Polemika – Nad jedním příspěvkem

Autor píše:

Začnu tím, že jsem totální amatér a zrcadlovku mám jen proto, že produkuje už rozumné kvalitní fotky a speciálně kvůli dětem řeším i rychlost pořízení snímku oproti kompaktu a sériové snímání. Proto nakonec vždy preferuji styl, jaký jsem z článku pochopil používáte Vy, tj. jsem-li v krajině … stativ, vyhrání si se spoustou věci a pak hurá k počítači (speciálně v zimě :-), ale jakmile jde o děti … sekám to. Je to podobně, jako focení domácích mazlíčků … prostě si dělají, co chtějí. A pokud chcete pěknou fotku (někdy nejde udělat žádná, natož hezká 🙂 ), tak nic jiného nezbývá.

Můj Dynax 5D umí tuším 5 snímku za sekundu a má relativně malou mezipaměť, ale na ukázku přikládám pár snímku mého děcka (Markétka, 9 měsíců). Pomiňme technickou kvalitu způsobenou minimem světla tento víkend v muzeu, ale právě se hodí obsahově.
Ale která fotka je nejlepší? Kde má nejlepší výraz?
A teď si vemte, že fotíte 7 snímku za sekundu a máte 14 fotek za dvě sekundy, než dítko otočí hlavu a na tátu se takříkajíc vykašle …

Takže jedno po druhém. Nejdřív se podíváme na fotky, které autor poslal, ty původní jsem jaksi shrnul do jedné:

Nejdřív technicky. Exif je strašný práskač a prozradil mi, proč jsou fotky černé jako bota, inu, nastavena expoziční kompenzace na -2 EV, Tak to bychom měli. Náprava je možná, za cenu vyššího šumu. Lze to i velmi jednoduše, hromadnou automatickou úpravou v Zoneru:

A teď k obsahu. Fotky jsou fajn, kompozičně mi vadí oči v horizontální ose, moc místa nad hlavou a fiknuté prstíky. Proto bych volil ořez, aby oči přišly do silného obrazového bodu blízko průsečíku horní vodorovné a levé svislé třetiny a příště… dát na to pozor.

Jádro problému je ale jinde. Honza Solar to fotil jako sérii. Je vidět, že to má smysl – dítě zásadně změnilo výraz. Zajímavé jsou jeho krajní polohy, jedna je údiv, druhá pohoda. Ty mezipolohy bych jaksi vynechal a nechal bych si ty krajní fotky. Ostatní bych smazal.

Na ukázce je ale vidět, že to sériové focení má smysl, i při – v podstatě – portrétní fotografii.

Konečně tedy dovolte vyjádřit se obecně.
Lidi fotí tak, jak jim to technika umožňuje. V době mokrého procesu se holt pořídila jedna, dvě fotky za odpoledne. Pak přišly suché desky, pak svitkové filmy, pak kinofilm – každá tahle novota znamenala a) revoluci ve způsobu fotografování, b) vyvolala protesty ze strany staromilců.

Jsem pamětník a mohu doložit, že kinofilm byl v nemilosti u grafiků a tiskáren až do konce 80tých let – byl považován za nekvalitní, podřadnou záležitost a připadá mi k popukání směšné, když ho někdo dneska vydává za příklad kvalitní uvážlivé fotografie.

Jestliže tedy dnes foťák umí sérii 5 oken / sec nebo 10 oken sec, proč toho nevyužít? No a pak musíme mít to srdce ty méně zdařilé fotky vyhodit. Já v tom žádný zločin nevidím a jak plyne z vašich odpovědí, zatím s jedinou výjimkou nikdo, kdo se polemiky zúčastnili.

Autor píše:

Začnu tím, že jsem totální amatér a zrcadlovku mám jen proto, že produkuje už rozumné kvalitní fotky a speciálně kvůli dětem řeším i rychlost pořízení snímku oproti kompaktu a sériové snímání. Proto nakonec vždy preferuji styl, jaký jsem z článku pochopil používáte Vy, tj. jsem-li v krajině … stativ, vyhrání si se spoustou věci a pak hurá k počítači (speciálně v zimě :-), ale jakmile jde o děti … sekám to. Je to podobně, jako focení domácích mazlíčků … prostě si dělají, co chtějí. A pokud chcete pěknou fotku (někdy nejde udělat žádná, natož hezká 🙂 ), tak nic jiného nezbývá.

Můj Dynax 5D umí tuším 5 snímku za sekundu a má relativně malou mezipaměť, ale na ukázku přikládám pár snímku mého děcka (Markétka, 9 měsíců). Pomiňme technickou kvalitu způsobenou minimem světla tento víkend v muzeu, ale právě se hodí obsahově.
Ale která fotka je nejlepší? Kde má nejlepší výraz?
A teď si vemte, že fotíte 7 snímku za sekundu a máte 14 fotek za dvě sekundy, než dítko otočí hlavu a na tátu se takříkajíc vykašle …

Takže jedno po druhém. Nejdřív se podíváme na fotky, které autor poslal, ty původní jsem jaksi shrnul do jedné:

Nejdřív technicky. Exif je strašný práskač a prozradil mi, proč jsou fotky černé jako bota, inu, nastavena expoziční kompenzace na -2 EV, Tak to bychom měli. Náprava je možná, za cenu vyššího šumu. Lze to i velmi jednoduše, hromadnou automatickou úpravou v Zoneru:

A teď k obsahu. Fotky jsou fajn, kompozičně mi vadí oči v horizontální ose, moc místa nad hlavou a fiknuté prstíky. Proto bych volil ořez, aby oči přišly do silného obrazového bodu blízko průsečíku horní vodorovné a levé svislé třetiny a příště… dát na to pozor.

Jádro problému je ale jinde. Honza Solar to fotil jako sérii. Je vidět, že to má smysl – dítě zásadně změnilo výraz. Zajímavé jsou jeho krajní polohy, jedna je údiv, druhá pohoda. Ty mezipolohy bych jaksi vynechal a nechal bych si ty krajní fotky. Ostatní bych smazal.

Na ukázce je ale vidět, že to sériové focení má smysl, i při – v podstatě – portrétní fotografii.

Konečně tedy dovolte vyjádřit se obecně.
Lidi fotí tak, jak jim to technika umožňuje. V době mokrého procesu se holt pořídila jedna, dvě fotky za odpoledne. Pak přišly suché desky, pak svitkové filmy, pak kinofilm – každá tahle novota znamenala a) revoluci ve způsobu fotografování, b) vyvolala protesty ze strany staromilců.

Jsem pamětník a mohu doložit, že kinofilm byl v nemilosti u grafiků a tiskáren až do konce 80tých let – byl považován za nekvalitní, podřadnou záležitost a připadá mi k popukání směšné, když ho někdo dneska vydává za příklad kvalitní uvážlivé fotografie.

Jestliže tedy dnes foťák umí sérii 5 oken / sec nebo 10 oken sec, proč toho nevyužít? No a pak musíme mít to srdce ty méně zdařilé fotky vyhodit. Já v tom žádný zločin nevidím a jak plyne z vašich odpovědí, zatím s jedinou výjimkou nikdo, kdo se polemiky zúčastnili.