Nezařazené

Polemika: Focení nebo technologie?

Zajímavý mail mi poslal pan M.B. jako reakci na článek z tohoto týdne Cesta meče. Vede k zamyšlení nad metodou fotografické praxe. Pan M.B. píše:

    Fotil jsem na filmy a dělal zvětšeniny, fotím na digi, čtu Digineff, ale trochu mne zarazil článek Cesta meče – přesněji způsob, jak se dopídit pěkně fotky.
    Návod je v podstatě následující:

    – “Nasekej” co nejvíce fotek
    – Jednu vyber
    – Vybranou fotku edituj
    – Barvy změn na čb a znovu edituj
    – Zbytek zahoď

    Po pravdě řečeno se mi tímto postupem tak trochu ztrácí kouzlo “ruční” práce, umu, zkušenosti a štěstí, a říkám si – je tohle ještě fotografování, fotografická profese, nebo jen prostá technika, technologie? Nevím, a tudíž pochybuji.

Problém “ruční práce” versus “technika” provází celou historii fotografie od jejích prapočátků, kdy – navíc – se fotografií namnoze zabývali neúspěšní malíři. Ostatně i Louis-Jacques-Mandé Daguerre byl původně malíř. Digitální fotografie ten problém hrotí z několika důvodů, narazil na ně ostatně i pan M.B. Je to možnost editace, to především. I analog umožňoval zásady do obrazu, nadržování a zadržování při zvětšování, malování roztokem červené krevní soli, postupné expozice, masky, to vše se dělalo v “ruční” fotografii taky. Nicméně v digi je to součást fotografovy práce. Potkal jsem lidi, kteří si zakládají na tom, že své fotky digitálně neupravují. Připadá mi to jako nějaká sportovní disciplína a s fotkou samotnou to nemá nic společného. Dívám se na to takto:

Reportážní a dokumentární fotografie musí být pokud možno absolutně needitovaná, nepřípustné jsou retuše, naklonování jiných částí obrazu atd.
Výtvarná fotografie je otevřené pole. Na převodu do černobílé opravdu nevidím nic špatného. A zdůraznění – dejme tomu – lesku na ostří meče, tak na tom nevidím vůbec nic špatného.

Otázka výběru: zde bych podotkl, že světoznámá reportážní série Josefa Koudelky 21.srpen 1968″ sestává z dvanácti snímků a ty byly vybrány ze sedmi tisíc negativů. Je to dobře nebo špatně? Letos jsem byl v Cannes u předávání ceny za celoživotní dílo Marc Ribou. Kolik fotografií “nasekal” tenhle spoluzakladatel skupiny Magnum v životě? No a všude se ukazuje jeho “natěrač Eifelovky”. Jedna fotka.

Přesto přese všechno skeptický postoj pana M.B. chápu. Holt měl bych si své “kuchařky” schovávat pro sebe a nezveřejňovat je… Dobře mi tak.
A ještě něco: záleží na tom, co se fotí. Opravdu se nestydím za to, že jsem pana Hotovce při tasení katany kropil sériovým focením Nikonu D300S – sedm oken/sec. Kdo ho někdy viděl v akci pochopí a můj zločin mi odpustí. O víkendu budu fotit Starou řeku u řeboně. To si vezmu stativ a budu fotit stejnou metodou, jako to dělával pan Plicka, jistě s mnohem horším výsledkem. 🙂
Přesto podotknu, že znám fotografy, kteří i portréty snímají vysokorychlostní sérií a vybírají nejlepší výraz, neostřejší fotku. Ostatek zahodí. Jestli je to dobře nebo špatně, s tím si hlavu nelámou.

Jaký je váš názor? Napište mi, prosím.

Na závěr jednu ruční fotku, nepřevedenou do čb… 🙂

Zajímavý mail mi poslal pan M.B. jako reakci na článek z tohoto týdne Cesta meče. Vede k zamyšlení nad metodou fotografické praxe. Pan M.B. píše:

    Fotil jsem na filmy a dělal zvětšeniny, fotím na digi, čtu Digineff, ale trochu mne zarazil článek Cesta meče – přesněji způsob, jak se dopídit pěkně fotky.
    Návod je v podstatě následující:

    – “Nasekej” co nejvíce fotek
    – Jednu vyber
    – Vybranou fotku edituj
    – Barvy změn na čb a znovu edituj
    – Zbytek zahoď

    Po pravdě řečeno se mi tímto postupem tak trochu ztrácí kouzlo “ruční” práce, umu, zkušenosti a štěstí, a říkám si – je tohle ještě fotografování, fotografická profese, nebo jen prostá technika, technologie? Nevím, a tudíž pochybuji.

Problém “ruční práce” versus “technika” provází celou historii fotografie od jejích prapočátků, kdy – navíc – se fotografií namnoze zabývali neúspěšní malíři. Ostatně i Louis-Jacques-Mandé Daguerre byl původně malíř. Digitální fotografie ten problém hrotí z několika důvodů, narazil na ně ostatně i pan M.B. Je to možnost editace, to především. I analog umožňoval zásady do obrazu, nadržování a zadržování při zvětšování, malování roztokem červené krevní soli, postupné expozice, masky, to vše se dělalo v “ruční” fotografii taky. Nicméně v digi je to součást fotografovy práce. Potkal jsem lidi, kteří si zakládají na tom, že své fotky digitálně neupravují. Připadá mi to jako nějaká sportovní disciplína a s fotkou samotnou to nemá nic společného. Dívám se na to takto:

Reportážní a dokumentární fotografie musí být pokud možno absolutně needitovaná, nepřípustné jsou retuše, naklonování jiných částí obrazu atd.
Výtvarná fotografie je otevřené pole. Na převodu do černobílé opravdu nevidím nic špatného. A zdůraznění – dejme tomu – lesku na ostří meče, tak na tom nevidím vůbec nic špatného.

Otázka výběru: zde bych podotkl, že světoznámá reportážní série Josefa Koudelky 21.srpen 1968″ sestává z dvanácti snímků a ty byly vybrány ze sedmi tisíc negativů. Je to dobře nebo špatně? Letos jsem byl v Cannes u předávání ceny za celoživotní dílo Marc Ribou. Kolik fotografií “nasekal” tenhle spoluzakladatel skupiny Magnum v životě? No a všude se ukazuje jeho “natěrač Eifelovky”. Jedna fotka.

Přesto přese všechno skeptický postoj pana M.B. chápu. Holt měl bych si své “kuchařky” schovávat pro sebe a nezveřejňovat je… Dobře mi tak.
A ještě něco: záleží na tom, co se fotí. Opravdu se nestydím za to, že jsem pana Hotovce při tasení katany kropil sériovým focením Nikonu D300S – sedm oken/sec. Kdo ho někdy viděl v akci pochopí a můj zločin mi odpustí. O víkendu budu fotit Starou řeku u řeboně. To si vezmu stativ a budu fotit stejnou metodou, jako to dělával pan Plicka, jistě s mnohem horším výsledkem. 🙂
Přesto podotknu, že znám fotografy, kteří i portréty snímají vysokorychlostní sérií a vybírají nejlepší výraz, neostřejší fotku. Ostatek zahodí. Jestli je to dobře nebo špatně, s tím si hlavu nelámou.

Jaký je váš názor? Napište mi, prosím.

Na závěr jednu ruční fotku, nepřevedenou do čb… 🙂

Inzerce

Techniku a služby nejlépe nakoupíte ve: