Digitálních jednookých zrcadlovek různých typů bylo v Česku prodáno podle mého odhadu tři až čtyři tisíce. A počet rychle poroste, až ne na trh dostanou další cenově dostupné výrobky, například čekáme na Minoltu. S tím ovšem bude stále aktuálnější problém prachu na snímači.
Na Digineffu jsme už o tom psali letos v lednu. Se zajímavým materiálem na toto téma přišla webová stránka About. Anglicky znalé odkazuji na tento rozsáhlý pětidílný článek (a na další zajímavé statě na tomto serveru zveřejněné). Zde upozorním na některé problémy a poznatky v článku obsažené, které se shodují s mými zkušenostmi.
Prach na snímači se projevuje neostrými tmavými skvrnami na snímku. Projevuje se tedy jinak než prach na negativu. Neostrost je způsobena tím, že digitální obraz není přesný otisk toho, co objektiv promítne na povrch snímače – obraz je softwarově vytvořen, a každý bod obrazu vzniká výpočtem, přičemž každá buňka snímače do výpočtu vstupuje několikrát. Navíc, většinou prach neleží přímo na povrchu snímače. Před snímačem bývají filtry, jednak filtr proti infračerveným paprskům (aparáty Sony řady 700 a teď už 800 ho mají odklápěcí, aby mohly fotit v infra režimu) a tzv. low pass filtr, který zabraňuje moiré při fotografování jemně šrafovaných objektů.
Každopádně, ať už na snímači nebo na filtru, prach se usazuje a v manuálu se o tom obvykle vůbec nic nepíše, nebo vás odkáží na servis.
Někdy si částeček ani nevšimnete. Abyste měli jistotu, pořiďte fotku – nejlépe šedivé bezmračné oblohy anebo šedé plochy, nastavte manuální ostření, rozostřete a exponujte. V prohlížeči nebo v editoru uvidíte, jestli prach na snímači máte nebo nemáte.
Pokud se na snímači prach skutečně usadil, je třeba ho odstranit.
Snímač je krytý sklopeným zrcátkem. To je třeba dostat do polohy „vzhůru“. Některé zrcadlovky mají dokonce režim pro odstraňování prachu, ale sklopení zrcátka je podmíněno tím, že je k přístroji připojen síťový zdroj. To je pojistka proti tomu, že by v této poloze „došla šťáva“. Skutečně, velmi se doporučuje před touto operací dobít akumulátor naplno.
Zrcátko tedy sklopíme a pokusíme se prach vyfoukat – nikdy ne ústy! Je nutno použít speciálního balónku, výbornou pomůckou je i tlaková nádobka se vzduchem. Problém je v tom, že se nám podaří proudem vzduchu prach vypudit ven jen hrou šťastných náhod. Je to přece něco podobného, jako kdybychom v místnosti nepoužili vysavač, ale „foukač“, jaký se používá v parcích na uklízení listí. Prach jenom přemístíme, místo abychom ho odstranili. Jistější metoda spočívá v mechanickém odstraňování prachu – o té příště.
Digitálních jednookých zrcadlovek různých typů bylo v Česku prodáno podle mého odhadu tři až čtyři tisíce. A počet rychle poroste, až ne na trh dostanou další cenově dostupné výrobky, například čekáme na Minoltu. S tím ovšem bude stále aktuálnější problém prachu na snímači.
Na Digineffu jsme už o tom psali letos v lednu. Se zajímavým materiálem na toto téma přišla webová stránka About. Anglicky znalé odkazuji na tento rozsáhlý pětidílný článek (a na další zajímavé statě na tomto serveru zveřejněné). Zde upozorním na některé problémy a poznatky v článku obsažené, které se shodují s mými zkušenostmi.
Prach na snímači se projevuje neostrými tmavými skvrnami na snímku. Projevuje se tedy jinak než prach na negativu. Neostrost je způsobena tím, že digitální obraz není přesný otisk toho, co objektiv promítne na povrch snímače – obraz je softwarově vytvořen, a každý bod obrazu vzniká výpočtem, přičemž každá buňka snímače do výpočtu vstupuje několikrát. Navíc, většinou prach neleží přímo na povrchu snímače. Před snímačem bývají filtry, jednak filtr proti infračerveným paprskům (aparáty Sony řady 700 a teď už 800 ho mají odklápěcí, aby mohly fotit v infra režimu) a tzv. low pass filtr, který zabraňuje moiré při fotografování jemně šrafovaných objektů.
Každopádně, ať už na snímači nebo na filtru, prach se usazuje a v manuálu se o tom obvykle vůbec nic nepíše, nebo vás odkáží na servis.
Někdy si částeček ani nevšimnete. Abyste měli jistotu, pořiďte fotku – nejlépe šedivé bezmračné oblohy anebo šedé plochy, nastavte manuální ostření, rozostřete a exponujte. V prohlížeči nebo v editoru uvidíte, jestli prach na snímači máte nebo nemáte.
Pokud se na snímači prach skutečně usadil, je třeba ho odstranit.
Snímač je krytý sklopeným zrcátkem. To je třeba dostat do polohy „vzhůru“. Některé zrcadlovky mají dokonce režim pro odstraňování prachu, ale sklopení zrcátka je podmíněno tím, že je k přístroji připojen síťový zdroj. To je pojistka proti tomu, že by v této poloze „došla šťáva“. Skutečně, velmi se doporučuje před touto operací dobít akumulátor naplno.
Zrcátko tedy sklopíme a pokusíme se prach vyfoukat – nikdy ne ústy! Je nutno použít speciálního balónku, výbornou pomůckou je i tlaková nádobka se vzduchem. Problém je v tom, že se nám podaří proudem vzduchu prach vypudit ven jen hrou šťastných náhod. Je to přece něco podobného, jako kdybychom v místnosti nepoužili vysavač, ale „foukač“, jaký se používá v parcích na uklízení listí. Prach jenom přemístíme, místo abychom ho odstranili. Jistější metoda spočívá v mechanickém odstraňování prachu – o té příště.
