Nezařazené

Polopatě: Foťte, dokud situace trvá

Cvak a je to tam, řekne někdo a co horšího, dělá někdo. Jednou exponovat, tedy – pořídit jeden jediný snímek v živé situaci, to v živé fotografii obvykle nestačí. V mém Desateru, které pořád dokola opakuju posluchačům v mé Dílně, je důležitá zásada, kterou chci teď rozebrat v tomto článku. Dá rozum, že se zásada týká především živé fotografie, ale pozor, nejenom jí.

Cvak a je to tam, řekne někdo a co horšího, dělá někdo. Jednou exponovat, tedy – pořídit jeden jediný snímek v živé situaci, to v živé fotografii obvykle nestačí. V mém Desateru, které pořád dokola opakuju posluchačům v mé Dílně, je důležitá zásada, kterou chci teď rozebrat v tomto článku. Dá rozum, že se zásada týká především živé fotografie, ale pozor, nejenom jí.

Modelový příklad č. 1
Podívejte se na těchto šest snímků. Mezi pořízením prvního a šestého uplynulo 49 vteřin, dá se to vyčíst z EXIF. Potkal jsem svatebčany na náměstí, v ruce jsem měl Olympus OM-D E-M5 s objektivem 12/2.0. Pořídil jsem dva snímky zpředu, minuli mě, předběhl jsem je a ještě dva a pak jsem toho nechal, abych neobtěžoval.


Nevzešlo z toho nic moc, jenom tahle bizarní street fotka hodně bizarní nevěsty. Nicméně metoda je jasná, dokud se ten děj odehrával, snažil jsem se ho zachytit.


Tady zase borec se pokoušel trefit mincí studnu přes rameno. Zachytil jsem dvě fotky, dva pokusy, rozdíl je 13 vteřin.


Ta druhá fotka docela vystihla podstatu věci a zachytila tu ptákovinu:


Tady zase mládež se baví výrobou lidského hada na náměstí. Těch fotek jsem pořídil přes dvacet, díru do světa neudělám žádnou z nich. Takový je život, ale zkusil jsem to, ani ta série není záruka úspěchu:


Poučení z příkladu 1: každý děj má nějaký průběh. Cartier Bresson učil, že v jeho průběhu je jeden okamžik rozhodující, tedy ten, který ho nejlépe vystihuje. Samozřejmě se může podařit vystihnout ho na jediné fotce, a právě Bresson v tom byl mistr. Ale pokud fotíme, dokud děj trvá, silně roste pravděpodobnost, že správný okamžik zachytíme.

Modelový příklad 2.
Nemusí vždy jít o prudký vývoj děje, o změnu stanoviště osob, jako to bylo v předchozím oddílu. Velmi často jde o výraz obličeje. Tato série zachycuje manžele léčitele, kteří pracují i s vykládacími kartami. Opravdu to není dynamický děj, oba sedí u stolu a pán se zabývá kartami. Ale jen na jedné fotce je to správné gesto.


Tady ta fotka je. Jistě, teoreticky bych ho mohl zachytit i jednou fotkou. Mně se to podařilo v sérii.


Modelový příklad 3
Nemusí jít ani o poklidný děj, jako že lidi sedí u stolu a vykládají karty. Vyplatí se fotit v sérii i portrét, ať je to ateliérová fotka…


nebo aranžovaná fotka portrétního typu…


anebo portrét reportážního typu.


Setkal jsem se i s tím, že fotograf sjížděl portrét motorem, tedy vysloveně sérií. Okénko po okénku se výraz tváře nepatrně mění. I když těch fotek pořídíte dvacet, stejně bude jedna nejlepší.

Disclaimer neboli ohražení
Toto není výzva k bezuzdnému bezmyšlenkovému cvakání. Jde opravdu o situace, především lidské (v mém případě často psí) situace. Nevrhnu se na Svatovítskou katedrálu a nebudu ji kropit v naději, že se z toho něco vyklube. Chápu, že se změnila doba a že se už nevrátí ten čas, kdy Hanzelka se Zikmundem exponovali v Egyptě na pyramidách 12 okýnek! Zvláště ke krajinářským fotkám, k architektuře, zátiší – k tomu je třeba přistupovat uvážlivě, s rozmyslem. I ta dynamická fotka vyžaduje rozmysl – žádná ze zde uvedených ukázek nevznikla náhodou, bez kompozičního uvážení. Úvaha a pohotovost ne nevylučují.

Čímž končím, nemaje co k věci dodat, leda že… dokud situace trvá, foťte!

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: