Nezařazené

Poměr světla a stínu


Lidská tvář, to je odvěký objekt výtvarného zájmu. Jaký má být poměr světla na osvícené a zastíněné části obličeje? Tuto otázku jsme řešili na posledním semináři mé Dílny tuto sobotu. Ta “lidská tvář”, omlouvám se, je s odpuštěním moje. Ukážeme si to na fotkách, které pořídila Eva Hodíková.

Snímek je svícen hlavním světlem a z druhé strany vyrovnávacím světlem. Stín je na první pohled velmi tmavý. Podívejme se na výřez snímku. Jak určit poměr osvětlené a zastíněné části? Metod je víc, dostupná metoda spočívá v proměření scény pomocí bodového měření. Je to součást výbavy každého lepšího přístroje. Hodnoty clony a doby osvitu se získají z jediného bodu, v dané případě z bodu na obličeji. Nastavíme si clonu v režimu A (aperture, priorita clony) a odečítáme hodnotu doby osvitu. Zde je výřez s označením naměřených hodnot.

Je zřejmé, že odstup jsou 2,3 EV (1/8 – 1/15 – 1/30 – 1/40), tedy zhruba “dvě clony”, jak se ve fotohantýrce říká. Stín je příliš tmavý, odstup osvětlené a zastíněné části je moc velký. Je třeba:

  • zesílit vyrovnávací světlo nebo
  • přiblížit vyrovnávací světlo k objektu nebo
  • přisvítit něčím jiným

Je vcelku jedno, čeho se použije, záleží na okolnostech. Je také jedno, zdali fotíme v ateliéru nebo někde u okna nebo venku na sluníčku. V každém případě, když je rozdíl mezi osvícenou a zastíněnou částí obličeje 2 EV, vyjdou stíny moc tvrdé. V přírodě nemáme obvykle k disposici žádné světla, stačí ale stíny zmírnit vhodnou odraznou plochou, stačí podržet plachtu novin! Všechny prostředky jsou dobré, pokud vedou… ke snížení rozdílu osvícené a neosvícené části.

Na další ukázce vidíme změnu, která nastala, když jsme vyrovnávací světlo přiblížili a zesílili tak, že rozdíl byl 0,8 EV.

Stín je zřetelný, ale rozhodně není rušivý. Zase se můžeme podívat na výřez s naměřenými hodnotami:

Rozdíl je skutečně minimální, ale obrázek dokazuje, že i takto malý rozdíl vyvolá efekt stínu.

A teď pozor
Pozor: expoziční hodnoty uvedené na našich ukázkách jsou orientační, je to výsledek měření. Metodou bodového měření vyhodnocujeme scénu, nic víc. Bodové měření není vhodné pro fotografování a nevěřte těm, kdo vám budou tvrdit opak, nebo dokonce že je to “přesnější měření” a pod. Opakuji, bodovým měřením si uděláme představu o hodnotě nasvícení jednoho konkrétního bodu ve scéně, tečka, nic víc. V praxi pak hledáme expozici “někde mezi”. Samozřejmě, při odstupu 0,8 EV není žádné “mezi”. Když ale je odstup světla a stínu větší, dejme tomu 1EV (na př. 1/125 při F5.6 a 1/60 při F5.6), nastavíme ručně v režimu M expozici dejme tomu 1/100 při F5.6. Tím dosáhneme celkového zesvětlení obrázku (prodloužili jsme dobu osvitu při dané cloně), avšak odstup světla a stínu zůstal zachován. Tak, jak je to na snímku:

Ukážeme si to na histogramech. Vlevo je histogram snímku exponovaném “na jasy”, vpravo s prodlouženou dobou osvitu, avšak nezměněném poměru světla a stínu:

 

Všimněte si, že ty dva hrby jsou stejné, jenom na obrázku vpravo je to celé posunuté víc doprava, tedy k vyšším jasům. Kdežto histogram snímku s vyrovnanějšími jasy a stíny vypadá takto:

Všimněte si, že hrb znázorňující stíny se krčí docela vlevo – to jsou tmavé pixely svetru, kdežto obličej je teď celá v tom velkém hrbu vpravo.

