Nezařazené

Polopatě: Expoziční kompenzace

Obrátil se na mne čtenář pan D.G. s dotazem stran expoziční kompenzace. Přečetl si moji knihu Digitální fotografie polopatě (pokud by vás zajímala, právě vyšlo 2. aktualizované vydání). Je to problém, který mnoho začátečníků trápí a je asi dobře se k němu čas od času vrátit. Tím spíš, že pan G. se dotkl jednoho často se vyskytujícího nedorozumění. Píše:

Jedná se o expoziční kompenzaci (hodnota EV), kterou popisujete v kap. 15 a návazně v kap. 53. V kap 15 uvádíte, že fotoaparát byl nastaven na f4.0 a čas na 1/100, když přidáme EV o +1/3 prodloužíme čas na 1/80, když ubereme EV zkrátíme čas na 1/160. Dále tučně píšete, že při prudkém slunci posouváme hodnoty EV do +, kdežto při špatných světelných podmínkách jdeme do -.
Tady jsem se zasekl, protože při přečtení kap. 53, přirovnáváte expozici k plnění sklenice vodou – silný proud = krátký čas, slabý proud = dlouhý čas (krásné přirovnání) – z toho, jestli jsme to pochopil, by při špatných světelných podmínkách měl být dlouhý čas uzávěrky. A to mi nesedí se závěrem stati o expoziční kompenzaci z kap. 15.

Takže, pojďme do toho.
Jde totiž o dva problémy, sice příbuzné, ale nikoli totožné.
Příklad s vodou
Expozici vysvětluji na příkladu sklenice vody. Máme sklenici o daném obsahu, dejme tomu 3 dl. Máme kohoutek, který lze utáhnout a povolit – v určitém rozsahu. No a máme stopky na měření času. Na tomto příkladu vysvětluji poměr clony a doby osvitu. Clona omezuje průchod světla objektivem. Čím více cloníme (větší číslo, menší clonový otvor), tím déle to bude trvat, než do sklenice nateče 3 dl vody. No a když kohoutek uvolníme naplno, sklenice se naplní za nejkratší dosažitelnou dobu. To je ten příklad se sklenicí – předpokládáme jakýsi stálý tlak vody.

Kompenzace expozice

Jenže mi neplníme sklenice, my fotíme. Tedy: zachycujeme odražené světlo. V tom je jádro pudla.
Světlo má nějaký zdroj: slunce, případně lampy. To je jeden faktor, velmi důležitý. Čím víc slunce svítí, tím víc světla se odrazí od povrchu předmětů, a po zpracování v objektivu dopadne na snímač našeho fotoaparátu. Jenže taky záleží na odrazivosti objektů. Je jasné,že slunečních paprsků se odrazí míň od hromady uhlí než od hromady sněhu. Udělejme pokus. Postavil jsem vedle sebe jeden černý a jeden bílý objekt. Nejdřív ho vyfotím tak, že černá a bílá jsou půl na půl:

Obrázek byl pořízen 1/50 sec při cloně F6.3. Nic divného na něm nevidíme: plocha černé reprobedny je černá, plocha bílého našepsovaného malířského plátna je bílá. Teď posunu aparát doprava tak, aby černá reprobedna zaujala jen 1/4 plochy a 3/4 plochy zabrala bílá plocha. Nic jsem s aparátem nedělal, je nastaven na A, tedy prioritu clony, abych měl jistotu, že se nebude s clonou hýbat. Světelné podmínky jsou samozřejmě stálé.

Vidíte, že je obrázek zásadně změnil! Bílá plocha nám zešedla a černá … je ještě černější, už na ní nevidíme strukturu plátna. Však taky se změnila expozice, při cloně F6.3 nám automat nastavil 1/125 sec, tedy čas víc než 2x kratší. Jděme dále a zabereme jen bílou plochu, zase při stejné cloně a stejných světelných podmínkách:

Bílá plocha je teď ještě šedivější… a doba osvitu se zkrátila na 1/200 sec.
A co se stane, když od toho ideálního nastavení “půl napůl” půjdu doleva a budu zabírat víc té černé plochy? Pokud jste pochopili smysl předchozích experimentů, nepřekvapí vám, že se doba osvitu prodloužila na 1/20 sec, černý reprák zešedl a bílá plocha se vypálila, ztratila kresbu:

No a nakonec jen černá plocha:

Není divu, že černá není černá leč šedá, protože doba osvitu se prodloužila na 1/5 sec….

