Nezařazené

Polopatě: Druhý půltucet zakopaných kořenů

Před týdnem jsem tu upozorňoval, že se největší maléry týkají různých nastavení. Digitální fotoaparát nabízí tucty nástrah a je těžké určit, která je ta osudová. Obecně vzato, je dobré vždycky, slovy vždycky před focením zkontrolovat, co je tam nastaveno. Tím hůř, když jde fotoaparát v rodině z ruky do ruky. Pokud fotoaparát dáte z ruky, pak je naprosto nezbytné ho překontrolovat, když vám ho dotyčný vrátí.

Přiznám, že jsem si jednou půjčil foťák od kamaráda a on pak tvrdil, že jsme mu ho tak rozšteloval, že ho musel prodat.

Před týdnem jsem tu upozorňoval, že se největší maléry týkají různých nastavení. Digitální fotoaparát nabízí tucty nástrah a je těžké určit, která je ta osudová. Obecně vzato, je dobré vždycky, slovy vždycky před focením zkontrolovat, co je tam nastaveno. Tím hůř, když jde fotoaparát v rodině z ruky do ruky. Pokud fotoaparát dáte z ruky, pak je naprosto nezbytné ho překontrolovat, když vám ho dotyčný vrátí.

Přiznám, že jsem si jednou půjčil foťák od kamaráda a on pak tvrdil, že jsme mu ho tak rozšteloval, že ho musel prodat.

Upřímně řečeno, většinu nástrah lze obejít nastavením na automat. Většinu, ale ne všechny – protože i v režimu automat lze nastavit velikost obrázku, tedy jeho rozlišení. A tím je asi třeba začít novou šestici, tedy od čísla 7. Tu první si přečtěte zde..

7. velikost obrazu
Fotoaparáty nabízejí různou velikost i různý poměr stran. Velikost bývá odstupňována, dejme tomu. Obvykle fotíme na nejvyšší rozlišení – zmenšit obrázek (třeba na web, do mailu, na facebook) se dá vždycky, ale jakmile ho jednou nafotíme v malém rozlišení, zvětšit se dá jen za cenu velmi špatné kvality. Chyba obvykle vznikne tak, že zjistíme, že už nemáme místo na kartě a chceme fotit úsporně. Zapomeneme a je to.

8. Nastavení bílé
Fotíme v místnosti při žárovkovém osvětlení, nastavíme si předvolbu „žárovka“ a druhý den fotíme na sluníčku na sněhu. Sníh je pak modrý a nejde to napravit – leda že jsme fotili v RAW. Pak je to vcelku jedno, pokažený je jen náhled RAW snímku, ale data jsou v pořádku a nastavíme jakékoli řešení bílé, jaké potřebujeme.


9. Nevšimneme si, že máme nízkou hodnotu ISO
Při focení nepostřehneme, že nám vycházejí časy osmina, čtvrtina, polovina vteřiny. Výsledkem jsou rozmazané obrázky. Dobrou pojistkou je nastavení automatického ISO. Moderní fotoaparáty zvládají bez podstatné degradace obrazu i vysoké hodnoty ISO, kompakty zvládají 1600 ISO, APS-C fotoaparáty do 6400 ISO, full frame zrcadlovky si troufnou na 12800 ISO. Takže je vysoká pravděpodobnost, že se do rozsahu ISO vejdeme i v horším světle.


10. Zapomenutý bracketing
To je taky pěkně zrádná věc. Bracketing je režim, při kterém se exponuje série, obvykle 3 snímků, ale taky 5 nebo 7 s různou hodnotou expozice. Vhodnou kombinací těchto snímků získáme světelně vyrovnaný obrázek, velmi oblíbené jsou HDR generátory, které to dělají automaticky. Stane se ale, že bracketing necháte zapnutý – a kontrolujete WB, je v pořádku, ISO, je v pořádku… a pak se divíte, co to ten foťák dělá, jednou je obrázek světlý, jindy tmavý a jen někdy normální. V aparátu bývá v menu položka, zdali se má bracketing opakovat nebo použít jednorázově. To je dobře si ohlídat.

11. Bodové měření expozice
11. Bodové měření expozice je taky pěkná zrada, když si ho nevědomky nastavíme. Typicky měříme expozici celoplošně. Když ale zapneme bodové měření, záleží na tom, na co ten bod namíříme. Když na kominíka, obrázek bude… hádanka pro mírně pokročilé: ano, bude přeexponovaný, kdežto když namíříme na sněhuláka, bude podexponovaný.

12 Ostření
Velmi zrádná je záměna jednotlivého a průběžného ostření. Jednotlivé – singl – zaostření drží rovinu ostrosti při namáčknutí, kdežto průběžné, kontinuální ostření pořád ostří. Lépe vybavené fotoaparáty nabízejí řešení, které vás zbaví aspoň této starosti – je to tzv. rear focus, tedy ostření stiskem dedikovaného tlačítka. Držíte palcem tlačítko, obvykle to bývá AEL tlačítko, máte trvale průběžné ostření a pokud chcete podržet rovinu ostrosti, tlačítko pustíte. Spoušť je pak od ostření odpojena. Chce to trochu zvyku, ale naučil jsme to už mnoho svých posluchačů a kdo si zvykl, už se od toho neodchýlil.


Závěrem
Někdy se stane, že si něco někde nastavíme a ono to pak fotí divně a my nevíme, jak k tomu došlo. Proto je dobře vidět, že v menu, obvykle v oddílu Setup neboli Nastavení je Reset. Ten bývá buď s ohledem na individuální nastavení (smaže nám to obsah uživatelských menu, na příklad), anebo tovární reset a ten vrátí všechno do výchozí pozice – včetně nastavení jazyka. Poznáte to, že se to vrátí do angličtiny, ještě se mi nestalo, že by se to vrátilo do japonštiny (mimochodem, je dobře, že položka Language – Jazyk je v menu obvykle označena comicsovou bublinou, právě pro ten případ, že nějaký šikula vám do foťáku nastaví arabštinu a jak vy pak poznáte, kde se ten správný jazyk vrátí?

Příkladů špatného nastavení by se dalo navymýšlet dvakrát tolik, zaznamenal jsem jen ty nejčastější. Opakuji, je třeba kontrolovat, proto máme ty stavové displeje a Q-menu a Fn menu a podobné pomůcky. Úplně závěrem uvedu jednu hardwarovou závadu. To jsem tehdy ještě psal foto rubriku do Mladé fronty a přišel pán s Minoltou a že prý má rozštelovanou Fresnelovu čočku. A abych mu poradil, co s tím. Natáhl jsem závěrku, podíval se do hledáčku a opravdu, obraz byl podivně mlhavý. Uvolnil jsem tedy objektiv, koukám – a on byl na té vnitřní čočce namazaný vepřovým sádlem. Kanadský to žertík kamarádův.

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: