Nezařazené

Polemička o kresbě v rozích

Při pondělku není nad malou slušnou polemičku. Poslal mi náš čtenář pan J.K. poněkud nakvašený ohlas na můj článek o nikonské dvacítce F1.8. Že má podle testu v rozích vady na full frame.

Při pondělku není nad malou slušnou polemičku. Poslal mi náš čtenář pan J.K. poněkud nakvašený ohlas na můj článek o nikonské dvacítce F1.8. Že má podle testu v rozích vady na full frame.

Konkrétně čtenář píše:
Nedávno jste napsal, že nasazením tohoto FX objektivu na DX tělo jej do určité míry znehodnotíme. Tady je docela obsáhlý test a porovnání, které dokazuje, že „výhoda“ širšího úhlu záběru s sebou nese obrovské množství optických vad…

Napsal jsem mu:
Každý objektiv kreslí v rozích hůř a širokoúhlé objektivy na plném formátu tuplem. Podstatné je, jak se ten objektiv chová v praxi.

Patrně jsem ho neuspokojil, protože praxe je široký pojem, kdežto laboratorní testy a tabulky MFT jsou exaktní.

Já si holt myslím, že se s objektivy má fotit a to že je jejich hlavní úkol. V poslední době mě doslova vzal objektiv Sigma 35/1.4 a na Digineffu jsem ho testoval velmi pozitivně.

Používám ho pro živou fotku a hlavně tam, kde potřebuji izolovat figuru od okolí a přitom chci, aby prostředí bylo vidět. Toto je to jisté míry typické použití, fotka je z reportáže o dětském fotbalu:


U fotky tohoto typu mě opravdu ostrost v rozích netrápí.

No a tady máme fotku jaksi s krajinářskými prvky:


Podívejme se na čtyři výřezy, podotknu ještě, že jde o clonu F14, tedy o velkou hloubku ostrosti: střed


okraj vpravo


střed nahoře


levý horní roh


Vše jsou výřezy 100%. Přitom je toto zcela špičkový objektiv a kdo se s ním setkal, neskrblí chválou.

Nebo jiný příklad. Výborný krajinářský objektiv je 17.40/4 od Canonu, výtečný poměr cena – výkon, velmi často používaný. A podívejme, jakou nám potvora dělá aberaci:


Co tím chce básník říci

  • Nepopírám věrohodnost, metodiku a výsledky seriózních testů fotografických objektivů
  • Pro svoji osobní, opakuji, osobní orientaci, kterou nepovyšuji na dogma a na zákon a nikomu ji nevnucuji a ať se každý řídí čím chce, takže pro sebe jsem si zavedl pojem fyziologické vnímání: ať je to ostrost obrazu anebo rychlost zaostření
  • Pokud objektiv splňuje tuto normu, pokládám ho za vhodný k praktickému použití a jeho MFT mě příliš nezajímá
  • Pokud to nesplňuje, vyhnu se mu na sto honů

K Nikonu 20/1.8
To je podle mého názoru objektiv speciální, ideální ke kontaktní živé fotografii, s velkým separačním efektem díky vysoké světelnosti. Jeho široký úhel se uplatní spíš na FF, tedy na 24×36 formátu, kdežto na DX formátu je z něho třicítka, pravda, velmi širokoúhlá. Na DX je ho myslím škoda, spíš bych si koupil 35/1.8 DX na míň než třetinu pořizovací ceny.

A to je vcelku celá moje filozofie objektivu a jejich ostrosti

    • Většina širokorozsahových zoomů dosahuje jen toho, čemu říkám přibližná ostrost

    • Někdy i objektivy ve vyšší cenové třídě nedosahují této laťky, uvedu Canon 24-105, kupodivu v testech opěvovaný a vyvyšovaný
    • Je dobře se soustředit na malé množství objektivů, v podstatě k seriózní práci stačí dva, jeden širokoúhlý, druhý s dlouhým ohniskem, a ty ať naplňují onen fyziologický vjem ostrosti

Komentář

Chci maličko přispět ze své praxe – jsem profesí kameraman a za spoustu let mi prošly rukama celé řady objektivů a je docela zajímavé, že většina diváků z kin v letech cca 1970 – 1990 vůbec netuší, že pokud byl použitý objektiv typu zoom, tak se téměř výhradně jednalo o značku Angenieux obvykle o rozsahu 25 – 250 mm, který opravdu nebyl nic moc, rohy dosti nasleplé, kontrast horší,  no a chromatická vada byla opravdu velká. Jde opravdu o subjektivní vnímání ostrosti, které je zcela určující pro daný obrazový vjem. U digitální fotografie mnoho „expertů“ kliká až na zvětšení 100% a potom se snaží hledat v rozích vady, aniž se zamyslí nad tím, jak velký obraz vlastně mají na monitoru ve výřezu. Takže myslím, že funkce přenosu kontrastu je jistě důležitá a zajímavá, ale opravdu praxe a fotografování je to co mne asi přesvědčí mnohem víc, teď jsem trošku za kacíře, protože jsem z toho kdysi dělal státnici, ale ono holt zelený je strom života…

Pěkně zdraví Jiří Milfait