Čím to je?
Laicky řečeno, ona ta automatika ve fotoaparátu nemá ráda extrémy a snaží se všechno napasovat na nějaký průměr. Odborněji řečeno: je kalibrovaná na střední hodnotu odrazivosti předmětů a to je 18%: svět kolem nás průměrně odrazí 18% dopadajícího světla. Jakmile ale se vyskytnou extrémy, je zle. Když fotí černý objekt, foťák si myslí je je to šedý objekt málo nasvícený a přidá – proto ho musíme korigovat do mínusu. A naopak, když fotíme bílý objekt, foťák si myslí, že je to šedý objekt moc nasvícený a ubere na čase, takže musíme jít do plusu.

Zpátky k původnímu dotazu
Nedorozumění vzniklo se sloučení dvou problémů. V praxi jsem se mockrát setkal s tím,že lidi fotili potmě, třeba někde ve sklepě nebo v noci na ulici, a aby to “zlepšili”, dali kompenzaci do plusu. To je zásadní nedorozumění.
Něco jiného je

  • hodnota osvětlení = množství světla
  • to co automatika naměřila po odrazu světla od objektu

Na množství světla automatika reaguje nastavením clony a času a na hodnotu odraženého světla také, to je příčina toho nedorozumění. Ze začátku je těžké si to srovnat v hlavě, je to zdánlivě nelogické.
Proto si zapamatujte polopatistickou poučku:
Na temné motivy musíme do mínusu, na světlé do plusu. Takže kominíka o mínusu, sněhuláka do plusu.
Nejlépe ale je konat pokusy – a výsledek zkoumat na histogramu. Ten nám nekompromisně ukáže, jak na tom s expozicí jsme.

Obrátil se na mne čtenář pan D.G. s dotazem stran expoziční kompenzace. Přečetl si moji knihu Digitální fotografie polopatě (pokud by vás zajímala, právě vyšlo 2. aktualizované vydání). Je to problém, který mnoho začátečníků trápí a je asi dobře se k němu čas od času vrátit. Tím spíš, že pan G. se dotkl jednoho často se vyskytujícího nedorozumění. Píše:

Jedná se o expoziční kompenzaci (hodnota EV), kterou popisujete v kap. 15 a návazně v kap. 53. V kap 15 uvádíte, že fotoaparát byl nastaven na f4.0 a čas na 1/100, když přidáme EV o +1/3 prodloužíme čas na 1/80, když ubereme EV zkrátíme čas na 1/160. Dále tučně píšete, že při prudkém slunci posouváme hodnoty EV do +, kdežto při špatných světelných podmínkách jdeme do -.
Tady jsem se zasekl, protože při přečtení kap. 53, přirovnáváte expozici k plnění sklenice vodou – silný proud = krátký čas, slabý proud = dlouhý čas (krásné přirovnání) – z toho, jestli jsme to pochopil, by při špatných světelných podmínkách měl být dlouhý čas uzávěrky. A to mi nesedí se závěrem stati o expoziční kompenzaci z kap. 15.

Takže, pojďme do toho.
Jde totiž o dva problémy, sice příbuzné, ale nikoli totožné.
Příklad s vodou
Expozici vysvětluji na příkladu sklenice vody. Máme sklenici o daném obsahu, dejme tomu 3 dl. Máme kohoutek, který lze utáhnout a povolit – v určitém rozsahu. No a máme stopky na měření času. Na tomto příkladu vysvětluji poměr clony a doby osvitu. Clona omezuje průchod světla objektivem. Čím více cloníme (větší číslo, menší clonový otvor), tím déle to bude trvat, než do sklenice nateče 3 dl vody. No a když kohoutek uvolníme naplno, sklenice se naplní za nejkratší dosažitelnou dobu. To je ten příklad se sklenicí – předpokládáme jakýsi stálý tlak vody.

