Naši doposud největší – tedy dvouměsíční – soutěž s listopadu a prosince 2015 vyhrál, a s tím i monitor Eizo získal slovenský fotograf Ondřej Čechvala. Byl bych se s ním rád setkal a pořídil i malé interview, ale musíme si všichni počkat – Ondřej je na cestách a vrátí se v únoru. Blíže ho můžeme poznat na jeho webu. Nabízí sboje služby svatebního fotografa. Zajímavé je, jak sám sebe charakterizuje:
Naši doposud největší – tedy dvouměsíční – soutěž s listopadu a prosince 2015 vyhrál, a s tím i monitor Eizo získal slovenský fotograf Ondřej Čechvala. Byl bych se s ním rád setkal a pořídil i malé interview, ale musíme si všichni počkat – Ondřej je na cestách a vrátí se v únoru. Blíže ho můžeme poznat na jeho webu. Nabízí sboje služby svatebního fotografa. Zajímavé je, jak sám sebe charakterizuje:
V mojej fotografickej tvorbe nájdete predovšetkým snahu o spontánnosť. Svadbu fotím (hlavne) reportážnym štýlom a preto sa pri fotení snažím byť nenápadný a zaznamenávať priebeh situácií z pohľadu pozorovateľa. V správnych momentoch sa však samozrejme nebojím vstúpiť do deja.
V tomto duchu sa nesie aj môj prístup k ľuďom. Nebudem Vám zbytočne zasahovať do priebehu svadby, nebudem Vás krkolomne štylizovať a nedočkáte sa odo mňa žiadnych „úsmevov na povel“. Aj pri fotografiách svadobného páru sa vždy snažím navodiť atmosféru, v ktorej sa dvojica začne chovať bezprostredne. Len tak môžem docieliť autentickosť emócií a zaznamenať príbeh, ktorý je skutočne Váš.
Mojou snahou nie je vytvoriť sled efektných strojených fotografií. Snažím sa naopak vytvoriť fotky, ktoré si ľudia budú o niekoľko rokov môcť spojiť s konkrétnymi emóciami, súvislosťami a atmosférou. To je zároveň dôvodom, ktorý ma tak hlboko priťahuje k fotografovaniu svadieb.
Ondřej mi žádné svatební fotky neposlal, nicméně jsou na webu a stojí za prohlédnutí. Některé mi připomínají práce velké české fotografky Dagmar Hochové, ta také ráda fotila svatby (včetně té mé před 45 lety):
Tato fotka dokonce práce Hochové silně připomíná (jakkoli si nemyslím, že je Ondřej ovlivněný).
Podstatný je ale smysl pro humor, který je v podtextu – a je to ze strany fotografa i odvážný počin, protože ne každý může tu veselou notu vnímat pozitivně. Ten „úsměv na povel“ je méně riskantní cesta ke komerčnímu úspěchu a je dobře, že o ten Ondřejovi zřetelně nejde v první řadě.
V soutěži se uplatnila jeho konceptuální fotografie. V portfoliu poslal čtyři – jsou to Podivuhodné příběhy.
Hledači světla, to je název jeho další práce:
Další tři jsou pořízeny na cestách:
A opět je tu přítomen citu pro rozvržení prostoru i schopnost vystihnout to, čemu Cartien Bresson říkal „rozhodující okamžik“. Konec konců, i jeho aranžované scény také zobrazují vyvrcholení nějakého pohybového procesu.
Buď jak buď, jsem rád, že monitor Eizo se ocitl v rukách povolaných a těším se, až se Ondřej Čechvala vrátí z cest a bude příležitost k popovídání. I k prohlédnutí nejnovějších fotek.
