Nezařazené

Polopatě: Zápasíme s clonou a časem

Clona a čas, to jsou fotografické příšerky, které straší začátečníky v jejich snech. Pokusme se na ně posvítit a uvidíme, že nejsou tak zlé, i když…

Clona a čas, to jsou fotografické příšerky, které straší začátečníky v jejich snech. Pokusme se na ně posvítit a uvidíme, že nejsou tak zlé, i když…

Nejdříve opáčko
Zkraje připomenu, oč jde technicky a tento odstavec lze bez újmy přeskočit. Téma se týká expozice, tedy vystavení. Čeho a čemu? Vystavujeme citlivou plochu, ať už je to elektronický snímač, film nebo citlivá vrstva, vystavujeme ji světlu odraženému od fotografovaného motivu. Toho světla musí být tak akorát, aby obrázek vyšel dobře. To akorát regulujeme jednak dobou, po jakou citlivou plochu světlu vystavíme, jednak průchozím otvorem v objektivu, tedy clonou. Záleží pak na intenzitě osvětlení a na citlivosti plochy. Jsou to tedy čtyři faktory, které musí být vzájemně sladěné. To ladění bývalo dosti složité, dnes je to jednoduché, protože máme automatiku v aparátu. Ta se postará o vše sama – a pokud máte kompakt nebo nějaký jiný přístroj určený laickému použití, stačí ho nastavit na režim AUTO a na vše můžete zapomenout, protože přístroj všechno dělá sám.

Zakopaný pes
Dokud je pěkné počasí a dokud fotíme nádraží, které se fotí dobře, jak říká Švejk, protože se nehýbe a nemusí se tvářit příjemně, žádné problémy nejsou.
Stačí ale, aby světla bylo méně než za slunečného poledne a problémy mohou nastat.
Zakopaný pes nebo úzké hrdlo dnešní fotografické techniky je ostrost. Jakmile totiž je průchod světla na citlivou vrstvu moc dlouho otevřený, chvění našich rukou se projeví neostrostí obrázku. Ano, existuje stabilizace čili zklidnění, ať už je to v objektivu nebo na čipu. Ta výborně funguje na videu, s fotkami je to slabší. Navíc, jak roste počet megapixelů na čipu, dnes je běžně 16 milionů, 24 milionů i na amatérských aparátech, 36 mega na profi a brzy uvidíme 50megový profi Canon. Přístroje s vysokým rozlišením jsou víc náchylné k rozmazání důsledkem chvění rukou. Je to logické. To chvění o malý ale měřitelný délkový úsek během expozice pohne aparátem a světelný paprsek tedy nemíří na jeden bod, ale na jakousi – sice kratičkou – úsečku. No a čím je na čipu nasázeno fotodiod hustěji, tím více pixelů ta – sice malá – úsečka zasáhne. Když pak otevřete obrázek na monitoru v rozlišení 100%, zhrozíte se, jak je neostrý.

Platí úměra, že čím je doba osvitu, tedy onen čas, kratší, tím je menší nebezpečí, že obrázek bude neostrý.

V každém případě je tedy nutné si dobu osvitu hlídat. Není to úplně jednoduché. Věc je komplikovaná tím, že čím je ohnisko delší, tím kratší potřebujeme dobu osvitu, abychom dosáhli ostrého obrázku. Tak třeba s dobou 1/125 bez problému zvládneme snímek objektivem 30 mm dlouhý, ale s objektivem 300 mm budeme mít problémy. Ten vyžaduje čas mnohem kratší a myslím, že tisícina mu bude dobře slušet.

Vrátím se k opáčku.
Řekl jsem, že správná expozice závisí na úrovni světla, na délce osvitu, použité cloně a citlivosti. Osvětlení je dejme tomu dané (ano, máme blesky, lze přisvítit lampou, ale shodněme se, že typicky je světlo dané nezávisle na nás). Čas a clonu můžeme v určitém rozmezí ovlivňovat – a digitální fotografie umí ovlivňovat i citlivost. To je její obrovská přednost oproti analogu – na filmu nebylo možné nastavit každému oknu jinou citlivost.

V praxi to vypadá tak, že když zkracujeme dobu osvitu, tedy čas, musíme zvětšit clonový otvor, tedy nastavit menší clonové číslo. V automatických režimech to automatika dělá za nás – ale pozor, v určitém rozmezí. Když budu chtít tisícinou fotit volejbal v tělocvičně, automatika se pokusí otevřít objektiv naplno a pak bude v koncích, protože světla je tam málo.

