Nezařazené

Polopatě: Fotili jsme parkurové závody

První letošní akce mé Dílny se konala v Hořovicích na ranči pana Opatrného, kde se konaly velkolepá pětidenní Velká cena Hořovic. Šlo mi o zachycení celkové atmosféry – je to rozsáhlý, velmi krásný a zajímavý areál, atraktivní prostředí a samozřejmě samy závody se také dobře fotí. Ale to nebylo mým cílem. Ony tyhle parkury není žádný Taxis Velké pardubické, kde by si fotografičtí supové přišli na své. Je to náročné, vysoce technické ježdění, takže fotky pak vypadají v podstatě takto:

První letošní akce mé Dílny se konala v Hořovicích na ranči pana Opatrného, kde se konaly velkolepá pětidenní Velká cena Hořovic. Šlo mi o zachycení celkové atmosféry – je to rozsáhlý, velmi krásný a zajímavý areál, atraktivní prostředí a samozřejmě samy závody se také dobře fotí. Ale to nebylo mým cílem. Ony tyhle parkury není žádný Taxis Velké pardubické, kde by si fotografičtí supové přišli na své. Je to náročné, vysoce technické ježdění, takže fotky pak vypadají v podstatě takto:


Je dobré se postavit tak, aby kůň skákal směrem k nám. Fotí se to na dlouhé ohnisko, s prioritou času, eventuálně na manuál, ale aby byla nastavena tisícina, lépe dvoutisícina, průběžné ostření (kontinuální = C, na Canonech Ai-servo) a pak už jen si ohlídat, aby kopýtka byla pěkně nad břevnem. Nabádal jsem posluchače, aby si to taky zkusili, ale aby více pozornosti věnovali vlastnímu pojetí.


Lze to udělat i takto, 1/25 sec na F22 a nic tu není ostré a má to pěknou dynamiku. Fotografoval Jiří Lochman. Říká se tomu panning – při expozici sledujeme fotoaparátem pohybující se objekt – a když se zadaří, aspoň něco je tam ostré. Tady není ostré nic, ale pěkný švunk to má.


Jiří Šára taky exponoval delším časem, zde je to 1/60 na F11, ale aparát nechal staticky a nechal koně máznout i s jezdcem. Měl jsme stejný nápad, dokonce na stejné překážce, ale jemu to vyšlo líp – protože jezdkyně je dobře vidět proti nebi a je tudíž dobře čitelná; mně splývala s těmi stromy, protože jsem ji bral nad překážkou.


Závody se dají pojmout i velmi nehrdinsky, takovou cestou šel Svatopluk Šorejs.

Šlo ale hlavně o tu atmosféru kolem závodů. K té patří i takové výjevy, jaký zachytila Jana Dvořáková:


Je to příjemná etudka – a co je důležité: je to všechno dobře čitelné, výrazné a jasné. Náznak příběhu.


Tuhle fotku jsem dělal já- je to takový snapshot, v poslední době se mi to líbí čím dál víc. Širší prostor a tam lidé v nějaké situaci. Copak tam asi zaujalo tu slečnu? Měl jsme se jí zeptat, místo abych ji fotil, takže otázka zůstane nezodpovězena.


Byli jsme tam v sobotu, bylo hodně tvrdé světlo, slunce pálilo a vzduch byl čistý. To může dělat potíže, ale taky se toho dá využít. Tak si ve své sérii fotek počínal Ivan Civín – zde jeho pohled ze stáje.


Prohlídku zakončím fotkou od Mirky Špreňarové. Sklad slámy – ejhle, máme tu obrazový kontrast. Maličký pejsek ve velkém pustém prostoru, zabývá se svými záležitostmi a nějaké závody mu mohou být ukradené.

Na takovéto akci je třeba být tak trochu rozdvojený. Ano, zachytit sportovní výkon, to se sluší. Ale pak je třeba mít oči otevřené a hlídat si zdánlivé maličkosti a podružnosti. Jako je pejsánek ve stáji.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: