Před týdnem jsme tu probírali způsoby měření expozice, zmiňovali se o přepalech a zdůraznili expoziční korekci. Slíbil jsem, že existují triky, jak vyzrát na expoziční úskalí. To hlavní úskalí spočívá v tom, že nám hrozí přepálené či vypálené detaily na motivech umístěných do světlého okolí. Tohle je typický adept na přepaly v jasech:
Před týdnem jsme tu probírali způsoby měření expozice, zmiňovali se o přepalech a zdůraznili expoziční korekci. Slíbil jsem, že existují triky, jak vyzrát na expoziční úskalí. To hlavní úskalí spočívá v tom, že nám hrozí přepálené či vypálené detaily na motivech umístěných do světlého okolí. Tohle je typický adept na přepaly v jasech:
Však taky ano, žlutá barva v prohlížeči Zoneru ukáže na přepaly ve všech třech kanálech RGB, červená pak v červeném kanálu (zelený a modrý je zde v pořádku).
Naštěstí jsem tuhle fotku pořídil nikoli ve formátu JPEG, ale RAW. Při převodu z RAW do obrazového formátu (zde je použitý konvertor Camera Raw Adobe) lze stáhnout světla tím se předejde přepalům – do určité míry! To že fotíme v RAW nás nezbaví povinnosti snažit se o optimální expozici, i tohle stahování jasů má svoje limity. 
Když se pak podíváme na detail obrázku, vidíme všechny detaily v bílé fasádě.
Mrzuté ale je, že to vede k určité plochosti, obrázky pak ztrácejí šťávu, mohou být ploché, nevýrazné.
Úprava v editoru se proto nesmí omezit jen na stažení jasů. Je třeba pracovat s nástrojem Křivky, ten do značné míry vrátí obrázku šťávu.
Nakonec se dopracujeme k uspokojivému výsledku.
Takže – RAW je něco, co vřele doporučuji. Z nepochopitelných důvodů se lidé práce s RAW bojí. Je to o to absurdnější, že na rozdíl editace v JPEG, kdy opravdu můžeme snímek zničit a běda, když nepokusničíme na kopii, nýbrž na originálu, RAW sám o sobě je needitovatelný, to je vždycky jen datový zdroj a i kdybychom došli k nějaké děsivé mordě, při další sérii pokusů začínáme od nuly, snímek v RAW bude trpělivě poskytovat svoje data po sté jako napoprvé.
O technických základech a o jednoduchých krocích, vedoucích ke kultivované fotografii, se dočtete v mé knize Digitální fotografie polopatě. Opravdu stačí dbát na deset jednoduchých pravidel. Technika je dnes tak dokonalá, že se o ni v podstatě nemusíte starat. Fotografování je jednodušší, než lidé mají za to. Jak ho snadno zvládnout, o tom píšu v mé knize. Vydal ji Computerpress a bližší info je ZDE.