Pak musíme my – anebo automat – zvýšit citlivost. I ta má své meze. Kompakty dnes velmi slušně zvládají vysokou citlivost 1600 ISO, amatérské zrcadlovky 3200 ISO, střední a vyšší třída si může troufnout do 6400 a profi plnoformátové zrcadlovky mohou zabrousit i za hranici 10 tisíc ISO bez nesnesitelného poškození obrazu.

Priorita času
Není to moc složité, ale musíme na to dávat pozor. V poslední době jsem přešel na vcelku jednoduchou pomůcku. Díky zdokonalení techniky si mohu troufnout i na vysoké hodnoty ISO – a nastavení nechám automatu. Moderní přístroje vyšší třídy mají v nabídce ISO i nabídku ISO-AUTO. Pak se mohu věnovat času v režimu priorita času. Vím, že bezpečně udržím 1/125, tak nastavím 1/125 a o nic dál se nestarám. Chci fotit naše pejsky Gari a Noru, na ty musím mít 1/2000, tak rychle se melou. Nastavím 1/2000 a o nic víc se nestarám. Mimochodem, ten hnát Nora našla v lese, srnku nemá na svědomí!

 





Na naše pejsky platí dvoutisícina

Námitka č. 1
Namítnete, že pokud nastavím prioritu času a nastavím ISO na režim AUTO, musím počítat s tím, že automatika otevře clonu naplno, takzvaně na plnou světelnost. A žádný objektiv, i ten nejdražší, nekreslí na plnou světelnost ideálně.
To je samozřejmě námitka oprávněná, ovšem je to cena, kterou musím zaplatit. Cena nebo kompromis. Některé opravdu dobré přístroje umožňují použít ISO-AUTO i pro režim M, tedy pro ruční nastavení expozice. Takže budu fotit pejsky 1/2000, nastavím clonu F5.6 a ISO-AUTO mi nastaví dejme tomu ISO 4000. Na kompaktu by to byla katastrofa, na plnoformátové zrcadlovce brnkačka, žádný problém.





Při 300 mm bylo třeba aspoň 1/500 sec (vpravo)

Námitka č.2
Co ale když je scéna ostře nasvícená a hrozí nebezpečí přepalů? Automat je tupec a s přepaly si neví rady. Nuže, už se začínají objevovat přístroje, kde je možno nastavit korekci expozice i při ISO-AUTO a věřím, že hlasy z praxe dolehnou i do vývojových kanceláří. Zatím se musíme spokojit s focením do RAW, kde je přece jen určitá expoziční pružnost a přepaly lze do jisté míry při převodu do obrazového formátu omezit, někdy dokonce zcela zlikvidovat.

Jaký čas
Uzavřu praktickými radami.
Někdo udrží z ruky delší, někdo kratší časy, to si musí každý vyzkoušet. Záleží i na tom, jak aparát držíte v ruce. Na stabilizaci nespoléhám. Pro svoji osobu jsem si odvodil zásadu, že určitě udržím expozici, číselně odpovídající čtyřnásobku ekvivalentu ohniska. Tedy: objektiv má fyzicky 18 mm. Prodlužovací faktor zrcadlovky je cca 1,5x, vynásobím a mám cca 28 mm ekv. Tomu by odpovídala 1/30, dvojnásobek je 1/60, čtyřnásobek 1/125. Budu fotit stopětadvacetinou. S fyzickými 55 mm jsem cca na 80 mm ekv, čtyřnásobek je 1/320 sec. Když se mi budete smát, jaký jsem třesavka, pokrčím rameny a řeknu, dělejte to jak chcete, moje fotky to nejsou, ale já to dělám takhle.





Osmisetina za sluníčka při ohnisku 17mm? Nosím kšandy a pásek, mám rád jistotu.

Co ale, když to nejde, fotím v místnosti světlo slabé atd., atd? Pak jde do tuhého. Pak musím prodlužovat čas, ale snažím se pomoci si oporou o pevný objekt, o stůl, o sloup, o zábradlí, pak musím bojovat a možná i zvítězím.

V každém případě ale musím mít na paměti, že vysoké ISO sice vede k šumu, ale šum nekouše a je lepší mít obrázek zašuměný než rozmazaný.





Když člověku ujede ruka a nechá tam 1/13, nezbývá než to prohlásit za UMENÍ.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: