Prakticky o hloubce ostrosti

Co je hloubka ostrosti
Je mnoho definic, tato je praktická: Hloubka ostrosti je pásmo, ve kterém se zobrazované objekty budou zdát pozorovateli ostré .
Definice naznačuje, že jde o značně subjektivní pojem. že záleží na schopnosti vidět/nevidět ostře. Blíže vysvětlím:

Dejme tomu, že zaostříme na vzdálenost 10 metrů. To ovšem neznamená, že ostré bude jenom to, co je 10 m vzdálené a to co je 9 nebo 11 metrů bude neostré.
Ostrost se postupně „jakoby vytrácí“, zvolna se mění v neostrost. Ne vždy a za všech okolností stejně. Závisí to na několika faktorech, tyto jsou hlavní:

• Clona: čím větší je clona (větší clonové číslo=menší průměr otvoru), tím větší je hloubka ostrosti;
• ohnisko: čím delší je ohnisko, tím menší je hloubka ostrosti
• vzdálenost objektu od fotoaparátu: čím je objekt dál, tím je větší hloubka ostrosti, čím je blíž, tím je menší hloubka ostrosti.

Ukažme si příklad. Foceno ohniskem f=200 mm.

Při cloně F2.8 je skutečně ostrý jen druhý stromek zprava, ostatní jsou neostré.

Teď je zacloněno na F8.0. Ostrost se výrazně zvětšila.

Clona 22 ještě zvětšila hloubku ostrosti. Všimněte si, že stromky v levé části obrazu jsou ostré, kdežto ten vpravo neostrý: je to tím, že ty vlevo jsou od nás dál, a směrem „od roviny ostrosti dál“ klesá ostrost podstatně méně, než směrem od roviny ostrosti blíž. Tady jsme narazili na technické vlastnosti objektivu – ani při maximální cloně nedosáhneme za určitých okolností uspokojivého proostření obrazu.

Tohoto jevu můžeme využít při praktickém fotografování. Malá clona (malé číslo=velký otvor) má separační funkci, odděluje motiv od pozadí.

Na této ukázce je clona na hodnotě F2.8. Pokud silně zacloníme, vystoupí pozadí a bude působit rušivě:

Co nejmenší clony tedy použijeme, když chceme vydělit motiv z pozadí. Když fotíme nějaký plošný motiv, nebo nějakou jednotlivost a nechceme, aby ji rušilo pozadí. Tady je další takový příklad:

Malé hloubky ostrosti nejčastěji využíváme ve spojení s objektivem o delším ohnisku, jako tomu bylo v předchozí ukázce. Jindy nám ale může jít o opak, jako například při následující ukázce:

Zde jde o krajinářskou fotografii a jde o maximální propojení popředí s pozadím. Objektiv měl ohnisko 16 mm (ekv.) a clona byla F22. Tím se dosáhlo maximálního proostření.

Věc má háček: čím větší je clona, tím musí být delší doba osvitu. Proto je třeba při krajinářské fotografii, kdy nejčastěji usilujeme o maximální proostření, používat stativ. I to je poučení ze včerejšího cvičení.

8.února 2008.

Co je hloubka ostrosti
Je mnoho definic, tato je praktická: Hloubka ostrosti je pásmo, ve kterém se zobrazované objekty budou zdát pozorovateli ostré .
Definice naznačuje, že jde o značně subjektivní pojem. že záleží na schopnosti vidět/nevidět ostře. Blíže vysvětlím:

Dejme tomu, že zaostříme na vzdálenost 10 metrů. To ovšem neznamená, že ostré bude jenom to, co je 10 m vzdálené a to co je 9 nebo 11 metrů bude neostré.
Ostrost se postupně „jakoby vytrácí“, zvolna se mění v neostrost. Ne vždy a za všech okolností stejně. Závisí to na několika faktorech, tyto jsou hlavní:

• Clona: čím větší je clona (větší clonové číslo=menší průměr otvoru), tím větší je hloubka ostrosti;
• ohnisko: čím delší je ohnisko, tím menší je hloubka ostrosti
• vzdálenost objektu od fotoaparátu: čím je objekt dál, tím je větší hloubka ostrosti, čím je blíž, tím je menší hloubka ostrosti.

Ukažme si příklad. Foceno ohniskem f=200 mm.

Při cloně F2.8 je skutečně ostrý jen druhý stromek zprava, ostatní jsou neostré.

Teď je zacloněno na F8.0. Ostrost se výrazně zvětšila.

Clona 22 ještě zvětšila hloubku ostrosti. Všimněte si, že stromky v levé části obrazu jsou ostré, kdežto ten vpravo neostrý: je to tím, že ty vlevo jsou od nás dál, a směrem „od roviny ostrosti dál“ klesá ostrost podstatně méně, než směrem od roviny ostrosti blíž. Tady jsme narazili na technické vlastnosti objektivu – ani při maximální cloně nedosáhneme za určitých okolností uspokojivého proostření obrazu.

Tohoto jevu můžeme využít při praktickém fotografování. Malá clona (malé číslo=velký otvor) má separační funkci, odděluje motiv od pozadí.

Na této ukázce je clona na hodnotě F2.8. Pokud silně zacloníme, vystoupí pozadí a bude působit rušivě:

Co nejmenší clony tedy použijeme, když chceme vydělit motiv z pozadí. Když fotíme nějaký plošný motiv, nebo nějakou jednotlivost a nechceme, aby ji rušilo pozadí. Tady je další takový příklad:

Malé hloubky ostrosti nejčastěji využíváme ve spojení s objektivem o delším ohnisku, jako tomu bylo v předchozí ukázce. Jindy nám ale může jít o opak, jako například při následující ukázce:

Zde jde o krajinářskou fotografii a jde o maximální propojení popředí s pozadím. Objektiv měl ohnisko 16 mm (ekv.) a clona byla F22. Tím se dosáhlo maximálního proostření.

Věc má háček: čím větší je clona, tím musí být delší doba osvitu. Proto je třeba při krajinářské fotografii, kdy nejčastěji usilujeme o maximální proostření, používat stativ. I to je poučení ze včerejšího cvičení.

8.února 2008.