S posluchači Dílny jsme se vypravili do Dolu Čs. armády v Mostě a poté navštívili několik rekultivovaných lokalit. Bylo to něco jako je Uhelné safari pořádané Vršanskou uhelnou a Severní energetickou. Podívejte se na pár ukázek, jak to v takovém dole vypadá a dodám ještě pár poznámek, jak se mi tam fotilo. Pro mě to byla i příležitost k dalšímu provětrání Canonu 1DX Mark II, kterého testuji. V dole jsem použil tři objektivy, především onen 11-24/4.0 (testoval jsem ho zde), dále pak 100-400/4.5-5.6 II, o kterém jsem si myslel, že jsem ho testoval a ukázalo se, že nikoli, takže na testu pracuji a jako třešničku na ozdobu dortu jsem si vzal Petzval 58 Bokeh Control, tak toho jsem testoval před měsícem. Aniž jsem to tušil, vzali jsme si s sebou notnou dávku štěstí, protože bylo krásné počasí. Já byl v Dole ČSA už někdy před třemi lety, tenkrát ale bylo zataženo a na zemi bláto a to pak je hodně obtížné a výsledky jsou všelijaké.
Nejatraktivnější jsou samozřejmě stroje, především rypadla. Na webové stránce Uhelného safari je přirovnávají k dinosaurům, plným právem. To pak ovšem chce jít s širokoúhlým objektivem tak, aby vynikla monumentalita stroje. Výsledek je pak asi takový.
Širokoúhlý objektiv lze ale zaměřit i na vcelku malé stroje – ale vždy je třeba myslet na markant, na výrazný prvek v popředí, jak o tom píši ve své knize Digitální fotografie polopatě. Zde je to pásový dopravník – a osaměle putující (na zdejší poměry) malý stroječek pak vypadá jako trpaslíček ztracený v krajině.
Naopak dlouhé ohnisko poslouží k tomu, abychom díky úzkému úhlu záběru zdánlivě přitáhli k sobě vzdálené objekty. Tyto tři stroje pak na fotce vypadají, jako by stály vedle sebe, ve skutečnosti jsou od sebe daleko.
I tady jsem přiblížil objekty vzdálené – navíc tam projelo auto a zvířilo prach. Rozmlžení pak dalo fotce iluzi prostoru. Tedy, iluzi… ono je tam všechno skutečně obrovské.
Přirozeně že silný teleobjektiv přijde ke slovu při přitažení vzdáleného děje. Tohle je skutečné rubání uhlí a práší se u toho a padají kusy uhlí, tohle se opravdu musí fotit z bezpečné dálky.
Totéž platí o tomhle záběru.
A co ten Petzval? Ten přišel ke slovu, když zašlo sluníčko. Ono je to pak tak trochu o ničem a výsledek je třeba drobet popošťouchnout. Zpetzvalení je jedna možnost… ale moc často se to dělat nedá, to by omrzelo.
Pak je možno pomyslet i na jiné způsoby, jak s tou fotkou naložit. Převedení do černobílého taky není špatné.
K těžbě uhlí ovšem neodmyslitelně patří rekultivace krajiny. Ta je součástí celého procesu: důl jakoby jel vpřed a za sebou zanechává lesy a jezera. Most je dneska město posazené do zeleně a značná část zeleně, ať to jsou krásné smíšené lesy, pole, vinice nebo parky a rekreační zařízení, jsou na místech, kam se svážela hornina z těžebních jam. Inženýr Stanislav Štýs se rekultivací zabývá přes půl století a rád vodí návštěvníky třeba sem, na mostecký hippodrom, a předvede tu ukázku, jak to vypadalo dříve a jak nyní.
Pro podzimní běh Dílny mám ještě pár míst, zde jsou všechny potřebné informace.
