Nezařazené

Potíže s ostrostí


Jaro se prodírá skrz mrazivé počasí – a objevují se první kytičky. Jak na ně? Samozřejmě – s fotoaparátem! Do soutěže jsem postavil dva nesouměřitelné přístroje: jednoduchý kompakt Canon A480 a profesionální jednookou zrcadlovku téže firmy Canon EOS 5D Mark II.
Nejdříve od Adama: kompakty jsou vybaveny režimem makro, který jim umožňuje přiblížit se k objektu – podle konstrukce fotoaparátu, v krajním případě až na 0 cm (doslova „na dotyk“ se sklem). Zmíněný Canon se pouští do blízkosti až 1 cm, to není u moderních kompaktů nic neobvyklého. Zrcadlovka potřebuje objektiv, který umožňuje režim „makro“, tedy režim, který nás pustí do větší blízkosti objektu. Nejdříve se tedy podívejme, jak si vede kompakt. Zde je první ukázka, na proklik uvidíte velký obrázek v plném rozlišení:

Už na první pohled vidíme, že kytičky jsou ostré, ale jaksi až moc. Jsou ostré i kytky v druhém plánu a je dost čitelné i pozadí. To je důsledek faktu, že kompakty mají krátkou fyzickou ohniskovou vzdálenostZapomeňme na „ekvivalent“, etdy na přepočet na kinofilmový fotoaparát: v hloubce ostrosti hraje roli fyzická. ohnisková vzdálenost. A ta je u kompaktů malá a tudíž hloubka ostrosti je velká. Na druhé ukázce je fotka stejného záběru, pořízená profi zrcadlovkou Canon EOS 5D Mark II.

Nápadný je rozdíl v hloubce ostrosti. Na druhé ukázce je minimální. Bylo použito makroobjektivu 24-70 mm / 2.8 při ohnisku 70 mm (Mark II. je „full frame“, tudíž není zde žádný přepočet) při cloně F2.8.

První závěr je jednoznačný. Na první ukázce je hloubka ostrosti moc velká, na druhé moc malá. Na první ukázce je ostré skoro všechno a to je špatné, kdežto na druhé skoro nic a to také není dobře. Je tudíž třeba clonit. Ale ouha, na A480 clonit nejde. Jak to dopadne na Markovi? Tady jsou ukázky:

Zde je snímek s clonou F 2.8. Hloubka ostrosti je větší než na předešlé ukázce, protože vzdálenost byla větší: víme, že hloubka ostrosti klesá s přiblížením objektivu k objektu. Na následující ukázce je nastavena clona F20. Hloubka ostrosti je tudíž mnohem větší:

Zde je tedy hloubka podobná, jako na kompaktu! Problém je ovšem v tom, že s velkou clonou musíme prodloužit expoziční dobu, anebo navýšit ISO, tedy míru citlivosti. Je to problém, protože se dostáváme do oblasti dlouhých časů, ale pak můžeme dosáhnout i docela pěkných výsledků:

Kde zůstaly kompakty?
Stále si myslím, že pro makro je kompakt velmi použitelný nástroj. Má ovšem to omezení, že i na plnou světelnost – jako je na našich ukázkách, má větší hloubku ostrosti, než bychom si často přáli. Regulovat ji můžeme na zrcadlovce, ovšem za cenu dlouhých expozičních dob, které je pak nutno řešit

Jaro se prodírá skrz mrazivé počasí – a objevují se první kytičky. Jak na ně? Samozřejmě – s fotoaparátem! Do soutěže jsem postavil dva nesouměřitelné přístroje: jednoduchý kompakt Canon A480 a profesionální jednookou zrcadlovku téže firmy Canon EOS 5D Mark II.
Nejdříve od Adama: kompakty jsou vybaveny režimem makro, který jim umožňuje přiblížit se k objektu – podle konstrukce fotoaparátu, v krajním případě až na 0 cm (doslova „na dotyk“ se sklem). Zmíněný Canon se pouští do blízkosti až 1 cm, to není u moderních kompaktů nic neobvyklého. Zrcadlovka potřebuje objektiv, který umožňuje režim „makro“, tedy režim, který nás pustí do větší blízkosti objektu. Nejdříve se tedy podívejme, jak si vede kompakt. Zde je první ukázka, na proklik uvidíte velký obrázek v plném rozlišení:

Už na první pohled vidíme, že kytičky jsou ostré, ale jaksi až moc. Jsou ostré i kytky v druhém plánu a je dost čitelné i pozadí. To je důsledek faktu, že kompakty mají krátkou fyzickou ohniskovou vzdálenostZapomeňme na „ekvivalent“, etdy na přepočet na kinofilmový fotoaparát: v hloubce ostrosti hraje roli fyzická. ohnisková vzdálenost. A ta je u kompaktů malá a tudíž hloubka ostrosti je velká. Na druhé ukázce je fotka stejného záběru, pořízená profi zrcadlovkou Canon EOS 5D Mark II.

Nápadný je rozdíl v hloubce ostrosti. Na druhé ukázce je minimální. Bylo použito makroobjektivu 24-70 mm / 2.8 při ohnisku 70 mm (Mark II. je „full frame“, tudíž není zde žádný přepočet) při cloně F2.8.

První závěr je jednoznačný. Na první ukázce je hloubka ostrosti moc velká, na druhé moc malá. Na první ukázce je ostré skoro všechno a to je špatné, kdežto na druhé skoro nic a to také není dobře. Je tudíž třeba clonit. Ale ouha, na A480 clonit nejde. Jak to dopadne na Markovi? Tady jsou ukázky:

Zde je snímek s clonou F 2.8. Hloubka ostrosti je větší než na předešlé ukázce, protože vzdálenost byla větší: víme, že hloubka ostrosti klesá s přiblížením objektivu k objektu. Na následující ukázce je nastavena clona F20. Hloubka ostrosti je tudíž mnohem větší:

Zde je tedy hloubka podobná, jako na kompaktu! Problém je ovšem v tom, že s velkou clonou musíme prodloužit expoziční dobu, anebo navýšit ISO, tedy míru citlivosti. Je to problém, protože se dostáváme do oblasti dlouhých časů, ale pak můžeme dosáhnout i docela pěkných výsledků:

Kde zůstaly kompakty?
Stále si myslím, že pro makro je kompakt velmi použitelný nástroj. Má ovšem to omezení, že i na plnou světelnost – jako je na našich ukázkách, má větší hloubku ostrosti, než bychom si často přáli. Regulovat ji můžeme na zrcadlovce, ovšem za cenu dlouhých expozičních dob, které je pak nutno řešit