Za jakých okolností a proč fotoaparát špatně ostří, a proč to tak je? Ptá se na to čtenář T.J. a zde se pokouším o odpověď. Čtenář píše:
Vo vsetkych navodoch pre Olympusy som nasiel kapitolu o „tazsie zaostritelnych objektoch“. su tam vselijake rady, ako natocit fotak atd. Chcel by som vediet, ci aj u inych znaciek su taketo problemy so zaostrenim, napr. v tme, sere atd. Nemal som zatial iny fotak ako Ol. Viem, ze Sony ma akesi prisvietenie. To ma aj Ol. 8080, ale v navode k 8080 sa pise, ze je mozne, ze fotak nezaostri. Myslel som, ze AF lampa je riesenie…
V článku o autofokusu vysvětlujeme princip, jak fotoaparát ostří. Takzvaný pasivní autofokus vyhodnocuje kontrast. Nastaví optický systém do takové pozice, za které se na snímači vytvoří obraz s nejvyšším kontrastem.
Z toho plynou dva závěry, dva druhy situací, kdy zařízení přestává fungovat:
Ve špatném světle ubývá kontrastu a zařízení si od určité světelné hladiny neví rady;
málo kontrastní předloha vede ke stejnému neblahému efektu.
Stalo se mi to konkrétně včera, když jsem nastavoval fotoaparát na tabulku střední šedé. Nastavila se expozice, ale aparát nedokázal na tu šedou plochu – pochopitelně – zaostřit.
K tomuto nedostatku tíhnou levnější, jednodušší aparáty. Ty lepší, a „Oly“ 8080 k nim rozhodně patří, si poradí i s velmi nízkými světelnými hladinami na hranici tmy. AF přisvětlení je efektivní, ovšem má omezený dosah – na několik metrů.
Kdybychom problém zkoumali podrobněji, narazíme na ještě jeden jev rázu spíše teoretického.
Aparát má na svém snímači vyčleněné buňky (pixely), na kterých vyhodnocuje kontrast. Je to řada pixelů a ta může být buď vodorovně nebo svisle. Obvykle je vodorovně. Po našich opičích předcích jsme zdědili mnoho z našeho vnímání, včetně toho, že jsou pro nás důležitější svislé linie. Vodorovné řady vyhodnocovacích pixelů přetínají svislé linie a dobře se jim pracuje. Technicky pokročilejší aparáty mívají více měřicích bodů a někdy mají svislé i vodorovné řady. V praxi jsem se však nesetkal s tím, že by aparát nezaostřil kvůli tomu, že bylo na motivu moc vodorovných linií…
Závěrem – potíže s ostřením mívají levné aparáty ve špatném světle. Obvykle ale stačí namířit přístroj na nějaké místo které je jasnější nebo má vyšší kontrast (na př.: křoví místo šedé stěny domu) více méně ve stejné vzdálenosti, nechat namáčknutou spoušť a dokončit rámování záběru a pak exponovat.
Za jakých okolností a proč fotoaparát špatně ostří, a proč to tak je? Ptá se na to čtenář T.J. a zde se pokouším o odpověď. Čtenář píše:
Vo vsetkych navodoch pre Olympusy som nasiel kapitolu o „tazsie zaostritelnych objektoch“. su tam vselijake rady, ako natocit fotak atd. Chcel by som vediet, ci aj u inych znaciek su taketo problemy so zaostrenim, napr. v tme, sere atd. Nemal som zatial iny fotak ako Ol. Viem, ze Sony ma akesi prisvietenie. To ma aj Ol. 8080, ale v navode k 8080 sa pise, ze je mozne, ze fotak nezaostri. Myslel som, ze AF lampa je riesenie…
V článku o autofokusu vysvětlujeme princip, jak fotoaparát ostří. Takzvaný pasivní autofokus vyhodnocuje kontrast. Nastaví optický systém do takové pozice, za které se na snímači vytvoří obraz s nejvyšším kontrastem.
Z toho plynou dva závěry, dva druhy situací, kdy zařízení přestává fungovat:
Ve špatném světle ubývá kontrastu a zařízení si od určité světelné hladiny neví rady;
málo kontrastní předloha vede ke stejnému neblahému efektu.
Stalo se mi to konkrétně včera, když jsem nastavoval fotoaparát na tabulku střední šedé. Nastavila se expozice, ale aparát nedokázal na tu šedou plochu – pochopitelně – zaostřit.
K tomuto nedostatku tíhnou levnější, jednodušší aparáty. Ty lepší, a „Oly“ 8080 k nim rozhodně patří, si poradí i s velmi nízkými světelnými hladinami na hranici tmy. AF přisvětlení je efektivní, ovšem má omezený dosah – na několik metrů.
Kdybychom problém zkoumali podrobněji, narazíme na ještě jeden jev rázu spíše teoretického.
Aparát má na svém snímači vyčleněné buňky (pixely), na kterých vyhodnocuje kontrast. Je to řada pixelů a ta může být buď vodorovně nebo svisle. Obvykle je vodorovně. Po našich opičích předcích jsme zdědili mnoho z našeho vnímání, včetně toho, že jsou pro nás důležitější svislé linie. Vodorovné řady vyhodnocovacích pixelů přetínají svislé linie a dobře se jim pracuje. Technicky pokročilejší aparáty mívají více měřicích bodů a někdy mají svislé i vodorovné řady. V praxi jsem se však nesetkal s tím, že by aparát nezaostřil kvůli tomu, že bylo na motivu moc vodorovných linií…
Závěrem – potíže s ostřením mívají levné aparáty ve špatném světle. Obvykle ale stačí namířit přístroj na nějaké místo které je jasnější nebo má vyšší kontrast (na př.: křoví místo šedé stěny domu) více méně ve stejné vzdálenosti, nechat namáčknutou spoušť a dokončit rámování záběru a pak exponovat.
