Polarizační filtr, pro a proti

Polarizační filtr patří do výbavy pokročilého fotografa. Na praktických příkladech i ukažme použití i některé problémy.
Obecně vzato, polarizační filtr omezuje průchod světelných vln vlnících se určitým směrem a jiné zase propouští. To vede k zajímavým efektům. Polarizační filtry se liší cenou – ty nejlevnější jsou lineární, každopádně doporučuji dražší cirkulární polarizační filtry. Liší se i kvalitou vrstev, odolností proti oděru, proti vlhkosti a také svou tloušťkou. Tenké filtry označované SLIM lze použít i na širokoúhlých objektivech, kdežto tlustší filtry by mohly vinětovat. Levné polarizační filtry též mohou zhoršovat kresbu, setkal jsem se i s výrobkem, který byl prakticky nepoužitelný, do jaké míry ničil kresbu. Efekt polarizačního filtru se nejlépe ukáže na příkladu. První ukázka je snímek pořízený bez polarizačního filtru:

Druhá ukázka, jak se dalo čekat, byla pořízena s použitím polarizačního filtru.

Jistě si všímáte rozdílů. Polarizační filtr ztmavil oblohu, ale také pozměnil barevnost stromu – vždycky ji posouvá do teplejších tónů. Už z této ukázky je vidět jistá výhoda i nevýhoda. Snímek s polarizačním filtrem je jaksi efektnější, avšak očividně je více vzdálen realitě. Působí nepřirozeně a to je důvod, proč někteří lidé nad polarizačním filtrem ohrnují noc.

Použití je jednoduché. Filtr našroubujeme na objektiv jako každý jiný filtr – objektivy zrcadlovek mají závit, objektivy některých kompaktů potřebují redukční kroužek. Ale pozor, většina kompaktů neumožňuje použití filtrů, takže typicky se polarizační filtry používají na zrcadlovkách.
Obruba je otočná – je třeba filtr natáčet a přitom pozorovat obraz, dokud výsledek nebude odpovídat očekávání.

Expozice s polarizačním filtrem se musí hlídat. Jako každý filtr i ten polarizační ujídá světlo. Setkal jsem se ale i s tím, že klame expoziční automatiku a bylo pak nutno mírně přidat na kompenzaci, na +0,3 nebo dokonce na +0,7. To je třeba vychytat, ověřit na konkrétním kusu. Rozhodně doporučuji kontrolu za pomoci histogramu, nejdřív zkušební snímky a pak naostro. Pozor na setové a jiné levné objektivy, které při ostření otáčejí přední obrubou, unášejí filtr a pracně nalezenou polohu mohou posunout. A konečně, polarizační filtr působí nejvíc, když míříme kolmo na směr slunečních paprsků. V protisvětle a se sluncem v zádech je jeho efekt prakticky nulový. Viz tato ukázka:

Na ní je sbírka nectností. Zbarvená obloha žádná a to tmavnutí, to je vinětace laciného polarizačního filtru.
Použití širokoúhlého objektivu může vyvolat problémy, viz tuto ukázku:

Obloha je nestejnoměrně ztmavlá. Může za to částečně filtr (protože se mění úhel vůči směru paprsků), částečně slunce, které svítí zleva. S tím je třeba počítat. Zajímavé efekty dělá polarizační filtr s odlesky na vodě, dovede je do jisté míry odstranit. Na téhle fotce je voda bez filtru:

Na druhé ukázce je voda pořízená přes polarizační filtr – odlesk zmizel, jasně vidíme dno louže.

Podobně odstraňuje polarizační filtr odlesky ze skla, například z výkladních skříní anebo ze zasklených obrazů. Kupodivu nemá vliv na odlesky na kovu.

Takže co s tím? Zavrhnout nebo používat? Rozhodně doporučuji vyzkoušet a pak ať každý postupuje podle vlastního vkusu, podle vlastního zaměření.

Polarizační filtr patří do výbavy pokročilého fotografa. Na praktických příkladech i ukažme použití i některé problémy.
Obecně vzato, polarizační filtr omezuje průchod světelných vln vlnících se určitým směrem a jiné zase propouští. To vede k zajímavým efektům. Polarizační filtry se liší cenou – ty nejlevnější jsou lineární, každopádně doporučuji dražší cirkulární polarizační filtry. Liší se i kvalitou vrstev, odolností proti oděru, proti vlhkosti a také svou tloušťkou. Tenké filtry označované SLIM lze použít i na širokoúhlých objektivech, kdežto tlustší filtry by mohly vinětovat. Levné polarizační filtry též mohou zhoršovat kresbu, setkal jsem se i s výrobkem, který byl prakticky nepoužitelný, do jaké míry ničil kresbu. Efekt polarizačního filtru se nejlépe ukáže na příkladu. První ukázka je snímek pořízený bez polarizačního filtru:

Druhá ukázka, jak se dalo čekat, byla pořízena s použitím polarizačního filtru.

Jistě si všímáte rozdílů. Polarizační filtr ztmavil oblohu, ale také pozměnil barevnost stromu – vždycky ji posouvá do teplejších tónů. Už z této ukázky je vidět jistá výhoda i nevýhoda. Snímek s polarizačním filtrem je jaksi efektnější, avšak očividně je více vzdálen realitě. Působí nepřirozeně a to je důvod, proč někteří lidé nad polarizačním filtrem ohrnují noc.

Použití je jednoduché. Filtr našroubujeme na objektiv jako každý jiný filtr – objektivy zrcadlovek mají závit, objektivy některých kompaktů potřebují redukční kroužek. Ale pozor, většina kompaktů neumožňuje použití filtrů, takže typicky se polarizační filtry používají na zrcadlovkách.
Obruba je otočná – je třeba filtr natáčet a přitom pozorovat obraz, dokud výsledek nebude odpovídat očekávání.

Expozice s polarizačním filtrem se musí hlídat. Jako každý filtr i ten polarizační ujídá světlo. Setkal jsem se ale i s tím, že klame expoziční automatiku a bylo pak nutno mírně přidat na kompenzaci, na +0,3 nebo dokonce na +0,7. To je třeba vychytat, ověřit na konkrétním kusu. Rozhodně doporučuji kontrolu za pomoci histogramu, nejdřív zkušební snímky a pak naostro. Pozor na setové a jiné levné objektivy, které při ostření otáčejí přední obrubou, unášejí filtr a pracně nalezenou polohu mohou posunout. A konečně, polarizační filtr působí nejvíc, když míříme kolmo na směr slunečních paprsků. V protisvětle a se sluncem v zádech je jeho efekt prakticky nulový. Viz tato ukázka:

Na ní je sbírka nectností. Zbarvená obloha žádná a to tmavnutí, to je vinětace laciného polarizačního filtru.
Použití širokoúhlého objektivu může vyvolat problémy, viz tuto ukázku:

Obloha je nestejnoměrně ztmavlá. Může za to částečně filtr (protože se mění úhel vůči směru paprsků), částečně slunce, které svítí zleva. S tím je třeba počítat. Zajímavé efekty dělá polarizační filtr s odlesky na vodě, dovede je do jisté míry odstranit. Na téhle fotce je voda bez filtru:

Na druhé ukázce je voda pořízená přes polarizační filtr – odlesk zmizel, jasně vidíme dno louže.

Podobně odstraňuje polarizační filtr odlesky ze skla, například z výkladních skříní anebo ze zasklených obrazů. Kupodivu nemá vliv na odlesky na kovu.

Takže co s tím? Zavrhnout nebo používat? Rozhodně doporučuji vyzkoušet a pak ať každý postupuje podle vlastního vkusu, podle vlastního zaměření.