Chystám se na fotoexpedici do Namibie. V sobotu odjíždím s Ljubou a skupinou fotografů, převážně od nás z Dílny, patnáct nás bude celkem. Co si vzít na takovou cestu, jak se na ni připravovat? Poprvé jsem byl v Africe v roce 2004 a už tehdy jsem přišel na chuť strategii dvou těl. Tedy, vycházím z předpokladu, že opravdu pořádné focení začíná u zrcadlovky. Tehdy jsem měl Canona 350D a půjčil jsem si 20D a tříkilo světelné F2.8. Ta třistapadesátka je aparát dnes v podstatě bezcenný, nicméně… dodnes mám nejlepší fotky z Afriky z téhle výpravy, protože bylo nádherné počasí… To jen na okraj úvahy o výbavě.
Takže, dvě těla, to je pro výpravu tohoto typu něco, co mohu bez váhání doporučit. Logicky, měla by to být těla se stejným bajonetem a je ideální, když mají stejnou baterku, jako například ta dvě těla co povezu teď, Canony 5D MkII a 7D. Stačí mi jen jedna nabíječka. No a vezu dva objektivy, 16-35 široký a 70-200 plus konvertor 1,4x. Paměťové karty, notebook a externí pevný disk na zálohování fotek. V notebooku mám Zoner a snažím se o první výběr už na místě samém. Hodně to usnadňuje návrat.
Už dlouho takhle jezdím a upřímně si myslím, že na běžnou fotovýpravu je to naprosto dostačující řešení: jeden širokoúhlý objektiv a jeden s delším rozsahem ohnisek. Na cestách jsem se setkal s člověkem, který vezl osm objektivů. Nemyslím si, že je to nutné. Leda snad na nějaké efekty rybí oko Samyang pro speciální efekty. Jsou lidi, kteří takový objektiv vozí, myslím ale, že to nutné není. To rybí oko je opravdu prostředek k vytvoření jedné, dvou fotek…
Zpátky na zem. Filtry. Ano, ochranné UV filtry lze doporučit. K polarizačnímu filtru mám obojetný vztah. Převažuje skepse a pak, za určitých světelných podmínek, když ho někdo má, závidím mu. Neutrální přechodový filtr je taky – někdy – dobrá věc. Dovede kouzlit s oblohou, když je počasí nic moc – udělá z fádní oblohy drama. Když ale jsou krásné mraky na modré obloze, obvykle z nich udělá až moc velké drama. Nicméně, je to jistě užitečná věc a není to zas tam moc těžký kus příslušenství, abyste ho neměli přibalit.
Čištění, další nezbytnost. Štěteček na objektiv, špachtličky na čip. Strategie dvou těl minimalizuje nebezpečí vniknutí prachu do aparátu – objektivy nevyměňujete. Prach je ovšem prevít a dovede proniknout snad i mikroskopickými štěrbinami, takže to čištění se může vyplatit.
Externí blesk? Záleží na povaze výpravy. Já se s ním vláčet nebudu, ale na cestách, kdy se dají předpokládat návštěvy zejména stavebních památek, blesk smysl má – teď vzpomínám na kambodžské chrámy v Angkoru, například. Tam jsem blesk užil.
Stativ? Vždycky ho vozím a málokdy používám, ke své škodě. Jsou samozřejmě situace, kdy je stativ nutný. Dávám přednost stativům s upínacími sponkami , ne s utahovacími prstenci, a s trojcestnou hlavou, ne s kulovou hlavou. Nemusí být nijak zvlášť vysoký. Do Namibie vezeme i rýžové stativy. To je v podstatě polštář, tuplovaný, se suchým zipem. Na místě pak koupíme rýži a nasypeme ji dovnitř. Tenhle polštářek se pak dá na okraj okna a fotoaparát na něj přimáčkne. Je to skvělá pomůcka pro focení zvířat v rezervacích. Tam se vždycky fotí z auta a ten rýžový stativ poskytne skvělou oporu. Rýže je lepší než písek – s pískovými stativy se taky můžete někdy potkat. Jenže polštářek s pískem je těžký, špinavý a práší se z něho.
Vezeme sebou čtyři vysílačky, pojedeme ve čtyřech autech a bude nutné držet odstup, protože cesty jsou prašné a chudák by byl ten čtvrtý vůz – a jeho osádka.
Zítra to budu balit. Vždycky si dělám výřad, rozložím to po podlaze a snažím se vše dát dohromady, hlavně abych nezapomněl nějakou maličkost, jako když jsem loni nechal doma čtečku. Jistě, dá se to koupit, ale proč něco kupovat, když to máte…
Ještě bych potřeboval něco na zajištění dobrého počasí, ale tuhle důležitou část fotovýbavy bohužel nevede žádný prodejce!
