameriku, která se řídí precedenčním právem : rozsudky berou v úvahu předchozí rozsudky v podobných případech. Soud rozhodl ve prospěch Eggelstona a za významné se pokládá to, že majitel negativu zůstává majitelem práv v plném rozsahu, tudíž má právo i na opětovné pořízení jinak provedených tisků.
Je těžké to hodnotit.
Můj názor: vždy jsem se domníval, že by se mělo vycházet z praxe výtvarné grafiky. Od jedné litografie vznikne určitý počet číslovaných tisků, pak jsou i nesignované a zkušební nečíslované tisky, ale je potom slušné kámen znehodnotit pro další reprodukci díla. Totéž platí i pro jiné grafické techniky. Negativ je ale specifický tím, že lze z něho pořizovat různé výstupy – různé velikosti, různá provedení. I tentokrát to byl digitální tisk a nikoli sublimační tisk.
Nicméně, hlavní otázka zůstává nezodpovězena: měl toto vše čtyřiasedmdesátiletý Eggleston zapotřebí?