Kompenzace expozice

Jenže mi neplníme sklenice, my fotíme. Tedy: zachycujeme odražené světlo. V tom je jádro pudla.
Světlo má nějaký zdroj: slunce, případně lampy. To je jeden faktor, velmi důležitý. Čím víc slunce svítí, tím víc světla se odrazí od povrchu předmětů, a po zpracování v objektivu dopadne na snímač našeho fotoaparátu. Jenže taky záleží na odrazivosti objektů. Je jasné,že slunečních paprsků se odrazí míň od hromady uhlí než od hromady sněhu. Udělejme pokus. Postavil jsem vedle sebe jeden černý a jeden bílý objekt. Nejdřív ho vyfotím tak, že černá a bílá jsou půl na půl:

Obrázek byl pořízen 1/50 sec při cloně F6.3. Nic divného na něm nevidíme: plocha černé reprobedny je černá, plocha bílého našepsovaného malířského plátna je bílá. Teď posunu aparát doprava tak, aby černá reprobedna zaujala jen 1/4 plochy a 3/4 plochy zabrala bílá plocha. Nic jsem s aparátem nedělal, je nastaven na A, tedy prioritu clony, abych měl jistotu, že se nebude s clonou hýbat. Světelné podmínky jsou samozřejmě stálé.

Vidíte, že je obrázek zásadně změnil! Bílá plocha nám zešedla a černá … je ještě černější, už na ní nevidíme strukturu plátna. Však taky se změnila expozice, při cloně F6.3 nám automat nastavil 1/125 sec, tedy čas víc než 2x kratší. Jděme dále a zabereme jen bílou plochu, zase při stejné cloně a stejných světelných podmínkách:

Bílá plocha je teď ještě šedivější… a doba osvitu se zkrátila na 1/200 sec.
A co se stane, když od toho ideálního nastavení “půl napůl” půjdu doleva a budu zabírat víc té černé plochy? Pokud jste pochopili smysl předchozích experimentů, nepřekvapí vám, že se doba osvitu prodloužila na 1/20 sec, černý reprák zešedl a bílá plocha se vypálila, ztratila kresbu:

No a nakonec jen černá plocha:

Není divu, že černá není černá leč šedá, protože doba osvitu se prodloužila na 1/5 sec….

Čím to je?
Laicky řečeno, ona ta automatika ve fotoaparátu nemá ráda extrémy a snaží se všechno napasovat na nějaký průměr. Odborněji řečeno: je kalibrovaná na střední hodnotu odrazivosti předmětů a to je 18%: svět kolem nás průměrně odrazí 18% dopadajícího světla. Jakmile ale se vyskytnou extrémy, je zle. Když fotí černý objekt, foťák si myslí je je to šedý objekt málo nasvícený a přidá – proto ho musíme korigovat do mínusu. A naopak, když fotíme bílý objekt, foťák si myslí, že je to šedý objekt moc nasvícený a ubere na čase, takže musíme jít do plusu.

Zpátky k původnímu dotazu
Nedorozumění vzniklo se sloučení dvou problémů. V praxi jsem se mockrát setkal s tím,že lidi fotili potmě, třeba někde ve sklepě nebo v noci na ulici, a aby to “zlepšili”, dali kompenzaci do plusu. To je zásadní nedorozumění.
Něco jiného je

  • hodnota osvětlení = množství světla
  • to co automatika naměřila po odrazu světla od objektu

Na množství světla automatika reaguje nastavením clony a času a na hodnotu odraženého světla také, to je příčina toho nedorozumění. Ze začátku je těžké si to srovnat v hlavě, je to zdánlivě nelogické.
Proto si zapamatujte polopatistickou poučku:
Na temné motivy musíme do mínusu, na světlé do plusu. Takže kominíka o mínusu, sněhuláka do plusu.
Nejlépe ale je konat pokusy – a výsledek zkoumat na histogramu. Ten nám nekompromisně ukáže, jak na tom s expozicí jsme.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: