Sobotní seminář Dílny jsem věnoval použití širokoúhlého objektivu a dlouhého ohniska. Myslím si, že pro rozvíjení fotografického vidění je to velmi důležité téma a snažím se ho posluchačům vštěpovat. Seminář jsem měl v Keltském parku v Dolních Břežanech. To oč mi jde se tam dobře demonstruje: je to tam členité, park je plný zajímavých výrazných objektů. Takhle to tam vypadá:
V další části parku je to takové:
Sobotní seminář Dílny jsem věnoval použití širokoúhlého objektivu a dlouhého ohniska. Myslím si, že pro rozvíjení fotografického vidění je to velmi důležité téma a snažím se ho posluchačům vštěpovat. Seminář jsem měl v Keltském parku v Dolních Břežanech. To oč mi jde se tam dobře demonstruje: je to tam členité, park je plný zajímavých výrazných objektů. Takhle to tam vypadá:
V další části parku je to takové:
Ale pozor, třebaže obě fotky jsou pořízené širokoúhlým objektivem, neodpovídá to cvičebnímu zadání. Je to jen mechanicky zachycený prostor, nic víc. Rozdělme to na dvě témata.
Širokoúhlé vidění
V této části mi jde o to vnímat prostor v tom smyslu, že klademe důraz na popředí, na nějaký objekt, od kterého pak odvineme další kompozici. Tomu objektu říkám markant a to je něco jako základní kámen stavby širokoúhlého obrazu. Je třeba jít k markantu dostatečně blízko a to dostatečně znamená hodně blízko:
Další příklad, od rybníku v Keltském parku:
Kousek dál je lesík s potůčkem. Jako markant poslouží úpatí kmene stromu:
Této metody se často používá v krajinářské fotografii. Platí zde zlaté pravidlo, že krajina začíná u špiček našich bot. Tři zde uvedené příklady jsou možná trochu až krajní – pro názornost. Byly pořízeny 17 mm objektivem na formát 24 x 36, znamená to, že podobného efektu bychom dosáhli objektivem s fyzickým ohniskem cca 10 mm na formátu APS-C. Úhel záběru je cca 110 stupňů, to už je hodně široký záběr. Následující ukázku pořídila posluchačka Gabriela Křečková kompaktem Canon G5 X objektivem s úhlem odpovídajícím ohnisku 24 mm, tedy nějakých 85 stupňů:
I zde se efekt širokoúhlého vidění naprosto věrně projevil:
Dlouhé ohnisko
Z hlediska stavby obrazu je dlouhé ohnisko důležité k tomu, aby opticky přiblížilo objekty, které jsou si od sebe fyzicky vzdálené. Toto je jednoduchý příklad, opět z Keltského parku:
Tady je jasně vidět, jak se objekty k sobě zdánlivě přiblížily. Důležitý faktor je hloubka ostrosti: ta je nepřímo úměrná ohniskové vzdálenosti. Díky této optické zákonitosti můžeme snadno vypíchnout nějaký objekt od pozadí:
Takto pojaté rákosy by nebylo možné krátkým ohniskem pořídit – pozadí by rušilo vjem, obraz by byl roztříštěný. Tento separační efekt je důležitá vlastnost dlouhého ohniska.
Dlouhé ohnisko může vyvolat i jakousi konfrontaci zdánlivě nesouvisejících objektů – v tomto případě je to „drak ve městě“:
Při použití dlouhého ohniska je dobré využít jeho maximální kapacity – tím odstraníme nepodstatné prvky z obrazu. Zde jsou ještě zachyceny nepodstatné a tudíž matoucí prvky v levé části obrázku:
Shrnutí
Oba uvedené způsoby vidění jsou zásadně důležité pro stavbu obrazu. Je dobře je používat vědomě. Co tím myslím?
Velmi často totiž lidé využívají optiku svého fotoaparátu jaksi mechanicky. Něco vidí a tak dlouho kroutí prstencem zoomu, až jim to nějak padne do hledáčku a mačkají spoušť. To je příklad, kdy zoom kazí oko. Je třeba se snažit záběr vidět… jako by bez objektivu, vnímat ho, vybudovat si ho a pak teprve použít objektiv k realisaci. V tom je třeba se cvičit. Výborný cvičební nástroj je mobil. Ten má velmi široký úhel záběru, obvykle to bývá 85 stupňů. Pohled na displej nás vycvičí u umění hlídat si okraje, aby něco nevhodného nevlezlo do záběru.
Což je obtížnější, než by se na první pohled zdálo…
