Histogram ve fotografické hantýrce je graf, znázorňující rozložení jasů v obraze. To je základní poučka, která se i přes svoji jednoduchost zaslouží bližší prozkoumání.
Především je podstatné, že tento graf má 256 položek na vodorovné ose X. Vlevo je 0, tedy nulový jas, černá, vpravo 255, maximální bílá, 128 je pozice střední šedé.
Histogram ve fotografické hantýrce je graf, znázorňující rozložení jasů v obraze. To je základní poučka, která se i přes svoji jednoduchost zaslouží bližší prozkoumání.
Především je podstatné, že tento graf má 256 položek na vodorovné ose X. Vlevo je 0, tedy nulový jas, černá, vpravo 255, maximální bílá, 128 je pozice střední šedé.
Dobře. 256, to je 2 na osmou, základní údaj pro zobrazení v osmibitovém formátu JPEG co RAW, který má dejme tomu 14 bitů, čili 16384 jasových stupňů?
Vysvětlení je jednoduché. I RAW má bitmapový obrázek, který vidíme v náhledu na fotoaparátu a v náhledu v obrazovém manažeru a ten je osmibitový a z něho je odvozen histogram.
Takže osa X. A co osa Y, ta svislá?
Každá z 256 pozic osy X zaznamená počet obrazových bodů, které nesou daný stupeň jasu. Kolik je černých, kolik je středně šedých 128, kolik zcela bílých. No a ta, která je nejvíce zastoupena se dotkne horního okraje a ostatní se proporčně seřadí kolem ní. Někdy to vyjde tak, že těch nejvyšších je celý sloupeček. Podívejme se na normálně, tedy správně exponovaný obrázek:
Zde je jeho histogram.
Odleva stoupá, vrcholí někde na úrovni kolem 30, tam je z celkových 24 milionu obrazových bodu 1192 tisíc (když najedu kurzorem dovnitř aktivního histogramu, údaje se zobrazí, zde samozřejmě ne) a pak klesá až k bodu 255. Jeho střední hodnota, tedy průměr, je cca 100. Medianu si nemusíme všímat, je to matematický pojem, je to hodnota prostředního prvku variační řady. Pro nás je podstatná střední hodnota, ta nás prostě informuje, že obraz je více méně tmavý. Nicméně na histogramu vidíme, že jsou zde zastoupeny všechny jasové stupně, od černé po bílou.
Toto je silně podexponovaný obrázek, nastavena byla korekce -2EV:
Zde je jeho histogram.
Histogram je zcela jiný, je celý navalený doleva a jeho střední hodnota je 36,5, tedy hodne daleko od střední 128. Kresba se nám ztrácí někde na úrovni 164 a pak dáíl už jsou jen ojedinělé pixely s jasnější hodnotou. No a naopak toto je přeexpozice +2EV:
Zde je jeho histogram.
Histogram zase vypadá úplně jinak, střední hodnota je 172. A co je nejhorší: na pravé straně křivka neklesá, o pravý svislý okraj se opírá souvislý komín, známka totální přeexpozice a slití tónů.
Histogram máme i ve fotoaparátu. Takže ten přeexponovaný snímek bude vypadat na displeji přístroje – zde je to Canon EOS 750D – následovně:
Ten komín vpravo je tam vidět velmi dobře. Jakmile takový uvidíme, okamžitě musíme stáhnout expozici, korigovat ji (tlačítko označené ikonkou +/-) a příslušným ovládacím prvkem, rollerem nejčastěji, záleží na konkrétní konstrukci přístroje.
Důležité: Neexistuje žádný ideální histogram s ideálním tvarem. Ten tvar vychází z toho, jak vypadá předloha. Nikde ani není psáno, že musí obsáhnout celé pole. Tak třeba tahle fotka:
Její histogram vypadá jako šaškovská čepice, ale to není žádná chyba.
Předloha neobsahuje nic tmavého a nic světlého, jen střední tóny. Střední hodnota je 134, tedy hodně blízko střední šedé, ale ani to nic neznamená, je to jen informace, nic víc.
První poučení
Histogram hlídáme, především abychom se vyvarovali přepalů. Na displeji obvykle bývá ještě jedno varování, totiž problikávání přepálených partií, nicméně ten histogram je velmi dobré vodítko. Pokud fotíme do JPEG, jednou přepálený obrázek je v postižených místech zničený. Pokud fotíme v RAW, lze s tím ještě něco dělat – a je to důležitý argument, proč do RAWu fotit.
Druhé poučení, vyšší dívčí.
Podívejme se na tento obrázek. Je pořízen s nulovou korekcí expozice, jsou to hračky našich pejsků Gari a Nory.
Jejich histogram, jak byl vidět na displeji, vypadá takto:
Není na tom nic pohoršujícího. Je tam ale jakási mezírka mezi koncem kresby a okrajem grafu.
Když přidám 1EV (+1), histogram se posune doprava.
Obrázek pak vypadá takto, je o něco světlejší:
Řeknete, že jsou v podstatě stejné. Ale úplně stejné nejsou, ona je totiž kresba lepší v té pravé, světlé části srovnávací ukázky než v levé, tmavší. Ve 100% zvětšení je vidět, že v pravo přibylo ve tmavých tónech (oko) detailů a i ty modré smotky mají více tónů. Doporučuje se tedy exponovat až na doraz přepalu… když záleží na kresbě.
Což ostatně souvisí i s tím, že v tmavších oblastech je vždy větší šum než ve světlejších a je tedy dobře se z nich vzdálit.
Za pomoci histogramu, třeba. Příště si povíme o barevném histogramu. O histogramu a korekci expozice píšu i v knize chystané v přepracovaném vydání v ComputerPressu už letos začátkem října.