Lidská tvář, to je odvěký objekt výtvarného zájmu. Jaký má být poměr světla na osvícené a zastíněné části obličeje? Tuto otázku jsme řešili na posledním semináři mé Dílny tuto sobotu. Ta “lidská tvář”, omlouvám se, je s odpuštěním moje. Ukážeme si to na fotkách, které pořídila Eva Hodíková.

Snímek je svícen hlavním světlem a z druhé strany vyrovnávacím světlem. Stín je na první pohled velmi tmavý. Podívejme se na výřez snímku. Jak určit poměr osvětlené a zastíněné části? Metod je víc, dostupná metoda spočívá v proměření scény pomocí bodového měření. Je to součást výbavy každého lepšího přístroje. Hodnoty clony a doby osvitu se získají z jediného bodu, v dané případě z bodu na obličeji. Nastavíme si clonu v režimu A (aperture, priorita clony) a odečítáme hodnotu doby osvitu. Zde je výřez s označením naměřených hodnot.

Je zřejmé, že odstup jsou 2,3 EV (1/8 – 1/15 – 1/30 – 1/40), tedy zhruba “dvě clony”, jak se ve fotohantýrce říká. Stín je příliš tmavý, odstup osvětlené a zastíněné části je moc velký. Je třeba:

  • zesílit vyrovnávací světlo nebo
  • přiblížit vyrovnávací světlo k objektu nebo
  • přisvítit něčím jiným

Je vcelku jedno, čeho se použije, záleží na okolnostech. Je také jedno, zdali fotíme v ateliéru nebo někde u okna nebo venku na sluníčku. V každém případě, když je rozdíl mezi osvícenou a zastíněnou částí obličeje 2 EV, vyjdou stíny moc tvrdé. V přírodě nemáme obvykle k disposici žádné světla, stačí ale stíny zmírnit vhodnou odraznou plochou, stačí podržet plachtu novin! Všechny prostředky jsou dobré, pokud vedou… ke snížení rozdílu osvícené a neosvícené části.

Na další ukázce vidíme změnu, která nastala, když jsme vyrovnávací světlo přiblížili a zesílili tak, že rozdíl byl 0,8 EV.

Stín je zřetelný, ale rozhodně není rušivý. Zase se můžeme podívat na výřez s naměřenými hodnotami:

Rozdíl je skutečně minimální, ale obrázek dokazuje, že i takto malý rozdíl vyvolá efekt stínu.

A teď pozor
Pozor: expoziční hodnoty uvedené na našich ukázkách jsou orientační, je to výsledek měření. Metodou bodového měření vyhodnocujeme scénu, nic víc. Bodové měření není vhodné pro fotografování a nevěřte těm, kdo vám budou tvrdit opak, nebo dokonce že je to “přesnější měření” a pod. Opakuji, bodovým měřením si uděláme představu o hodnotě nasvícení jednoho konkrétního bodu ve scéně, tečka, nic víc. V praxi pak hledáme expozici “někde mezi”. Samozřejmě, při odstupu 0,8 EV není žádné “mezi”. Když ale je odstup světla a stínu větší, dejme tomu 1EV (na př. 1/125 při F5.6 a 1/60 při F5.6), nastavíme ručně v režimu M expozici dejme tomu 1/100 při F5.6. Tím dosáhneme celkového zesvětlení obrázku (prodloužili jsme dobu osvitu při dané cloně), avšak odstup světla a stínu zůstal zachován. Tak, jak je to na snímku:

Ukážeme si to na histogramech. Vlevo je histogram snímku exponovaném “na jasy”, vpravo s prodlouženou dobou osvitu, avšak nezměněném poměru světla a stínu:

 

Všimněte si, že ty dva hrby jsou stejné, jenom na obrázku vpravo je to celé posunuté víc doprava, tedy k vyšším jasům. Kdežto histogram snímku s vyrovnanějšími jasy a stíny vypadá takto:

Všimněte si, že hrb znázorňující stíny se krčí docela vlevo – to jsou tmavé pixely svetru, kdežto obličej je teď celá v tom velkém hrbu vpravo.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: