Pořádné focení

Začali jsme v Idifu kurz „street photography“, tedy živé fotografie na ulici. Je to samostatná odnož fotografie, velmi obtížná. Na sto Umělců s Velkým U je jeden člověk, který si na street photography troufne. Měl jsem velkou radost, že se ozval jeden z účastníků posledního kurzu se zajímavými fotkami.

Street photography je ošidná z mnoha důvodů – v jistém smyslu je to vždycky obtěžování. Fotíte lidi bez jejich svolení a leckdy je to v situacích, které jim nemusí být příjemné.

Náš posluchač (a čtenář DN) Martin Horký si troufl hned na „vyšší svěcení“ a při nedávných demonstracích radikálů v Ústí fotil vysloveně reportážní fotografii. Všechny jeho fotky, které mi poslal, mají nápad, vtip, osobitý přístup. Nejvíc se mi líbila tato:

Všimněte si dynamiky té fotky. Není to tak, že autor byl někde za bukem s půlmetrovým sklem. Byl rovnou v akci, širokým úhlem záběru lezl těm lidem přímo před nos. Krátkoohniskový objektiv potřebuje blízkou vzdálenost, pak vznikne dominanta – a v druhém plánu je to, co dotváří atmosféru děje. I to bylo dobře že převedl snímky do černobílé polohy – ČB takové repo fotografii vysloveně prospívá.

Co je k tomu potřeba?
V daném případě i odvaha, protože fotograf může snadno dostat pár facek, může přijít o foťák a zbouchat ho můžou i policajti. Na soukromníka si troufnou spíš než na profi fotografa, který mívá označení na těle PRESS. V daném případě šlo ale i o postřeh: ten chlapík přihlížející z okna nad zabarikádovaným krámem – toho si musíte všimnout… Posílám všechny fotky, které pan Horký poslal:

Jen se nenamočit… platí to pro fotku vlevo i vpravo.
Fotku vlevo jsem už chválil. I ta vpravo je výborně ironická a výtvarná.
Noční fotky… Ta vlevo má silný výtvarný náboj.
Tak právě při takové příležitosti lze dostat snadno přes hubu.
	No a když je po všem, je to dobrý. Jak řekl Haliburton: dokud dobrodružství trvá, je to blbý… Ale vážně – nic proti UMENÍ, ale dějové, živé fotografie si nesmírně vážím a děkuji za zajímavou zásilku.

Začali jsme v Idifu kurz „street photography“, tedy živé fotografie na ulici. Je to samostatná odnož fotografie, velmi obtížná. Na sto Umělců s Velkým U je jeden člověk, který si na street photography troufne. Měl jsem velkou radost, že se ozval jeden z účastníků posledního kurzu se zajímavými fotkami.

Street photography je ošidná z mnoha důvodů – v jistém smyslu je to vždycky obtěžování. Fotíte lidi bez jejich svolení a leckdy je to v situacích, které jim nemusí být příjemné.

Náš posluchač (a čtenář DN) Martin Horký si troufl hned na „vyšší svěcení“ a při nedávných demonstracích radikálů v Ústí fotil vysloveně reportážní fotografii. Všechny jeho fotky, které mi poslal, mají nápad, vtip, osobitý přístup. Nejvíc se mi líbila tato:

Všimněte si dynamiky té fotky. Není to tak, že autor byl někde za bukem s půlmetrovým sklem. Byl rovnou v akci, širokým úhlem záběru lezl těm lidem přímo před nos. Krátkoohniskový objektiv potřebuje blízkou vzdálenost, pak vznikne dominanta – a v druhém plánu je to, co dotváří atmosféru děje. I to bylo dobře že převedl snímky do černobílé polohy – ČB takové repo fotografii vysloveně prospívá.

Co je k tomu potřeba?
V daném případě i odvaha, protože fotograf může snadno dostat pár facek, může přijít o foťák a zbouchat ho můžou i policajti. Na soukromníka si troufnou spíš než na profi fotografa, který mívá označení na těle PRESS. V daném případě šlo ale i o postřeh: ten chlapík přihlížející z okna nad zabarikádovaným krámem – toho si musíte všimnout… Posílám všechny fotky, které pan Horký poslal:

Jen se nenamočit… platí to pro fotku vlevo i vpravo.
Fotku vlevo jsem už chválil. I ta vpravo je výborně ironická a výtvarná.
Noční fotky… Ta vlevo má silný výtvarný náboj.
Tak právě při takové příležitosti lze dostat snadno přes hubu.
	No a když je po všem, je to dobrý. Jak řekl Haliburton: dokud dobrodružství trvá, je to blbý… Ale vážně – nic proti UMENÍ, ale dějové, živé fotografie si nesmírně vážím a děkuji za zajímavou zásilku.