Nezařazené

Polopatě: První půltucet zakopaných kořenů

Znali jsme to už v době analogu – taky se vám stalo, že jste založili do foťáku už exponovaný film? To se v digitálu stát nemůže. Zato se může stát spousta jiných věcí a jmenujme aspoň ty nejčastější.

Znali jsme to už v době analogu – taky se vám stalo, že jste založili do foťáku už exponovaný film? To se v digitálu stát nemůže. Zato se může stát spousta jiných věcí a jmenujme aspoň ty nejčastější.


1. Vybitá baterka
To je zřejmě ta nejčastější chyba. Zvlášť dojemné to bývá na maturitních plesech, kdy vídáme při šerpování zástupy hořekujících matek s mrtvými digitály v ruce. Pozor – baterka se vybíjí, i když nefotíme, takže to, že jsme před půl rokem foťák nabili naprosto nezaručí, že ten maturiťák v pohodě odfotíte

Náprava:
Vždy před akcí nabít, rezervní akumulátor je výborná investice

2. Focení bez karty
V analogu se tomu říkalo „focení na plech“ a běda tomu, kdo si nevšiml, že přetáčecí kolečko či páčka běží nápadně lehce a zpětné kolečko se netočí. Některé digitální foťáky umožňují exponovat i bez karty, například Canony to mají v defaultním nastavení a proto je dobře to zakázat. Zatímco focení bez objektivu (taky položka v menu) není pitomost, jelikož umožňuje fotit s nestandardními objektivy, focení bez karty je blbost.

Náprava:
Foťte s kartou, co na to jiného říct. Je dobré mít pro strýčka příhodu prázdnou kartu v peněžence

3. Focení na plnou kartu
Dnes stojí šestnáctimegová karta jako dva obědy v mekáči a rozšířil se nešvar – nemazat. Lidi mají na kartách fotky půl roku staré, mnohdy i starší. Plynou z toho nepříjemnosti. Jednak ztratíme přehled, co je přeneseno do počítače a poté na zálohovací prostor (externí disk nebo cokoli jiného), jednak přestaneme mít přehled, kolik místa na kartě zbývá. Tak se stane, že zjistíme až na place, že není na kartě místo a pak trapně vymazáváme fotky.

Náprava:
Nejlíp je – zformátovat si kartu, než jdu na věc.

4. Binec v kartách
O tom mohu kvalifikovaně vyprávět, protože binec v kartách mám. To je mor dnešní doby. Karty jsou levné a snadno dostupné (je to už čtyři roky, kdy jsem si všiml, že na turistických místech v Peru prodávají Indiáni zmrzlinu, paměťové karty a listy koky).

Náprava:
Vyhoďte staré jedno a dvougigabytové karty. Pořiďte si vysokorychlostní a všechno ostatní zlikvidujte. Míň, ale dobré, to by mělo být memento.

5. Já nevěděl že
Na seminářích jsem se s tím setkal bezpočtukrát, a seminář, to je simulace reálného fotografického úkolu. „Já nevěděl, že si máme vzít teleobjektiv,“ slyším od posluchače, o kterém vím, že investoval do výbavy sto padesát tisíc. Netvrdím, že je nutné mít s sebou pořád všechno. Tvrdím, že je dobré mít s sebou to nejnutnější, a z objektivů by to měl být širokoúhlý objektiv a dlouhé ohnisko. V podstatě toho o moc víc nepotřebujeme.

Náprava:
Zkusit si představit, co budu potřebovat a když váhám, vzít to co poberu.

6. Mám, ale ne u sebe
To je varianta na předchozí. Jste na fotoexpedici v Tramtárii. Jedete a vezmete si s sebou všechno, zejména stativ. Po osmi dnech vás uchvátí rutina. A teď konkrétní příklad ze života. Byli jsme na Mysu Dobré naděje. Chtěli jsme si udělat společnou fotku, bylo nás na fotoexpedici patnáct. Nikdo neměl s sebou stativ – v hotelu ano, ale v pokoji. A jeden z našinců tehdy řekl:
„Při průměrné délce složeného stativu metr dvacet má tato expedice celkem osmnáct stativometrů. Tady nemá stativ nikdo. Takže vezměte povděk s mou Gorilou.“
A vytáhl z kapsy tu podivnou skládací věc.

Náprava:
Vždy ve střehu, a zejména stativ prudce zvyšuje pravděpodobnost ostrých fotek.

Další tucet:

Největší maléry se týkají různých nastavení. Ale to je kapitola tak obšírná, že se k ní vrátím příští týden.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: