V mé knize Digitální fotografie polopatě rozebírám deset kroků, které vedou ke kultivované fotografii, je to
V mé knize Digitální fotografie polopatě rozebírám deset kroků, které vedou ke kultivované fotografii, je to ono Desatero, na které se pořád odvolávám. V jeho sedmém kroku píšu o širokoúhlém a teleobjektivovém vidění a zobrazení. To jsem v sobotu s mou Dílnou cvičil v romantickém prostředí kolem Lorety a na Novém světě, v bezprostřední blízkosti Pražského hradu. Vycházím ze zásady číslo jedna mého Desatera, že je třeba fotit to, co na fotce dobře vyjde – a jsme u těch ohnisek: důležité je neobvyklé zobrazení a to získáme buď krátkým, nebo dlouhým ohniskem, horší je to se středními ohnisky s úhlem záběru podobným zornému úhlu lidských očí.
Širokoúhlé zobrazení zdůrazní prostor. Tento záběr je pořízen ohniskem 25 mm na plný formát, přístroj APS-C by musel mít nastaveno ohnisko zhruba na 16 mm (kvůli prodlužovacímu faktoru 1,5x, vysvětluju to zde).
![](/obrdg2017/polopate/170116prostor/170116prostor_01m.jpg)
Naopak dlouhé ohnisko, zde je to 300 mm na plném formátu, na APS-C by to bylo 200 mm, spojí vzdálené objekty dohromady:
![](/obrdg2017/polopate/170116prostor/170116prostor_02m.jpg)
Andílci vypadají, že jsou na sebe natlačení, ve skutečnosti je dělí několikametrové mezery. Dobře je to vidět i na následující ukázce: lidi na vrcholku schodiště vypadají, že jsou pár metrů od nás, ve skutečnosti je to několik desítek metrů od sochy.
![](/obrdg2017/polopate/170116prostor/170116prostor_03m.jpg)
Užití krátkého ohniska vede ke zvýraznění prostoru, kdežto delší ohnisko prostor potlačuje, to je vyústění mého Kroku 7 z Desatera.
Když už jsme u toho prostoru… Není to samozřejmě jen otázka užití ohniska krátkého nebo dlouhého. Tam dole na Novém světě mají před stejnojmennou kavárnou (tedy v sobotu ještě měli, výborné kafe tam mají pořád) srandovního sněhuláka:
![](/obrdg2017/polopate/170116prostor/170116prostor_04m.jpg)
Nuže, takto vyfocený motiv charakterizuju jako narvaný do formátu. Nemá kolem sebe žádný prostor, je to vyfocený sněhulák vytržený z prostředí. Přitom je focený 17 mm objektivem na plný formát, tedy zdánlivě širokoúhle! Stačí ale ustoupit o pár metrů a najednou tu máme sněhulajdu v jeho přirozeném prostředí a jeho jakási absurdita pěkně vynikne.
![](/obrdg2017/polopate/170116prostor/170116prostor_05m.jpg)
Ze zkušenosti ze seminářů znám nesnáze, které posluchači se širokoúhlým viděním mají. Snáze se jim fotí delším ohniskem, protože se jednoduše zbaví balastu. Bohužel pak z toho vznikají fotky na jedno brdo, s motivem narvaným do formátu, jako ten první sněhulák. Naopak široký úhel od nás vyžaduje všímat i doslova toho, co máme pod nohama – a třeba je to zajímavá dlažba, poprášená čerstvým sněhem.
![](/obrdg2017/polopate/170116prostor/170116prostor_06m.jpg)
Ovšem dobré je, když máme v popředí něco výrazného. To je obsah mého Kroku šestého, kde se mluví o výrazném prvku – říkám mu markant. To může být v podstatě cokoli. Stává se z něho strážce děje fotografie… třebas by to byl malinký pejsek.
![](/obrdg2017/polopate/170116prostor/170116prostor_07m.jpg)
Shrnutí
Širokoúhlé a teleobjektivové vidění je dobře si cvičit. Při pohledu na motiv si musím uvědomit, jakým způsobem ho chci zpracovat. Přemýšlení se mi velmi usnadní, když si ty dva extrémy uvědomím a udělám z nich jakési hranice svého vidění.
O technických základech a o jednoduchých krocích, vedoucích ke kultivované fotografii, se dočtete v mé knize Digitální fotografie polopatě. Opravdu stačí dbát na deset jednoduchých pravidel. Technika je dnes tak dokonalá, že se o ni v podstatě nemusíte starat. Fotografování je jednodušší, než lidé mají za to. Jak ho snadno zvládnout, o tom píšu v mé knize. Vydal ji Computerpress a bližší info je ZDE.