Nezařazené

Polopatě: Stavíme obraz podle linií

Podle pravidla číslo dva mého desatera musí mít fotografie řád. Díváme se po výrazných liniích, po výrazných tvarech a strukturách. Těch se chytíme a na nich postavíme obraz. Myslel jsem na to při procházce s pejsky u nás za humny a zkusil jsem ten proces zachytit obrazově.
Takhle bezútěšně vypadá realita. Placka, vzadu les.

Podle pravidla číslo dva mého desatera musí mít fotografie řád. Díváme se po výrazných liniích, po výrazných tvarech a strukturách. Těch se chytíme a na nich postavíme obraz. Myslel jsem na to při procházce s pejsky u nás za humny a zkusil jsem ten proces zachytit obrazově.
Takhle bezútěšně vypadá realita. Placka, vzadu les.


Ale i v té bezútěšnosti vidíme linie. Je jich tu spousta. Horizont lesa. Jedna cesta, druhá cesta. Linie brázd v zoraném poli. Vyhlížím to, co je výrazné a co nějak realitu člení.


To je první fáze – vyhlížení. Poté musím změnit stanoviště tak, abych nechal vyznít tu linii, o které soudím, že by mohla fotce dominovat. Stačily dva kroky stranou a získal jsem úhlopříčku, směřující k silnému obrazovému bodu. Ten je dnes o něco výš než je doporučovaný průsečík třetin, to proto, abych minimalizoval plochu nudné oblohy.


Toto je druhé možné řešení, úhlopříčka teď vede na druhou stranu.


Co dál? Vzpomenu si na šestý bod desatera, při krajinářské fotce je velmi důležité. Hledáme výrazný tvar, který připoutá pozornost. Říkám mu markant. Ten se stává jakýmsi vrátným k obrazu, připoutá pozornost a vede ji dál do prostoru obrazu. Je tu? Ano, opodál je patník. Pojďme tedy k patníku.


Od původní fotky, mechanicky zachycené z místa, kam nás osud právě zavál, jsem ušli kousíček cesty. Něco zásadního ale tady pořád chybí: světlo. Ona zejména krajinářská fotka je na světle strašně závislá a když je šedivé nebe a ploché osvětlení, málokdy z toho něco vytřískáte. Nezbývá než si počkat, až se počasí umoudří. Může to být za pár dní, ale taky za pár minut. Zjistíte podle EXIF, že první a poslední fotka byly pořízeny v rozpětí 34 minut. No a když je pěkné světlo, jasné ranní nebo večerní, pak opravdu stačí očuraný patník za humny, trs trávy nebo brázda a vznikne slušná fotka. Zvláště ráno se mění světelná situace velmi rychle a focení krajiny je někdy napínavé jako safari. Možná víc…


Když už jsme u toho desatera, ještě mám pár posledních volných míst v mé Dílně, půlročním tvůrčím programu Deset kroků k úspěchu. Stačí dodržet deset zásad a budete mít výrazně lepší fotky, než jste měli a nemusíte si kvůli tomu kupovat objektivy za desetitisíce. Info najdete zde.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: